http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/ cs <div>ahoj, ahoj :) moc se omlouvám, ale z různých důvodů (nemoc, příliš práce ve škole, brigáda) nestíhám nic psát, každopádně mě to taky pěkně štve a slibuju, že se polepším a do týdne kapitola bude :) Děkuju za trpělivost :)( a ne, nekončím!)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1204/oznameni http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1204/oznameni Tue, 03 Apr 2012 08:09:46 +0200 <div><img width="298" height="205" src="http://nd05.jxs.cz/100/577/067f2565a5_83529595_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em><strong>Kapitola dvanáctá - Svět patřil nám</strong></em></div><div><br /></div><div>Eileen si připadala jako ve zlém snu. Když se ráno po focení a rozhovorech vydala do Velké síně na snídani, spadla jí čelist.</div><div>"To si děláš srandu?!" zavrčela vztekle Soňa, která souhlasila, že ji doprovodí. Venku bylo zataženo a ustavičně pršelo, tak jí nehrozil kontakt se slunečními paprsky.</div><div>Obvyklé sochy a rytíře v brnění podél zdi nahradily plakáty nadměrné velikosti s podobiznami soutěžících.</div><div>"A to jsi neviděla všechno," ušklíbl se Abe, který právě naštvaně odcházel a strčil jí do ruky Věštce. "Ta ženská překroutila každé naše slovo."</div><div>Eileen se za ním sotva stačila ohlédnout a zuřivě nalistovala stranu se svým rozhovorem. Mezitím zamířily ke stolu a posadily se.</div><div>"Psychicky narušená?" opakovala nevěřícně. "Potomek bývalých vězňů z Azkabanu a samotného Pána zla? Trpící nedostatkem otcovské autority? To nemyslí vážně!"</div><div>"Ty trpíš nedostatkem otcovské autority," souhlasil Edward a bylo to snad poprvé, co promluvil v přítomnosti Soni.</div><div>"Ty máš problém se všemi autoritami," probodla ho zuřivým pohledem.</div><div>"Ale mě nemají důvod probírat v novinách. I když," zaváhal a vytáhl Týdeník čarodějek, "byl jsem zvolen nejpřitažlivějším čarodějem roku." Egoisticky se zazubil. "Znovu," dodal významně.</div><div>Dívky si ho nevšímaly. "Zajímalo by mě, co napsala o mně," mračila se Soňa.</div><div>"To je taky lahůdka," zazubil se Ed. Ocenění časopisu mu zřejmě dodalo sebevědomí. "Cituji: Slečna Daškovová se na první pohled jeví jako beránek, ovšem vampyrismus v její krvi z ní dělá nejnebezpečnějšího účastníka Turnaje. Za hezkou tvářičkou se skrývá démon, který je připraven jít pro výhru přes mrtvoly."</div><div>Soňa ztratila slova. Vztek v ní vřel tak silně, že se rozhodla raději odejít.</div><div>"Soňo!" zvolala za ní zmateně Eileen.</div><div>"Pohnojil sem to?" vyděsil se Ed. "Já jsem to pohnojil?!"</div><div>Soňa vyběhla z Velké síně a ignorovala skupinku prváčků, kteří si ostýchavě říkali o podpis. Panenky se jí zalily krví a z úst se jí draly špičáky. Vztek v ní vyvolával to nejhorší.</div><div>****</div><div>Abe seděl v šatnách pro famfrpálový tým oblečený v dresu Nebelvíru. Za pár minut měl začít trénink, ale on vždycky rád chodil dřív, aby zkontroloval, zda je všechno připravené. Z kapsy vytáhl vytrženou stránku z Věštce, kterého ráno vztekle hodil po Eileen. Byl to článek s jeho rozhovorem, nechtěl, aby ho četla. Rita Holoubková v něm odhalila tolik, až se styděl, jak moc do něj vidí.</div><div>"Albus Potter trpí jasným komplexem ze slávy svého otce Harry Pottera, chlapce, který přežil a porazil Pána zla. Vyrůstal v stínu svého bratra, Jamese Pottera, skvělého chytače našeho národního týmu. Jeho pohnutky k přihlášení jsou očividné, i on chce kousek své slávy. Abe Potter je velice citlivý, ale silný mladý muž. Jeho šance na výhru by byly vysoké, ale osud mu postavil do cesty překážku. Jeho soupeřkou se stala Eileen Blacková, jeho dlouholetá a tajná láska. Dokáže ublížit své vyvolené? Nebo udělá vše pro její záchranu?"</div><div>Abe článek vztekle zmačkal do kuličky a hodil do odpadkového koše. Rita Holoubková během deseti minut odhalila všechny pravdy, o kterých neměli jeho přátelé a rodina tušení.</div><div>Přihlásit se do Turnaje byl pitomý nápad, všechno se zkomplikovalo. Naštval tátu, protože mu slíbil, že na sebe bude dávat pozor. Jako dítě mockrát slyšel vyprávění o tom, jak jeho otce do Turnaje přihlásili záměrně a on musel bojovat. Viděl zemřít svého kamaráda a Abe svých chováním ty vzpomínky znovu oživil. A co teprve máma, musela trnout hrůzou.</div><div>Do šaten se začali trousit hráči jeden za druhým.</div><div>"Hej Abe, gratuluju!" halekal bratranec Fred.</div><div>"Z toho rozhovoru si nic nedělej," chlácholila ho Roxy. "Holoubková je kráva!"</div><div>Začali se převlékat do dresů a Abe vytáhl bednu s míči, když se dveře kabiny otevřely a dovnitř vletěl studený vzduch. Na prahu stála ředitelka McGonagallová.</div><div>"Pane Pottere, na slovíčko," mávla rukou na Ala.</div><div>Albus hořečnatě uvažoval, co provedl, ale nemohl si vzpomenout, které porušení školního řádu mohlo přivést ředitelku až sem. Bylo jich nespočet, samozřejmě.</div><div>"Tohle přišlo právě z ministerstva," podala mu srolovaný pergamen. Celý tým nenápadně poslouchal. "Zdá se, že Starostolec zvolil nového tvůrce sportovních her a Turnaje tří kouzelníků. A tohle je první vyhláška."</div><div>"Já to nechápu," mumlal zmateně, ačkoliv slovům na pergamenu dobře rozuměl. Jen si je nechtěl připustit.</div><div>"Účastník Turnaje se nesmí podílet na famfrpálových zápasech své školy," vysvětlila profesorka a vypadala, že sama s vyhláškou nesouhlasí. "Jste s okamžitou platností odvolán z postu kapitána družstva a nebelvírský tým je rozpuštěn. Škola bude muset sestavit nové družstvo ze studentů všech kolejí dohromady. Je mi to líto, Pottere."</div><div>Abe tupě zíral před sebe a nevnímal. Už není kapitán družstva? Už si famfrpál nesmí zahrát?</div><div>Nikdo z celého týmu se neodvažoval protestovat proti ředitelčinu slovu. Přestali se převlékat do dresů a zkroušeně se jeden po druhém dívali.</div><div>****</div><div>K večeru Soňa ve společenské místnosti narazila na Olega, svého spolužáka z Kruvalu a čistokrevného upíra. Seděl v hloučku mladíků, včetně Michaila, který se k Soně choval nepřátelštěji než dřív.</div><div>"Můžu s tebou mluvit?" zeptala se ho.</div><div>Oleg souhlasil a oba přešli do druhého rohu místnosti, kde měli soukromí.</div><div>"Co se děje?" zeptal se překvapeně. Byl to velice pohledný vysoký blonďák. Dva roky Soňu přemlouval, aby si s ním vyšla, než mu dala košem po sté a on ztratil trpělivost. Zůstali však přáteli.</div><div>"Včera jsem v lese na lovu narazila na mrtvého jednorožce," vysvětlila a zlostně na něho mhouřila oči. "Je ti jasné, že za zabití tak čistého tvora se budeš zodpovídat."</div><div>"Cože?" nevěřil svým uším. "Soňo, tomu snad nevěříš!"</div><div>"Měl rozervané hrdlo," dodala, "jsme jediní dva upíři na tomto hradě."</div><div>"Nikdy bych jednorožce nezabil!" bránil se. "Žádný upír by si to nedovolil. Smrt jednorožce se trestá smrtí vraha, to přece víš."</div><div>Soňa mu upřeně hleděla do očí, ale vypadalo to, že mluví pravdu. Když však nezabil jednorožce ani jeden z nich, kdo pak? Co skrýval Zapovězený les?</div><div>Otočila se na podpatku a vyběhla z místnosti. Napadl ji jen jeden člověk, kterému by se mohla svěřit.</div><div>****</div><div>Eileen se přestala skrývat a zamířila do knihovny. Bylo to zaručeně jediné místo, kde Rose najde. Ne snad proto, že by byla vášnivá čtenářka (což byla), ale pracovala jako dobrovolná knihovnice. Chvíli bloudila mezi opuštěnými regály, ale nenarazila na živou duši.</div><div>"Rose?" zvolala.</div><div>"Neslyší tě," odpověděl jí Scorpius Malfoy, aniž by zvedl oči od rozečtené knihy. Eileen nahlédla do uličky, ve které se skrýval.</div><div>"Umlátils ji knihou po hlavě, nebo tak něco?" nadhodila sarkasticky.</div><div>"Vtipné," ušklíbl se. "Je v oddělení s omezeným přístupem. Řádí tam prý rarach. Snaží se ho už půldruhé hodiny chytit. Je to zábavné."</div><div>"Dík," odpověděla mu a vydala se podle jeho návodu.</div><div>Opravdu našla Rose s hlavou pod regálem, jak se snaží raracha polapit.</div><div>"Ty mizerná potvoro!"</div><div>Vystrčila rozcuchanou hlavu ven a překvapeně zamrkala na kamarádku.</div><div>Než se stačila nadechnout a zasypat ji otázkami, Eileen ji přerušila.</div><div>"Beze slov," umlčela ji. "Nechci už o tom ani slyšet. Stalo se a je to, zpátky to nevezmu. A ani bych nechtěla, udělala bych to znovu."</div><div>"Ale proč?" zeptala se Rose nechápavě.</div><div>"Jsi moje nejlepší kamarádka, od prváku," pokrčila rameny. "A dlužím ti to. Tvým jménem jsem odpověděla na tu sovu z ministerstva. Tvůj projekt má zelenou."</div><div>"Eileen!" vyhrkla Rose dojatě, když od ní převzala obálku.</div><div>Ella se usmála a kamarádku objala. Netušily, že je Scorpius tajně odposlouchává.</div><div>****</div><div>"Fascinující," zamumlala Lola překvapeně a sledovala lahvičku s temně rudou tekutinou proti světlu.</div><div>"Stačí kapka a je po tobě," zamručel Snape a lektvaru nevěnoval ani za mák pozornosti. Měl na stole hromadu testů letošních sedmáků a jejich opravování ho přímo mučilo.</div><div>"Ta děcka jsou rok od roku hloupější," zavrčel mrzutě.</div><div>"To jsi říkal i o nás," usmála se a vyhoupla se na jednu z lavic. "A podívej, přežili jsme."</div><div>"Váš ročník stál za nic, někam jsi to dotáhla jen ty a Lupin," zamumlal.</div><div>"Jak to mamka vzala?" změnila téma. "Je na cestě sem vymlátit z Ellen duši?"</div><div>"Podařilo se mi ji uklidnit a předat do péče tvé babičky," odpověděl. "Vyrušil jsem ji ze schůzky," dodal jen tak mimochodem.</div><div>"Mamka měla schůzku?" zopakovala nevěřícně. "Jako s mužem? Víno, večeře a tak?"</div><div>"A tak," přikývl a koutky úst mu zacukaly při pohledu na její šokovaný výraz. "I vaše matka má soukromí."</div><div>"Naše mamka nemá soukromí a už vůbec nechodí na schůzky," kroutila hlavou nevěřícně. "Nikdy jsem ji s žádným mužem neviděla, pokud nepočítám tebe. Kdo to byl?"</div><div>Snape zvažoval odpověď, když se ozvalo zaklepání a na prahu dveří se objevila Soňa.</div><div>"Nikolaos," kývla na dávnou přítelkyni. "Můžu s tebou mluvit?"</div><div>****</div><div>Lola bez klepání vpadla do Andrejova pokoje. Seděl u stolu se zapálenou cigaretou jen v kalhotách a bez trička.</div><div>"Co?!" vyštěkl a natáhl se po tričku hozeném přes postel.</div><div>"Je tady!" vyhrkla zadýchaně a zapomněla na rozpaky.</div><div>"Kdo?" zeptal se nechápavě a típl cigaretu o stůl.</div><div>"Sampír!" odpověděla, jako by to snad bylo jasné. "Soňa Daškovová našla v lese rozervaného jednorožce a přísahala, že to nebyla ona ani ten upír z Kruvalu. Je to on!"</div><div>Andrej se víc nevyptával, hbitě sáhl pod postel a vytáhl těžký dřevěný kufr. Odklopil víko a vytáhl jeden z kůlů a hodil ho po Lole.</div><div>Obratně zbraň chytila a nevěřícně se na svého učitele zadívala. "Můžu taky?"</div><div>"Musíš," zavrčel a vytáhl kuš na kůly. Jednu z jeho speciálních zbraní. "Za prvý potřebuju návnadu. Za druhý minule jsi ho vyplašila, takže mi to dlužíš."</div><div>Lolu zaplavil adrenalin. Konečně pravá akce!</div><div>****</div><div>Laura seděla v křesle u krbu a pozorovala plápolající oheň. Objala si rukama kolena a zadívala se na rodokmen nad krbem. Bolestně jí připomínal minulost. Azkaban, neustálý strach, útěk, Voldemorta. Každou noc se budila ze spaní s křikem. Pochybovala, že to má Draco také tak. Vybojovala pro své děti bezpečnější svět. Bylo spravedlivé, že musela něco obětovat.</div><div>Nikdy nelitovala toho, jak své dcery vychovala. Vyrostly v silné a v srdci dobré ženy. Možná silnější, než kdy byla ona sama. Lola se na svého otce nevyptávala. Za otcovskou autoritu brala Siriuse a někdy Severuse. Měla jí o Dracovi říct? Jenže co těch dvacet let?</div><div>"Přemýšlíš," dobírala si ji Selene mezi dveřmi.</div><div>"Možná," souhlasila.</div><div>Selene se posadila vedle ní a políbila dceru do vlasů. Když si Laura prohlížela matčinu tvář z blízka, všimla si, že léta nic nezměnila na její kráse. Pořád byla tak okouzlující jako na fotografiích, které Laura v patnácti opatrovala.</div><div>Opřela si hlavu o její rameno. "Myslíš, že jsem holky vychovala dobře?"</div><div>"Ale zlatíčko," usmála se shovívavě. "Vychovala jsi dvě nejosobitější, nejstatečnější a nejtvrdohlavější děvčata na světě. Pokud jde o Eileen, myslím, že se neztratí. Je chytrá a silná, nic se jí nestane."</div><div>"A co Lola?" zamumlala.</div><div>"Co je s ní?" vyptávala se Selene.</div><div>"Myslíš, že má znát pravdu o svém otci?" zeptala se opatrně.</div><div>"Vyptává se na něj? Chce ho znát?"</div><div>"To ne," zavrtěla hlavou. "Ale jaký má smysl něco tajit?"</div><div>"Slyšela jsem, že je Draco zpátky," zašeptala Selene. "O to jde? Ptal se na ni?"</div><div>"Nemá nejmenší tušení, že je Lola jeho dcera."</div><div>"Pak nemáš důvod něco říkat," pokrčila Selene rameny. "Draco má svůj život, práci, ženu a děti. Tahle pravda by mohla všechno zničit. Sám se rozhodl."</div><div>"Asi," připustila.</div><div>Seděly mlčky u ohně každá ve svých myšlenkách. Usnuly asi za hodinu, Sirius je v pokoji našel schoulené, když šel spát. Láskyplně se usmál a přikryl je teplými dekami.</div><div>Vrátil se do pokoje, usadil se ke stolu a vytáhl ze šuplíku tlustou knihu. Nalistoval příslušnou stranu a dal se do psaní. Tajně sepisoval kroniku rodiny Blacků. Ulevoval si tak od bolestných vzpomínek.</div><div>****</div><div>Draco seděl za stolem v pracovně a zamyšleně míchal lžičkou dávno studenou kávu. Laura a Severus Snape? Nešlo mu to dohromady. Jak mohla? Vždyť ho nenáviděla, co ji znal. Byl to přeci Smrtijed. Ale stejně tak on. I on byl Smrtijed. Vyhrnul si rukáv košile nad levé předloktí. Znamení zla za ta léta vybledlo, ale pod světlem lampičky přeci jen slabé obrysy rozeznal.</div><div>Měl by se vrátit zpátky do Francie. Domů, za svou ženou. Laura má svůj život a nemá cenu se pokoušet na tom něco měnit.</div><div>"Draco," dovnitř nahlédla Narcissa. "Večeře je na stole."</div><div>****</div><div>Emily právě podepisovala nový zákon schvalující otevření školy pro skřety. Před zraky reportérů podepisovala listinu a třásla si rukou se skřetem Grafolkem, který svoji rasu zastupoval v politických záležitostech. Kancelář se vylidnila a Emily si sotva stačila vydechnout, když se objevil Viktor s horou papírů.</div><div>"Co to je?" zamručela podrážděně.</div><div>"Papíry z Azkabanu, má milá," položil hromadu na stůl a políbil svou ženu. "Jaký máš den?"</div><div>"Nekonečný, zdá se," naznačila posunkem k hromadě. "O co jde?"</div><div>"Propouštěcí listiny," vysvětlil.</div><div>"Zrušili vám oddělení? Nevím o tom," zažertovala.</div><div>"Jisté skupině lidí končí trest," vysvětlil s vážnou tváří.</div><div>"Smrtijedi," zašeptala, když pochopila.</div><div>Soudy s bývalými spojenci Pána zla byly nejtěžším obdobím po válce. Zkorumpované ministerstvo bylo v troskách, museli se volit noví členové různých oddělení. Někteří Smrtijedi se přiznali dobrovolně, jiné museli bystrozoři stopovat po celé zemi. Všechny přeživší se nakonec podařilo dostat k soudu. Porota byla tvrdá a nemilosrdná. Pokud obžalovaný spolupracoval, plně se doznal a pomohl usvědčit ostatní, byl mu udělen nejnižší trest - dvacet let. A přesně tolik let právě od rozsudku uplynulo.</div><div>Emily roztřesenou rukou sáhla po první složce a otevřela ji. Z velké fotografie na ni zíraly propadlé oči Luciuse Malfoye.</div><div>"To snad ne," zašeptala. "Nechci být ta, kdo jim dá svobodu."</div><div>"Já vím," chlácholivě ji objal. "Ale je to tvá povinnost."</div><div>Chvilku jim narušil příchod nové osoby.</div><div>"Paní ministryně, neruším?" Ženě stojící na prahu dveří mohlo být něco kolem třicítky. Tmavé vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu a v upjatém kostýmku působila škrobeně a neupřímně.</div><div>"A vy jste…?" hádala Emily zmateně, protože obličej nedokázala zařadit.</div><div>"Violet Montgomeryová," napřáhla k ní ruku. "Nová vedoucí odboru pro kouzelnické sporty a hry."</div><div>Emily si se ženou zamyšleně potřásla rukou a v paměti jí jako blesk z čistého nebe projela vzpomínka. Violet Montgomeryová, malé vyděšené děvčátko, kterému zachránila v Prasinkách život.</div><div>"Mám pár návrhů ohledně Turnaje," řekla Violet povýšeně a hodila jí složky na stůl. "Stačí jen podepsat."</div><div>Než se stačila Emily vzpamatovat, byla žena pryč.</div><div>"S ní budou problémy," odtušil Viktor. "Mám ji prověřit?"</div><div>"Není třeba," odpověděla Emily chladně. "Vím, co je zač."</div><div>Rozhodně nebyla malým vyděšeným děvčátkem.</div><div>****</div><div>Michael Blanchard se otočil na křesle čelem k dlouhému stolu, kolem kterého sedělo několik upírů různého stáří. Spojil ruce plné prstenů do sebe a modrými oči zkoumavě přejel po skupince před sebou.</div><div>"Svolal jsem vás kvůli znepokojující situaci," začal. "Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděl, že Andrej Tarkovskij je zpátky na našem území, ačkoliv jsme ho před lety vykázali."</div><div>Mezi upíry se nesl pohoršený šepot.</div><div>Blanchard udeřil pěstí do stolu. "Chci hlavu toho bastarda a vy mi ji přinesete!"</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1202/kapitola-dvanacta-svet-patril-nam http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1202/kapitola-dvanacta-svet-patril-nam Mé jméno, má krev... III Fri, 17 Feb 2012 15:12:32 +0100 <div><img width="205" height="276" src="http://nd05.jxs.cz/204/487/a8169ab7fb_83357817_o2.jpg" /></div><div>Hrozně se omlouvám za opožděné zveřejnění. Zkouškové mě porazilo, ale už jsem zpátky. Neměla jsem čas text kontrolovat, tak snad ty chyby a překlepy nebudou vadit, opravím je dodatečně. Těším se na komentáře! :)</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em><strong>Kapitola jedenáctá - Noc sedmá, osmý den</strong></em></div><div>"Ello!" vyjekla Rose vyděšeně, když pochopila, co se ráno doopravdy stalo.</div><div>Eileen jako omámená vstala ze svého místa a mířila k profesorce McGonagallové. Cítila na sobě pohledy celé síně. I přes potlesk zaslechla vzrušený šepot několika studentů. Stiskla ruku ředitelce a následovala ostatní šampiony. Když míjela učitelský stůl, střetla se pohledem s otcem. Nevypadal rozzuřeně, jen krátce kývl hlavou. Typický Severus. Emoce jsou pro slabochy.</div><div>Sešla schody do malé místnosti. Když Abe uslyšel kroky, otočil se. Přál si, ať pohár vybere kohokoliv. Kohokoliv, jen ne Eileen. Nechtěl s ní soupeřit, nechtěl, aby se jí něco při Turnaji stalo. Když spatřil její porcelánově bílou tvář, srdce mu kleslo hluboko do hrudi. Jeho noční můra se vyplnila.</div><div>"Ani ses nechtěla přihlásit!" obořil se na ni vztekle. Tohle se nemělo stát!</div><div>Eileen nic neříkala, minula svého přítele a šla se postavit ke krbu za Soňou. Soňa kamarádku objala a vzala ji pod svá ochranná křídla.</div><div>Potom se objevili ředitelé všech tří škol, Kinglsey Pastorek a Harry Potter. Eileen sotva vnímala, co říkají. Opakovala se pravidla, vysvětlovaly postupy, ale ona byla duchem nepřítomná. To, že volba padla na ni, ji nepřekvapilo. Neměla problém nést následky za svou volbu. Znepokojoval ji fakt, že bude soupeřit s Abem a Soňou. Byli to její přátelé, účast v Turnaji znamenala, že se od teď stali protivníky. Eileen si byla jistá, že tahle hra by rozeštvala i sourozence. Nechtěla zůstat sama.</div><div>"To bude pro dnešek všechno," vytrhl ji ze zamyšlení Kingsleyho hlas. "Teď se rozejděte do svých kolejí a zítra se sejdeme na rozhovorech s tiskem. Přeji dobrou noc a gratuluji vám."</div><div>Eileen se vmísila do davu, ohlédla se, aby počkala na Albuse, ale toho okamžitě drapl Harry a v rohu místnosti mu spílal. Nemělo smysl na něho čekat, a tak se se Soňou po boku vydala na svou kolej. Ve Velké síni ji ovšem čekala Lola se Severusem.</div><div>Postavili se vedle ní každý jako stráž z jedné strany a rozhodli se ji doprovodit.</div><div>"Půjdu to oznámit tvé matce," rozhodl Severus.</div><div>Eileen zasténela.</div><div>"Věř mi, je to lepší, než poslat sovu," ujistila ji Lola a Eileen zaznamenala v sestřině hlase soucit. Byla ráda, že se na ni nezlobí. "Jsem na tebe vlastně pyšná," vysvětlila Lola, která vycítila její myšlenky a objala ji krátce kolem ramen. "Zachovala ses jako pravý přítel."</div><div>"Ve skutečnosti to byl podvod," upozornil sestry Severus. "Dávej si pozor na to, co komu prozradíš. Tohle tajemství by mělo zůstat pouze mezi námi."</div><div>"Zůstane," ujistila je Eileen.</div><div>Před kolejí se s oběma rozloučila a vděčně zamířila rovnou do postele. Ollie a její kamarádky předstíraly, že spí. Anita jí pogratulovala k úspěchu a během pěti minut usnula. Soňa, která se stavila ještě v lese na lovu (měla zvláštní povolení od ředitelky), dorazila až za několik hodin. Eileen tou dobou ještě nespala a Soňa to okamžitě uhádla. Obě však byly příliš vyděšené ze všech událostí, které je čekaly, že jen ležely na zádech a zíraly do stropu, dokud nebyl čas snídaně.</div><div>****</div><div>Večeře Laury a Draca neprobíhala hladce. Ať se Draco snažil stočit rozhovor kterýmkoliv směrem, Laura si našla cestu, jak mu dát najevo, že jí tenkrát ublížil. Oba si upřímně oddychli, kdy dojeli dezert, a Draco požádal o účet.</div><div>Dveře maličké restaurace se otevřely a Lauře přejel mráz po zádech. Draco se otočil, aby viděl, co ji tak vyděsilo. Přímo k jejich stolu kráčel Severus Snape ve svém obvyklém černém hábitu a vzbudil zvědavost u lidí kolem. Pár mudlů po něm znepokojeně pokukovalo.</div><div>"Severus Snape?" vydral ze sebe Draco překvapeně.</div><div>"Co se stalo?" vyhrkla Laura vyděšeně a vstala prudce od stolku.</div><div>Snape Malfoye okázale ignoroval a pohledem Lauře naznačil, že s ní potřebuje mluvit.</div><div>"Stalo se něco Eileen?" strachovala se a rychle sbírala svoje věci.</div><div>"Ty už jdeš?" ptal se překvapeně Draco. "Myslel jsem-"</div><div>"Tobě nikdy myšlení moc nešlo," usadil ho Snape a pomáhal Lauře do kabátku. "Eileen je v pořádku. Prozatím."</div><div>"Jak prozatím?" vyjela na něj. "Neříkej, že-"</div><div>"Ano, pohár ji vybral," souhlasil Snape suše.</div><div>"Vy nemáte právo mě urážet," ohradil se Draco. "Nejsem už váš student."</div><div>"Draco!" okřikla ho Laura.</div><div>Malfoy byl zmatený. Odkdy Laura sympatizuje se Snapeem? Vždycky ho přece nenáviděla.</div><div>"Říkala, že se nepřihlásí!" zoufala si Laura a lovila v kabelce peníze. "Slíbila mi to!"</div><div>"To vyřešíme doma v soukromí," odpověděl Severus. Nechtěl na veřejnosti probírat soukromé záležitosti. A už vůbec ne před Malfoyem.</div><div>"Lauro," oslovil ji Draco nechápavě.</div><div>"Musím jít," odsekla mu nevzrušeně a hodila na stůl peníze za svoji půlku večeře. "Dobrou noc, Draco."</div><div>"O co tady jde?" křikl za ní, když se vydala k odchodu.</div><div>Snape s kamenným výrazem mu odpověděl: "O naši dceru."</div><div>Draco Malfoy nevěřícně otevřel ústa.</div><div>****</div><div>Druhého dne rána nevypadalo rozhodnutí zúčastnit se Turnaje jako nejlepší nápad. Abe si vyslechl otcovo přísné kázání a vrátil se na kolej, kde na něj čekala oslova. Zdvořile se zúčastnil popíjení asi hodinu a padl únavou do postele. Spánek ale nepřicházel. Představoval si, jak bude vyvádět mamka. A co teprve babička Weasleyová? A co na to řekne Edward?</div><div>Usnul až za svítání a probudil ho sen, ve kterém mu Eileen v turnajovém klání probodla hruď kopím. Tohle nebyl dobrý začátek.</div><div>Poslušně vstal a vydal se s kluky na snídani. Snažil se předstírat, že tohle je stejný den jako každý jiný, ale popravdě se mu to příliš nedařilo. Cestou potkal několik hloučků dívek, které si na něho ukazovaly prstem a chichotaly se. Největší překvapení na něj čekalo ale ve Velké síni.</div><div>Rozhodně si nemusel dělat starost, jak se ke své prohře postaví Edward. Vlastně se zachoval přesně, jak se dalo očekávat. Stál uprostřed kolejního stolu a nadšeně přesvědčoval všechny kolem, že Albus Potter je rozhodně adept na výhru. Uzavíral sázky a své pokřiky o chrabrosti nového šampiona doplňoval historkami z jejich společných dobrodružství. A lidi kolem mu to spolkli i s navijákem, jako vždycky.</div><div>"Tady ho máme, šampiona!" zahalekal teatrálně, seskočil ze stolu a chytil vyděšeného Albuse kolem ramen. "No není dokonalý? Dámy a pánové, tohle je náš budoucí vítěz!"</div><div>****</div><div>Eileen se celý následující den snažila vyhýbat svému okolí. Většinu dopoledne strávila zavřená v pokoji, kde jí dělal společnost Kocour a příležitostně Soňa. Bavily se o všem možném, jen ne o Turnaji. V poledne vyslaly Anitu do Velké síně, aby jim přinesla pár sendvičů.</div><div>"Hele, ten tvůj bratranec Edward, je vážně takovej, jak se o něm říká?" nadhodila Soňa zvesela, když si lakovala temně rudým lakem nehty na učebnici bylinkářství.</div><div>"Myslíš sebestředný a okouzlující egoista?" zamyslela se Eileen naoko a přestala drbat Kocoura za ušima. "Proč se ptáš?"</div><div>"Řekla bych, že se mu líbím," usoudila Soňa bez rozpaků. "Týden mě dost okatě sleduje při každé příležitosti a ještě na mě ani jednou nepromluvil."</div><div>"A on se ti líbí?" vyzvídala Eileen.</div><div>"Je to člověk," pokrčila rameny. "Jeho zalíbení by zmizelo při první příležitosti. Není první kluk, který si myslel, že poloviční upírka je sexy. V první řadě pijeme krev. Pijeme krev pořád. A vy jste pro nás jeden ze zdrojů potravy."</div><div>Eileen zamrazilo při pomyšlení, že kdyby se Soňa přestala ovládat, mohla by jí uprostřed noci rozervat hrdlo. Ale byly kamarádky. Nebo ne?</div><div>"Měly bychom jít," ukončila Soňa jejich rozhovor při pohledu na hodiny. " Za pár minut začíná to focení."</div><div>****</div><div>Lole se podařilo pro sebe získat jedno volné odpoledne, když Andrej po obědě nečekaně zmizel. Navštívila Hagrida v hájence, poslala dopis domů a stavila se u Severuse, který pro ni měl pár přísad do lektvarů. Byla zrovna na cestě do knihovny, kde se měly uskutečnit rozhovory se šampiony, když narazila na Teddyho.</div><div>"Tady jsi!" zvolal potěšeně a krátce ji objal. "Jdeš podpořit malou sestru?"</div><div>"Eileen je kdokoliv, jen ne malá sestra," zasmála se upřímně. "Roste, bohužel."</div><div>"To ty taky," popíchl ji. "Jak ti to klape s Tarkovským?"</div><div>"Upřímně, nikdy jsem si neuvědomovala, kolik svalů a mozkových závitů doopravdy mám," povzdychla si a Teddy se rozesmál.</div><div>"Pořád jsi mi neřekla, kde jsi ho vyhrabala?" vyzvídal.</div><div>"Našel si mě sám,"odpověděla vyhýbavě. "A co ty? Mučí tě Kingsley hodně?"</div><div>"Od rána do večera," přiznal. "Ale jsem za to vděčný. Lepšího mentora jsem si nemohl přát. Vždyť učil i moji mámu."</div><div>"Tvoje máma byla jedna z nejlepších bystrozorek. Je vzorem pro nás ubohé ženy, které se vám snaží vyrovnat."</div><div>Oba se zasmáli a prohodili ještě pár slov o novinkách z ministerstva.</div><div>"Abych nezapomněl," otočil se Teddy na patě před knihovnou. "Máš ty poznámky o přihlášených studentech do Turnaje?"</div><div>"Ano," souhlasila zmateně. "Co se děje?"</div><div>"Nic vážnýho," mávl rukou. "Zdá se, že nějaký ukřivděný děcko, podalo stížnost, prý se ne každý přihlásil úplně fér. Šéf ty poznámky potřebuje jako důkaz. Říkal jsem, že je máš ty."</div><div>"Bez problému," souhlasila. "Potom mu je předám."</div><div>Teddy se s ní rozloučil a Lola zamířila do knihovny. Někdo má podezření o vybraných šampionech. Někdo ví, že Eileen vyměnila své jméno za Rosino.</div><div>****</div><div>Rose se snažila Eileen celý den zastihnout, ale nebyla nikde k nalezení. Rose uhádla, že se jí kamarádka vyhýbá, byla to jedna z jejích špatných vlastností. Po poledni se vracela ze sovince, když na chodbě před knihovnou narazila na hloučky lidí. Většina zvědavě nahlížela dovnitř a očekávala příchod ředitelů škol se svými šampiony. Rose napadlo, že bude mít třeba možnost s Eileen promluvit a vmísila se do hloučku studentů.</div><div>"Slyšela jsem, že se ani nechtěla přihlásit a najednou je šampionka," zašeptala kousek od ní jedna z kamarádek Ollie Nottové jízlivě.</div><div>"Určitě podváděla," hádala druhá.</div><div>"Pohár ji vybral z protekce," usoudila Ollie a její kamarádky dychtivě přikývly. "Její fotříček učí lektvary, může vyhodit školu do vzduchu a McGonagallka jí to odpustí."</div><div>"Stejně, jako její povedené sestřičce. Můj brácha s ní chodil do jednoho ročníku. Prý ji vyhodili z Bradavic už dřív, ale její máti za ni přišla prosit," přidala další pomluvu jedna šesťačka.</div><div>"Myslí si, že když je jejich matka Blacková, můžou všechno," dodala Ollie důležitě.</div><div>"Jste ubohé," zavrčela na ně Rose. "Jen dokážete pomlouvat, protože samy nic neumíte."</div><div>Ollie Rose sjela nenávistným pohledem. "A jak to neseš ty, Weasleyová? Musí to být pro tebe těžké, stále se snažíš být dokonalá, ale Blacková tě vždycky předběhne. Tvoje nejlepší kamarádka? Spíš pěkná svině."</div><div>"Potrefená husa nejvíc kejhá," vedle Rose se najednou objevil Scorpius. "Copak Ollie, že bych přihodil historku o tom, jak jsi dopadla u NKÚ?"</div><div>Ollie probodla Scorpia zuřivým pohledem, vydala povel a přesunula se i s kamarádkami pryč.</div><div>"Musíš proti ní zbrojit stejnou měrou," poradil Rose zkušeně. "Mohl bych ti dát pár tipů, kdybys chtěla."</div><div>"Ne, díky," ušklíbla se a upravila si na nose tlusté brýle, které nosila na čtení. "Válčit se slepicí školy není můj styl."</div><div>"A co je tvůj styl?" zajímal se.</div><div>Rose se mu chystala odpovědět, když se objevil Karasov se svými šampiony.</div><div>****</div><div>Eileen byla na popularitu zvyklá. Její rodina patřila k nejvýznamnějším kouzelnickým rodům a každoročně pořádala vánoční ples pro všechny. Loni byla vyznamenána za výzkum v oboru lektvarů. Navíc kandidatura tety Emily ji na všetečné otázky tisku docela připravila. Nic z toho ji však nemohlo připravit na žurnalistické zlo - Ritu Holoubkovou osobně.</div><div>"Zlatíčka!" rozpřáhla paže láskyplně, když se shromáždili v knihovně. "Tohle bude vskutku sladké odpoledne! Užijeme si spoustu zábavy!"</div><div>Ella si vyměnila zděšený pohled s Albusem a oba vyprskli spiklenecky smíchy. Soňa se tvářila, že by snad byla raději sama na konci světa, než právě tady. Její spolužák Michail Lissenko teď doopravdy vypadal jako chladnokrevný vrah.</div><div>Rita sebou měla doslova tým asistentů. Dva fotografy, jednu vizážistku, jednoho módního stylistu a Hermionu Weasleyovou, která psala hlavní články pro Věštce. Byli tu i reportéři z Týdeníku čarodějek, dokonce i několik zahraničních novinářů. Eileen nestačila zírat. Kdy se z obyčejného školního klání stala nejsledovanější událost roku?</div><div>Úzkostlivě se ohlédla na ředitelku McGonagallovou, která se tvářila, jako by spolkla citron. Nejspíš se jí celý ten humbuk také nelíbil.</div><div>Bránit se Ritě Holoubkové bylo jako bojovat holýma rukama se stádem hladových tygrů. Eileen všechny protesty vzdala. Nechala Ritu, aby jí vybrala vhodné oblečení, dokonce se nechala i nalíčit a učesat. Usoudila, že ona i Abe dopadli se všech dvojic nejlépe. Byli sladěni do teplých a nevýrazných barev. Eileen měla hnědé šaty a navlněné vlasy. Albusovy vlasy trčely všemi směry, jako by se nečesal. Měl na sobě pohodlné džíny a kostkovanou košili. Jejich jediným úkolem bylo vypadat ležérně a nenuceně. Pózovali spolu fotografům.</div><div>"Ale drahoušku, netvař se jako psí čumák!" okřikla Rita Eileen zoufale. "Přitulte se k sobě trochu, u merlinových vousů!"</div><div>Eileen jí chtěla něco škodolibého odseknout, ale k jejímu překvapení ji Abe nenuceně chytil kolem ramen a uličnicky se zazubil.</div><div>Spadl jí kámen ze srdce, když bylo fotografování u konce. Usadili se s Abem na stůl, zakousli se do sendvičů a pozorovali zbytek šampionů.</div><div>Beatrice a Francois dopadli jako sladké bonbónky navlečené do pastelových barviček. Seděli vzpřímeně na židlích a vystavovali fotografům bělostné úsměvy. Abe s Eileen mohli puknout smíchy, zatímco Rita se nad dvojicí rozplývala blahem.</div><div>Soňa a Michail dopadli přesně opačně. Rita z nich udělala doslova vrahy od pohledu. Oba byli v zářivě rudé jako krev, oči jim vizážista zvýraznil černou a Soňa musela do fotoaparátů vystrčit své špičáky. Eileen z nich přeběhl mráz po zádech. Pokud Beatrice a Francois symbolizovali život a nevinnost, Soňa a Michail byli zlo a smrt. Ona a Abe zůstali pouhými nulami. Nemají šanci vyhrát. Už jen proto, že ani vyhrát nechtějí.</div><div>Po fotografování následovaly rozhovory. Osobní, důvěrné a přímé. Teprve teď byl Turnaji doopravdy zahájen.</div><div>****</div><div>Emily strávila další noc a den na ministerstvu zavalená haldou papírování. Odpovídala na dopisy, podepisovala důležité listiny a sotva si stačila odskočit nebo se najíst. Bylo pár minut před půlnocí, když měla konečně stůl prázdný a mohla vyrazit domů. Sbírala svoje věci do tašky, když na dveře zaklepal Viktor.</div><div>"Přišel jsem si vyzvednout svoji ženu, prý tu někde bydlí," zažertoval.</div><div>"Jsi můj zachránce!" zvolala unaveně a popadla kabát z věšáku. "Vezmi mě prosím domů!"</div><div>"S potěšením," usmál se a políbil ji do vlasů.</div><div>Emily za sebou zrovna zavírala dveře, když se před kanceláří objevila její asistentka Mary.</div><div>"Paní ministryně, tohle právě dorazilo," podala jí zalepenou obálku.</div><div>Emily si povzdychla, roztrhla obálku a dala se do čtení. Na čele jí vyskočilo několik vrásek.</div><div>"Co se děje?" zajímal se Viktor.</div><div>"Starostolec odvolal Huga," zašeptala zmateně.</div><div>"Koho?" nechápal.</div><div>"Tvůrce sportovních her a Turnaje," vysvětlila. "Bez mého vědomí svolali schůzi a zvolili si nového zástupce!"</div><div>"Co to znamená?"</div><div>"To znamená," odsekla vztekle a dopis zmačkala do kuličky, "že nemám kontrolu nad Turnajem tří kouzelníků."</div><div>"Kdo je ten nový zástupce?"</div><div>****</div><div>Soňa se po setmění vydala znovu na lov do Zapovězeného lesa. Celý ten cirkus kolem Turnaje z ní vysál zbytek energie. Pohybovala se tiše a hbitě mezi stromy a hledala nějakou veverku nebo jezevce, který by jí posloužil jako malá svačinka. Doslova zakopla o mrtvolu jednorožce. Měl rozervané hrdlo. Instinktivně se stáhla. Nebyla jediný upír lovící v tomhle lese.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1202/kapitola-jedenacta-noc-sedma-osmy-den http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1202/kapitola-jedenacta-noc-sedma-osmy-den Mé jméno, má krev... III Fri, 10 Feb 2012 17:34:58 +0100 <div><em><strong><img width="195" height="228" src="http://nd05.jxs.cz/804/500/546b77a06c_82856869_o2.png" /></strong></em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><em><strong>Kapitola desátá - Šest šampionů</strong></em></div><div><br /></div><div>Andrej seděl v okenním výklenku a s chutí si přihnul z láhve ohnivé whisky. Nelíbilo se mu, kam směřoval jeho vztah k Lole. Měl ji učit a tečka. Počkat, až se objeví sampír, odhalit celou zápletku a vrátit se zpátky. Kam zpátky? To bylo jedno. Hlavně pryč z Anglie. A co místo toho dělá? Tlachá s ní o svých problémech. Prostě nádhera.</div><div>Naklonil prázdnou lahev ke rtům a vypil poslední doušky. Zapálil si cigaretu a foukl kouř proti oknu. Měl ji využít, jako vždycky. Ne se s ní sbližovat. Poškrábal se zmateně ve vlasech. Nikolaos Blacková nebyla obyčejná dívka. A on to věděl. Ukousl si nehet na palci. Poznal, že je jiná už ten večer, kdy ji potkal poprvé. Ne na famfrpálovém mistrovství. Ale tehdy, když dorazil do Anglie. Když hledal Viktora Gregorowiče a ta malá holka mu otevřela dveře.</div><div>Hledal Gregorowiče - jedinou stopu po jeho zmizelém bratrovi. Alex, jeho bratr. Bylo mu sotva šest, když ho viděl naposled. Když je opouštěl. Odešel zachraňovat svět a nechal Andreje a jeho matku napospas bídě a hladu. Pro vyšší dobro. Deset let o něm nikdo neslyšel. Byl mrtvý.</div><div>Opřel se hlavou o zeď. Whisky začala působit. To bylo dobré znamení, alespoň usne bez nočních děsů.</div><div>****</div><div>Lola ležela schoulená v posteli a nemohla usnout. Bála se usnout, ale víc ji děsilo pomyšlení, že by otevřela oči. Byly tam, v místnosti. Cítila je pár metrů od sebe. Přízraky, duchové, zjevení mrtvých. Nechtěla se na ně dívat. Ty prosebné pohledy plné bolesti, snad kdyby jim mohla pomoci… Tenkrát před jednadvaceti lety. Ale copak ona za to může? Za válku? Za ty promarněné životy?</div><div>Otočila se čelem ke zdi a usilovně se snažila myslet na něco pěkného. Nedokázala to. Usnula neklidně před svítáním. Než ji vzbudila další noční můra. Pronásledoval ji v ní duch mrtvého Voldemorta. To nebylo dobré znamení.</div><div>****</div><div>Bylo krásné teplé nedělní ráno. Začal nový den plný vzrušení a očekávání. Večer měl Ohnivý pohár odhalit jména šesti šampionů. Nikdo od rána nemluvil o ničem jiném.</div><div>Rose a její sestřenice seděly u snídaně. Ani jedna nebyla po včerejší párty zrovna výřečná, tak jen mlčely a nimraly se v jídle. Rose přepadla nervozita, každou chvíli se sem vřítí Edward a ona bude muset dostát svého slova. Do jídelny vešla Eileen a zamířila k jejich stolu.</div><div>"Dobrý ráno," pozdravila všechny a natáhla se po lívancích. "V kolik jste to zakončily?"</div><div>"Asi před hodinou," zamumlala Dom ospale.</div><div>Ozval se šelest křídel a do Velké síně se začala slétávat pošta. Malá černá sova patřící rodině Blacků zmateně kroužila kolem zmijozelského stolu a hledala Eileen.</div><div>"Zatraceně," zamumala Ella, vstala a šla sovu nasměrovat.</div><div>Mezitím přímo před Rose přistál velký výr. Zmateně přijala obálku se svým jménem a pták zase odletěl.</div><div>"Od koho to je?" zamračila se a dopis otevřela.</div><div>"Můj bože, Rose!" vyhrkla Lily, která jí četla přes rameno, překvapeně. "To je paráda, gratuluju!"</div><div>"Co se děje?" zajímala se Eileen, které se podařilo sově vypáčit z drápků svůj dopis od matky.</div><div>Rose seděla celá zaražená a zírala do talíře před sebou.</div><div>"Rose dostala grant od ministerstva na svůj výzkum!" odpověděla za ni Lily a podala Eileen dopis. "Vyhrála tu soutěž!"</div><div>"Rose, to je bezvadný!" radovala se Eileen upřímně.</div><div>"Jo," zamumlala Rose dutě.</div><div>"Ty nemáš radost?" divila se Dom. "Celý léto jsi nežvanila o ničem jiným."</div><div>Rose neurčitě pokrčila rameny a Eileen pochopila. Nezáleželo na tom, že ten grant dostala. Pokud ji pohár vybere jako šampionku, bude se muset ceny vzdát a vyhraje jiný projekt. Neexistovala reálná šance, že by jí peníze nechali. Věnovat se výzkumu znamenalo pracovat každý den včetně víkendů. Eileen o tom věděla své, loni cenu vyhrála ona a mícháním lektvarů trávila celé noci. To sotva šampion zvládne.</div><div>Ella zamyšleně vstala od stolu a zašla za Lolou, která hlídala pohár. Sestra postávala podivně shrbená těsně u věkové hranice a její ospalý výraz nasvědčoval tomu, že probděla noc.</div><div>"Ahoj," usmála se Nikolaos na mladší sestru a objala ji. "Doufám, že se nejdeš přihlásit?"</div><div>"Můžu mít na tebe prosbu?" zašeptala Ella tak, aby ji nikdo kromě Loly neslyšel.</div><div>"Cokoliv," ujistila ji sestra vážně. "O co jde?"</div><div>"Kolik bradavických dívek se přihlásilo?" zeptala se a snažila se tvářit nenápadně.</div><div>"To ti nemůžu říct," zaúpěla Lola. "Jinou otázku nemáš?"</div><div>"Prosím," podívala se jí pevně do očí. "Mám starost o Rose. Ed ji přinutil přihlásit se, ale ona nemůže. Prosím, Lol."</div><div>Lola se na sestru skepticky zamračila, ale jejímu oddanému pohledu štěněte se nedalo odolat. Spěšně proletěla Teddyho a svoje poznámky.</div><div>"Dvě," zamumlala.</div><div>Eileen se zachmuřila. Dvě dívky byly málo, žalostně málo. Ohlédla se k nebelvírskému stolu. Rose stále třímala dopis z ministerstva s útrpným výrazem. Eileen pocítila výčitky už loni, když vyhrál její projekt místo Rosina. Uklidňovala se, že letos přece vyhraje Rose, musí. Jenže teď je její šance malá. Přímo maličká. Pokud se do Turnaje nepřihlásí někdo lepší, nebo stejně dobrý, celý její tříletý výzkum života Karkulinek půjde ke dnu.</div><div>****</div><div>"Hej Abe, tvůj brácha na mistráku válel!"</div><div>"Hele, tvůj táta taky soutěžil v Turnaji?! To je paráda!"</div><div>Abe spolužáky odbyl strohým zamumláním. Ani nevypadalo, že je doopravdy zajímá, co říká. Zvykl si, takhle to bylo pořád. Celou uplynulou noc byl nucen vyprávět historky o Jamesovi, nebo o tom, jak jeho otec porazil Voldemorta. Abe byl prostě mladší bratr nové chytačské hvězdy. Abe byl kamarád nejvíc obdivovaného kluka na škole. Abe byl syn Harryho Pottera. Vždycky ten druhý. Abe Potter měl po krk toho, být druhý. Nechtěl se za každou cenu cpát na výsluní, ale vybudovat si vlastní postavení bez pomoci lidí okolo, by z něj mohlo udělat samostatný článek. Ne součást skupiny.</div><div>Rozhodl se ráno, když otevřel oči. Možná za to mohlo několik míchaných nápojů z předešlé noci a fakt, že se Eileen z večírku vytratila s jedním kruvalským tupcem. Natáhl si džíny a tričko, ani si neobtěžoval vyčistit zuby. Nakráčel si to přímo do Velké síně. Mířil rovnou k Ohnivému poháru. Lole přeběhl po tváři zachmuřený výraz, ale neměla právo cokoliv říkat, když překročil věkovou hranici.</div><div>Abe sebevědomě vložil lístek se svým jménem do poháru. Než vyšlehly modré plameny, zachytil otcův přísný pohled od učitelského stolu.</div><div>Harry Potter prudce vstal ze židle připraven synovi dostatečně vyčinit. Kingsley Pastorek ho chytil za loket a přinutil ho znovu si sednout.</div><div>"Je dospělý, ví, co dělá."</div><div>"Ale-"</div><div>"Harry," oslovil ho Pastorek otcovsky. "Nech ho, ať dospěje."</div><div>Al se zase na místě otočil a vracel se zpátky na kolej. Koutkem oka zahlédl Eileen, jak vsátá od stolu a nadechuje se. Volala jeho jméno, ale on neměl chuť s ní mluvit.</div><div>****</div><div>Scorpius neměl ve zvyku navštěvovat Gregorowičovy soukromé večírky, ale ten včerejší byl výjimkou. Edwardovi se nepodařilo místo a čas konání před ním zatajit a nehodlal riskovat, že by na něj Scorpius donášel některému z profesorů. Jeden respektoval přítomnost toho druhého s nelibostí. Scorpius na večírek šel jen kvůli Francoisovi, vytáhlému chlapci z Krásnohůlek, kterého znal od dětství. Vyrůstali od sebe sotva o pár domů a jejich rodiny se léta přátelily.</div><div>Ráno Malfoy seděl u snídaně a jako zbytek sedmáků čekal na historickou chvíli, kdy Edward Gregorowič přinutí Rose Weasleyovou potlačit svou čest.</div><div>Ta chvíle nastala pár minut po deváté. Edward Gregorowič nakráčel do Velké síně jako král. Od stolů se ozvalo pár zahvízdnutí a potlesk.</div><div>"Ten tvůj bratranec," naklonila se Soňa k Eileen, "je učebnicový příklad narcise."</div><div>Eileen jí sotva věnovala pozornost, vstala od své snídaně a šla podpořit Rose.</div><div>Rose s křídově bílým obličejem odložila příbor a kráčela vstříc svému osudu.</div><div>"Tady je, moje Rosie!" halekal Edward. "Tak co, připravena?"</div><div>Teatrálně ji objal kolem ramen. Rose jeho ruku setřásla.</div><div>"To je naposledy, cos na mě promluvil, Gregorowiči," pronesla klidným hlasem. Ve skutečnosti byla strašně nervózní.</div><div>"Hohó," zasmál se Edward a několik studentů se k němu připojilo. "Dáma má přednost," pobídl ji směrem k poháru.</div><div>Rose roztřesenýma rukama vytáhla z kapsy lísteček, kde bylo úhledným rukopisem napsáno její jméno. Cítila na sobě pohledy doslova všech.</div><div>"Do toho, Rose!" ozval se odněkud povzbudivý výkřik.</div><div>Rose zbýval poslední krůček od věkové hranice, když se z davu vynořil Scorpius Malfoy, hrubě ji odstrčil, přišel přímo k poháru a vhodil do něj svůj lísteček.</div><div>"Malfoyi, zbytečně tam zabíráš místo!" houkl na něj Edward posměšně.</div><div>"Hej!" ohradila se nějaká dívka, do které vrazil, když spěšně mizel.</div><div>Rose byla tak nervózní, že když natahovala ruku k poháru, lístek jí upadl. Hbitě se vedle ní objevila Eileen, zvedla lístek ze země a pevně jí stiskla ruku. Povzbudivě se na kamarádku usmála.</div><div>Rose se zhluboka nadechla a zatajila dech, když modrý plamen lístek přijal.</div><div>Několik studentů (převážně dívek, které s Rose soucítily) povzbudivě zatleskalo. Potom přišel na řadu Edward a za hlasitých ovací se i on přihlásil o post bradavického šampiona.</div><div>Ve všem tom veselí a jásotu kolem poháru Lola našla svoji sestru a surově ji drapla za paži.</div><div>"Viděla jsem to," sykla jí do ucha.</div><div>Eileen se jí vykroutila ze sevření. "Nevidělas nic," odsekla.</div><div>Ten večer se dvěma bradavickým sedmákům změnil život.</div><div>****</div><div>Laura měla naplánovaný včasný odchod, ale jak tomu bývalo na ministerstvu zvykem, něco jako pracovní doba se těžko dodržovalo. Odpoledne jim přivezli várku zabavených předmětů od jednoho pochybného překupníka na Obrtlé ulici. Čekaly ji hodiny práce. Když konečně celá strhaná vlezla do jedné z telefonních budek, zjistila, že je půl osmé. Večeři s Dracem si domluvila na sedm. Nestihne se stavit doma a převléknout se. Frustrovaně se zadívala na svůj odraz, vlasy měla sepnuté do ohonu, aby jí nezavazely v práci a ráno si ve spěchu oblékla obyčejné džíny a svetr. Zrovna v takovémto stavu se s otcem své dcery po tolika letech sejít nechtěla. Ale možná nebude muset, možná nečekal a odešel.</div><div>Když dorazila do malinké restaurace v centru Londýna, bylo skoro osm. Nedoufala, v nic, ale on tam byl. Seděl sám u stolu v perfektním obleku a láhev vína měl skoro vypitou.</div><div>"Přišla jsi," řekl překvapeně, když se objevila u jeho stolu.</div><div>"Přišla," usmála se rozpačitě a posadila se.</div><div>Chvíli na sebe mlčky zírali. Nevěděli, kde začít. Co říct? Mluvit o minulosti? Předstírat, že se nic nestalo?</div><div>"Sluší ti to," složil jí Draco poklonu.</div><div>"Letím zrovna z práce," pochybovala.</div><div>"Myslím po dvaceti letech," dodal.</div><div>"Jasně," souhlasila. "Tobě taky."</div><div>Nelhala, zestárl úplně minimálně.</div><div>"Takže z práce?" nadhodil. "Kde pracuješ?"</div><div>"Odbor záhad," vysvětlila. "A to je asi tak všechno, co ti můžu říct, znáš ty jejich předpisy. A ty? Slyšela jsem, že se ti ve Francii daří."</div><div>"Práce jako práce," pokrčil rameny. "Lituju, že jsem nezůstal tady."</div><div>Tón jeho hlasu se změnil, vycítila na sobě jeho pohled. Lituje? Jak to myslí, že měl raději zůstat s ní?</div><div>Laura se jen tak nedala, nalila si vína do sklenice. "A co rodina?" vyptávala se. "Manželka, děti?"</div><div>"Syn a dcera," odpověděl. "Bianca chodí do Krásnohůlek, Scorpius chodí do Zmijozelu."</div><div>To samozřejmě věděla, znala spolužáky své dcery. "Ano, chodí s naší Eileen."</div><div>"Máš dceru," pověděl překvapeně. "Taky ses vdala?"</div><div>"Emily si vzala Viktora, víš to?" změnila téma. "Mají tři kluky."</div><div>"Vždycky jsem věděl, že ti dva spolu stráví zbytek života," zasmál se. "Když si vzpomenu, co pro sebe navzájem obětovali, je to logické."</div><div>"A co my, Draco?" vybuchla. Nedokázala jen tak naprázdno tlachat o životě, ne po tom, co jí udělal. "My jsme pro sebe neobětovali dost? Bylo ti to málo, že jsi raději odešel do Francie?"</div><div>"Lauro," vyslovil její jméno s bolestí. "Vyslechni si mě. Byl jsem mladý a hloupý, nevěděl jsem, co mám dělat. Všechno se to najednou sesypalo a tys mi dala ultimátum a já jsem utekl."</div><div>"Pro mě to taky nebylo zrovna jednoduchý," odsekla. "Ale já jsem neutekla jako zbabělec."</div><div>V tu chvíli se u jejich stolu objevil číšník.</div><div>****</div><div>Do vyhlášení šampionů zbývalo pár desítek minut. Abe Potter se celý den vyhýbal i Edwardovi i Eileen. Neměl náladu na nikoho. Seděl na jedné z tribun na famfrpálovém hřišti a hrál si ze zlatonkou. Nechal ji vždycky uletět pár centimetrů a zase ji chytil.</div><div>"Vyhýbáš se mi," ozvala se mu těsně u ucha Eileen. Vždycky se uměla připlížit tiše jako duch.</div><div>Abe neodpověděl, dál se soustředil na zlatonku.</div><div>"Potřebuju s tebou mluvit," přiznala záměr své návštěvy a posadila se vedle něho.</div><div>"Můžeš mluvit s Rose, nebo Edem," odsekl. "Nebo s tím nabušeným týpkem ze včerejška."</div><div>"Myslíš Sergeje?" povytáhla obočí pobaveně. "To sotva, umí anglicky asi dvě věty a včera se tak opil, že mi pozvracel po cestě na kolej nohy. Snažila jsem se ho uklidit, aby nás neprozradil. A mezi náma, víš, že Edward neumí naslouchat."</div><div>Abe něco zabručel, ale trochu ho uklidnilo, že v Sergejovi nemusí hledat konkurenci. "Tak o co jde?" zeptal se přátelštějším tónem.</div><div>"Něco jsem provedla," zašeptala vážně. "Něco hloupého a zbrklého."</div><div>"Ublížilo to někomu?" mračil se ve snaze přijít věci na kloub.</div><div>"Ne, spíš pomohlo," připustila. "Ale někoho jsem u toho podvedla. A rozzuřím pár lidí."</div><div>"Pokud jsi to udělala s dobrým úmyslem, odpustí ti," řekl. "Ello, o co jde?"</div><div>Zavrtěla hlavou: "O nic. Pojď, už bude začínat vyhlašování."</div><div>Vstali a celou cestu do hradu oba mlčeli.</div><div>****</div><div>Vyhlašování výsledků bylo nejnapínavější chvílí, jakou si sedmáci za své roky studia vybavili. Kolejní stoly zmizely a místo toho se na lavice podél zdí usadili na jednu stranu žáci Bradavic, na druhou skupinka krásnohůlských a studentů z Kruvalu. Ohnivý pohár stál přímo uprostřed. Eileen seděla mezi Rose a Dom. Držela vyklepanou Rose za ruku a zaraženě zírala před sebe. Abe se od nich distancoval a zapadl mezi skupinku mrzimorských. Edward chodil kolem a pořádal sázky na šampiony.</div><div>Lola s Andrejem stáli u učitelského stolu. Lola probodávala svoji sestru rozhněvaným pohledem, ale Ella si dala záležet, aby se jejím směrem nepodívala. Andrej se tvářil nezúčastněně, celý Turnaj šel mimo něj.</div><div>Špitání a brebentění utichlo, když ředitelka McGonagallová vstala od stolu. Dokonce i několik svící uhaslo a Velkou síň pohltilo šero. Ředitelka přistoupila blíž k poháru a modré plameny najednou zhasly. Nikdo se neopovážil ani pohnut, když se pohár rozhořel jasně rudými plameny a vyletěl z něj ohořelý papírek s prvním jménem.</div><div>"Šampionem za Kruval - " četla pevným hlasem a celá síň jí visela na rtech - "se stává Michail Lissenko!"</div><div>Ze skupinky kruvalských se zvedl mohutný, skoro dvoumetrový, mladík s kamenným výrazem ve tváři. Měl pichlavé neupřímné oči a vyholenou hlavu. Lola si pomyslela, že víc nesympatického člověka ještě nepotkala. Jeho úlisnost a nepřátelskost z něj šla cítit od pohledu. Přesto všichni povinně tleskali.</div><div>Michail přišel k McGonagallové, stiskl jí ruku a krátkým rázným krokem zmizel v místnosti za učitelským sborem.</div><div>Než se všichni stačili uklidnit, z poháru vyletěl další lísteček.</div><div>"Šampionkou za Kruval se stává Soňa Daškovová!" vyřkla ortel McGonagallová.</div><div>Soňa ladně vstala ze svého místa, objala se s Anitou, která vypadala upřímně ráda, že pohár nevybral ji. Vyvolala daleko víc potlesku než její soupeř, dokonce i několik hvízdnutí.</div><div>"Věčná škoda," zamumlal si pro sebe Edward.</div><div>I Soňa vešla do malé místnosti. Potlesk utichl a nervozita zachvátila studenty Krásnohůlek.</div><div>Pohár se rozhořel potřetí a McGonagallová četla další jméno.</div><div>"Šampionem za Krásnohůlky se stává Francois Delluc!"</div><div>Většina dívek zavzdychala, když se vysoký světlovlasý hezoun zvedl ze svého místa a následoval dvojici před ním.</div><div>"Šampionkou za Krásnohůlky se stává Beatrice Achardová!"</div><div>Jedno z bledých rusovlasých dvojčat, kterých si Edward všiml hned první den, se vítězoslavně usmálo zářivým úsměvem. Objalo svoji do detailu stejnou sestru a ladně se neslo uličkou za ostatními.</div><div>Teprve teď byla nervozita vystupňovaná na maximum. Kdo bude reprezentovat Bradavice?</div><div>"Šampionem za Bradavice se stává-"</div><div>Abe stiskl pěst. Edward si upravil sako a Scorpius zvedl oči ze země.</div><div>"-Albus Potter!"</div><div>Celá síň burácela a jásala. Abe vstal, aniž by věnoval jediný pohled svým kamarádům, nebo otci, jehož vyčítavé oči ho provázely celou cestu k McGonagallové. Potřásl si s ředitelkou spěšně rukou a hbitým krokem zmizel i on.</div><div>Pohár se rozhořel naposled a vydal jméno posledního soutěžícího. Studenti zvědavě pokukovali jeden po druhém. Nikdo netušil, kdo by mohl být bradavickou šampionkou. Rose se chvěla po celém těle, Eileen ji chtěla uklidnit. Pustila její ruku dřív, než McGonagallová přečetla jméno. Rose k ní zvedla vystrašené oči a rázem pochopila.</div><div>"Šampionkou za Bradavice se stává Eileen Blacková!"</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-desata-sest-sampionu http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-desata-sest-sampionu Mé jméno, má krev... III Fri, 20 Jan 2012 17:57:36 +0100 <div><img width="335" height="143" src="http://nd05.jxs.cz/788/260/b841133b54_82699944_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>S dalším pátkem další kapitola :) Ovšem nemůžu Vám slíbit, že se dočkáte i za týden, čekají mě ještě poslední zkoušky a nejspíš kapitolu nestihnu. Tak příjemné čtení a těším se na komentáře ;)</div><hr /><div><br /></div><div><strong><em>Kapitola devátá - V zájmu kouzelnické spolupráce</em></strong></div><div><br /></div><div>Po dobré večeři plné exotických lahůdek, poslala profesorka McGonagallová studenty spát. Edward se zvedl mezi prvními, aby se vyhnul matčinu kázání. Eileen dojedla dortíček a chtěla od stolu vstát, když se odněkud vynořila Rose s vyděšeným výrazem.</div><div>"Já se nemůžu hlásit!" vykvikla. "Ne, pokud pohár bude vybírat dva šampiony, Ello. Kolik dívek se asi za Bradavice přihlásí?"</div><div>Eileen, spolkla poslední sousto koláčku a uvažovala. Nikdo ze Zmijozelu, všechny byly do sebe příliš zahleděné. Z Nebelvíru ji napadla jedině Dom, ale ta kvůli zranění špatně chodí, takže by byla indisponována. Žádná odvážná dívka za Havraspár a už vůbec ne za Mrzimor. Eileen si ani nebyla jistá, kolik z nich je už plnoletých, určitě sotva třetina. Šance, že pohár vybere Rose, nejchytřejší a nejbystřejší dívku jejich ročníku, byla vysoká.</div><div>"Tak odstup od sázky," pokrčila Ella rameny. "Nikdo se ti nebude smát."</div><div>"Jasně, že budou," skousla si ret, až jí zbělal. "Jsem v háji, Ellen. Nemám na to být šampionem."</div><div>"Pohár tě nevybere, neboj se," chlácholila ji, když tu se u nich objevil Severus Snape. Rose se spěšně rozloučila a přidala se k posledním opozdilcům.</div><div>"Jaké bylo léto?" zeptal se věcně.</div><div>"Ušlo to," odpověděla vyhýbavě a čekala nějaké kázání o svém chování nebo noci v Azkabanu.</div><div>"Jsi plnoletá," poznamenal a propaloval ji černýma očima. "Je jen na tobě, jestli se přihlásíš. Ale pokud ti můžu radit, nedělej to."</div><div>"Pohár by mě stejně nevybral," pokrčila rameny ledabyle. Doopravdy nad přihláškou ani neuvažovala.</div><div>"Možná by ses divila," naklonil se o něco blíž. "V NKÚ jsi byla nejlepší z celé školy. A při volbě primusky jsi získala stejný počet hlasů jako Weasleyová. Nevybrali tě jen kvůli tvým přestupkům."</div><div>S těmi slovy zmizel a nechal ji ponořenou do svých myšlenek. Zadumaně pozorovala, jak Teddy Lupin s pomocí Kingsleyho staví pohár doprostřed síně. Emily kolem něj osobně malovala věkovou hranici.</div><div>Věčná sláva? To nebylo pro ni.</div><div>****</div><div>Lola dohlédla na tetin odjezd a pomalu se vracela zpátky do hradu, když zaslechla nějakou tlumenou hádku. Tiše se připlížila kolem kruvalské lodi.</div><div>"Jak se opovažuješ přijít mi po tom všem na oči!" syčel mužský hlas.</div><div>"Jsi dost sebestředný, pokud si myslíš, že jsem tu kvůli tobě," odpověděl mu Andrej.</div><div>"Na co si tu hraješ? Na poslušného učitele? Schováváš se za zdmi školy jako zbabělec!"</div><div>Lola si ten hlas s přízvukem nedokázala zařadit, ale napadal ji jen jeden člověk - Dimitrij Karasov.</div><div>"Já se neskrývám."</div><div>"Všichni doma si myslí, že jsi mrtvý! Jak ses odtamtud dostal?"</div><div>"Nechápu, o čem to mluvíš."</div><div>Potom oba začali mluvit rychle rusky. Lola rozuměla několika málo slovíčkům, ale smysl rozhovoru jí zůstal záhadou. Hlasy po chvilce utichly, a pak zaslechla vzdalující se kroky.</div><div>"Už odtamtud můžeš vylézt," křikl podrážděně Andrej.</div><div>Odhalil ji. Rozhodla se nic nepředstírat a vylezla ze stínu.</div><div>V měsíčním světle vypadal rozčileně.</div><div>"Bavila ses dobře?" dobíral si ji a vložil si cigaretu do úst. Chvíli šmátral v kabátu po zapalovači, ale Lola jen luskla prsty a cigareta se rozhořela.</div><div>"To byl Karasov?" hádala.</div><div>Přikývl. "Starý známý," vyfoukl kouř z úst.</div><div>"Vážně se v Bradavicích skrýváte?"vypálila otázku.</div><div>"Vážně tě odtud kdysi vyloučili?" opáčil.</div><div>Oba zůstali mlčet a tiše pozorovali hladinu bradavického jezera. Jeden k druhému necítili takovou důvěru, aby odhalili svá tajemství. Ale ani jeden nechtěl být ten večer sám.</div><div>****</div><div>Eileen přišla do ložnice jako poslední a hned ji překvapila náhlá změna, místo tří postelí s nebesy jich tu bylo pět. A na těch přebývajících seděly její nové spolubydlící.</div><div>"Ahoj," pozdravila je a přišla blíž.</div><div>"Eileen?" zašeptala Soňa zmateně.</div><div>"Jo, to jsem já," usmála se a šla starou známou obejmout.</div><div>"Nevěděla jsem, že tu bydlíš!" zvolala Soňa překvapeně. "Kdo se má v těch vašich ročnících a kolejích vyznat?"</div><div>Její angličtina byla brilantní. Vypadala upřímně nadšeně, že vidí známou tvář.</div><div>"Tohle je moje kamarádka Anita Krumová," představila jí blondýnku.</div><div>"Těší mě," potřásla si s ní Eileen. "Tvůj otec je ten známý chytač?" Ne že by rozuměla famfrpálu, jen jí ten velký nos připadl povědomý.</div><div>"Ano,"přikývla. "A taky byl šampionem posledního Turnaje."</div><div>Ollie Nottová v rohu místnosti předstírala zachrápání, ale přitom jejich rozhovor poslouchala s nataženýma ušima.</div><div>"Takže se obě chcete přihlásit?" nadhodila Ella a rozestlala si postel. Kocour nakvašeně zaprskal a vyskočil z polštáře na noční stolek.</div><div>"Musíme," odpověděla Soňa a zopakovala po ní natřásání přikrývky. "Nedali nám na výběr. Máte zvláštní společenskou místnost. Prostory pod jezerem? Senzace, alespoň nemusím být přes den nikde zavřená."</div><div>"Vážně se tu učíte za jasného dne?" zeptala se Anita nevěřícně.</div><div>"Jasně," souhlasila Eileen zaraženě. "Vy ne?"</div><div>Obě dívky se po sobě podívaly. "Máme to naopak," vysvětlila Soňa. "Když spíte, my se učíme. Takže nám právě teď začíná den."</div><div>Eileen si pomyslela, že mezinárodní soužití bude těžší, než nějaký turnaj.</div><div>****</div><div>Zkoordinovat výuku trvalo celý zbytek týdne. Zejména kvůli kruvalským žákům, kteří si nemohli zvyknout na denní režim. Nejvíce jim vyhovovaly hodiny lektvarů v podzemí a lekce astronomie po setmění. Problém jim dělalo ostatní vyučování. Soňa a její spolužák Oleg, čistokrevný upír, nesnesli denní světlo, tak se většina výuky přesunula do nižších tříd, nebo učitelé nechávali zatáhnuté rolety. Výsledkem byla tma a stísněná atmosféra.</div><div>Rozřazování bylo prosté, všichni kruvalští žáci byli zařazeni do Zmijozelu, krásnohůlští spravedlivě mezi zbylé tři koleje. Severus Snape byl z osmnácti nových svěřenců značně znepokojený. Znal tyhle Turnaje, studenti vždycky zvlčí.</div><div>V pátek odpoledne měli Zmijozel a Nebelvír jednu ze společných hodin lektvarů.</div><div>Eileen, která vždycky pracovala u stolku s Rose, přizvala do jejich tiché skupinky i Soňu s Anitou. Rose byla k Anitě trochu nedůvěřivá, ale Soňa si ji získala osobitým humorem a vyprávěním historek z Kruvalu. Navíc okatě přehlížela všechny pokusy bradavických chlapců zaujmout ji, zatímco Anita mohla na nových spolužácích oči nechat.</div><div>"Vážně tam máte hodiny létání na dracích?" zopakovala Rose nevěřícně při míchání silného jedu.</div><div>"Ve čtvrtém ročníku," přitakala Soňa, vhodila do kotlíku kořen tuřínu a její lektvar získal sytě zelenou barvu. "Míchali jsme je loni," vysvětlila Severusi Snapeovi, který se u jejich stolu pozastavil a překvapeně povytáhl obočí.</div><div>Kterýkoliv jiný učitel by možná pronesl slova chvály, ale Snape mezi ně nepatřil. Místo toho se naklonil k Eileen a upravil její styl míchání.</div><div>Eileen pracovala na jiném lektvaru, než zbytek třídy. Vždycky byla o krok napřed. Dřív si ji děti dobíraly, že ji Snape protěžuje, ale nakonec musely připustit, že má pro lektvary cit a nadání. Loni se postarala o změnu v učebnici, když našla lepší způsob, jak uvařit tekuté štěstí. Získala si všeobecné uznání několika spolků dřív, než dodělala školu. Rodiče na ni byli oba pyšní.</div><div>Rose nechala lektvar vařit a zašla do skladu se surovinami. Nabírala si zrovna lopatkou hrst červů, když se vedle ní objevil Scorpius Malfoy.</div><div>"Prosím taky trochu toho hnusu," natáhl k ní ruku s miskou a Rose mu do ní vyklopila hrst červů.</div><div>"Dobrou chuť," poznamenala.</div><div>"Jím je při čtení jako křupky," ušklíbl se, vzal si jednoho červa mezi prsty, naklonil ho k otevřené puse a napodobil polykání.</div><div>"Fuj," otřepala se hnusem. Bylo to snad poprvé, co se spolu bavili bez vzájemného urážení.</div><div>"Už ses přihlásila?" zeptal se náhle, když se otočila k odchodu.</div><div>"Ne,"odpověděla. "Ale hádám, že mi to Gregorowič zase dneska připomene a budu muset. Ty ses přihlásil?"</div><div>"Věčná sláva?" povytáhl obočí. "Děkuji, ale nechci, Pokud bych se ale měl rozhodnout mezi tebou a Gregorowičem, budu radši fandit tobě."</div><div>Rose chvíli váhala, jestli myslel svá slova vážně, ale nevypadal, že by si dělal legraci. Poděkovala mu a vrátila se k děvčatům.</div><div>Eileen právě zvala Soňu a Anitu na zítřejší párty. Ukazovala jim pozvánku na titulní straně Bradavického zpravodaje, když se ujistila, že Snape právě huláká na Franka Longbottoma, kterému se podařilo otrávit žábu, a nevěnuje jim pozornost.</div><div>"Půjdeš taky, doufám," obrátila se na Rose.</div><div>"Ale jo," souhlasila. Tento rok sama sebe vážně nepoznávala.</div><div>****</div><div>Lola se celý týden střídala s Teddym na stráži u Ohnivého poháru. Dohlížela na to, že se studenti nepokusí obejít hranici, a že každý vhazuje dovnitř lístek se svým jménem, a nesnaží se přihlásit někoho jiného.</div><div>Pokud zrovna nehlídala pohár, trénovala s Andrejem. Většinu času toho moc nenamluvili, pokud jí zrovna nesděloval pokyny, co od ní očekává. Ráno i večer běhali, během dne často trénovala různá bojová umění, Andrej trval na tom, že se musí umět bránit i holýma rukama.</div><div>S nadějí, že bude mít možnost mluvit s Eileen déle jak minutu, se rozloučila. Na druhou stranu byla ráda, trénink ji zaměstnával natolik, že přes den sotva myslela na své problémy a večer usínala utahaná jako malé kotě. Ale noční můry ji budily pořád.</div><div>"Už nemůžu," funěla vztekle, když ji Andrej donutil oběhnout znova bradavické jezero.</div><div>"Tohle jsem, jakože neslyšel," pohrozil jí a zůstal klusat na místě, než ho dohonila.</div><div>Nohy se jí do sebe pletly, sotva mohla popadnout dech a celé ji to rozčilovalo ještě víc, protože Andrej vypadal naprosto v pohodě, snad se ani nepotil, a to ho viděla vykouřit dvě krabičky cigaret denně. Navíc měla podezření, že z něj každé ráno cítí alkohol. Jak může mít někdo takový lepší fyzičku než ona?</div><div>"Tak honem, ty srabe," popoháněl ji, když se trochu vzpamatovala a zase se rozklusala.</div><div>Slunce zapadalo a brzy školní pozemky pohltí tma.</div><div>"Ještě jedno kolečko," poručil jí a jako vzor klusal před ní.</div><div>V Lole bublal vztek. Celé tělo ji bolelo, svaly jí tuhly a v zádech jí několikrát nepříjemně prásklo. Tohle nebyl trénink, tohle byla vražda.</div><div>"Já už vážně nemůžu," skučela.</div><div>"Takhle kňučí malá holka!" zvolal přes rameno. "Nemíním trénovat žádnou ufňukanou třasořitku, mládě!"</div><div>Lola v sobě posbírala zbytek sil a vztekle mávla rukou. Šero proťal zelený záblesk a jedna z větví vysoké vrby se natáhla, omotala kolem Andrejova kotníku a stáhla ho k zemi.</div><div>S překvapeným vyjeknutím sebou plácl do trávy a Lola se vítězoslavně usmála. Praštila sebou vedle něho a zhluboka vydechla.</div><div>"Řekla jsem, že už nemůžu," zamumlala.</div><div>Andrej se posadil a vztekle si mnul naražený loket.</div><div>"Tohle byla ta Zmijozelova moc, co?" nadhodil.</div><div>Lolu nepřekvapilo, že o její moci ví. Popravdě čekala, že toto téma vytáhne už dřív.</div><div>"Jen zlomek," odpověděla zadýchaně.</div><div>"Vážně ovládáš všechny čtyři elementy?" pokračoval ve vyzvídání.</div><div>Chvíli váhala a upřeně si hleděli do očí. Nakolik mu může důvěřovat?</div><div>"Vlastně pět," řekla.</div><div>"Pátý element?" pokýval chápavě hlavou a něco si pro sebe mumlal. "Jak se mu říká? Duch? Energie? Éter?"</div><div>Pokrčila rameny: "Nevím. Nikdo s takovými schopnosti se ještě nenarodil. Nebo je spíš veřejně nepřiznal."</div><div>"Tvoje matka a teta tu moc mají taky," naznačil. "Je to dědičné?"</div><div>"Pravděpodobně," připustila. "Moje sestra a bratranci ovládají čtyři elementy taky. Ne v takové míře, s jakou dokážou matka a teta pracovat se svými živly, ale dost na to, aby bylo jasné, že se to vymyká normálu."</div><div>"Proto cestuješ po světě?" vyptával se. "Hledáš lidi se stejnou mocí?"</div><div>"Ne," odporovala. Další tajemství. Nakolik jí uškodí, když mu svěří i tohle? Váhala, zatím mu tolik nedůvěřovala. Nechá si to pro sebe.</div><div>"Jiný příběh," hádal, když viděl její rozpaky.</div><div>"A co tvůj příběh, Tarkovskij?" nadhodila. "Pronásleduješ a lovíš sampíry?"</div><div>"Pronásleduju a lovím to, za co mi zaplatí," odpověděl zamyšleně.</div><div>"Jsi lovec lidí?" otevřela šokovaně ústa.</div><div>Pokrčil rameny: "Nedělej překvapenou. Nejsem svatoušek."</div><div>"Studoval jsi na bystrozora," podotkla poznatek z jeho složky.</div><div>"To bylo dávno," odsekl a třímal mezi prsty stébla vysoké trávy. "Byl jsem mladý, naivní a plný ideálů. Ale dost tlachání. Zvedni ten svůj velkej zadek a dej si ještě jedno kolečko."</div><div>****</div><div>Zahajovací večírek se pořádal v prefektské koupelně. Bazén byl plný barevné vody a kouzelných bublinek. Všichni zúčastnění na sobě měli plavky a užívali si "letních" radovánek. Plavali ve vodě, potápěli se, házeli si nafukovacím míčem, nechali se unášet proudem na lehátku. Edward jako hostitel rozléval míchané kouzelnické nápoje, nechyběl ani stůl s občerstvením a hlasitá muzika.</div><div>Vstupné představovalo přísahu, že o večírku nikdy žádnému profesorovi neřeknou. Heslo znělo: <em>V zájmu kouzelnické spolupráce</em>. Byli tu snad všichni studenti od pátého ročníku výš. Dokonce i několik kruvalských a krásnohůlských.</div><div>"Tady je, moje milá!" zahalekal Edward, když si Rose (decentně zabalená v ručníku), přišla pro nápoj. "Zítra je velký den, Rosie, společně se přihlásíme."</div><div>Neurčitě se ušklíbla, vytrhla mu kelímek z ruky a vrátila se k děvčatům. Eileen a Soňa ležely vedle sebe na skládacích lehátkách a nechaly se obskakovat uchvácenými chlapci. Rose se posadila na kraj bazénu, rozložila nové číslo Týdeníku čarodějek a namočila si nohy do bublinkové vody, když ji něco draplo za kotník a ona s hlasitým zaječením vletěla i v ručníku přímo do vody.</div><div>Když se vynořila zpátky na hladinu, prskala pěnu na všechny strany. Několik lidí se kolem hlasitě smálo.</div><div>"Ty idiote!" vřískla na Malfoye, který se vynořil pár vteřin po ní, a vzteky mu šplíchla vodu do obličeje. Scorpius se jen zasmál a zmizel pod hladinou.</div><div>Rose celá promáčená se vyhoupla zpátky na břeh.</div><div>"To je tvůj nápadník?" zeptala se Soňa spiklenecky a odsunula si z očí sluneční brýle. Byla stylová se vším všudy. "Docela přitažlivý."</div><div>"To sotva," zamumlala Rose, ale tváře jí zčervenaly studem.</div><div>Eileen si toho všimla a taktně odvedla pozornost směrem k Hugovi, který skákal nebezpečné šipky z velké fontány uprostřed bazénu.</div><div>"Já se z ní zblázním," zamumlal zasněně Edward a přehodil cigaretu do druhého koutku úst, když se vedle něj objevil Al v havajských šortkách.</div><div>"Z koho?" zeptal se nechápavě a zadíval se stejným směrem. "Jo takhle. Madam chladná z Kruvalu."</div><div>Upřímně Soni moc pozornosti nevěnoval, sledoval spíš Eileen v plavkách, jak elegantně vstala z lehátka a hodila míč Lily a Dominique do vody.</div><div>"Celý týden kolem ní chodím a pořád nevím, co jí mám říct," přiznal se Ed.</div><div>"Cože?" vypálil Abe šokovaně. "Tys s ní ještě nemluvil?"</div><div>"Ani slovo, kamaráde," připustil neochotně. "Tohle je něco speciálního, chápeš? Takový holky tu nemáme."</div><div>"Ale jo," bránil Al svoje spolužačky a snažil se po Ellen, která k nim právě mířila, nepokukovat moc okatě.</div><div>****</div><div>Laura dorazila domů z práce pozdě večer. Odhodila tašku v předsíni a šla do kuchyně zakousnout něco k snědku. Měla příšerný hlad. Chvíli zkoumala obsah ledničky, vytáhla tuňákový sendvič a zhltla ho ve stoje. Na pultu ležela hromádka nepřečtených dopisů. Zběžně je prohrábla a našla jeden určený pro ni. Nebyl ani od jedné z dcer, to písmo nepoznávala. Rozlepila obálku a přečetla si malou kartičku. Byla od Draca. Chtěl se sejít. Odpověděla mu obratem.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-9-v-zajmu-kouzelnicke-spoluprace http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-9-v-zajmu-kouzelnicke-spoluprace Mé jméno, má krev... III Fri, 13 Jan 2012 10:12:47 +0100 <div><strong><img width="509" height="250" src="http://nd05.jxs.cz/035/033/da98f8ed9b_82550766_o2.jpg" /></strong></div><div>Takhle nějak si představuju hodinu dějin :D Kapitolu přidávám už dnes, dokud na to myslím a mozek mi funguje. Některé z Vás nepotěším, k zahájení Turnaje dojde až na konci. Ale mám pro vás záludnou otázku nakonec ;) Nová kapitola bude zase za týden! Příjemné čtení a děkuju za komentáře, všechny pečlivě čtu a všímám si vašich připomínek! :)</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Kapitola osmá - Světlo proniká tmou</strong></div><div><br /></div><div>První ráno v Bradavicích vždycky patřilo k těm nejrušnějším. Prváci bezradně bloudí po škole ve snaze najít Velkou síň, sedmáci u snídaně unaveně zívají, protože šli spát až nad ránem. Ředitelé kolejí rozdávají rozvrhy a studenti při pohledu na první hodiny sténají.</div><div>Rose hlasitě zazívala a nasypala si plnou misku cereálií. Lily nepřítomně míchala lžičkou v kávě a Dominique se ani neobtěžovala zvednout čelo z talíře.</div><div>"Kde je Roxy?" zeptala se Rose Lily, protože svoji sestřenici nikde neviděla.</div><div>"Ještě spí," odpověděla Lily. "Vsází na to, že nám nezačíná rozvrh první hodinou."</div><div>Jako na zavolanou k nim právě dorazil profesor Longbottom a rozdával svitky s rozvrhy.</div><div>"Letos se zblázníte, slečno Weasleyová," usmál se soucitně na Rose a podal jí svitek s jejím jménem. "Měl jsem problém ten rozvrh sestavit, aby se vám nic nekrylo."</div><div>Rose hbitě svitek rozvinula a ujelo jí hlasité povzdechnutí. Neměla prakticky vůbec žádné volno. Proč jen byla v pátém ročníku tak houževnatá a nahlásila si všechny nepovinné předměty? Někdy tu část sebe sama, co se podobala její matce, nenáviděla.</div><div>"Zato vy se nepřetrhnete," poznamenal na adresu Dom, která jen pergamen přijala a ani tehdy nezvedla čelo s talíře. Bála se, že se pozvrací. Abe ji celou noc naléval ohnivou whisky.</div><div>Lily převzala svůj svitek i ten pro Roxy a vrátila se k snídani.</div><div>"Jak vypadá dnešní ráno? zamumlala Dom ospale.</div><div>"Dějiny," vzdychla si Rose.</div><div>"Výborně!" zahalekala Dom, jako by jí toto zjištění vlilo elán do žil. "Alespoň se prospím."</div><div>Zvedla obličej a Rose málem vyprskla smíchy při pohledu na její vaky pod očima.</div><div>"Jen do toho," ušklíbla se Dom. "Jen si mi smějte."</div><div>"Dobré ráno, dámy!" pozdravil je zvesela Edward a posadil se vedle Dom.</div><div>"Spletl sis stůl?" zeptala se Lily nevinně, i když tušila nějakou lumpárnu.</div><div>Rose jeho přítomnost okázale ignorovala.</div><div>"Mám na tebe prosbu," obrátil se Ed šeptem na Dom a nenápadně jí pod stolem poslal přeložený kus papíru.</div><div>Dominique byla dost chytrá na to, aby papír zastrčila do tašky a nevyptávala se.</div><div>"Otiskneš to v prvním čísle," zamumlal Ed a vzal si jednu z topinek na stole. "Hoď to na titulní stranu obvyklým způsobem."</div><div>Obvyklým způsobem znamenalo začarovat přední stranu Bradavického zpravodaje tak, aby pravý obsah byl čitelný pouze studentům, profesoři uvidí něco jiného, zcela neškodného. Třeba titulek o zhoubných účincích nových kotlíků. Dominique počítala s tím, že Edward chce otisknout údaje o zahajovacím večírku. Pořádal ho každoročně první týden školy.</div><div>"Za co?" přimhouřila oči Dom.</div><div>"Poznámky do Dějin k OVCE," navrhl Ed nevzrušeně. Kšeftoval s poznámkami, zadáními testu (někdy i výsledky) celá léta.</div><div>"Platí," souhlasila Dom a Edward se spěšně rozloučil.</div><div>"Víš, že bych ti ty poznámky taky dala," ohradila se Rose s plnou pusou pudinku. "A zadarmo."</div><div>****</div><div>Lola časně ráno vstala, zaběhala si kolem domu, osprchovala se a zakousla pár lívanců, které jí Selene večer přichystala na stůl v kuchyni.</div><div>Oblečená do bystrozorského úboru otevřela přední dveře a s nelibostí zjistila, že Andrej Tarkovskij stojí u branky.</div><div>"Říkal jsem si, že se mě pokusíš setřást, tak jsem přišel o něco dřív," řekl na vysvětlenou, když kolem něj nasupeně prošla. Ano, přesně to měla v plánu, setřást ho. Po jeho včerejším tříhodinovém tréninku se sotva udržela na nohou.</div><div>"Měl jsem pravdu, co?" nadhodil a šel pár kroků s rukama v kapsách za ní.</div><div>Pravda je, že Lola nad svým rozhodnutím - uzavření dohody s Andrejem- celou noc přemýšlela. Kolem páté hodiny ráno si uvědomila, že se chovala unáhleně. Ale teď už bylo pozdě, aby své rozhodnutí změnila.</div><div>"Moc toho nenamluvíš po ránu," pokračoval Andrej v monologu. "No, určitě si spolu ten rok náramně užijeme."</div><div>"Co jste za člověka, že se jen tak na rok upíšete?" přerušila ho znenadání. "Nemáte zaměstnání? Rodinu?"</div><div>Oba se zastavili na místě. Andrej chvíli pozoroval vycházející slunce a pak odpověděl: "Řekněme, že tam, odkud přicházím, o mě moc lidí nestojí. Neuškodí, když se na nějakou dobu vypařím."</div><div>"Utíkáte před zákonem?" povytáhla zlostně obočí. Skvěle, pomáhá s úkrytem zločince. Každý přece ví, že Bradavice jsou nejbezpečnější místo na světě.</div><div>"A ty?" nadhodil stejně.</div><div>Chvíli si jeden druhého měřili, než ho Lola zlostně drapla za paži a přemístili se.</div><div>****</div><div>"Letošní uvítací párty bude l-e-g-e-n-d-á-r-n-í!" protáhl Edward významně a několik hlav se zvědavě otočilo.</div><div>"Mohls to zrovna vyhlásit ve školním rozhlase," dobíral si ho Abe, ale profesor Binns jim sotva věnoval pozornost. Prostě se vznášel za katedrou a odříkával své poznámky jako obvykle.</div><div>"Budeme muset asi zvýšit kapacitu hostů," zamýšlel se nahlas. "Až dorazí nějaké ty pěkné slečinky z Krásnohůlek a Kruvalu."</div><div>"Ty vážně uvažuješ o tom, že je pozveš?" pochyboval Abe. "Můžou nás prásknout."</div><div>"Turnaj Tří kouzelníků je o mezinárodní spolupráci a sbližování," poučil svého přítele a Eileen v lavici před nimi nevěřícně vyprskla smíchy. "Jsou to naši hosti, Abe, je mojí povinností je uvítat."</div><div>"Asi jsme měli na vrata vylepit ceduli s tvojí fotkou a varovat ty chudinky předem," neodpustila si Rose poznámku, aniž by se otočila a dál si značila učivo do sešitu.</div><div>Abe s Eileen se rozesmáli, Edward vzteky zrudl.</div><div>"Bod pro tebe, Weasleyová," ušklíbl se. "Počkej, ještě mi budeš fandit, až se stanu bradavickým šampionem."</div><div>"Ty?" žasla a otočila se. "Tebe sotva Ohnivý pohár vybere. Někdo by ho musel opít ohnivou whisky."</div><div>"Shazuješ mě, protože sama nemáš <em>odvahu</em> přihlásit se," dobíral si ji.</div><div>"Já nemám <em>potřebu</em> přihlašovat se," odsekla. "Nepěstuju si úchylný ego jako ty."</div><div>Teď už jejich potyčku sledovala se zájmem celá třída. Dokonce i Scorpius přestal civět z okna. Rád se díval, když se ti dva hádali. Občas si i v duchu sázel na vítěze. Dneska vedla Rose.</div><div>"Výmluvy," nařkl jí, zhoupl se na židli a přiblížil svůj obličej k jejímu. "Přiznej se, Weasleyová. Máš naděláno v kalhotách."</div><div>Rose se nedala zastrašit: "To sotva, mám zdravý rozum, abych se nepřihlásila."</div><div>"Bojíš se, že by tě pohár vybral?" zasmál se Edward.</div><div>"Rozhodně mám větší mozkovou kapacitu než ty," vrátila mu to.</div><div>Abe se přidušeně zachechtal, Eileen tu hádku sledovala s nelibostí. Nechtěla, aby se pořád mezi sebou škorpili.</div><div>"Přihlas se a dokaž to," vybídl ji.</div><div>Rose se na chvíli zamyslela. Stojí jí to za to? Hádat se s Gregorowičem? Ale co, jméno do poháru hodí každý, ji určitě nevybere. Nemá, co ztratit.</div><div>"Když se přihlásím, dáš mi konečně pokoj?" zeptala se.</div><div>"Rose!" vyjekla Eileen. "Zbláznila ses? Neposlouchej ho."</div><div>Edward, který z Rose nespouštěl oči, se vítězoslavně usmál. "Dám ti pokoj. Pokud přede mnou vhodíš svoje jméno do Ohnivého poháru."</div><div>Rose věděla, že toho bude litovat dřív, než to vyslovila nahlas. Ale náhlý adrenalin v žilách ji doslova změnil.</div><div>"Přijímám," řekla a podala mu ruku.</div><div>Edward si s ní nevěřícně potřásl a Abe stvrdil jejich sázku Pobertovským slibem.</div><div>"Blázni," osopila se na ně Eileen.</div><div>****</div><div>Po celodenní plavbě se Soně houpal žaludek. S potěšením zjistila, že právě dorazili ke břehu. Bylo pár minut po západu slunce. Vyšla společně se svojí spolužačkou Anitou Krumovou z podpalubí.</div><div>Venku se ochladilo, všichni byli oblečení v huňatých kabátech. Když sestupovali na molo, nepříjemně jim mrholilo na krk.</div><div>"Jsem hladová," posteskla si Anita, štíhlá blondýna s orlím nosem. "Doufám, že letos bude na výběr z lepších pochoutek."</div><div>Soňa si vzpomněla, jak jim loni naservírovali zkažené maso a půlka školy skončila ještě večer s otravou. Chtěla poznamenat něco o tom, že ona hlady netrpí, protože se celou noc krmila krví na večírku, ale raději si to nechala pro sebe.</div><div>Kruvalská loď kotví ve skále pod hradem, takže stačilo vyjít schodiště a ocitli se v budově.</div><div>Hrad byl studený, prastarý a tmavý. Ale Soňa si dávno zvykla. Kdysi zaslechla, že Akademie v Krásnohlkách sídlí v křišťálovém paláci, musela to být nádhera.</div><div>Jídelna, ve které se všichni scházeli na snídani (lidskou večeři), byla menší a méně honosnější, než ta bradavická. Studenti seděli u několika malých stolků. Učitelský stůl byl v čele.</div><div>Dimitrij Karasov povstal, pronesl zahajovací řeč a pak společně zpívali školní hymnu. Když dozněla poslední slova, studenti znovu zasedli, ale Karasov zůstal.</div><div>"Rád bych všem plnoletým studentům osmého a devátého ročníku sdělil potěšující zprávu," začal. Soňa překvapeně zvedla oči od krvavého bifteku na talíři.</div><div>"Naše škola dostala možnost zúčastnit se Turnaje tří kouzelnických škol v Bradavické škole čar a kouzel."</div><div>Nenásledoval žádný šepot ani poznámky. Kruval nebyl přátelským místem, každý tady fungoval sám za sebe.</div><div>"Turnaj bude zahájen hned zítra," pokračoval. "Proto jsem na základě vašich výsledků vybral osmnáct z vás, kteří se budou ucházet o místo kruvalského šampiona."</div><div>Teď se ozvalo několik hlasů, nejspíš se snažili protestovat, aby dostal každý stejnou možnost.</div><div>Soňa se vrátila k bifteku a ukrojila si kus syrového masa. Ona mu na celý Turnaj kašle.</div><div>Sousto jí uvízlo v krku, když ředitel pronesl: "Do Turnaje jsem vybral dvě dívky. Anitu Krumovou a Soňu Daškovovou."</div><div>****</div><div>Toho večera se celé Bradavice, včetně duchů a několika domácích skřítků, shromáždili ve Velké síni. Mezi studenty zavládlo očekávání, sdělovali si mezi sebou poznatky, které narychlo během dne o Turnaji zjistili. Někteří skuhrali, protože jim dorazily dopisy od rodičů s přísným zákazem zúčastnit se. Především starším studentům plály oči vzrušením.</div><div>Za to profesorka McGonagallová byla celá podrážděná, když vystoupila na stupínek, aby pronesla před večeří řeč.</div><div>"Než přejdeme k slavnostnímu zahájení Turnaje tří kouzelnických škol," pronesla pevným hlasem a celá síň hltala každé její slovo, "bude mi velkou ctí přivítat několik vzácných hostů. Paní ministryně kouzel!"</div><div>Dvojčata nadšeně otočila hlavu směrem ke dveřím, ve kterých právě stanula Emily. Edward jen hlasitě zasténal, bylo jasné, že mu matka účast v Turnaji bude rozmlouvat.</div><div>Studenti poslušně zatleskali. Emily s úsměvem a za doprovodu Teddyho Lupina, který se staral o její bezpečnost, prošla mezi stoly. Přivítala se s McGonagallovou vřelým objetím a postavila se po její pravici.</div><div>Emily s potěšením zamávala synům k nebelvírskému stolu.</div><div>"Jasně, že mě přehlíží," zamručel Edward na opačné straně síně.</div><div>"Dále bych chtěla přivítat pana Kingsleyho Pastroka, vedoucího odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, a pana Harryho Pottera, vedoucího odboru bystrozorů, kteří zajistí během Turnaje naši bezpečnost." pokračovala ředitelka.</div><div>Bývalý ministr kouzel a nejznámější hrdina všech dětských povídaček strhli ještě víc pozornosti a hlasitějších ovací. Abe se nerudně na otce zamračil. I on má po účasti.</div><div>Vzrušený šepot ustal a všichni poznali, že právě teď přišla ta chvíle.</div><div>"Dovolte, abych přivítala naše vzácné hosty. Chtěla bych vám představit madame Maxime, ředitelku Akademie čar a kouzel v Krásnohůlkách, a její žáky!" zvolala Minerva slavnostně.</div><div>Dveře se otevřely a dovnitř vešla mohutná žena, jejíž výška budila respekt. Několik zvědavců zavrátilo krky a otevíralo ústa. Madame Maxime při chůzi dupala jako stádo slonů. Jakou ironií bylo, že se za ní vynořila skupinka asi dvaceti žáků, která se pohybovala tak lehce a jemně jako vánek. Deset dívek a deset chlapců z Krásnohůlek mělo na sobě světle modré hábity. Líbezně, avšak povýšeně, se na bradavické žáky usmívali. O nejhlasitější potlesk se postaral Hagrid, který se při pohledu na krásnohůlskou ředitelku neubránil širokému úsměvu, kterým znechutil Severuse Snapea vedle sebe. Celé procesí uzavírala Lola, která hosty doprovázela. Když procházela kolem zmijozelského stolu, nepatrně kývla na překvapenou Eileen.</div><div>"Já je miluju," zazubil se Edward od ucha k uchu při pohledu na nové studentky. Neváhal a okamžitě na jednu z nich mrkl. Dívka se zachichotala a šťouchla do své sousedky. Obě se na Eda zadívaly a vyprskly smíchy.</div><div>"Neztrapňuj se," usadila bratrance Eileen.</div><div>Když profesorka McGongallová první hosty přivítala, uvedla ty další. "Je mi ctí v Bradavicích přivítat hosty z východu. Pan Dimitrij Karasov, ředitel Institutu čar a kouzel v Kruvalu, a jeho žáci!"</div><div>Dveře se otevřely ten večer již počtvrté a na prahu stanul Dimitrij Karasov, vysoký hubený muž. Černé vlasy měl pečlivě učesané dozadu, knírek zastřižený a mohutný kabát přes sebe pečlivě přehozený. Důstojně a s respektem kráčel uličkou následován svými studenty a Andrejem Tarkovským, který procesí uzavíral stejně jako před chvílí Lola. Příchozích z Kruvalu bylo o něco méně, všichni se tvářili neutrálně. Chlapci byli oděni v krvavě rudých hábitech a dívky ve stejnobarevných šatech. Rose s překvapením zjistila, že dívky jsou pouze dvě, zbytek studentů byli chlapci.</div><div>Edwarda zarazila zcela jiná věc. Jedna s dívek, vysoká s dlouhými tmavými vlasy, které se ve světle svíček leskly do červena, ho zcela uchvátila.</div><div>"Čert vem ty francouzské květinky," zamumlal fascinovaný její krásou. "Já chci tuhle."</div><div>Eileen odtrhla oči od urostlých kruvalských chlapců a zadívala se stejným směrem.</div><div>"Vždyť to je Soňa," zasmála se překvapeně.</div><div>"Co?" odfrkl si. "Soňu bych poznal."</div><div>"Nepoznal, neviděls ji věčnost," odporovala. "Já jsem s ní byla před dvěma lety, když jsem navštívila tetu Cat."</div><div>"Kde jsem byl já?" zaúpěl.</div><div>"Odpracovával sis hodiny u Munga," objasnila mu, " za rozšíření dračích spalniček, pamatuješ?"</div><div>Profesorka McGonagallová pokynula ředitelům, aby zaujali místa u učitelského stolu a jejich studenti se váhavě rozsadili ke kolejním stolům. Edward s potěšením zjistil, že Soňa sedí u jejich stolu, avšak na opačné straně od něj, naproti Malfoye.</div><div>Lola s Andrejem se vrátili na stráž ke dveřím.</div><div>Minervu na řečnickém stupínku nahradila Emily.</div><div>"Milí studenti a studentky, profesoři, učitelé, ředitelé, ministerští činitelé, duchové, skřítkové, jiné kouzelné bytosti," začala. "Je mi ctí přivítat vás v tak vzácný den. Turnaj tří kouzelnických škol je více než sedm set let stará tradice. Není to však obyčejná soutěž. Je to zkouška, nebezpečná zkouška, během které musí šampioni předvést nesmírnou odvahu, logický úsudek, své kouzelnické dovednosti, loajálnost, ale hlavně, překonat strach. Tři nebezpečné úkoly dělí někoho z vás od věčné slávy."</div><div>Její slova působila jako zaklínadlo, studenti vzrušením ani nedutali a doslova hltali každé slovo.</div><div>"Turnaj není žádná legrace," řekla smrtelně vážně, "přihlásit by se měli jen ti, kteří věří, že zvládnou nemožné. Uspěje jen jeden nejsilnější Jména šampionů vybere nestranný soudce, Ohnivý pohár. Vhodíte-li své jméno od poháru, už není cesty zpět."</div><div>Při jejích posledních slovech se objevil Harry Potter s Ohnivým pohárem, který postavil vedle ní na vysoký podstavec.</div><div>"Ať znáte o Turnaji jakékoliv historky, věřte, že pravda bude krutější. A teď k pravidlům. Přihlásit se smějí pouze studenti jedné ze tří škol starší sedmnáct let, tak zní jasný zákon, který nelze nijak obejít. Za každou školu byl vždy vybrán jeden šampion. V letošním ročníku došlo ke změně, a tak každou školu bude vybrána jedna dívka a jeden chlapec. Do Turnaje tak nastoupí šest šampionů, kteří budou za každý úkol hodnoceni body od poroty. Šampion s nejvyšším počtem bodů zvítězí. Tři úkoly budou rozvrženy během školního roku tak, aby šampioni měli dostatek času připravit se na ně. Opakuji, že úkoly budou extrémně nebezpečné, leckdy můžou přímo ohrožovat váš život. Pokud se do Turnaje přihlásíte a budete vybráni, nikdo vám nezaručí, že se dožijete posledního úkolu.</div><div>Co se týká organizace výuky, po dohodě všech tří ředitelů se studenti a studentky Kruvalu a Krásnohůlek začlení do života tady na hradě. Budou rozděleni do kolejí a zúčastní se výuky spolu se sedmáky. Abych nezapomněla, poslední úkol se odehraje ještě před zkouškami NKÚ a OVCE. Zároveň jsme se usnesli, že se letos nebude soutěžit o tradiční školní famfrpálový pohár. Místo toho každá škola sestaví svůj vlastní tým a utkají se mezi sebou.</div><div>Pokud nejsou, žádné dotazy," rozhlédla se po tvářích kolem, "bude mi ctí tímto zahájit sedmistý devadesátý pátý Turnaj tří kouzelnických škol!"</div><div>Mávla okázale hůlkou a dotkla se Ohnivého poháru, ze kterého vyšlehl gejzír jisker.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-osma-svetlo-pronika-tmou http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1201/kapitola-osma-svetlo-pronika-tmou Mé jméno, má krev... III Thu, 05 Jan 2012 23:27:25 +0100 <div><strong><em><img width="338" height="248" src="http://nd05.jxs.cz/585/286/85f5489069_82355920_o2.jpg" /></em></strong></div><div><br /></div><div><em>Milí čtenáři a čtenářky :) Přeji Vám mnoho úspěchů, štěstí, zdraví a čtenářských "zářezů" v novém roce! Ať vám vaše oddanost vydrží a sejdeme se tu v lednu zase! Děkuju moc za hromadu komentářů k minulé kapitole, udělali jste mi velkou radost. Můžu slíbit, že příští kapitolu si přečtete přesně zase za týden. Příjemné čtení o tom, jak si Lola sehnala mentora a tom, kdo je Andrej Tarkovskij.</em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong><em>Kapitola sedmá - Otázka života a smrti</em></strong></div><div><br /></div><div>Andrej seděl pohodlně rozvalený u jednoho z kulatých stolků před malou kavárnou. Měl před sebou rozpitou černou kávu, dnes již třetí. Kouřil jednu cigaretu za druhou a zaujatě listoval složkami, které před pár minutami obdržel od své spojky v Obrtlé ulici.</div><div>Pokud ráno spoléhal, že podobnost Nikolaos Blackové a zavražděné, je čistě náhodná, teď neměl nejmenších pochyb, že ta holka je do všeho zapletená. Měla dva záznamy z Azkabanu, jedno soudní přelíčení, z něhož se nějakou záhadou nedochovalo žádné prohlášení. V sedmém ročníku ji vyloučili z Bradavic, ale důvod nikde nenašel. Nastoupila k bystrozorům, ačkoliv jednou z podmínek je ukončené vzdělání a čistý rejstřík. Během posledních dvou let často navštěvovala východní Evropu. Našel dost podivných stop a náznaků, aby se ujistil, že tady něco nesedí, ale stále nic konkrétního K tomu, aby odhalil, o co se jedná, musel zajít dál. Co takhle si proklepnout celou rodinu? Vyžádal si složky o jejích rodičích, prarodičích a praprarodičích. A doopravdy se nestačil divit, jaká tajemství rodina Blacků naoko pohřbila.</div><div>****</div><div>Nikolaos se odpoledne zastavila na ministerstvu, aby vyplnila několik hlášení. Na stole se jí za dva dny nahromadilo neskutečně moc papírování. Zběžně přeletěla několik zpráv a sepsala dvě hlášení. Právě, když je chtěla odevzdat Harrymu na stůl, zjistila, že se o pár minut minuli. Vypůjčila si od jeho asistentky klíče a vešla do tmavé kanceláře. Položila papíry na pravou stranu stolu, když její pozornost upoutala černá složka, kterou Harry neohrabaně zastrčil pod noviny. Zvědavost byla silnější než zodpovědnost, a tak složku nenápadně otevřela. Úhledným písmem bylo na první straně napsáno: <em>Andrej Tarkovskij</em>. Pocítila zadostiučinění, že se mu může alespoň soukromě pomstít. Co skrývá za tajemství? Opatrně se rozhlédla, ale kanceláře se postupně vylidnily. Otočila první stranu a dala se do čtení.</div><div>****</div><div>Eileen držela místo klukům. Seděla u okýnka, drbala Kocoura za ušima a četla si jednu ze svých oblíbených knih. Půjčoval jí je otec, byly plné jeho poznámek o lektvarech, které ještě nikdo nevynalezl, nebo byly zakázané. Eileen je pečlivě studovala a zkoušela, tajně, samozřejmě. Nikdy klukům nedovolila do knih nahlížet. Tohle bylo jen její tajemství.</div><div>"Jaká byla schůzka?" zvedla oči od četby, když se k ní a k Hugovi, který spal natáhnutý přes sedačky, přidali.</div><div>"Nebýt Malfoye, tak bych možná dal Rose i prostor," ušklíbl se Edward.</div><div>"Říkala jsem ti, ať na ni nejsi hrubý," mračila se Ella nerudně. Spustila nohy ze sedadla, aby jim udělala místo. Chrápající Hugo se nedal jen tak probrat, potřeboval svých deset hodin spánku, které díky včerejšímu večírku nedostal.</div><div>"Vlastně byl docela šlechetný," zastal se kamaráda Abe. "Minimálně si odpustil svoje obvyklé poznámky."</div><div>"Vidíš?" vychloubal se Ed. "Sekám dobrotu."</div><div>"Letos dáte oba dva Rose pokoj, víte, že bude ve stresu kvůli OVCE."</div><div>"Ta je ve stresu pořád."</div><div>"Edwarde! Je to moje kamarádka!"</div><div>"Fajn," zvedl ruce ve znamení míru. "Nechám ji být, čestný pobertovský."</div><div>Čestný pobertovský pro Ellu znamenalo ne.</div><div>****</div><div>Za okny dávno padla tma, ale to Lola nemohla vědět. Byla v nejspodnějším patře ministerstva kouzel, kde se nacházely tréninkové prostory pro bystrozory. Bylo to přísně tajné místo, kam smělo jen pár jedinců. Našli jste zde střelnice, boxovací pytle, posilovací stroje, dokonce i uměle vytvořené stezky plné překážek, kouzel a zaklínadel, na kterých si mohli bystrozorové cvičit svoje schopnosti.</div><div>Lola ráda trénovala až večer, když bylo cvičiště prázdné a ona mohla o samotě a v klidu přemýšlet. V mikině a teplácích zuřivě boxovala do jednoho s těžkých pytlů, až jí po zádech stékaly pramínky potu. Bušila pěstmi a zběsile přemýšlela. Návrat do Bradavic v ní vyvolal rozporuplné vzpomínky. Na jednu stranu ty roky milovala. Na druhou stranu se jí vybavil den jejích sedmnáctých narozenin.</div><div>Strach. Blouznění. Šílenost. A sama Smrt…</div><div>Ten den změnil všechno, ten den z ní udělal jiného člověka. Zrůdu, monstrum, hříčku přírody. Jako by nestačilo, že zdědila Salazarovu moc. Její ruce uměly daleko víc. Dokázala vyléčit povrchová zranění. Zacelit rány, zahojit popáleniny. Stejně tak snadno stačil jeden dotek a dokázala zabít. Okamžitě, chladně, bezbolestně. Od svých sedmnáctých narozenin cítila spojení s tím druhým světem. Světem mrtvých. Viděla přeludy, duchy, spousty němých prázdných tváří. Strašily ji ve snech, ale potkávala je i běžně na ulici. Nikdo jiný je neviděl. Někdy mluvili, někdy křičeli, jindy zase jen mlčeli. Pronásledovali ji. Bála se, že brzo zešílí. Nejděsivější ze všech byly ty Stíny, zrůdy bez tváře a lidskosti, které přivádí Smrt. Vždy, když se objevily Stíny, někdo zemřel. A ona tomu nedokázala zabránit.</div><div>Mohla se vysvobodit - za cenu tří lidských duší. Tak zněla dohoda. Když Smrti přivede tři lidské životy, bude volná. Tolik zaplatí za záchranu Selene, Siriuse a Severuse.</div><div>Odmítla. Odmítla i napřesrok. A další dva taky.</div><div>Někde v hloubi duše však cítila, že Smrt s ní ztrácí trpělivost.</div><div>Nechtěla se vrátit do Bradavic, tamními chodbami se pohybuje příliš mrtvých duší. Těch, co padli ve válce. Viděla je.</div><div>Ze zamyšlení jí vyrušil náhlý instinkt. Ucítila přítomnost někoho dalšího.</div><div>Ohlédla se, pár metrů od ní opřený o jednu z figurín stál Andrej Tarkovskij. Jak to, že ho neslyšela přicházet? A jak se dostal sem dolů?</div><div>"Čemu vděčím za vaši návštěvu?" zeptala se, aniž by přestala bušit do pytle.</div><div>"Nesu nepříjemné zprávy," vysvětlil a mhouřil na ni se zájmem oči. "Zkus mířit trochu níž, rány do žaludku ho skolí."</div><div>Naštvaně přestala a otřela si pot z čela. "Fajn, co je to za zprávu?"</div><div>"Srovnal jsem fotografie tebe a té mrtvé," vysvětlit a odněkud z kapsy obě vytáhl. "Jsou si až nápadně podobné. Přivádí mě to k teorii, že ten sampír chtěl zabít tebe."</div><div>Lola jen povytáhla obočí a napila se z láhve. "To je všechno?"</div><div>"Nijak tě nepřekvapuje, že tě chce zabít nejnebezpečnější druh upíra," konstatoval věcně. Nedivil se, spíš si srovnával fakta.</div><div>Lola si v duchu pomyslela, že nějaký upír je její poslední problém. Nahlas však řekla: "Mohlo jít o náhodu. Nepamatuju si, že bych naštvala nějakou potvoru."</div><div>"Ani při své poslední cestě do Ruska?" zeptal se náhle.</div><div>Odložila rukavice a dala si ruce v bok. "Po mých cestách je vám houby," odsekla. "O co vám jde?"</div><div>"Proklepl jsem si tě," vysvětlil a přešel o něco blíž. "Zdá se, že zdařile maskuješ nějaké tajemství."</div><div>"Každý máme svá tajemství," přimhouřila oči. Nenechá se zastrašit.</div><div>"Tak hele," nadhodil a opřel se rukou o boxovací pytel. "Mám dost informací, abych poslal tvoji kariéru bystrozorky ke dnu."</div><div>"K tomu nemáte důvod," ušklíbla se.</div><div>"Chci vědět, proč po tobě jde ten sampír."</div><div>"Tak to jsme dva."</div><div>Andrej jí oplácel upřený pohled. "Fajn, tak já zůstanu, dokud si pro tebe nepřijde další. Zeptám se přímo jeho."</div><div>"Poslužte si," zasmála se. "Zítra odjíždím do Bradavic. Můžete doufat, že mě zkusí zardousit při procházce u jezera."</div><div>"Pojedu s tebou," pokrčil rameny, jako by to nebyl sebemenší problém.</div><div>"Nemůžete jet do Bradavic jen tak," odvětila. "Musíte mít nějakou funkci."</div><div>"Pochopitelně," založil si ruce na prsou a chvíli předstíral zamyšlení. "Pojedu jako tvůj mentor." Měl to dokonale promyšlené.</div><div>"Cože?" vyjekla a poprvé se nechala vyvést z míry.</div><div>"Potřebuješ mě, já potřebuju tebe, Nikolaos Blacková," zašeptal a napřáhl k ní ruku. "Uzavřeme dohodu?"</div><div>"Jak mám vědět, že za něco stojíte?" zeptala se nabroušeně.</div><div>"Ty víš, za co stojím," ušklíbl se. "Četlas nepochybně moji složku, co Potter někde vyštrachal."</div><div>Lola přimhouřila oči a hořečnatě uvažovala. Ano, četla jeho složku, ale ne celou. Jenže i z těch kousků pochopila, že lepšího čaroděje, který ji může učit čtyřiadvacet hodin denně, jen tak nepotká. Byl vážně dobrý. I když trochu, no, nezodpovědný. Arogantní, vulgární a nespolehlivý.</div><div>"Fajn," řekla nakonec. "Máte to mít."</div><div>Rukou mu schválně nepotřásla.</div><div>Andrej se pousmál a řekl: "Takže, lekce číslo jedna. Ten tvůj prkenej postoj musíme změnit. Povolíš ta kolena hned teď, nebo ti v nich zpřetrhám vazy. Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že to bolí."</div><div>Zkusila odhadnout, jestli si dělá legraci. Vypadal však smrtelně vážně.</div><div>****</div><div>Bradavický expres dorazil na nádraží v Prasinkách bez potíží. Hajný Hagrid nasměroval vyplašené prváčky k malým loďkám. Osobně na prosbu Emily dával pozor na člun s Regulusem a Remusem. Jeden z nich vyděsil malou Molly Weasleyovou, která málem přepadla přes člun do jezera. Když se Hagrid nedíval, vlepila mu pohlavek.</div><div>Starší ročníky dorazily do hradu s předstihem a v nacvičených formacích jeden po druhém zasedali ke stolu.</div><div>Edward s Eileen zamířili ke zmijozelskému stolu a usadili se na svá obvyklá místa. Edward jako vždy porušil školní řád a místo bílé košile a zeleno stříbrné kravaty zvolil pouze zelenou košili. Oba dva pak měli místo hábitu saka. Severus Snape jako ředitel jejich koleje zlostně zaskřípal zuby. Zase bude muset poslouchat kázání. Zachytil pohled profesorky McGonagallové, která výrazně povytáhla obočí. Takže už tu jejich malou rebelii viděla.</div><div>Vedle Severuse se s hlasitým žuchnutím usadil Hagrid, který stále vyučoval Péči o kouzelné tvory. Právě doprovodil prváky do Vstupní síně, kde si je vzala na starost profesorka Lenka Láskorádová. Lenka vyučovala Přeměňování a byla ředitelkou Havraspáru. Studenti si rádi utahovali z její záliby ve zvláštních kostýmech a z řečí o neexistujících tvorech, ale její výuka patřila mezi nejoblíbenější.</div><div>Vedle Hagrida seděl Neville Longbottom. Neville byl ředitelem Nebelvíru a vyučoval s láskou Bylinkářství. Jeho žena Hannah Abbotová učila Kouzelné formule a byla ředitelkou Mrzimoru. Měli dvě děti - Franka, který chodil do Nebelvíru a Alici, která chodila do Mrzimoru.</div><div>Uprostřed stolu seděla na čestném místě ředitelka McGonagallová, po její levici pak následovali profesor Binns, učitel Dějin čar a kouzel, profesorka Trelawneyová, která vyučovala Věštění a kentaur Firenze, který učil Janovidectví. Ginny Potterová jako ošetřovatelka loni odstoupila ke sv. Mungovi a na její místo dorazila Sarah Parkerová, čerstvě vystudovaná léčitelka. Batsheeda Babblingová vyučovala starodávné runy, Rolanda Hoochová byla učitelkou létání a Septima Vectorová profesorka Věštění z čísel. Aurora Sinistra vyučovala Astronomii.</div><div>Pozice učitele Obrany proti černé magii vedle Severuse zůstalo prázdné.</div><div>Al Potter se nerad rozloučil se svými přáteli a zamířil k nebelvírskému stolu. Posadil se ke své sestře a sestřenicím. Pozdravil se s Frankem Longbottomem a Willem Jordanem, se kterými bydlel. Sotva stačili prohodit pár slov, když se slavnostně otevřela dubová brána a odhalila prvnáčkům to, co znali dosud jen z vyprávění.</div><div>Rose se musela při pohledu na všechna ta otevřená ústa a nadšené výkřiky usmát. Pamatovala si, jak tenkrát vcházeli dovnitř poprvé oni. Byla stejně překvapená a ohromená, ačkoliv si od matky nechávala o Bradavicích vyprávět každý den. Skoro všichni byli takhle vyjevení. Její údiv tehdy přerušilo duo Edward Gregorowič a Scorpius Malfoy. Nepadli si do oka už ve vlaku a celou cestu k Moudrému klobouku se pošťuchovali, až Scorpius vrazil do Eileen a ta upadla. Do toho se připletl Al a praštil Scorpia do tváře. Několik starších studentů muselo do rvačky zakročit. Rose při vzpomínkách napadlo, že v tu chvíli se Abe do Eileen určitě zamiloval. A ona sama od toho okamžiku nemohla Malfoye a Gregorowiče vystát.</div><div>Bezděky zamhouřila oči ke zmijozelskému stolu, Scorpius seděl sám a zachmuřený v úplném rohu. Oproti tomu Edward na sebe strhával pozornost. Typické.</div><div>Profesorka McGonagallová povstala a všichni rázem utichli. Přistoupila ke stupínku a Severuse Snapea bodlo u srdce při vzpomínce, jak každý školní rok zahajoval Albus Brumbál. Muž, který zemřel jeho rukou.</div><div>"Milí studenti, studentky, kolegové," začala proslov. "Jsem ráda, že vás všechny mohu přivítat v novém školním roce. Letos nás čeká několik významných změn. Ráda bych přivítala naši novou ošetřovatelku slečnu Sarah Parkerovou."</div><div>Ozval se povinný potlesk a několik zahvízdnutí. Slečna Parkerová zrudla v obličeji a schovala se za pohár s vínem.</div><div>"Dále bych chtěla oznámit, že náš nový profesor Obrany proti černé magii A.R. Douglas," pokračovala a při vyslovení jména jí zacukaly koutky, "je na neodkladné pracovní schůzce v Indii. Vrátí se příští týden, a proto se výuka tento týden nekoná. A teď k tomu nejpodstatnějšímu." Na chvíli se zarazila a vypadala, že bojuje sama se sebou. Když vyslovila následující větu, bylo jasné, že je zásadně proti.</div><div>"Bradavice byly vybrány jako pořadatel letošního Turnaje tří kouzelníků."</div><div>Okamžitě se strhla diskuze, celou síň zaplnil vzrušený šepot a šramocení. Studenti se otáčeli, vykřikovali a dohadovali se mezi sebou.</div><div>"Prosím o klid," zvýšila ředitelka hlas. "Jelikož plánování letošního ročníku provázely jisté <em>neshody,</em> ke slavnostnímu zahájení a uvítání ostatních účastníků dojde zítra večer. Veškeré informace se tedy dozvíte tam. A teď bych ráda přešla k zařazování."</div><div>Lenka Láskorádová s úsměvem vyzývala jednoho prvňáka po druhém a usazovala jim na hlavu Moudrý klobouk. Většina starších studentů zařazování sova věnovala pozornost, všichni si šeptali o Turnaji a dohadovali si, jaká letos budu pravidla.</div><div>Edward se zadíval směrem k nebelvírskému stolu a zachytil Alův pohled. Ten nepatrně přikývl. Ed mu odpověděl stejně. Oba se přihlásí. Eileen se k nim nepřidala, věděla, že otec sleduje každý její pohyb a byl by zásadně proti. Stejně tak Laura, je schopná přijet a vymlátit z ní duši. Nemusí, ona se dobrovolně nepřihlásí. Nikdy. Slíbila, že na sebe bude dávat pozor.</div><div>Eileen se vytrhla ze zamyšlení, právě když na stoličku usedal Regulus. Klobouk mu spadl přes oči a téměř okamžitě vykřikl: "NEBELVÍR!"</div><div>Oba s Edwardem se přidali k jásajícímu nebelvírskému stolu.</div><div>Vzápětí přišel na řadu Remus a i on byl zařazen do Nebelvíru.</div><div>"Tak konečně někdo založil novou tradici," křičel Edward hlasitě, když tleskal a pískal.</div><div>"Emily se zblázní štěstím!" popíchla ho Ella. "Zase budeme černé ovce rodiny!"</div><div>"DOBRÁ PRÁCE, KLUCI!" zakřičel Ed přes celou síň na své bratry a vysloužil si káravý pohled bradavické ředitelky.</div><div>****</div><div>Byla to malá temná místnost. Studená voda stékala po cihlových stěnách. Ve stínu stála vysoká postava, muž, vysoký asi metr osmdesát.</div><div>Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla žena.</div><div>"Nesu vám zprávu, pane," poslušně se poklonila.</div><div>"Mluv," vyzval ji stroze, aniž by se k ní otočil tváří.</div><div>"Andrej Tarkovskij je zpátky tady v Anglii. Vrátil se před několika dny," její hlas zněl ustrašeně.</div><div>"Tarkovskij?" vyslovil to jméno jako nadávku. "Co tady chce?"</div><div>"Nikdo nemá tušení," zašeptala a litovala, že se rozhodla o tu zprávu podělit. Zuřil.</div><div>"Ten parchant," zavrčel vztekle a praštil pěstí do zdi. Několik cihel popraskalo a prach z nich se snesl k zemi.</div><div>"Zavolej mi Damiena. Ten bastard se odtud nesmí dostat. Rozhodně ne živý."</div><div>****</div><div>Viktor a Emily se chystali ke spánku. Viktor ležel v posteli a četl si večerní vydání Věštce, Emily seděla u toaletního stolku a sundávala si náušnice.</div><div>"Myslím, že se kluci dostali do Nebelvíru," zasnila se a zadívala se na odraz svého manžela v zrcadle. "Co myslíš?"</div><div>"Nepochybně ano," zamumlal nepřesvědčivě. "Zítra se při zahajování Turnaje přesvědčíš."</div><div>"Můžeš jet se mnou," navrhla, odložila župan a vlezla si do postele.</div><div>"Čeká mě hromada papírování," povzdychl si. "Budeš tam mít Lolu."</div><div>"Ano, to je pravda. Konečně si vybrala svého mentora," vzpomněla si Emily, když zhasínala lampičku.</div><div>"Ano? A koho?" zajímal se. Celá rodina jí pomáhala vybírat toho správného kozelníka.</div><div>"Popravdě to jméno mi nic neříká," zachmuřila se. "Nějaký Tarkovskij, tuším."</div><div>"Tarkovskij?" zopakoval nevěřícně. "Víš to jistě?"</div><div>"No ano," zamračila se. "Proč? Ty ho znáš?"</div><div>Viktor odložil noviny a nevěřícně zíral do prázdna.</div><div>"Viktore?" oslovila ho zmateně. "Co se děje?"</div><div>"Andrej Tarkovskij mě navštívil před deseti lety, tady doma, na Loliny narozeniny, vzpomínáš?"</div><div>"Je to dávno," kroutila Emily hlavou a lovila v paměti. "Kdo je to?"</div><div>"Mladší bratr Alexe," vysvětlil.</div><div>Alex Tarkovskij. Vlkodlak, který jim pomáhal vysvobodit Siriuse a padl v boji proti upírům. Viktorův přítel a Tánin milenec.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-sedma-otazka-zivota-a-smrti http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-sedma-otazka-zivota-a-smrti Mé jméno, má krev... III Fri, 30 Dec 2011 10:10:36 +0100 <div><em><img width="338" height="189" src="http://nd05.jxs.cz/118/710/45d17d2488_82199880_o2.jpg" /></em></div><div><br /></div><div><em>Vyrážíme do Bradavic! Touto kapitolou bych vám chtěla popřát krásné prožití Vánoc a šťastný vstup do nového roku :) Snad se v příštím roce zase u čtení shledáme :) Moc moc Vás prosím o komentáře, uděláte mi radost! Čtěte, jak naši noví hrdinové vyrazili do Bradavic.... (PS: Pod kapitolou máte dárek :D)</em></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong><em>Kapitola šestá - Den první</em></strong></div><div><br /></div><div>Soňa Daškovová na sebe nerada strhávala pozornost. Dělala to vlastně zcela nevědomky, stačilo být tím, kým byla. Během prvního týdne v prvním ročníku v Kruvalu si vydobyla respekt. Později několik studentů zjistilo, že se jejich upířích tesáků vlastně bát nemusí, a nakonec se z ní stala spíš atrakce. Minimálně každý rok v září v Bukurešti, když vyplouvala loď do Kruvalu, se stala centrem zájmu. Samozřejmě kvůli své rodině. Díky tomu, že její otec Tymian byl upír vypadající na pětadvacet a její matka Taťána poloviční upírkou, která ve dvaceti přestala stárnout, vedle svých rodičů vypadala spíš jako mladší sestra, než potomek. Nemluvě o výstředním dědečkovi Ivanovi, který jakožto vládce třináctého kraje Transylvánie byl všeobecně známou osobností, a nevlastní babičce Catherine, která jednou kruvalskou loď nechtěně podpálila. Soňa byla vážně ze srdce ráda, že letošní loučení proběhlo bez většího rozruchu. Dokonce i otec si odpustil výhružky na adresu kruvalských chlapců. Soňa svoji rodinu milovala, dávali jí tolik lásky, kolik jen v upírském sídle můžete mít. Ale upřímně řečeno, někdy byla ráda, když mohla z domu vypadnout. Stejně jako dnes - naposled do Kruvalu. Deset let dřiny měla za sebou! Ano, v Kruvalu se studuje od osmi let. Vedení školy má za to, že na výchovu svých studentů musí dohlížet co nejdéle.</div><div>Měsíc jasně svítil na obloze a Soňa opřená o zábradlí sledovala jeho zrcadlení na hladině Dunaje. Kruvalská loď vždy vyplouvá po setmění a je na cestě celý následující den. Kvůli upířím studentům, samozřejmě. I výuka ve škole probíhá v noci, zatímco přes den hrad spí. Soně tento režim vyhovoval, byla na něj zvyklá z domu a sama ho potřebovala.</div><div>Pluli víc k severu a vzduch se ochladil. Zabalila se do teplého kožichu a rozhodla se vrátit do podpalubí. Zaslechla zvěsti o nějakém večírku pro upíry. Spousta krve a žádný učitelský dozor, to bylo něco pro ni!</div><div>****</div><div>Blackovi dorazili na nádraží King´s Cross přesně podle plánu, který Selene sestavila. Byl teplý letní den, ani známka po začínajícím podzimu.</div><div>Eileen skrývala kruhy pod očima za velkými slunečními brýlemi. Celou noc slavila konec prázdnin v jednom klubu pro čarodějky a kouzelníky na Příčné ulici. Znuděně před sebou tlačila vozík s kufry a mumlala něco směrem ke svému línému kocourovi, který se slastně protahoval v košíku. Kocoura našla opuštěného mezi popelnicemi, když jí bylo deset. Tenkrát to bylo maličké vyzáblé koťátko, vyrostlo však ve velkou chlupatou kouli. Protože se Ellen žádné jméno nezdálo pro jejího mazlíčka vhodné, jmenoval se prostě Kocour. Byl miláčkem celé rodiny.</div><div>Viktor před sebou postrkoval kluky, kteří se za velkými vozíky doslova ztráceli. Neustále přitom kontroloval hodiny a ohlížel se. Hledal Emily, která ještě ráno musela na ministerstvo a slíbila, že se k nim v půl jedenácté připojí. Nepřipojila.</div><div>Selene si pořád dokola odříkávala seznam věcí a ujišťovala se, že na nic nezapomněla. Sirius vedl svou ženu láskyplně za paži a užíval si rodinnou pohodu.</div><div>Laura si vzala v práci volno a rozhodla se Eileen (i přes její marné protesty) také doprovodit a přinutila Lolu, aby se k rodině přidala.</div><div>Edward na nástupiště 9¾ vešel jako král. V kostkované košili a krátkých šortkách vypadal, jako by právě přišel z pláže. Upravil si slaměný klobouk na hlavě a obdařil skupinu spolužaček svým oslnivým úsměvem. Z hloučku se ozvalo hlasité zavzdychání.</div><div>Eileen protočila panenky a rozhodla se z dosahu svého bratrance ztratit dřív, než se za ním utvoří fronta poblázněných dívenek. V tu chvíli ale narazili na Potterovic rodinu.</div><div>Lily se dohadovala s matkou o třetím kufru, který se snažila do vlaku propašovat. Harry se zdravil se všemi známými a Abe dohlížel na nakládání košťat svého týmu. James hned ráno odjel na vítězné turné po království, a tak nemohl své sourozence doprovodit.</div><div>"Kamaráde!" zvolal Edward teatrálně a poplácal Ala po ramenech, ačkoliv ještě před pěti hodinami spolu tančili na stole plném prázdných lahví.</div><div>"Lily, dva kufry jsou akorát!" snažila se Ginny dceru přesvědčit.</div><div>"Ale mami, všichni si vozí daleko víc věcí!"</div><div>"Ty nepotřebuješ víc věcí. No tak Harry, řekni jí, že my jsme si vystačili s jedním kufrem!"</div><div>"Podívej se na Eileen, ta má kufry čtyři!" ohradila se naštvaně Lily.</div><div>Eileen omluvně pokrčila rameny a nechala Siriuse, aby jí s kufry do vlaku pomohl. Nemohla nahlas přiznat, že jeden kufr je plný ohnivé whisky a zakázaných předmětů z Weasleyovic krámku.</div><div>"Taky jsem mívala tři kufry," zastala se jí Lola a Ginny si poraženě vzdychla. Lily vítězoslavně kufr do vlaku nasoukala, než si to matka stačila rozmyslet.</div><div>Harry, Viktor a Sirius stáli opodál a probírali chystané obnovení několika soudních procesů se Smrtijedy. Selene potkala paní Weasleyovou, která se přišla rozloučit s vnoučaty.</div><div>"Ale kde je Rosie s Hugem?" ptala se zmateně Molly.</div><div>"Zaspali," vysvětlila Ginny, "jako vždy. Hermiona mi poslala vzkaz, ať ten vlak zastavím holýma rukama, pokud to nestihnou."</div><div>Lola s rukama v kapsách bloumala kolem vagónu a rozhlížela se. Všechny ty veselé hlasy, radostná setkání a smutná loučení v ní vyvolávaly vzpomínky na Bradavice. Někdy by se do školy ráda vrátila. Ale potom se jí vybavil poslední půlrok sedmého ročníku a tělem jí projel záchvěv hrůzy. Zamávala několika bývalým spolužákům, kteří dorazili se svými sourozenci.</div><div>"Kéž bys mohla jet s námi," povzdychla si Eileen a objala svou starší sestru.</div><div>"S Edwardem si užiješ dost zábavy," ujistila ji Lola a také ji pevně sevřela. Bude jí moc chybět, za prázdniny si jedna na druhou příliš zvykly.</div><div>"Kluci, žádné hlouposti," kázal zrovna Viktor dvojčatům. "Poslouchejte profesory, netoulejte se v noci po chodbách a neporušujte školní řád. Přísahám, jestli mi během prvního měsíce přijde sova od paní ředitelky, přijedu do Bradavic a zmaluju vám zadky, že si týden nesednete, jasné?"</div><div>Kluci vyděšeně přikývli. Regulus v kapse pevně stiskl propašovanou trpaslenku.</div><div>Když se Viktor nedíval, Sirius vnukům do kapes strčil pár dělobuchů a pošeptal rady, jak obejít Filche.</div><div>"Na řeči o vhodném chování jsi doufám dost stará," obrátila se Laura na Ellu a objala ji. "Víš, cos mi slíbila."</div><div>"Žádný další průšvih, já vím," zasmála se Eileen. "Neměj obavy."</div><div>"A mě nikdo nepoučí?" zatvářil se Edward ublíženě.</div><div>"U tebe to všichni vzdali," ujistila vnuka Selene a políbila ho na tvář.</div><div>Vlak zapískal, do odjezdu zbývalo přesně pět minut. V tu chvíli se na nástupiště vřítila Emily. V upnutém kostýmku a na vysokých podpatcích utíkala směrem ke svým synům. Za ní v těsném závěsu klusali dva osobní strážci. Několik hloučků se pohoršeně ohlíželo.</div><div>"Zlatíčka!" volala láskyplně a rozpřáhla náruč. Remus s Regulusem, kteří už stáli na schůdcích do vagónu, se k matce rozběhli.</div><div>"Předpokládám, že mě nepočítala," nakrčil Edward nos a s Abem, který se vykroutil Ginny z objetí nastoupil do vlaku.</div><div>"Albusi!" zvolal za synem Harry. "Žádné blbosti, rozumíš?"</div><div>"Jasně tati!" mávl Abe neurčitě rukou a někde za jeho zády se ozval výbuch, jak Frank Logbottom ukazoval spolužákům novou hůlku.</div><div>"Edwarde!" zabušila Emily na okýnko a Ed musel vystrčit hlavu ven.</div><div>"Stáhnu z tebe kůži, jestli tu školu nedoděláš!" vyhrožovala mu přísně.</div><div>Edward nepochyboval, že svá slova myslí vážně a nechal se políbit na tvář.</div><div>Eileen naposled objala matku a sestru a s Kocourem v náručí nastoupila do vlaku a přidala se ke klukům.</div><div>****</div><div>"Dávej na sebe pozor," sevřela Narcissa vnuka v náručí a dojetím jí skoro vyhrkly slzy. Skoro.</div><div>"Budu," souhlasil Scorpius a pocítil ke své babičce větší vlnu náklonnosti než kdy dřív.</div><div>"Tak pojď, naložíme ti věci," rozhodl Draco bez špetky zúčastnění a rozhlížel se kolem. Narcissa si synova pátravého pohledu všimla a rozzuřila se. Samozřejmě, že zůstal v Anglii jenom proto, aby se s ní mohl setkat.</div><div>Scorpius následoval otce s klecí v ruce a nechal ho, aby mu naložil kufr. Draco uložil kufr, seskočil z vagónu a všiml si opodál stojícího Harryho Pottera a jeho ženy Ginny. Zdvořile jim pokynul na pozdrav a přemítal, kde asi nechali Weasleyho.</div><div>Jako odpověď na jeho otázku se zpoza rohu vyřítila čtyřčlenná skupinka. Ron Weasley nakvašeně supěl a prodíral svým dětem cestu davem, který se shromáždil u vlaku, aby se rozloučil.</div><div>"S dovolením!" zahřměl zpoza rudých vousů a vzdouvajícím břichem odstrčil průvodčího, který se chystal zavřít nákladní vagón.</div><div>"Pane Weasley," podíval se na zadýchaného Rona káravě přes hranaté obroučky brýlí. "Už zase?"</div><div>Ron něco neurčitě zamumlal a s pomocí Huga rychle naložil kufry.</div><div>"Pojďte ke mně," objala Hermiona zběžně svoje děti a vlepila každému pusu na čelo. Rona probodla hněvivým pohledem. Odněkud se vynořila babička Weasleyová a rychle se s vnoučaty rozloučila. Ron obě děti neurčitě poplácal po zádech, loučení mu nikdy nešlo.</div><div>Vlak zapískal a tentokrát se dal doopravdy do pohybu. Rose s Hugem rychle vyběhli schůdky a zamávali rodině ze dveří.</div><div>Scorpius se ani nenamáhal prodrat se mezi dětmi k oknu a otci zamávat. Raději se vydal směrem k prvnímu kupé, kde měl schůzku s ostatními prefekty.</div><div>Eileen stačila ještě z okýnka poslat pusu babičce a dědovi, než jí vletěla pára do očí a nádraží se rozplynulo.</div><div>****</div><div>"A jsou zase pryč," povzdychla si Selene a vytrhla tak Siriuse ze zamyšlení. Zrovna vzpomínal na svou poslední cestu do Bradavic. Jak nabral s Jamesem Severuse na vozík a vlak jim málem ujel. Museli za ním utíkat přes celé nádraží. Bylo to zvláštní, tolik let zpátky, ale docela by přísahal, že si pamatuje každý detail.</div><div>"Doufám, že nevyvedou žádnou hloupost," povzdychla si Emily ustaraně a oba s Viktorem si najednou připadli opuštění, když jim odjela i dvojčata. Viktor svou ženu objal kolem ramen, aby se necítila osamělá.</div><div>"Každý rok vyvedou hloupost," poznamenala Laura a Lola jí musela dát za pravdu. Loni zatkli Edwarda v Prasinkách za odhalování na veřejnosti. Slavil vítězství Nebelvíru ve famfrpále, ačkoliv měl truchlit za potupně poražený Zmijozel. Eileen málem vyloučili za napadení jedné spolužačky. Rozbila jí pěstí nos za ošklivé poznámky na historii rodiny Blacků.</div><div>"Letos nesmí," doufala Emily a šeptem sdělila rodině, že bylo rozhodnuto o konání Turnaje tří kouzelníků. Po spravedlivém hlasování se usnesli, že Salemskou školu nepřijmou a následně všichni ředitelé losovali o to, kde se Turnaj odehraje. Červený los padl na Bradavice a Minerva McGonagallová uraženě odkráčela, aniž by zůstala na projednávání změn v pravidlech.</div><div>"Snad se Ella s Edwardem nezúčastní," strachovala se Selene.</div><div>Sirius chtěl poznamenat, že vsadí celou svou sbírku famfrpálových kartiček z dětství, že se oba přihlásí, ale raději ženu neděsil předem.</div><div>Hloučky rodinných příslušníků se začaly pomalu trousit k východu. Odněkud se vynořil Harry s Ginny, aby ještě prohodili pár slov, než se zase každý vrátí domů ke své práci.</div><div>"Lolo," chytil Harry Nikolaos za paži a odvedl ji trochu stranou.</div><div>"Šéfe?" zeptala se věcně.</div><div>"Počítám, že o Turnaji víš," zamumlal důvěrně.</div><div>"Asi dvě minuty, pane."</div><div>"Výborně. Poslyš, potřebuji pár lidí zítra ráno v Bradavicích kvůli příjezdu ostatních škol a celkovému zabezpečení. Všechno je to strašně narychlo, ale rozhodnutí padlo až dnes ráno, takže se slavnostní zahájení přesouvá na zítra. Bereš tu práci?"</div><div>Lole problesklo hlavou tisíc důvodů, proč se jí do Bradavic nechce. Ale starat se o bezpečnost Turnaje je velká čest plná příležitostí - setká se s významnými lidmi a má šanci na ně udělat dojem. A navíc může trávit dost času s Eileen i bratranci.</div><div>"Chápu, že je to narychlo," uznal Harry. "Ale skvělá příležitost."</div><div>"Beru to," slyšela sama sebe, jak ta slova vyslovuje dřív, než se doopravdy zamyslela.</div><div>"Skvěle. A abych nezapomněl, jsi poslední, kdo mi ještě nenahlásil jméno svého mentora," připomněl jí dávno zapomenutý fakt.</div><div>"Bez obav, nahlásím," slíbila a Harry se s ní spěšně rozloučil.</div><div>Na začátku třetího ročníku si každý novic musí zvolit kouzelníka nebo čarodějku, který bude následující rok dohlížet na jeho výcvik a trénink. Stává se jeho učitelem a připravuje ho na zkoušky, které rozhodnou, jestli je schopný přejít k dalšímu výcviku. Zvolit si mentora je složité, přinejmenším z toho důvodu, že každý se chce učit od toho nejlepšího. Lola pečlivě vybírala tak dlouho, až zapomněla, že jí vypršel čas.</div><div>Připojila se zpátky k rodině a společně se zařadili do fronty odcházejících přepážkou. Draco nenápadně Lauru zpozoroval. Tedy první si všiml Emily a Viktora, jak se loučili s malými chlapci, a potom našel Lauru. Mávala nějaké tmavovlasé dívce ve vlaku a líbala ji na tvář. Takže přece měla dítě, nejspíš byla vdaná. Ale žádného muže s ní neviděl. Chtěl si s ní promluvit, ale ve chvíli, kdy k ní přišel a snažil se přijít na to, co řekne, se odněkud vynořila vysoká světlovlasá dívka.</div><div>"Mami," obrátila se zrovna na Lauru. "Představ si, že…"</div><div>Laura jen vyděšeně vytřeštila na Draca oči a než stačil cokoliv říct, popadla dívku za loket a obě prošly přepážkou.</div><div>Někdo poklepal Dracovi na rameno a on se ocitl tváří tvář Siriusi Blackovi. Nikdy ho neviděl na vlastní oči, ale znal jeho příběh z vyprávění a pamatoval si jeho obličej z plakátků, když uprchl z Azkabanu.</div><div>"Necháš moji dceru na pokoji," řekl Sirius přísně a Selene vedle něj mu stiskla chlácholivě paži. "Nevyhledávej ji, nemluv na ni, nepřibližuj se k ní. Dávno na tebe zapomněla. Rozumíš?"</div><div>Draco jen mlčky přikývl. Rozuměl. Ale nehodlal se jeho slov držet.</div><div>****</div><div>Rose celá zardělá dorazila do prefektského kupé až ve chvíli, kdy vlak vyjel z Londýna. Prefektské kupé bylo větší, než ta normální. S potěšením zjistila, že není poslední, samozřejmě, že Edward s Abem dali načas. Za Zmijozel dorazil Scorpius Malfoy, který seděl u okna a záměrně se vyhýbal konverzaci s ostatními. Vedle něj si ostatní povýšeně měřila Ollie Nottová, studentka sedmého ročníku, která odznak získala loni, když byl odebrán Eileen za porušování školního řádu. Za Havraspár dorazil Louis, který listoval časopisem o famfrpálu, i Penelopa Cornerová, černovlasá dívka s tlustými brýlemi. Mrzimorské prefekty jménem neznala, protože byli zvoleni oba letos a oba byli studenty pátého ročníku. Žezlo nebelvírské prefektky převzala Carrie Mitchellová, dcera Cho Changové, která si vzala obyčejného mudlovského prodavače. Carrie měla po mamince asijské rysy a po tatínkovi čokoládovou pleť. Rose napadlo, že až dorazí Abe s Edwardem, padnou z ní na zadek. Přes prázdniny dospěla v krásnou mladou ženu.</div><div>"Ahoj všichni," zamávala zvesela a posadila se mezi Louise a Penelopu. "Jsem ráda, že jsme se tu tak hezky sešli. Pro ty, co mě neznají, já jsem Rose Weasleyová, nová primuska. "</div><div>Ollie protočila panenky a mrzimorský prefekt si přehnaně odkašlal. Scorpius vydal něco jako přidušený smích.</div><div>Rose se jejich ignorací nedala odradit a zalovila v plátěné tašce, odkud si vytáhla desky s poznámkami. "Takže, sepsala jsem si pár důležitých bodů, které bychom měli probrat, než dorazíme do Bradvic."</div><div>"To jako vážně?" zeptal se Louis nechápavě. "No tak, Roe, nemůžem celou cestu hlasovat o ovesný kaši k snídani."</div><div>"Ten čahoun má pravdu," přidala se Ollie a narážela na Louisovu výšku.</div><div>Rose ji probodla nenávistným pohledem. Kdyby tady byla Eileen, pomohla by jí sjednat si pořádek. Ale Eileen je bez povinností, určitě sedí někde s Lily a Dom a vyměňují si zážitky z léta.</div><div>"Nezabere to celou cestu," hájila se Rose. "Jen jsem navrhla, že bychom…"</div><div>"Nikoho to stejně nezajímá," přidal se Scorpio. "Nemuč nás, <em>Roe</em>," dodal výsměšně a použil přezdívku, kterou jí vymysleli rodiče, když byla ještě batole.</div><div>Rose vzteky zrudla a potlačovala v sobě chuť udeřit ho do obličeje. V tu ránu se otevřely dveře kupé a dovnitř vpadl Abe s Edwardem. Oba hýkali smíchy a v náručí nesli několik kelímků kávy.</div><div>"Zdravím!" halekal Edward. "Já jsem Edward Gregorowič, primus, a se mnou bude letošní rok samá párty!"</div><div>Několik lidí se upřímně zasmálo a přijalo s díky kávu od Abeho, který ji nadšeně rozdával.</div><div>"To kafe je na mě," ujišťoval je Edward spokojeně a strhl na sebe všechnu pozornost. "Pro tebe ale nezbylo, Malfoyi."</div><div>Scorpius se kysele ušklíbl: "S tím jsem ani nepočítal."</div><div>"Jedno latté pro krásnou slečnu," nabídl Abe poslední kelímek Carrie a ta se zachichotala.</div><div>"Tak o co jsme přišli?" nadhodil Edward, když se uvelebil vedle Ollie a objal ji kolem ramen.</div><div>Rose se zhluboka nadechla a vydechla. Bude to bláznivý rok.</div><div>****</div><div><img width="496" height="320" src="http://nd05.jxs.cz/241/134/c982a5d93f_82199963_o2.jpg" /></div><div>VESELÉ VÁNOCE PŘEJE VOLDY! :D</div><div>(Nová kapitola bude tradičně v pátek)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-sesta-den-prvni http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-sesta-den-prvni Mé jméno, má krev... III Fri, 23 Dec 2011 14:48:57 +0100 <div><img width="202" height="295" src="http://nd05.jxs.cz/298/093/e30ef017c7_82087376_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Kapitola pátá - Prokletý rod Blacků</strong></div><div><br /></div><div>"Tady pan Tarkovskij měl pravdu, jde o jasný útok sampíra."</div><div>"To přece není možné!"</div><div>Zvedla se vlna diskuze a přítomní se začali vzrušeně dohadovat, všichni kromě Andreje. Ten seděl pohodlně rozvalený na psacím stole v malé šedé místnosti, kde se mačkali tři lidé kolem mrtvé ženy nalezené v lese. Zapálil si nevzrušeně cigaretu a nechal dva ministerské úředníky, aby se snesli na léčitele, který se bezbranně krčil v koutě.</div><div>"Pánové, prosím vás, uklidněte se!" skrýval se za složkou, ze které před chvíli přečetl zprávu o úmrtí.</div><div>"Sampírové vyhynuli během sedmnáctého století!"</div><div>"Žili přece jenom na území Albánie."</div><div>"Je nemožné, aby tu dívku zabilo něco takového."</div><div>Andrej znechuceně zavrátil oči. S úředníky je vždycky těžké pořízení, vehementně se brání čemukoliv, co se jim vymyká z rukou. Celé této taškařici se mohl vyhnout, nebýt té hloupé bystrozorské holky, co se na mýtině objevila. Mohl mít dávno hotovou práci, teď ta potvora získala náskok čtyřiadvaceti hodin a bude ještě dál, než se mu podaří odsud vypadnout.</div><div>Andrej típl cigaretu o hranu stolu a zrovna, když se chystal vstát a ukončit to nesmyslné dohadování, otevřely se dveře a dovnitř vešli dva lidé.</div><div>"Pane Pottere!"</div><div>"Pánové," Harry Potter oběma překvapeným úředníkům přikývl na pozdrav. "Pane Tarkovskij," usmál se vlídně na Andreje. "Máte nějaký problém?"</div><div>Andrej se kysele ušklíbl a zamířil svoji pozornost na dívku za bystrozorovými zády. Světlé vlasy měla vyčesané do ledabylého drdolu a schovávala dlaně v rukávech vytahané kostkované košile. Poznal ji podle toho, jak přešlapovala v riflových kraťasech. Na denním světle vypadala úplně jinak, než včera večer na mýtině. Ale byla to bezpochyby ona. Bystrozorský prkenný postoj.</div><div>"Pánové," třásla rukou oběma úředníkům.</div><div>Ten starší a podsaditější se pod knírkem usmál. "Slečno Nikolaos, čemu vděčíme za vaši návštěvu?"</div><div>"Lola byla u včerejšího útoku," vysvětlil Harry Potter. "Přivedl jsem ji jako svědkyni."</div><div>Andrej ztuhl uprostřed pohybu a vrátil ošklivé těžítko, se kterým si pohrával, zpátky na stůl. Nikolaos? Lovil jméno v zmatené paměti. Někde to už slyšel.</div><div>****</div><div>Výslech byl pro Lolu nepříjemný. Musela celý příběh zopakovat několikrát již večer a dopolední schůzka na ministerstvu byla jen formalitou. Byla nevyspaná a nevrlá, na náladě jí nepřidal ani fakt, že Andrej její výpověď několikrát napadl a při každé příležitosti se jí vysmíval. Oddychla si, když jí Harry dal na zbytek dne volno.</div><div>Poobědvala doma s prarodiči a mladšími bratranci sama. Emily z ministerstva sotva vytáhla paty a Viktor jako ředitel Azkabanu měl práce nad hlavu. Laura se vracela pozdě v noci, a kde byl konec Edwardovi a Eileen, o tom se mohli jenom dohadovat.</div><div>Posadila se v obývacím pokoji do křesla. Chvíli listovala Věštcem, ale nakonec noviny odložila. O vraždě se nezmiňoval ani řádkou, oddělení bystrozorů se rozhodlo celou záležitost utajit, dokud nepokročí ve vyšetřování.</div><div>Opřela si hlavu o opěradlo a zamyšleně zkoumala rodokmen Blacků nad krbem. Pamatovala si, jak se kvůli němu babička s dědou často hádali. Sirius říkával, že odmítá být spojován s rodinou plnou Smrtjedů, bývalých žáků Zmijozelu a aristokratů. Selene trvala na tom, že své minulosti stejně neuteče a v jejich rodině se vyskytovalo i několik lidí s dobrou duší. Nakonec si babička prosadila svou a všechna jména (kromě Voldemortova) v rodokmenu zůstala.</div><div>Lola se pozorně zadívala na poslední řádku, na své jméno. Nebylo u ní jméno jejího otce. Když byla mladší, jednou se na svého tátu zeptala. Laura jí odpověděla, že byl příliš mladý a pošetilý, než aby se o ně dokázal jako hlava rodiny postarat. Lola se víckrát o otci nezmínila, nepotřebovala to jméno znát. Celý život ji vychovávala Laura k samostatnosti a za to jí byla vděčná.</div><div>"Nikdy se mi nepodařilo jí ten rodokmen rozmluvit," povzdychl si Sirius mezi dveřmi a Lola se musela pousmát.</div><div>"Je tam příliš mnoho lidí, kteří mě zklamali a za které se stydím," vysvětlil a posadil se do vedlejšího křesla. Pozorně se na svou vnučku zadíval, vypadala zachmuřeně. "Stalo se něco?"</div><div>Lola zakroutila hlavou a láskyplně se usmála. "Jsem jen unavená."</div><div>Nikdy dědečka s babičkou nezatěžovala svými starostmi, už tak se natrápili víc než dost. Jen ona, její matka a teta Emily znaly cenu, kterou Laura za jejich vysvobození zaplatila. A Lola to matce nikdy nevyčetla. Zachovala by se stejně.</div><div>"Být bystrozorem je těžké," pokýval Sirius hlavou. "Ale musíš vědět, že jsme na tebe oba pyšní. První bystrozorka v naší prohnilé rodině."</div><div>"Dědo," vyprskla smíchy. "Ne všichni byli prohnilí."</div><div>"Když nepočítám sebe, tetu Andromedu a bůhví jakým zázrakem mého bratra, zbyl tam samý chudák."</div><div>"A co Narcissa Malfoyová?" napadlo ji najednou, když se zadívala na její jméno v rodokmenu. Vybavila se jí událost z minulého večera.</div><div>"Proč se ptáš?" opáčil Sirius nerudně.</div><div>"Babička mi vyprávěla, jak u sebe skryla tetu Emily," pokrčila Lola rameny a se zájmem sledovala, jak se dědeček celý napjal.</div><div>"Šoupla ji k upírům do Rumunska," opravil ji Sirius.</div><div>"Pomohla mamce z vězení."</div><div>"Po tom, co ji tam nechala zavřít."</div><div>"Vzdávám se," připustila Lola a zajímalo ji, proč k Narcisse Sirius chová takovou zášť.</div><div>"Vzala si toho největšího ubožáka na světě," rozlítil se Sirius. "Lucius Malfoy, patolízal, co se cpal Voldemortovi do zadku, a až šlo do tuhého, zdrhnul jako zpráskaný pes! Teď hnije v Azkabanu a tam taky patří."</div><div>Lola poznala, že zasáhla citlivé místo a rozhodla se změnit téma. "Už babi zabalila klukům kufry na zítra?"</div><div>Sirius se trochu uklidnil a přikývl. "Regulus se snažil sebou propašovat krabici tlustočervů a Remus odmítá odjet bez svého koštěte."</div><div>"Blackovi proti bradavickému řádu," zasmála se Nikolaos a Sirius se k ní přidal.</div><div>****</div><div>Astoria Malfoyová s dcerou Biancou odjela časně ráno zpátky do Francie, aby ji stihla připravit na odjezd do Krásnohůlek. Ke Scorpiově nelibosti s ním Draco u babičky zůstal. Tvrdil, že má něco důležitého na anglickém ministerstvu. Půl dne Scorpius strávil nakupováním a balením si věcí do Bradavic. Z nějakého nepochopitelného důvodu se přes prázdniny zase o pár čísel vytáhl a hábity mu byly směšně krátké. Na Příčné ulici potkal několik spolužáků, včetně Rose Weasleyové, která však zabořila pohled do země a přešla na druhou stranu ulice, aby se s ním nemusela potkat. Scorpio si z ní rád utahoval.</div><div>Když už měl všechno úhledně sbaleno, i sově zastříhal drápky a vyčistil klec, vyhládlo mu a rozhodl se zajít si pro sendvič do kuchyně. Seběhl svižně několik schodů do přízemí, když zaslechl zuřivě šeptající hlasy z jídelny. Nenápadně se připlížil až ke dveřím a zaposlouchal se.</div><div>"Nechápu, proč jsi přede mnou ten dopis skrývala!" běsnil tiše Draco.</div><div>"Věděla jsem, že se rozčílíš," odpovídala šeptem Narcissa. "Draco, bude to už dvacet let."</div><div>"Copak ty jsi mu odpustila?" zeptal se překvapeně. "Matko! Ten člověk může za každé neštěstí, co naši rodinu kdy potkalo! Kvůli němu jsem byl Smrtijedem! Kvůli němu u nás bydlel Pán zla! To on ze mě udělal slabocha a z tebe trosku! Nezaslouží si nic, ani naši pozornost."</div><div>"Draco, buď rozumný," prosila ho Narcissa. "Je to tvůj otec."</div><div>"Ne," odsekl vážně. "Můj otec zemřel v den, kdy se zbaběle postavil na stranu Pána zla. Proč tě jeho osud zajímá? Nechala ses s ním přeci rozvést."</div><div>"Jsme jeho jediná rodina."</div><div>"Lucius Malfoy není moje rodina."</div><div>"Draco!"</div><div>"Ne, matko. Bránilas ho celý život! Celý život jsem ho musel poslouchat a dělat to, co po mně chtěl. A podívej se, jak jsem skončil!"</div><div>"Co to povídáš? Jsi vysoce postavený úředník, máš krásný dům, ženu a dvě zdravé a chytré děti? Co chceš víc?"</div><div>"Chtěl jsem <em>ji</em>, matko! A ty to moc dobře víš!"</div><div>"Draco, uklidni se."</div><div>"Ty se uklidni. Ten dopis teď roztrhám a spálím. Budeme dělat, že se nic nestalo. Až ho za měsíc propustí z Azkabanu, nepoběžíš za ním, rozumíš? Nikdy mu neodpustíme."</div><div>Scorpius šokovaně otevřel ústa. Lucius Malfoy má být propuštěn z Azkabanu. Největší rodinné tajemství prasklo.</div><div>****</div><div>Ozval se výbuch a sliz z kotlíku vyletěl Lauře do tváře. Znechuceně si otřela sklíčka ochranných brýlí a nakonec si je sundala celé.</div><div>"Zatraceně," ulevila si a nahlédla do kotlíku, kde nezbyla ani lahvička lektvaru.</div><div>"Špatnej den?" utahovala si z ní Angelina Weasleyová,Georgova manželka, která pracovala u vedlejšího stolu.</div><div>"Spíš levé ruce," usoudila Laura, když si sliz vybírala z vlasů.</div><div>"To je už třetí lektvar, co ti vyletěl dneska do vzduchu. Jsi trochu mimo. Doma všechno v pořádku?"</div><div>"Jo, jasně," houkla roztržitě. Ano, byla mimo. Doslova šílela od okamžiku, co včera potkala Draca. Za těch jednadvacet let se nezměnil. A její city k němu také ne. Dřív, než si spolu stačili promluvit, je ale vyrušil Viktor, který jí přinesl zprávu od Loly. Zatímco ona potkala svou první a jedinou lásku, jejich dcera zakopla v lese o mrtvolu. Prostě běžný scénář ze života Blacků. Když se Laura do tábora vrátila, Draco byl pryč. Ale přestat myslet na něj nedokázala. Svým návratem otevřel staré rány.</div><div>****</div><div>Emily si nikdy přímo nepřála vládnout kouzelnickému lidu. Dodržela svůj slib a po válce prosazovala práva kouzelnických tvorů. Bojovala za výplaty a lidské zacházení pro domácí skřítky, požadovala rovnost kouzelníků a kentaurů, vyžadovala místa v Bradavicích pro křížence - poloviční upíry i vlkodlaky. Přimlouvala se za každou bytost, postarala se o několik výrazných změn ve starých zákonech. Brzy si získala oblibu kouzelnického lidu, a když prosadila volební právo pro každého kouzelného tvora, který je schopen řeči, bylo jasné, že je otázkou času, než se stane novou ministryní kouzel. Byla miláčkem národa, ale její politika a liberálnost se staly trnem v oku několika málo lidem.</div><div>Nejtěžší ze všeho na politické kariéře bylo zavděčit se všem. Hodiny trávila diskutováním a vyjednáváním s lidmi, kteří lpěli na starých zákonech a zuby nehty se bránili novým věcem. Na jednu stranu je chápala, ale svět se řítil kupředu a pokrok nejde zastavit, musí se přizpůsobit stejně, jako to dokázali mudlové.</div><div>"Tohle nikam nevede," povzdychla si unaveně a otočila se na křesle od okna směrem k dlouhému konferenčnímu stolu. Po její pravici seděl Harry Potter, vedle něj Kingsley Pastorek, který se po odstoupení z postu ministra stal šéfem odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci. Pro tuto pozici měl nesmírnou výhodu - znal ty správné lidi a těšil se jejich oblibě. Vedle Kingsleyho seděla vzpřímeně Minerva McGonagallová, současná ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích. Naproti ní seděl šéf bystrozorů z Francie, Draco Malfoy jako zástupce francouzského ministra kouzel a madame Maxime, která pořád kralovala Akademii v Krásnohůlkách. V čele stolu seděl vzpřímeně Dimitrij Karasov, ředitel Institutu čar a kouzel v Kruvalu. Jako jediný přijel za svou zemi vyjednávat sám. Jako poslední na schůzku dorazila Amanda Bordwellová, ředitelka Salemské školy pro čarodějky. Byla to nesmírně boubelatá žena, která se královsky usadila do křesla v rohu místnosti a většinu schůzky jen mlčela. Za zády měla amerického ministra kouzel Thompsona a šéfa odboru bystrozorů, jehož jméno si Emily nezapamatovala.</div><div>"Turnaj tří kouzelnických škol je tradice," zavrčel nevrle Karasov, až se mu zachvěl úhledný knír. "Nelze měnit pravidla a přizvat čtvrtou školu."</div><div>"Prrroto slovo třřři," přidala se madame Maxime. "Třřři nesnamená čtyřřři."</div><div>"Turnaj je mezinárodní kouzelnická soutěž, jde o sbližování nadějných mladých kouzelníků, nikde v pravidlech není zmínka o počtu zúčastněných," zopakoval ten den poněkolikáté ministr Thompson. "Tady ředitelka Bordwellová a já se domníváme, že dívky ze Salemské školy mají stejné právo turnaje se zúčastnit."</div><div>"Přípravy na Turnaj nepočítaly s dalšími soutěžícími," přidal se Harry významně. "Není možné zajistit bezpečnost pro další školu."</div><div>"Minervo?" pobídla Emily ředitelku Bradavic, která jako jediná nepromluvila.</div><div>"Já s pořádáním Turnaje nesouhlasím," odeskla McGonagallová. "Je to barbarská hra, při které můžou ty děti zemřít. Tato tradice je zastaralá a měla by se zrušit."</div><div>"Prroto by se Turrnaj měl pořřádat v Krrásnohůlkách," nakrčila madame Maxime nos a pohodila vzpurně hlavou. "My sse boje nebojíme."</div><div>"První Turnaj se pořádal v Kruvalu!" praštil Karasov pěstí do stolu. "Pokud se bude letos konat, bude to u nás!"</div><div>"Prosím vás, uklidněte se!" snažila si Emily sjednat klid. Koutkem oka se zadívala na hodiny a zjistila, že už je zase pozdě. Znovu nestihne doma večeři a neuloží kluky do postele. A to zrovna den před jejich odjezdem do školy. Obětovala svou rodinu na úkor blaha kouzelnického světa.</div><div>****</div><div>Druhý den ráno byl Andrej připravený k odjezdu. Vzdal pátrání po sampírovi a rozhodl se vrátit zpátky domů. Přespal U Děravého kotle a ráno si snesl ho hostince sbalený batoh. Usadil se k jednomu ze stolů v rohu a objednal si u hostinského Toma vajíčka se slaninou. Většina stolů byla prázdná, bylo sotva pár minut po šesté hodině a hosté ještě spali. Pustil se s chutí do snídaně a nechal si přinést Denního věštce. Zběžně prolistoval pár prvních stran o politice, sportu a kultuře. Noviny odložil a vypil poslední doušek kávy. Bylo něco málo po půl sedmé, do odjezdu vlaku mu zbývalo půl hodiny. Vždycky cestoval kus cesty jako mudla, bylo pak snazší setřást případné pronásledovatele. Odložil hrnek a zrak mu bezděčně sklouzl zpátky k novinám. Na zadní straně, kde byl bulvár, narazil na fotografii. Dvě rozesmáté postavy vedle sebe a pod nimi titulek - <em>Ministerský synek Edward Gregorowič se svou sestřenicí Nikolaos Blackovou.</em></div><div>V tu chvíli mu svitlo - Nikolaos Blackovou potkal, když byla ještě dítě. Určitě tenkrát, když hledal Viktora. Vůbec ho nenapadlo, že Viktor má tak starého syna a neteř. Na té fotografii však bylo znepokojujícího něco zcela jiného - jak tam Lola stála v těch zelených šatech s rozpuštěnými světlými vlasy, uvědomil si, že tenhle obraz už někde viděl. Zašmátral v kapse od kabátu a vytáhl přeloženou fotografii. Byla na ní dívka, měla stejnou barvu šatů, podobné vlasy i postavu. Byla to však fotografie mrtvého těla z lesa.</div><div>Andrej zamyšleně převalil párátko z jednoho koutku úst do druhého. Je možné, že sampír šel po Nikolaos Blackové, ale zmýlil se? Nejsou to příliš inteligentní tvorové a v té tmě by se spletl každý. Na druhou stranu, pokud nejsou inteligentní, jak je mohlo napadnout útočit na předem vybranou kořist? Poslal ho snad někdo záměrně? Ale proč by někdo útočil na obyčejnou holku od bystrozorů? Nebo to byla jen náhoda?</div><div>Rozhodoval se jen chvíli, než z kapsy vytáhl svitek pergamenu a rychle načmáral vzkaz: <em>Najdi mi všechno o Nikolaos Blackové.</em></div><div>Sevřel lístek na okamžik v dlani. Když ji rozevřel, byl vzkaz pryč.</div><div>Ještě zůstane, možná pojede příštím vlakem. Nebo navštíví starého přítele. Nikam nespěchá.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-pata-proklety-rod-blacku http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/kapitola-pata-proklety-rod-blacku Mé jméno, má krev... III Sun, 18 Dec 2011 10:37:00 +0100 <div>V minulých týdnech mě skolila a nemoc a právně dnes jsem zavalena učebnicemi filosofie :/ zítra mě čeká zkouška a učit se musím, znáte to. Ale slibuju, že ačkoliv mám hodně učení a psaní do školy (tohle není přehánění, je toho vážně nad hlavu), pokusím se o víkendu kapitolu napsat a zveřejnit. Děkuju moc za trpělivost ;)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/omluva http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1112/omluva Wed, 14 Dec 2011 13:15:48 +0100 <div><img width="181" height="251" src="http://nd05.jxs.cz/066/656/b7af8ad331_81349383_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Dnešní kapitola je věnována všem slečnám a ženám jménem Kateřina! Krásný svátek vám i mně, dámy!</div><hr /><div><br /></div><div><strong><em>Kapitola čtvrtá - Cizinec</em></strong></div><div>Al Potter se snažil ignorovat pyšné výkřiky svého otce, který hlasitě upozorňoval všechny kolem, že tamta šmouha nahoře je jeho syn. Ne že by na bratra žárlil, rodiče se ke všem třem dětem chovali stejně láskyplně, ale nerad na sebe a svoji rodinu přitahoval pozornost. Ovšem ne vždy se mu to podařilo. Unavovalo ho odpovídání na otázky typu: Tvůj otec vážně zabil největšího černokněžníka všech dob? Abe byl na svého otce pyšný, on i jeho sourozenci se zatajeným dechem poslouchali otcovo a matčino vyprávění o válce celé dětství. Tolik historek a dobrodružství! Jenže být Potterem bylo někdy vyčerpávající.</div><div>Zachytil matčin shovívavý pohled a váhavě se usmál. Ohlédl se nenápadně doleva a zamhouřil oči do ministerské lóže. Eileen seděla hrdě vzpřímená vedle své matky. Tmavé vlasy si svázala do ohonu a odhalila tak svůj bělostný krk. Abemu naskočila husí kůže, když se Ella otočila a přátelsky mu zamávala.</div><div>Al jí pozdrav oplatil a snažil se tvářit naprosto normálně. Přátelsky. V tom byla ta potíž - Ella ho vždycky brala jako kamaráda, jako jednoho z jejich trojice Pobertů. Jako kamaráda, se kterým může hrát famfrpál. Jako přítele, co jí dá opsat úkol. Byl kluk, se kterým se mohla pošťuchovat a opíjet na večírcích. Jenže ona pro něj byla daleko víc.</div><div>Lily šťouchla Rose do paže a ukázala na svého mladšího bratra. Rose jen zakroutila hlavou. Každý věděl, že Abe je do Eileen zamilovaný. Každý kromě ní.</div><div>"Teče ti slina po bradě," dobíral si Hugo šeptem bratrance.</div><div>Abe se zavrtal do šály anglického týmu a tvářil se nezúčastněně. Ano, být Potterem je dřina.</div><div>****</div><div>"Být slavný je dřina," povzdychl si Edward naoko sklíčeně a nacpal si plnou pusu brambůrků, které dostal zdarma za vzdušný polibek pro prodavačku.</div><div>"Co ty víš o slávě?" dobírala si ho Eileen.</div><div>"Všechno, drahá sestřenko," pokýval hlavou a slastně nad brambůrky zamlaskal.</div><div>"Alespoň na veřejnosti se chovej slušně," kázala mu Emily a se zájmem sledovala hru.</div><div>"Já jsem za všech okolností slušný, máti."</div><div>"Edwarde, trochu vychování," zaúpěl Viktor, když se jeho manželka naježila.</div><div><em>"Anglie, Anglie, italský tým rozbije!"</em> zahalekal Sirius.</div><div>"Siriusi," varovala ho Selene a poplašeně vzhlédla k lóži nad nimi, kde seděl italský ministr kouzel.</div><div>Laura a Eileen se dusily smíchy za dalekohledy, kterými sledovaly hřiště.</div><div>"Ještě ty začínej, tati," zamračila se Emily a také se ohlédla. Naštěstí byl italský ministr zaujat hrou a nevšímal si jich. Emily letmo zamávala Lole, které držela stráž, ale neteř si jí nevšimla. V tu chvíli ho Emily spatřila. Vysoké čelo, světlé vlasy. Uběhlo dvacet let, ale Draco Malfoy se nezměnil. Seděl vzpřímený a elegantní, po boku měl světlovlasou ženu s přísným výrazem. Vedle nich seděli jejich děti a Narcissa Malfoyová.</div><div>"Lauro," zatahala sestru poplašeně za rukáv. "Lauro…"</div><div>"Co se děje?" zeptala se Laura celá rozesmátá a odtrhla oči od kukátka.</div><div>Emily se zarazila a hledala správná slova. Má jí to říct?</div><div>Než se rozhodla, celý stadion se rozburácel.</div><div>"JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU! ANGLIE VYHRÁLA SVĚTOVÝ POHÁR!"</div><div>****</div><div>Po zápase se Lola se svými kolegy postarala o bezpečnou cestu lesem pro fanoušky. Několik bystrozorů zůstalo na hlídce v hlavním táboře, kde se předpokládal výskyt bouřlivých oslav a nechtěně podpálených stanů. Lola dostala po zbytek večera volno a ráda by si odpočinula, ale slíbila matce, že se ukáže na oslavě. Navíc dlužila tetě Emily jednu veřejnou akci za volby, které propásla.</div><div>Seděla u jednoho z malých stolíků po okrajích ministerského stanu, kde se pořádal večírek. V zelených šatech na ramínka se cítila nesvá, uklidňoval ji fakt, že ve vysokých botách má zastrčenou hůlku. Upíjela ohnivou whisky ze sklenice a znuděně se rozhlížela po lidech kolem. Z davu se vynořil Edward, kravatu měl rozvázanou a vrchní knoflíčky u košile rozepnuté. To byla jasná známka opilosti.</div><div>"Tyhle party, to je moje," zahuhlal a posadil se naproti sestřenice.</div><div>"A ty už máš dost," okomentovala jeho přiopilý úsměv.</div><div>"Ale no, madam zodpovědná, trochu života do toho umírání," zahalekal, rozmáchl rukama a málem se svalil ze židle dolů.</div><div>Několik lidí se pohoršeně ohlédlo.</div><div>Lola se schovala za záplavu blonďatých kudrn, které jí spadaly po holých ramenou a skrývaly tetování na pravé lopatce. Edward měl pravdu, měla by se trochu uvolnit. Poslední měsíce příliš tvrdě pracovala. Všichni kolem se dobře bavili, tak proč by ona nemohla? Jako odpověď do sebe obrátila zbytek sklenice.</div><div>"Tak se mi líbíš!" mrkl Edward, luskl prsty a obě sklenice na stole byly zase plné po okraj.</div><div>"Na zdraví!" přiťukli si a whisky jim spálila hrdla.</div><div>****</div><div>"Bratranec ti opíjí sestru," zamumlala Rose směrem Eileen, když se skláněly nad stolem s občerstvením.</div><div>"Cože?" zahuhlala Ella s pusou plnou čokoládových pusinek a zadívala se směrem, kam Rose ukazovala.</div><div>"Teta ho zabije," povzdychla si Eileen a zase se věnovala jídlu. "Co myslíš, tady toto?"</div><div>"To je hnus," zamračila se Rose při pohledu na moučník, který se ještě hýbal. "Ve Věštci psali, že…"</div><div>"Máš pravdu," zarazila Ella výchovnou přednášku o jídle a sáhla po osvědčených lahůdkách. Měla plný talíř a zamířila k jejich stolu. Rose se ještě rozhodovala, v žaludku jí kručelo a na všechny ty dobroty se jí sbíhaly sliny. Rozhodla se pro žebírka, která zbývala poslední. Natáhla po nich ruku v tu chvíli, kdy po nich sáhl někdo z protější strany stolu. Obě ruky ucukly a skloněné hlavy k sobě vzhlédly.</div><div>"Malfoy," vyhrkla Rose trochu překvapeně.</div><div>"Weasleyová," ušklíbl se Scorpius a žebírka si přivlastnil.</div><div>"Já jsem je viděla první," pokusila se Rose o ostrý tón.</div><div>"Sebereš mi je z talíře nebo co?" nadhodil a s chutí se do masa zakousl. "Dáš si?"</div><div>Rose spolkla nadávku a důstojně od stolu odkráčela s prázdným talířem.</div><div>****</div><div>Lola se po páté sklenici cítila malátná a rozhodla se z dusného stanu vyjít trochu na vzduch. Přehodila si přes ramena Edwardovo sako. Bratranec se vytratil víc než před půl hodinou někam s Alem a Ellou. Nejspíš na nějaký večírek bez dospělých.</div><div>Vypotácela se za skupinkou opilých italských fanoušků a rozhodla se chvíli procházet, aby alkohol vyvětrala. Mezi dvěma stany našla hihňající se Vicky a Teddyho, který měl držet stráž v severní části tábora. Zběžně jim zamávala.</div><div>To, že je od tábora příliš daleko, postřehla, když okolní hluk najednou utichl. Zůstala stát na kraji lesní pěšiny a zapraskání větve ve tmě ji vrátilo zpět do reality. Hbitě vytáhla z boty hůlku a posvítila mezi stromy.</div><div>"Je tam někdo?" zvolala pevným hlasem a litovala, že se kdy do pití pustila. Bystrozor má mít vždy čistou hlavu!</div><div>Nejspíš to budou jen opíjející se děti v křoví, co chtěli utéct rodičům, uklidňovala se. Ale v mysli jí vyplul obraz havrana z rána. Ten se neobjevil jen tak náhodou.</div><div>"Je tam někdo?" zopakovala a rozhodla se pro ústup.</div><div><em>"Lolo…,"</em> zašeptal jí chladný hlas u ucha.</div><div>****</div><div>Sirius přinesl Selene sklenici vody ke stolu, kde společně hlídali dvojčata, která odmítala spát.</div><div>"Remusi, nech toho," napomenula Selene vnuka unaveně, když úmyslně podpaloval ubrus a bavil tím svého bratra.</div><div>"Musíš uznat, že jsou nadaní," pokrčil Sirius rameny a opět se vnuků zastal.</div><div>"Regulusi, neopakuj po něm!"</div><div>"Selene, Siriusi? Jste to vy?" U stolu se zastavila prošedivělá, ale stále okouzlující dáma.</div><div>"Narcisso?" zeptali se oba překvapeně najednou.</div><div>"Tolik let jsme se neviděli!" zvolala Narcissa teatrálně a oba chladně objala. "Jak se vám daří? Ale samozřejmě, že dobře. Viděla jsem vás ve Věštci, musím Emily pogratulovat."</div><div>"A jak se máš ty?" zeptala se mírně zaražená Selene.</div><div>"Ach, výborně," souhlasila Narcissa. "Támhle je můj Draco se svou chotí a dětmi."</div><div>Ukázala pár metrů od nich a oba Blackovi se tím směrem zadívali.</div><div>"Máš krásná vnoučata," řekla Selene chvatně, jelikož jí tón rozhovoru začínal být nepříjemný.</div><div>"Ano, to mám," přitakala Cissy ledově. "Vy máte také okouzlující potomky," zkřivila rty do úsměvu a pokynula ke klukům, kteří se pošťuchovali.</div><div>"No a jak žiješ?" pokusil se o konverzaci Sirius, když překonal počáteční překvapení.</div><div>"Obzvláště ta nejstarší," pokračovala Cissy po svém. "Jak že se jen jmenuje? Nikolaos? To je velice okouzlující děvče."</div><div>Sirius si vyměnil s ženou pohled.</div><div>"Ano, na Lolu jsme pyšní," souhlasil nakonec nahlas.</div><div>"Já jsem také na svou rodinu pyšná," oznámila Narcissa. "Můj syn je doopravdy šťastný. Jeho žena by tragicky nesla, kdyby snad vyplula na povrch nějaká ošklivá tajemství. A děti samozřejmě také, chudáčci. Draco je báječný otec a děti na něm lpí. Rozumíme si?"</div><div>Sirius chtěl vyštěknout, že jeho vnučka není žádné ošklivé tajemství, ale Selene ho umlčela jediným pohledem.</div><div>"Rozumíme," odpověděla stejně chladně a probodla Narcissu očima plnýma zloby. "Dokonale."</div><div>****</div><div>Emily se svoji sestru snažila varovat, ale po zápase se strhl kolotoč rozhovorů, fotografií a gratulování týmu. Byla v jednom kole a než se dostala na večírek, Laura byla dávno někde v davu.</div><div>Lépe řečeno se držela mimo dav. Prohodila několik slov s Hermionou, která odběhla sepisovat reportáž, i s Harrym, který bouřlivě oslavoval synům triumf a slavil víc, než samotný James.</div><div>Posadila se na jednu z laviček před stanem a promnula si bolavé nohy z podpatků. Nesnášela společenské akce, daleko raději byla zahrabaná do své práce v tichu a klidu Odboru záhad. Navíc se tady zbytečně zdržovala, nejen že jí na stole leželo půl tuctu nedodělaných lektvarů, ale stále nezjistila, co jsou zač ty Stíny, co pronásledují Lolu.</div><div>I když jasnou představu měly - posílala je Smrt.</div><div>"Můžu si přisednout?"</div><div>"Prosím," mávla rukou neurčitě, stále zabraná do svých myšlenek zírala kamsi do země skrz svou sklenici.</div><div>Muž se posadil vedle ní a zadíval se stejným směrem.</div><div>"Čekáte na někoho?" zeptal se zdvořile.</div><div>"Dávno ne," pokusila se o vtip a lokla si ze sklenice.</div><div>"Ani na mě?" zeptal se zvědavě a přinutil Lauru otočit hlavu.</div><div>Hlt šampusu jí uvízl v krku a málem ji udusil. Oči jí vyletěly z důlků a při zalapání dechu se rozkašlala. "Draco?!" vydrala ze sebe překvapeně a při pohledu do těch modrých očí, Loliných očí, jí srdce vynechalo několik úderů.</div><div>****</div><div>Trhla sebou, ale nikdo za ní nestál, jako vždy. Z lesa se ozvaly další zvuky. Znělo to, jako sténání. Rozhodla se jednat. Vykročila s hůlkou připravenou, potichu, ale rychle si razila cestu křovím. Sténání utichlo, ale cítila, že je blízko.</div><div>Srdce jí bušilo do spánků, nemohla se pořádně soustředit. Hbitě se přehoupla přes povalený kmen, cítila, jak si roztrhla kůži na lýtku.</div><div>Do nosu ji udeřil nepříjemný zápach a na zádech ucítila mrazení. Zpoza stromů proti ní vyletěla rychle jako šíp nějaká postava zahalená v plášti.</div><div>"Mdloby na tebe!" vykřikla pohotově a prudká záře osvítila celou mýtinu.</div><div>Přízrak ze sebe vydal zvláštní skřek a stáhl se před paprskem světla mezi stromy. Ten vřískot jí drnčel v uších tak, až to bolelo a ucítila, jak jí z uší tečou pramínky krve.</div><div>"Mdloby na tebe!" zavřeštěla ještě jednou a postava zmizela nadobro.</div><div>Přitiskla si dlaň k bolavým uším, ale pozorně hůlkou zasvítila do trávy před sebou. Přímo pod jejíma nohama se choulil člověk.</div><div>"Proboha! Stalo se vám něco?" vyhrkla a už k němu natahovala ruku, když jí mezi oči někdo namířil hůlkou.</div><div>"Ať tě to ani nenapadne," sykl mužský hlas. "Nesahej na ni a pomalu ustup."</div><div>Lola zvedla ruce v obraně a opatrně se napřímila. Sotva však byla na nohou, uskočila o krok a připravila si hůlku k boji.</div><div>"Kdo jste?" štěkla na cizince.</div><div>Mladík s hůlkou sehnutou k zemi se nezaujatě skláněl nad nehybným tělem. Mohlo mu být něco kolem sedmadvaceti. Tmavě hnědé vlasy mu spadaly těsně nad ramena, záře z hůlky mu osvětlovala několikadenní strniště a vytetované znaky azbuky na krku. Kérky měl dokonce i na kloubech prstů, skláněl se v podřepu nad tělem ženy v bezvědomí a očima ji zkoumal.</div><div>"Je mrtvá" řekl suše a chladně, bez špetky zájmu.</div><div>"Zabils ji?" zeptala se Lola věcně a nenápadně se prsty dotkla pravého zápěstí, kde měla vytetovaný znak bystrozorů. Pomocí něho volala ostatní bystrozory o pomoc.</div><div>"Nezabil," odsekl a napřímil se. "A ty tu nacvičuješ jako co? Přivolalas kamarády?"</div><div>Přimhouřila zlostně oči. Nikdy mladíka neviděla, tím si byla jistá, ale zdál se jí povědomý.</div><div>"Jsi bystrozorka?" zeptal se nevěřícně, když si ji chvíli prohlížel.</div><div>"Jak to víš?" hrála o čas a nepřestala na něho mířit hůlkou.</div><div>"Máš jejich typicky prkenej postoj," ušklíbl se.</div><div>"Ty nejsi zdejší," vyslovila svoji domněnku nahlas. Něco v jeho přízvuku jí připomínalo východ.</div><div>"Bod pro tebe," uznal. "Zpackala jsi moji práci," obvinil ji.</div><div>"Já?" hájila se. "Ty tady zabíjíš nevinné lidi!"</div><div>"Nikoho jsem nezabil, jasný?" rozhodil rukama.</div><div>"Nehýbej se!" varovala ho. "Nebo tě omráčím!"</div><div>"Kdybys mě chtěla omráčit, udělala bys to dávno," ignoroval její varování a klidně přecházel z místa na místo.</div><div>"Vyplašilas ho."</div><div>"Koho?" nechápala.</div><div>"Sampíra," vysvětlil.</div><div>"Tys ten přízrak taky viděl?" divila se a na chvilku polevila v pozornosti. Myslela si, že je to jen další z jejich přeludů.</div><div>"Já toho upíra pronásleduju šest týdnů z Albánie, a pak mi ho nějaký mládě jako ty vyplaší!"</div><div>"Já nejsem žádný mládě a nikoho jsem nevyplašila!" bránila se. "Já jsem tu věc slyšela."</div><div>"To není věc, je to sampír," poučil ji.</div><div>"Myslela jsem, že tenhle druh upírů dávno vyhynul."</div><div>"To sis myslela špatně," usadil ji. "Pár jich zbilo a tys právě dalšímu dopřála pěknej náskok."</div><div>"Nečekej, že se ti omluvím," zavrčela vztekle. Ten drzý chlap jí pěkně lezl krkem.</div><div>Jejich rozhovor přerušilo trojnásobné tiché lupnutí a mladíka obstoupili tři bystrozorové.</div><div>"Jen klid, hoši," zvedl ruce ve znamení míru. "Tady mladá zbytečně plaší."</div><div>"V pořádku, Lolo?" houkl Harry jejím směrem. "Co se tu stalo?</div><div>"V pohodě," souhlasila a spustila ruce. "Máme tu jednu mrtvou."</div><div>"Zatraceně," ulevil si Harry a sklonil se nad mrtvolou. Chtěl jí odhrnout vlasy za čela, aby se jí podíval do tváře, když tu mladík bystře přiskočil a zastavil jeho prsty pár milimetrů od její kůže.</div><div>"Nesahejte na ni," varoval ho. "Je infikovaná."</div><div>"Infikovaná?" zopakoval Potter pochybovačně.</div><div>"Kousl ji sampír, vidíte?" ukázal posunkem k rozervanému hrdlu. "Její kůže je nasáklá jeho jedem. Jeden dotyk a je po vás."</div><div>Lole přeběhl mráz po zádech při pomyšlení, že sama na ni málem sáhla.</div><div>"A vy jste kdo?" zeptal se Harry, když si uvědomil, že mladíka nezná.</div><div>"Andrej Tarkovskij," představil se a odhrnul si vlasy z čela.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-ctvrta-cizinec http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-ctvrta-cizinec Mé jméno, má krev... III Fri, 25 Nov 2011 16:03:03 +0100 <div><img width="254" height="223" src="http://nd05.jxs.cz/066/968/1b482dc504_81448752_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Kapitola třetí - Zapomenutá minulost</strong></div><div><br /></div><div><em>"To je moje cena… Chci ji…Čas běží…"</em></div><div>Lola se s trnutím probudila a posadila se na posteli. Z čela jí cvrčel studený pot. V pokoji panovala tma, ale za závěsem prosvitovaly paprsky vycházejícího slunce. Vstala, prošla potichu kolem oddechující Eileen a přistoupila k oknu. Nenápadně odhrnula závěs a zadívala se ven. Slunce vystupovalo za nedalekými kopci, nad jezerem se vznášel mlžný opar. Všechno nasvědčovalo krásnému letnímu dnu. Lola se rozhlédla po podkrovním pokoji. Odjakživa tu místnost milovala a nevadilo jí, že tam bydlí s mladší sestrou. Lola měla své zdi polepené články o hledaných čarodějích, nad pracovním stolem jí visela mapa světa plná špendlíků a natahaných nitek.</div><div>Ella byla nepořádná, v její polovina převládaly tmavé barvy, spousta knih a přísad do lektvarů. Ráda experimentovala a důkazem tomu byly díry v koberci, ohořelá záclona a nové okenní tabulky.</div><div>"Je alespoň šest?" zabručela rozmrzele Eileen, když pod Lolou zapraskalo uvolněné prkno podlahy.</div><div>"Pět."</div><div>"Vrahu," hodila po ní polštářem, který sestra obratně chytila. "Jsi blázen."</div><div>"Ty jsi blázen," oplatila jí Lola a začala se oblékat do teplákové soupravy. "Myslíte si s Edem, že všechny obalamutíte. Slyšela jsem vás, přišli jste ve tři."</div><div>"Od tebe mravní kázání sedí," zamumlala Ella ospale do přikrývky "Nevím, koho vyloučili z Bradavic."</div><div>"Nevím, kdo seděl v Azkabanu za výtržnosti," opáčila Lola.</div><div>Eileen mávla rukou a proti Lole se vznesla hromada knih. Nikolaos je hbitě zarazila těsně u svého obličeje, nazula si druhou tenisku a plynulým pohybem poslala knihy zpátky.</div><div>"Být tebou, nachystám si dobrou výmluvu, slyšel vás celý dům."</div><div>"Zatraceně," ulevila si Eileen.</div><div>Lola za sebou zavřela dveře a seběhla schody dolů. V kuchyni si napustila láhev vody a vyběhla do chladného rána.</div><div>Po každé noční můře se jí ulevilo jedině tehdy, když si pořádně zaběhala. Navíc trénink byl pro bystrozory denní samozřejmostí.</div><div>Lola nebyla bystrozorkou v pravém slova smyslu. Právě absolvovala druhý rok výcviku a další dva ji ještě čekaly. Udělat přijímací zkoušky se jí povedlo o chlup, ministerstvo zvýšilo své nároky na maximum. Z jejich ročníku se nedostal nikdo, jen ona a Teddy Lupin, který byl sice o rok starší, ale ve dvanácti dostal dračí spalničky, kvůli kterým musel druhý ročník opakovat, a tak se stali spolužáky. Lola byla ráda, že s Teddym může pracovat i nadále, byl jejím blízkým kamarádem od dětství. Navíc mezi sebou nesoupeřili, ale vzájemně se při trénincích povzbuzovali. Být bystrozorem znamenalo pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Cvičit, běhat, procvičovat ochranná kouzla, stopovat zločince. Podávat hlášení, držet hlídky, spát napůl, jíst málo, hodně pít. Cvičit svou mysl, svou obranyschopnost a umět se bránit bez hůlky.</div><div>Zamyšlená podruhé oběhla jezero za domem a byla na nit promáčená. Nohy se jí pletly a chtělo se jí sebou praštit do ledové vody, ale dala si za úkol ještě jedno kolečko. Slunce vyplulo na oblohu a začínalo pomalu ohřívat studenou zem.</div><div>Klusala zlehka kolem lesa, když koutkem pravého oka zahlédla mezi větvemi pohyb. Nijak ji to nepřekvapilo, zůstala ledově klidná. Zastavila se na místě, připravená bránit se, ať tentokrát udeří cokoliv. Z koruny stromů se střelhbitě snesl havran a zaútočil drápy na její oči. Rychle strhla obličej a drápy jí sjely po tváři. Ohnala se rukou po zvířeti, objevil se záblesk světla a zvíře padlo mrtvé k zemi. Lola si přitiskla hřbet ruky ke krvácející tváři a přitom očekávala další útok.</div><div><em>"Není to tak těžké…,"</em> ozval se jí šepot u ucha. Prudce se otočila, ale nikdo tam nebyl. <em>"Není tak těžké zabít…"</em></div><div>"Jdi k čertu!" rozkřikla se a utíkala směrem k domu.</div><div>****</div><div>"Dobré ráááno," protáhla se Lily a vešla do kuchyně, která voněla palačinkami.</div><div>Ginny stála u plotny a připravovala snídani pro celou rodinu. Harry seděl za stolem a četl Denního věštce, Abe do sebe ládoval druhý talíř míchaných vajíček.</div><div>"Kde je hrdina dne?" zajímala se Lily, když se usadila na svoje místo a po starším bratrovi nebylo nikdy ani památky.</div><div>"Trénuje," zahuhlal Abe s plnou pusou a ukázal směrem na dvorek. James doopravdy proletěl kolem okna na koštěti.</div><div>"Jamesi!" volala Ginny z okna. "Pojď jíst!"</div><div>"Nemám hlad!" křikl, když obletěl znova celý dům.</div><div>"Jamesi," přidal se Harry, aniž by zvedl oči od novin, "poslouchej mamku!"</div><div>"Harry, není mu pět," upozornila manžela Ginny láskyplně a postavila před něj talíř s topinkou.</div><div>Lily se natáhla po palačinkách, když si všimla, že Abe je duchem nepřítomný. Zíral na zadní stranu Denního věštce, na společenskou rubriku, kde byla dva dny stará fotografie z dražby cenností. Vedle vzácných hodin jdoucích pozpátku byl vyfocený Sirius Black s Eileen.</div><div>"Už jsi jí to řekl?" dobírala si bratra Lily.</div><div>"Řekl co?" hrál hloupého Abe a zrudl až na krku.</div><div>"Že se ti líbí, trumbero," posmívala se mu.</div><div>"Kdo se ti líbí?" chytla se toho hned Ginny a přestala věnovat pozornost palačinkám, které se ve vzduchu samy obracely.</div><div>"Nikdo, mami," zahučel Abe a probodl sestru vyčítavým pohledem.</div><div>Lily vyprskla smíchy a schovala se za Týdeník čarodějek, který měla předplacený, když do kuchyně vešel James. Celý zablácený a uřícený se posadil ke stolu.</div><div>"Tady je náš šampion!" zvolal Harry slavnostně a odložil noviny. "Jak se cítíš?"</div><div>James seděl celý zařezaný, v obličeji zelený, něco nepřesvědčivě zamumlal a zaryl vidličkou v talíři palačinek, až mu zbělaly klouby.</div><div>"Snad nejsi nervózní?" zeptal se Abe, aby odlákal sestřinu pozornost od svých rozpaků.</div><div>"Jsem v naprostém pořádku," řekl dost nepřesvědčivě.</div><div>"Ale no tak," chlácholila ho Ginny a políbila ho do vlasů. "Je to jen famfrpál."</div><div>James, Harry i Abe se na ni nevěřícně otočili.</div><div>"<em>Jen</em> famfrpál?" zopakoval Harry jízlivě. "Jak tohle můžeš říct?"</div><div>****</div><div>Blížil se konec prázdnin a Rose se ke své úlevě i s bratrem vrátila domů k rodičům. Už jen necelý týden ji dělil od návratu do školy a nečekala ji žádná povinnost, než návštěva mistrovství světa ve famfrpálu. A nakonec, proč ne, říkala si v duchu, když se celá rodina šplhala do kopce. Třeba to bude i zábava.</div><div>"Ztratili jsme se, Rone, tak si to přiznej," funěla její matka Hermiona celá zardělá. "Jdeme úplně opačným směrem a já kvůli tobě nestihnu napsat reportáž!"</div><div>"Neboj se," uklidňoval ji Ron s mapou v ruce, "za tímhle kopcem by ten tábor měl být."</div><div>"Tati, jdeme už hodinu," naříkala Rose s batohem na zádech. "Říkals, že je to jen pár metrů."</div><div>"Vy ženské, nic nevydržíte," obvinil je. "Hugo se dobře baví, že?"</div><div>Hugo se pokusil o něco jako úsměv a zůstával na otcově straně jen z principu. Ale upřímně si myslel, že mapu si do rukou měla vzít raději máma. To ona je mozek rodiny.</div><div>Vyšplhali se namáhavě až na vrchol kopce. S dávkou naděje se zadívali dolů do údolí, ale neviděli nic než lesy. Žádný tábor. Žádný náznak civilizace.</div><div>"Museli to přestěhovat, nebo co," zamumlal Ron zmateně.</div><div>Hermiona svého muže obdařila skeptickým pohledem a násilím mu vyrvala mapu z ruky. Rose shodila batoh na zem a rezignovaně se posadila ho trávy. Nakonec to taková zábava nebude, možná, že budou v těch lesích bloudit další dva dny.</div><div>****</div><div>"Já nevím, kde jsem udělala chybu," povzdychla si Laura. "Příliš jsem tě rozmazlovala?"</div><div>Eileen s rukama založenýma na prsou trucovala. Snad se i trochu styděla.</div><div>"Chyběl ti mužský vzor nebo tak něco?" přemýšlela dál nahlas. "Já vím, že naše rodina nikdy nefungovala jako ty ostatní, ale oba jsme se snažili věnovat ti všechen čas."</div><div>"Jestli začneš teď vyprávět tu historku," varovala ji Eileen, "jak na svatbě tety Emily byl každej v páru a šťastnej, a vy dva jste se z žalu opili a vznikla jsem já, budu zvracet."</div><div>Laura se zhluboka nadechla: "Podívej, já vím, že to se mnou není jednoduchý, ale s vámi dvěma taky ne. Nejdřív lítala z průšvihu do průšvihu tvoje sestra a teď ty. Děláš to z pubertálního trucu, nebo tak něco?"</div><div>Ella zavrtěla hlavou a byla k smrti vděčná, že Laura počkala až po snídani a nepodávala si ji na talíři před celou rodinou.</div><div>"Nepotřebuješ trávit víc času se svým otcem?" napadlo ji při přecházení z místa na místo po pokoji.</div><div>"Ne, díky," zamumlala Eileen. "Vidím ho jednou týdně na lektvarech a to mi stačí."</div><div>"Fajn," přikývla. "Podívej, za týden se vracíš do školy, je mi fuk, jestli prolezeš s odřenýma ušima a napomenutím od profesorů. Ale ty OVCE uděláš, a pak si pro mě za mě z Azkabanu udělej hotel, jasný?"</div><div>"Jasný," souhlasila Ella. Byla to férová nabídka.</div><div>"Tak jo," zamručela Laura. "Jak mi šlo kázání?"</div><div>"Lepšíš se," uznala Ella a Laura ji laškovně plácla po paži.</div><div>Obě se rozesmály a objaly se.</div><div>"Tak pojď, děda se na ten famfrpál třese celý měsíc, už si pro nás vymyslel i bojový pokřik."</div><div>"To snad ne."</div><div>****</div><div>"Mistrovství světa ve famfrpálu není jen sportovní událost, je to čest! Čest pro naši zemi, že může turnaj pořádat. Zároveň je však naší povinností zajistit bezpečný a hladký průběh celého konání, je to jasné? Bystrozorko Blacková, nudím vás snad?"</div><div>Lola se zarazila uprostřed zívnutí a rychle zase pusu zavřela. "Nenudíte, šéfe," ujistila Harryho rychle a Teddy Lupin stojící v řadě vedle ní se zachechtal.</div><div>Harry pokračoval v proslovu, a když byl na konci řady, Lola šťouchla Teddyho do žeber.</div><div>"Mělas v noci spát," popichoval ji šeptem Teddy.</div><div>"Tys měl v noci spát, vypadáš jako strejda Ivan po týdenním flámu bez krve."</div><div>"Byl jsem s Vicky," zašeptal Teddy a Harry mu věnoval přísný pohled. Oba na chvilku zmlkli.</div><div>"Budete pracovat každý samostatně, v přidělených pozicích," oznamoval Potter.</div><div>"Abyste se Vicky neumuchlovali," zašklebila se Lola.</div><div>"Co to máš na tváři?" zamumlal Teddy.</div><div>Lola se bezděčně poškrábala na drápancích od havrana. "Napruzená sova," zalhala.</div><div>Teddy se přidušeně zasmál a barva vlasů se mu změnila ze světle modré na zelenou a zpátky.</div><div>"Bystrozore Lupine," oslovil ho Harry přísně.</div><div>"Zde," vystoupil Teddy z řady.</div><div>"Vy budete hlídat sektor ministerského lóže."</div><div>"Ano, pane," souhlasil a zařadil se zpátky.</div><div>Lola se naštvaně zamračila. Nejen, že ji nutili tady šaškovat od rána, ale ještě ani nebude hlídat svoji rodinu?</div><div>Harry přejel několik dalších jmen, než se dostalo na ni.</div><div>"Bystrozorko Blacková!"</div><div>"Tady," hlásila se o krok napřed z řady.</div><div>V řadě jich stálo asi patnáct, bystrozorů různého věku, staří, i barvy pleti. Ale ona byla jedinou ženou. Proto nosila stejný stejnokroj jako muži - černé kalhoty a tmavě modrou košili. Loni se pokusila prosadit něco ženštějšího, ale nakonec musela před komisí obhajovat délku svých vlasů. Komise trvala na tom, aby se ostříhala. Na prsou se jim leskl odznak bystrozora s příslušným postavením. Ona a Teddy tam měli znak noviců.</div><div>"Vy budete dohlížet na lóži zahraničních ministrů."</div><div>"Ano, pane," souhlasila.</div><div>"Můžete si procvičit cizí jazyky," neodpustil si Harry vtip.</div><div>"Ano, pane," zamručela méně optimisticky a několik lidí se zasmálo.</div><div>"Třeba potkáš nějakého šarmantního cizince," dobíral si ji Teddy.</div><div>"Sklapni."</div><div>****</div><div>Sotva se začalo stmívat, lidé se vynořovali různými cestičkami u stadionu a jednotlivá místa se začala naplňovat. Lola stála v pozoru u vchodu do ministerské lóže a usazovala vzácné zahraniční hosty. Naštěstí místa pro Emily a její rodinu byla jen o patro níž, takže mohla po očku sledovat, jak se dvojčata věší Edwardovi na krk, a jak se Sirius snaží přimět rodinu zpívat. Odevšad se ozývaly hlasy, smích, pokřiky a hymny anglického a italského týmu, mezi kterými dojde za pár minut k rozhodujícímu boji.</div><div>Za závěsem se objevila Eileen. Nakoukla zvědavě dovnitř.</div><div>"Kdo to je?" pohodila hlavou před sebe.</div><div>"Italský ministr kouzel," zamumlala Lola koutkem úst.</div><div>"Ten má frňák!" zašklebila se Ella a obě se potichu rozesmály.</div><div>"Co novýho?"</div><div>"Máma měla kázání," zavrátila Eileen oči. "Hele, támhle jsou Potterovi!"</div><div>Harry před sebou strkal Ginny, Albuse a Lily směrem k jejich místům. Abe a jeho sestra se o něčem dohadovali, oba si od otce vysloužili pohlavek programem.</div><div>Těsně za nimi v závěsu se objevili Weasleyovi. Tady se pro změnu dohadovala Hermiona s Ronem a Rose s Hugem se za rodiči jenom plížili. Všichni byli ověšení do anglických barev Hermiona se posadila co nejdál od svého manžela a pustila se s Ginny do řeči.</div><div>"A pak, že naše rodina je šáhlá," zakroutila Ella hlavou.</div><div>"Padej dolů," poslala ji Lola. "Jestli Harry uvidí, jak se tu vybavujeme, srazí mi hodnocení za tento měsíc."</div><div>"Mám ti od mámy vyřídit, že až skončíš, počítá s tebou na jakési šarádě pro ministry."</div><div>"No jo," zamručela Lola a zastrčila sestru za závěs.</div><div>Minuty ubíhaly, místa se plnila a Lole na seznamu zbývalo poslední neobsazené jméno: francouzský ministerský předseda Draco Malfoy s rodinou.</div><div>Podle hodinek zbývaly do zahájení zápasu tři minuty. Bystrozorové si mezi sebou začali posílat modrou jiskru, která značila, že všichni jsou na svých místech. Lola zahlédla, jak jiskra putovala přes Teddyho sektor a ten ji poslal dál. Nervózně si protahovala ruku navlečenou v kožené rukavici. K čertu s nějakým Malfoyem, kde vězí?</div><div>V tu chvíli, kdy modrá jiskra doputovala před ni, se odhrnul závěs a do lóže dorazila pětičlenná rodina. Laura vytáhla hůlku a poslala jiskru směrem dál.</div><div>"Malfoyovi?" zeptala se mile.</div><div>Vysoký muž s blonďatými vlasy přikývl, sundal si hedvábné rukavice, vytáhl z pláště průkaz a podal ho Lole k ověření. Lola zběžně proletěla data a vrátila mu ho zpátky.</div><div>"Prosím, vaše místa," ukázala na volná sedadla.</div><div>Draco Malfoy pokynul svojí rodině a všechny ty bledé obličeje se světlými vlasy se posadily.</div><div>Lola si pomyslela, že arogantnějšího člověka nepotkala, a škrtla si jméno na seznamu. Může si zkusit stěžovat, ona milá byla.</div><div>Světla zhasla a zápas byl zahájen přehlídkou maskotů družstev. Lola byla tou krásou učarovaná, avšak zůstávala neustále ve střehu, kdyby přestalo něco běžet podle plánu. Dívala se na všechna ta blikající světélka a poletující draky, když ji někdo chytil za paži.</div><div>Jedna z žen, které doprovázely Draca Malfoye, nejspíš jeho matka, se k ní nakláněla.</div><div>"Přejete si?" zeptala se Lola.</div><div>"Slečno, nevíte prosím vás, kde sedí rodina Siriuse Blacka?" tázala se.</div><div>"Přímo pod vámi," ukázala na lóži. "Ale do skončení západu nesmíte opustit svá místa."</div><div>"Samozřejmě, děkuji," usmála se a Lola musela připustit, že alespoň někdo z rodiny Malfoyů projevuje nějaký cit.</div><div>Chvíli pátrala v paměti, jméno Malfoy jí něco říkalo, ale nemohla si vzpomenout. Přehlídka maskotů skončila a na hřiště vletěli hráči, které představoval komentátor jednoho po druhém.</div><div>V tu chvíli si přeci jen vzpomněla.</div><div>"Promiňte," oslovila ženu. "Nejste vy Narcissa Malfoyová?"</div><div>"Ano," souhlasila a pátravě se na dívku zadívala. "Známe se odněkud?"</div><div>"Myslím, že jste Siriusova sestřenice, nemám pravdu?" hádala Lola a vzpomínala na velký rodokmen v obývacím pokoji nad krbem. Když byla malá, ráda si od dědečka nechávala vyprávět rodinné historky. Po pravdě řečeno, byly lehce depresivní.</div><div>"Ano, Sirius je můj bratranec," souhlasila Narcissa. "Léta jsme se neviděli. A vy jste…?"</div><div>"Omlouvám se," ospravedlnila se Lola. "Já jsem Nikolaos Blacková, Siriusova vnučka."</div><div>Narcisse zmrzl úsměv na rtech. Pozorně se na dívku zadívala. Pomněnkové oči, dlouhé světlé vlasy. Poplašeně se ohlédla na Draca, ale ten byl příliš zaujatý programem.</div><div>"Vy jste dcera Emily?" hádala Cissy.</div><div>"Ale ne, Emily je moje teta, já jsem od Laury," objasnila Lola.</div><div>"Ach tak. Nevěděla jsem, že je Laura vdaná," vyzvídala Narcissa dál.</div><div>"Není," připustila Lola a tohle klábosení se jí začínalo zdát poněkud zvláštní. "Vychovávala mě sama."</div><div>Tribuny zaburácely a zase utichly. Emily povstala, aby pronesla zahajovací řeč a Lola se zpátky stáhla na svoje místo.</div><div>Rozhodčí vypustil camrál a utkání začalo.</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-treti-zapomenuta-minulost http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-treti-zapomenuta-minulost Mé jméno, má krev... III Fri, 18 Nov 2011 17:04:11 +0100 <div><em>Když už jsem zpracovala rodokmen, napadlo mě, že zvládnu i tohle. Představuji vám novou generaci - hrdiny podstatné, i nepodstatné. Ale s drobným popisem, aby se vám v nich lépe orientovalo + přidala jsem obrázky, jak si je při psaní představuju já ;-)</em></div><hr /><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong><img width="146" height="177" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/191/168/78f1893f1a_81334690_o2.jpg" /></strong></div><div style="text-align:center"><strong>Nikolaos Catherine Blacková</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 20</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Lola</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> bývalá žákyně Zmijozelu</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> Dlouhé světlé vlasy, modré oči, vysoká postava, tetování na pravé lopatce, jizvy na dlaních</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> studentka bytrozorství</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="141" height="205" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/239/243/6e635198ee_81334784_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Eileen Blacková</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 17 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Ella, Ellen</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Zmijozel</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> Světlá pleť, tmavé vlasy po ramena.</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> premiantka v lektvarech a obraně proti černé magii</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="142" height="212" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/899/568/58a2c12fac_81349287_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Edward Sirius Gregorowič - Black</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 18 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Ed</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Zmijozel</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> Tmavé upravené vlasy, zahalen cigaretovým dýmem.</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> Primus, vládce školy, arogantní floutek a král večírků.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="173" height="190" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/393/834/49f66a14a8_81349257_o2.png" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Rosalie Weasleyová</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 17 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Rose, Rosie</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> Nepoddajné kudrnaté zrzavé vlasy, pihy, brýle na čtení</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> premiantka, prefekt, primus, neskutečný šprt</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="179" height="231" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/870/809/50e34292ff_81349280_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Albus Severus Potter</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 17 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Abe</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> tmavé vlasy, zelené oči</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> kapitán famfrpálového týmu, chytač, Poberta tělem i duší</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="178" height="249" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/826/096/ca68f95b65_81349308_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Soňa Daškov</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 18 (7. ročník Kruvalu)</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> tmavé vlasy s nádechem rudé, pihatý obličej</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> poloviční upír</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="151" height="231" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/312/236/1bf0d98d9b_81349323_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Hugo Weasley</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 16 (6. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> dlouhé zrzavé vlasy v copu, náušnice v uchu</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> flákač a lenoch, zakladatel školní kapely Pobertové</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="161" height="261" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/883/250/172112ae6e_81349329_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Lily Luna Potterová</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 16 (6. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> světlé vlasy, oříškové oči</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> je se všemi zadobře za každých okolností</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="137" height="196" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/816/637/1ce471fc9c_81349340_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Dominique Weasley</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 17 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Dom</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> dlouhé kudrnaté blond vlasy, spousta náramků, přívěsků a šátků</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> bývalá hráčka famfrpálu, nyní komentátorka, školní reportérka</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="147" height="202" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/393/291/72a65ea993_81349502_o2.jpg" /><img width="152" height="203" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/076/196/e7e6ec7447_81349535_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Roxanne a Fred Weasleyovi</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 16 (6. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Nebelvír</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> odrážeči</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="168" height="218" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/835/817/882920052e_81349344_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Scorpius Malfoy</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 18 (7. ročník Bradavic)</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> Zmijozel</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Scorpio</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> světlé polodlouhé vlasy</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> prefekt, samotář, věčný soupeř Edwarda</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="150" height="224" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/340/943/a89e057cbb_81349610_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>James Sirius Potter</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 19</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> bývalý žák Nebelvíru</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Jamie, Jimmy</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> uhlově černé vlasy, tmaé oči</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> profesionální hráč famrfpálu</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="168" height="216" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/458/808/043b602092_81349471_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Victorie Weasleyová</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 20</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Vicky</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> bývalá žákyně Havraspáru</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> modrooká blondýnka po mamince</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> chodí s Teddym Lupinem, pracuje na Příčné</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="135" height="211" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/466/321/1930aa867e_81349410_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Ted Lupin</strong></div><div style="text-align:center"><em>Věk:</em> 22</div><div style="text-align:center"><em>Kolej:</em> bývalý žák Nebelvíru</div><div style="text-align:center"><em>Přezdívka:</em> Teddy</div><div style="text-align:center"><em>Vzhled:</em> často mění</div><div style="text-align:center"><em>Zajímavosti:</em> chodí s Vicky Weasleyovou, učí se na bystrozora, podědil něco po obou rodičích</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><strong><img width="174" height="259" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/066/656/b7af8ad331_81349383_o2.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>Andrej Tarkovskyj</strong></div><div style="text-align:center">….zůstává záhadou ;-)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/postavy http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/postavy -> Zajímavosti Sun, 13 Nov 2011 22:51:18 +0100 <div>Tak jsem se několik hodin hrála s rodokmenem. Uff, byla to pěkná dřina. Snad je to přehledné ;) Pro jednoznačnost jsem některé významné rodiny oddělila barevně. Historie rodiny Blacků je přejata od JKR. Pokud se někde vyskytl překlep, omlouvám se ;) Jinak své dotazy směřujte do komentářů.</div><div>Obrázek si musíte stáhnout, aby byla jména čitelná ;)</div><div>Přerušovaná čára - manželství, poměr.</div><div>Čára - sourozenecký vztah.</div><hr /><div><img width="1382" height="1189" src="http://nd05.jxs.cz/417/716/1504dce6e2_81328647_o2.png" /></div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/rodokmen-rodu-blacku http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/rodokmen-rodu-blacku -> Zajímavosti Sun, 13 Nov 2011 12:44:53 +0100 <div><img width="173" height="257" src="http://nd05.jxs.cz/629/696/99593ff992_81278382_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Kapitola druhá - Weasley, Weasley a zase Weasley</strong></div><div><br /></div><div>"Frede, vrať mi ten dopis!"</div><div>"Hugo, to byl můj koláč!"</div><div>"Babi, Louis mi nechce vrátit hůlku!"</div><div>"Uhni, Rose, tady sedím já!"</div><div>"Roxy, James ti vylil kakao na dopis!"</div><div>"Dědo, já jsem prefekt!"</div><div>"Au, Lily, to jsou moje vlasy!"</div><div>"TICHO!"</div><div>Babička Weasleyová zakřičela na celou kuchyň a všechny Weasleyovic hlavy na ni upřely provinilé pohledy.</div><div>"Jeden po druhém, ano?" dodala trochu mileji, sebrala hromadu dopisů do Bradavic a podala je Rose.</div><div>"Proč zase Rose?" zaúpěl Hugo a obdařil starší sestru nenávistným pohledem.</div><div>"Rose je zodpovědná," ušklíbla se Dominique Weasleyová, mladší sestra Victorie.</div><div>"Na rozdíl od vás," usadila je Victorie, která jako jediná s Jamesem do Bradavic už nechodila. Victorie pracovala v obchodě madame Malkinové s hábity. Během svých školních let byla prefektem, primuskou i členkou školní rady a prosadila návrh o kratších sukních pro bradavické studentky.</div><div>James skládal zkoušky OVCE v červnu a věnoval se profesionálně famfrpálu. Stal se nejmladším členem reprezentačního týmu Anglie a za týden ho čekalo mistrovství světa.</div><div>Rose svoje bratrance a sestřenice ignorovala a začala s rozdělováním dopisů.</div><div>"Lily Potterová," podala obálku své sestřence napravo. Lily studovala v Nebelvíru jako její bratři, patřila mezi nejoblíbenější dívky na škole.</div><div>"Louis Weasley."</div><div>Louis studoval v Havraspáru šestý ročník, následoval svoji starší sestru Victorii ve vlastnictví prefektského odznaku.</div><div>"Albus Severus Potter," přečetla další jméno.</div><div>"Abe," opravil ji naštvaně prostřední Potter. "Jmenuju se Abe."</div><div>Za svoje jméno se celý život styděl. Abe patřil mezi vůdce nebelvírských sedmáků a stal se kapitánem famfrpálového družstva, ačkoliv byl nerad srovnáván se svým talentovanějším bratrem. Abe zdědil Harryho tmavé vlasy i zelené oči.</div><div>"Fajn," zavrátila Rose oči a hodila po něm dopis.</div><div>"Hugo Weasley."</div><div>Hugo dopis svojí sestře vytrhl z ruky a obdaroval ji úšklebkem. Hugo nebyl studijní typ, škola ho nebavila, zato příliš času trávil vymýšlením lumpáren s Abem. Hugo k pobouření své matky nosil vlasy v culíku a náušnici v uchu.</div><div>Další dva dopisy byly pro Rose, odložila je na stůl a pokračovala dalšími jmény. "Roxane Weasleyová. Fred Weasley."</div><div>Roxane a Fred byla dvojčata, ale naprosto rozdílná. Fred dostal jméno po strýčkovi, který zemřel. Po tatínkovi Georgovi měl hřívu zrzavých vlasů a pihy. Roxane byla kopií maminky Angeliny. Měla tmavou pleť a černé vlasy. Oba chodili do šestého ročníku společně s Lily a Hugem, oba hráli famfrpál na postu odrážečů.</div><div>"Molly Weasleyová," přečetla další jméno a podala dopis holčičce se zrzavými vlásky. Molly byla dcerou Percyho, nosila tlusté brýle a letos do Bradavic jela poprvé. S patřičnou pýchou dopis přijala a zbožně ho sevřela v malých ručkách.</div><div>Nejmladší Weasleyová Lucy, Mollyina sestra, do Bradavic ještě nechodila.</div><div>Zbývala už jen Dominique, mladší sestra Victorie a starší Louise. Zásadně se nechávala oslovovat jako Dom, navštěvovala také Nebelvír, měla kudrnaté blond vlasy a byla nejlepší kamarádkou Rose a Abeho. Také hrávala famfrpál, ale před dvěma lety ji ošklivě poranil Potlouk a už se nedostala do formy. Zůstala však hře věrná jako komentátorka školních zápasů.</div><div>Rose si oddychla a posadila se do čela stolu. Kuchyní se na chvíli rozlehlo ticho, když se všichni začetli do svých dopisů. Rose přeletěla očima zběžně seznam učebnic a otevřela druhý dopis.</div><div>"To je rozhodnutí o primusovi a primusce," mrkla na ni Victorie a naklonila se Rose přes rameno.</div><div>"Vsadím se o galeon, že bude primuska," zamumlal Hugo a Abe se rozesmál.</div><div>Rose se začervenala a snažila se schovat za dopisem.</div><div>"Je to jasný," povzdychla si Dom, "bude vládnout celý škole."</div><div>"Babi, Rose je primuskou!" zvolala Victorie nadšeně.</div><div>Babička Weasleyová se samou pýchou rozplakala a objala svoji vnučku. "Ach, Rosie, jsme na tebe s dědečkem tak pyšní!"</div><div>Rose celá zardělá a patřičně pyšná něco mumlala, udušená pod objetími svých prarodičů.</div><div>"Zajímalo by mě, kdo bude primus," zamračila se Lily. "Když to není Abe, tak kdo teda?"</div><div>****</div><div>"Primus?!" Eileen nevěřícně kulila oči. "Ty a <em>primus</em>?"</div><div>Edward ledabyle pokrčil rameny a nechal se objímat od Selene.</div><div>Sirius se na vnuka díval trochu skepticky: "Někoho jsi podplatil?"</div><div>"Siriusi!" okřikla ho Selene. "Ede, jsem na tebe hrdá. První primus v naší rodině!"</div><div>Ed se neurčitě usmál.</div><div>"Ta McGonagallka je už asi vážně senilní," zakroutila Ellen hlavou. "<em>Primus?</em> Neměl být primusem Malfoy?"</div><div>"Ellen," zamračila se Selene na vnučku.</div><div>"No, tak gratuluju," poplácal ho Sirius po rameni.</div><div>"To budeš vládnout určitě s Rose Weasleyovou," dobírala si ho Eileen, protože věděla, že spolu věčně soupeří.</div><div>"Nezáviď," odsekl Edward. "No, aspoň si to u mámy trochu vyžehlím."</div><div>Do kuchyně jako tornáda vletěla dvojčata. Regulus a Remus Gregorowičovi byli jeden jako druhý, černé čupřiny a stejná záliba v pošťuchování. Málokdo je od sebe rozeznal.</div><div>"Tady máte svoje dopisy," podala je klukům Selene a ti si je nenápadně za zády prohodili, protože babička spletla jejich jména. Oba se do Bradavic měli vydat poprvé.</div><div>"Pojedeme nakupovat na Příčnou, babi?" křičeli jeden přes druhého.</div><div>"Nepočkáme na Emily?" navrhl Sirius a vyměnil si se ženou pohled.</div><div>"Babi, dědo, prosím! My chceme teď!"</div><div>"Tak ano," souhlasila Selene. "Mazejte si pro svetry!"</div><div>"A co my?" zeptala se Eileen. "My můžeme na Příčnou, nebo se vztahuje domácí vězení i tam?"</div><div>Obě starší vnoučata upřela oči plné prosby na Selene a ta znovu polevila. "Dobrá, ale budete se držet u mě a oba se večer zúčastníte voleb."</div><div>"Platí!"</div><div>****</div><div>Scorpius Malfoy odložil stříbrný příbor a otřel si ústa ubrouskem. Usrkl džusu a vyčkával, až zbytek stolu poobědvá.</div><div>V čele seděl jeho otec Draco, světlé vlasy měl sčesané dozadu, aristokratický výraz si ponechával dokonce i u jídla. Pracoval na francouzském ministerstvu kouzel, před rokem byl povýšen a přestěhoval celou rodinu do velkého domu v centru Paříže. Kdysi žil v Anglii, ale Scorpius si pamatoval jen Francii, kam se jeho rodina po válce přestěhovala. Draco byl chladný a odtažitý, nikdy toho moc s rodinou nepromluvil.</div><div>Po jeho pravici seděla jeho manželka Astoria. Ani ona nebyla zrovna upovídaný typ, starala se o domácnost, ráda vařila a scházela se s jinými ženami z vyšší kouzelnické společnosti.</div><div>Vedle Scorpia seděla jeho mladší sestra Bianca, navštěvovala třetí ročník v Krásnohůlkách a už v tomhle věku projevovala známky povýšenosti.</div><div>Naproti Bianci seděla Narcissa Malfoyová, Scorpiova babička. Narcissa zůstala v Anglii, ale často svoje vnoučata navštěvovala. A naopak ony zase jezdily na prázdniny k ní. Jejich dědeček Lucius Malfoy byl zavřený v Azkabanu. Bylo to rodinné tajemství, o kterém nikdo nikdy nesměl promluvit nahlas.</div><div>"Otče, přišel mi dopis z Bradavic," začal Scorpius, když Draco dojedl. "Rád bych jel do Londýna, abych si mohl nakoupit učebnice."</div><div>Scorpius na rozdíl od své sestry navštěvoval Bradavice, jak bylo v rodině Malfoyů zvykem. Chodil samozřejmě do Zmijozelu, patřil mezi nejlepší studenty, by kapitánem zmijozelského famfrpálového týmu a prefektem. Nikdy neměl moc přátel, hlavní autoritu v jejich ročníku představoval Edward Gregorowič. Chlapci obdivovaný, dívkami milovaný. On a Scorpius se nenáviděli od první chvíle, co se setkali ve vlaku. Edward a jeho sestřenice Eileen oba navštěvovali Zmijozel, ale jejich vliv se šířil všemi kolejemi. Přesto chodil do Bradavic rád, ale o svých problémech s nikým nemluvil. Jeho rodiče ho nikdy nebyli doprovodit na vlak, kromě prvního ročníku, ani se nijak o jeho studium nezajímali. Jediná babička mu každý rok přišla zamávat.</div><div>"Vyloučeno," odmítl Draco. "Máš stáž u mě v kanceláři ještě celý týden, nebudeš se poflakovat někde po Londýně."</div><div>Narcissa věnovala svému synovi káravý pohled, až příliš jí připomínal Luciuse.</div><div>"Učebnice si nakoupíš příští týden, až pojedeme na mistrovství světa ve famrfrpále," dodal Draco.</div><div>"My jedeme na famfrpál?" nakrčila Astoria znechuceně nos a její dcera gesto zopakovala.</div><div>"Je to mou povinností, ministr je nemocen a já musím zastoupit naši zemi," vysvětlil Draco stručně. "Pojedeme na víkend k matce, pokud jí to teda nevadí. Matko?"</div><div>"Jste u mě vřele vítání," souhlasila Narcissa.</div><div>****</div><div>"Všichni pohromadě! Molly, chyť se Victorie za ruku! Frede, nesahej na tu kočku! Rose, vezmi si na starost Lucy!"</div><div>Rodina Weasleyova způsobila na Příčné ulici pozdvižení. Tolik dětí, a k tomu ještě zrzavých, se jen tak nevidí. Uhlídat ty nejmladší byl nadlidský úkol.</div><div>"Rozdělíme si pozice," zavelela babička Weasleyová.</div><div>"Všichni, co potřebují nový hábit, půjdou s Victorií. Já vezmu Molly na nákup všeho pro prvňáka, Hugo a Fred se staví pro přísady do lektvarů, Rose si za odměnu může vybrat zvířátko a všichni se přesně za dvě hodiny sejdeme v Krucáncích a kaňourech pro učebnice. Žádný hlouposti, žádnou ostudu."</div><div>Rose se vydala s Dom a Abem do obchodu se zvířaty. Vybrala si maličkou sovu, a potom se všichni vydali rovnou do Kratochvilných kouzelnických kejklí - prodejny George Weasleyho, kterou po smrti svého dvojčete Freda vedl s Ronem Weasleym. Obchod s žertovnými předměty jim náramně vynášel, měli několik poboček po celé zemi, včetně Prasinek, kde zrekonstruovali Chroptící chýši.</div><div>Přesně jak předpokládali, obchod byl přecpaný nejen zbožím, ale i spolužáky z Bradavic. Každý si chtěl do nového školního roku nakoupit co nejvíc dávivých dortíčků a práskavých kuliček.</div><div>Všude svítily křiklavé barvy, mihotala se světýlka, ozývaly se rány a provinilý smích, všechno prskalo a jiskřilo na všechny strany.</div><div>"Jdu si pro nějaký nápoj lásky," prohodila Dominique a zmizela v davu chlapců, kteří ji poplácávali po zádech a nadšeně se s ní bavili o famfrpálu.</div><div>"Abe!"</div><div>Za jejich zády se objevil Edward Gregorowič a plácal svého kamaráda po zádech. "Tak co, jak jste v noci dopadli?"</div><div>"Docela v pohodě," zazubil se Potter. "Stačili jsme zdrhnout dřív, než se strhla ta rvačka."</div><div>"Jasně, že za tím flámem jsi ty," ušklíbla se Rose povýšeně.</div><div>"Říkalas něco, Weasleyová?" předstíral Ed hluchotu. "Mám dojem, že tam něco zapískalo."</div><div>Abe se zachechtal.</div><div>"Že máš pěknýho monokla," odsekla mu Rose a studem jí zrudly uši. Schovala se za pult s dělobuchy.</div><div>"Dávej pozor, Weasleyová, ať těma ušima ty koule neodpálíš!" posmíval se jí, ale opatrně si modřinu na oku ohmatal. Měl sklony k narcismu. "A gratuluju k primusce, určitě sis ten dopis dala zarámovat a pověsila nad postel."</div><div>"Jsi ubohej!" houkla přes rameno.</div><div>"To je mi líto, ale budeme se teď častěji potkávat. Já jsem totiž primus!" zvolal ještě za ní, když se začala prodírat davem.</div><div>Rose zaťala vztekle pěsti a odkráčela se svou sovou po točitém schodišti do dalšího patra.</div><div>"Primus? Někoho jsi podplatil?" zeptal se Abe zaraženě.</div><div>"Ještě ty začínej," obvinil ho Ed. "Poslyšel, včera na tom večírku, byla jedna holka…"</div><div>****</div><div>Večer se pozornost celého kouzelnického světa upřela k ministerstvu kouzel. Hala ministerstva byla vyklizená, uprostřed bylo postaveno podium a před ním řady skládacích židlí. Všechny místa byla rozebrána, lidé se mačkali i ve stoje, jen aby mohli volbám přihlížet. Reportéři všech novin zuřivě fotili, dělali narychlo poslední rozhovory. Odevšad se ozýval zuřivý šepot a napětí. Laura na poslední chvíli vyběhla z výtahů, které se uzavíraly, za klusu si nazouvala druhou botu a upravovala si ramínko od šatů.</div><div>"Slečno Blacková, slečno!" pronásledovala ji reportérka z Týdeníku čarodějek. "Jak se stavíte ke kauze, která se ráno objevila v Denním věštci?"</div><div>"Bez komentáře," usadila ji a dopadla na volnou židli vedle Siriuse.</div><div>"Jdeš pozdě," sykla Emily koutkem úst zkřivených v úsměvu. "Kde je Lola?"</div><div>"Pracovně mimo město," zašeptala stejným způsobem, protože je právě fotili.</div><div>"Mohly jste si sednout vedle sebe," zamumlala Selene, protože se dorozumívaly přes ni, Siriuse a Eileen.</div><div>"Kde je Edward?" otočila se s milým úsměvem, ale rozzuřeným pohledem Emily na Viktora a ten viditelně zbledl.</div><div>"Nemám tušení. Eileen?"</div><div>"Na mě to neházejte," distancovala se od toho Ellen. "Naposledy s námi byl v Příčný."</div><div>"Vy jste byli v Příčné?" rozčílila se Emily. "Má domácí vězení, mami!"</div><div>"Proboha, nedělejte ostudu," zaúpěl Sirius. "Zkusme se chovat trochu normálně."</div><div>"Regulusi!" plácl Viktor syna po ruce, protože bratrovi dělal rohy.</div><div>"Tahle rodina je na palici," vzdychla si Eileen a vysloužila si od Laury přísný pohled.</div><div>Celá hala se najednou utišila, na podium vstoupil Kingsley Pastorek, dosavadní ministr kouzel.</div><div>"Vážené čarodějky, vážení kouzelníci," začal s proslovem a zraky všech se upřely na obálku, kterou držel v ruce.</div><div>Najednou to sálem zašumělo a uličkou mezi židlemi se začal prodírat Edward. Dokonale učesaný, bez modřiny, oblečený v perfektním obleku. Rozdával úsměvy na všechny strany a nadšeně mával do blikajících fotoaparátů.</div><div>"Já toho kluka zabiju," povzdychla si Emily hystericky a Viktor jí chlácholivě stiskl ruku. Sirius se pod vousy zasmál, až ho Selene musela šťouchnout.</div><div>Edward se posadil na kraj vedle svých bratrů a spiklenecky mrkl na Eileen.</div><div>Kingsley pokračoval dál v proslovu o své práci na ministerstvu, nedal na sobě znát, že by ho Edwardův příchod nějak vyrušil.</div><div>Poté se konečně dostal k výsledkům a všichni netrpělivě poposedli. Lidé natahovali krky, doma zesilovali rádia, v hospodách ani nedutali.</div><div>Kingsley rozlepil obálku, rozložil list papíru a přečetl si jméno.</div><div>"Dámy a pánové, v demokratické a spravedlivé volbě jste si sami zvolili člověka, který bude zastupovat náš kouzelnický lid. Je mi ctí oznámit," řekl a na chvíli se odmlčel, "že novou ministryní čar a kouzel se stává…. Emilie Gregorowičová!"</div><div>Bouřlivý potlesk a výskot se ozýval ze všech stran. Lidé jásali, vstávali ze židlí a provolávali její jméno.</div><div>Emily objala svoje rodiče, políbila Viktora a vyšla na pódium. Kingsley jí potřásal rukou a radostně ji objímal. Postavila se k mikrofonu a všichni utichli.</div><div>"Jsem vám všem vděčná za projevenou důvěru," začala proslov sebejistě.</div><div>Laura se na svoji mladší sestru zářivě usmívala. Vypadala tak důležitě a sebejistě. Jako pravý vůdce. Vůdce, kterého kouzelnický lid potřeboval.</div><div>****</div><div>"Nová ministryně kouzel - naděje pro náš lid," hlásal titulek Denního věštce.</div><div>Pod článkem od Hermiony Weasleyové byla velká fotografie Emily, jak skládá přísahu věrnosti kouzelnického lidu.</div><div>Otočil na druhou stranu, kde bylo nespočet fotografií z oslavy po volbách. Na jedné z nich stál Sirius a Selene, Emily, Viktor, Edward, dvojčata, Eileen a Laura.</div><div>"Lauro," zamumlal a přejel prstem po její tváři. Vůbec se za ty roky nezměnila. Ty velké oči, záplava rudých vlasů a pružná postava.</div><div>"Dáte si ještě kávu?" vyrušila ho mladičká čarodějka.</div><div>"Děkuji," souhlasil, aniž by spustil oči z novin.</div><div>"Prosím, pane Malfoyi."</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-druha-weasley-weasley-a-zase-weasley http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-druha-weasley-weasley-a-zase-weasley Mé jméno, má krev... III Fri, 11 Nov 2011 15:37:15 +0100 <div><img width="199" height="268" src="http://nd05.jxs.cz/318/854/1b6b0bd279_81120301_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><strong>Kapitola první - Příchozí z temnot</strong></div><div><br /></div><div><em>O devět let později</em></div><div><br /></div><div>Vlak najel na druhou kolej a vůz se otřásl. Na okamžik se přerušilo elektrické spojení a lampy ve voze zablikaly. Těch málo cestujících se ani neobtěžovalo nad něčím takovým pozastavit. Venku za okny panovala tma a hustý déšť bubnoval do zamlžených oken a plechové střechy. Všichni se nechali kolébat k dřímotě, vždyť vlak uháněl třetím dnem a do cíle bylo daleko.</div><div>V rohu u dveří ležela přes sedadla natažená dívka. Rozcuchané světlé vlasy jí spadaly do obličeje. Ležela nemotorně skrčená, pod hlavou batoh, přes sebe kabát. Vlak znovu změnil kolej a škubl sebou.</div><div>V tu chvíli se Lola Blacková probudila z polospánku. Nechala však oči zavřené a myslí bloudila po okolí. Naproti ní seděl starší muž, někde uprostřed vagonu našla matku se třemi dětmi, v protějším rohu seděl mladík a přes uličku dvě postarší dámy. Zapátrala až dál do vlaku a ucítila je. Byli tam, pohltila ji panika.</div><div>Pomalu se posadila, navlékla si kabát a přehodila si batoh přes rameno. Záda jí polil studený pot, byli blíž, než čekala. Jak to, že ji našli tentokrát tak rychle?</div><div>Neváhala ani minutu a vrhla se ke dveřím. Vší silou do nich zatlačila a ocitla se v prostoru mezi dvěma vagony. Ještě se zběžně ohlédla a spatřila je. Byli tam, oni - příchozí z temnot.</div><div>Teď už si nemohla na nic hrát, ucítili ji. Dala se na útěk.</div><div>****</div><div>"Až se máma bude ptát, byl to tvůj nápad," zamumlala Eileen Blacková unaveně.</div><div>Seděla na studené dlažbě, prameny hnědých vlasů se jí uvolnily z copu a vlnily se podél světlého obličeje. Měla na sobě jen lehké černé šaty a viditelně se třásla zimou.</div><div>"Dej mi svoje sako, gentlemane," houkla na postavu v protějším rohu.</div><div>Edward Gregorowič svoji sestřenici poslechl, vysoukal se ze saka a hodil ho po ní.</div><div>"Dávej bacha, stálo mě balík."</div><div>Eileen zavrátila oči a zabalila se do toho kusu oblečení. Nebylo jí sice už tak chladno, ale pořád se musela třást.</div><div>Edward vytáhl z náprsní kapsy u košile krabičku cigaret, vložil si jednu do úst a zapálil si. Slabé světýlko mu ozářilo obličej. Tmavé vlasy, které nosil jindy pečlivě učesané, mu trčely na všechny strany. Na bradě mu rašilo strniště a pod okem se mu vybarvovala nehezká modřina.</div><div>"Klídek, Ello, tátovi to nebude trvat dlouho," uklidňoval ji a potahoval z cigarety. Hlavou se opíral o kamennou zeď za sebou a vyfukoval kouř do stropu.</div><div>"Ale tentokrát si to vezmeš na triko ty," oznámila mu rázně. "Za další podobný přestupek by mě vyrazili z Bradavic."</div><div>"Tím líp, snad nechceš dojít až k OVCE," zašklebil se a rozchechtal se opileckým smíchem.</div><div>"Jak můžeš být ještě nalitej?" zeptala se ho pohoršeně. "Ale že se vůbec ještě divím," zamumlala.</div><div>Dalších pár minut seděli oba zticha ponoření do svých myšlenek. Eileen myslela na to, jak dostane od mámy vynadáno a při troše štěstí ji uprosí jen na domácí vězení po zbytek prázdnin. Edward se toulal myšlenkami u dívky, kterou večer poznal, ale díky několika lahvím šampaňského, si nemohl vzpomenout na její jméno. Už se chtěl své sestřenice zeptat, jestli si ho nepamatuje náhodou ona, když se opodál ozvaly kroky.</div><div>Eileen prudce vyskočila, vyrazila Edwardovi cigaretu z ruky a vytáhla ho na nohy. Oba nasadili lehce provinilý výraz přesně ve chvíli, kdy kroku utichly a před jejich celou se objevil Viktor Gregorowič.</div><div>Oba si změřil přísným pohledem, a pak unaveným hlasem pronesl: "Už zase?"</div><div>"Tatí," zahuhňal se opile Edward.</div><div>Eileen ho marně šťouchala do žeber, aby se alespoň tvářil, že je mu to líto.</div><div>Viktor se dotkl prsty zámku na mřížích a ty se otevřely. Eileen vděčně z cely vyklouzla, ale když se ke dveřím dovrávoral Edward, Viktor mříže zase rázně zabouchl.</div><div>"Ty tady vystřízlivíš, mladej," nařídil mu.</div><div>Edward viditelně zbledl. "To mi neuděláš."</div><div>"Ale ano," zasmál se Viktor sarkasticky. "Dobrou noc, Edwarde."</div><div>Objal Eileen kolem ramen a vedl ji chodbou pryč.</div><div>"Tati!" křičel Edward a lomcoval mřížemi. "Tati! Nemůžeš mě nechat přes noc v Azkabanu!"</div><div>"Jak víš, tak můžu!" zvolal Viktor přes rameno a náležitě si svůj výchovný trest užíval.</div><div>"Tati! Tohle mi nedělej! Já se polepším! Budu hlídat dvojčata!"</div><div>Eileen se ohlédla a soucitně se na vyděšeného bratrance podívala.</div><div>"A ty se moc neraduj," doporučil jí Viktor rázně a užíval si dvojitého vítězství. "Poslal jsem sovu vašim."</div><div>"I…?"</div><div>"I tátovi."</div><div>Eileen zmrzl úsměv na rtech.</div><div>****</div><div>Letní prázdniny pro Rose Weasleyovou znamenaly jediné - ztráta času. Volno se jí příčilo, ať se snažila zaměstnat sebevíc. Vypomáhala u sv.Munga, hlídala sousedům ratolesti, četla knihy, které přes školní rok nestihla, pracovala na výzkumu o chování Karkulinek a vypomáhala babičce. Prázdniny totiž znamenaly všechny Weasleyovic děti pod jednou střechou u babičky a dědy v Doupěti. Ty dny Rose z hloubi duše nenáviděla. Milovala svou rodinu, svého bratra a nespočet sestřenic a bratranců, to ano, ale copak tady našla chvilku klidu ke studiu?</div><div>Toho rána vstávala značně podrážděná. Její bratr Hugo a bratranec Al se v noci tajně vyplížili na nějaký večírek, vrátili se nad ránem, značně rozjaření a nadělali pěkného randálu. Rose, která měla pokoj pod nimi s Alovou sestrou Lily, měla chuť je oba zabít. Copak jí nedopřejí ani trochu ticha?</div><div>Slezla z postele a značně ospalá se vykolébala na chodbu. Na schodišti se objevila její nestarší sestřenice Victorie. Celá zardělá a chichotající proběhla kolem Rose po špičkách a nezapomněla jí jako obvykle pocuchat vlasy. Rose spolkla tunu jedovatých poznámek o tom, že se určitě celou noc někde muchlovala s Teddym Lupinem, a vrazila do koupelny.</div><div>"Dobrý ráno!" před zrcadlem se kroutila Lily Potterová. Řasenkou si natáčela řasy a druhou rukou si vysoušela vlasy. Ty jí Rose vždycky záviděla. Lily měla krásné světlé vlasy, které se jí vždycky na sluníčku krásně leskly.A hlavně držely tvar - což Rose nikdy nepoznala. Její vlasy byly naprosto nepoddajné, kudrnaté, trčící všemi směry. A samozřejmě zrzavé, jak je pro Weasleyovy tradicí.</div><div>"Kam se tak parádíš?" zívla Rose, postavila se vedle Lily u umyvadla a sáhla po kartáčku na zuby.</div><div>"Dneska přece přijdou dopisy z Bradavic," objasnila situaci Lily a nanesla si pomádu na rty. "To znamená, že pojedeme nakupovat do Příčné!"</div><div>"No a?" zeptala se s pěnou u pusy Rose.</div><div>"No a?" zopakovala Lily teatrálně. "Máš přece možnost potkat všechny kluky ze školy!"</div><div>Rose se na odraz své sestřenice skepticky zadívala a odplivla si. Proč má Lily tak krásně růžovou pleť, zatímco ona podělila jen bělost a samé pihy? Pochybovala, že se krása rozdělovala v jejich rodině spravedlivě.</div><div>Lily rychle dokončila svoje zkrašlovací zvyky a odběhla z koupelny. Rose si spokojeně oddechla a začala si česat nepoddajnou hřívu. Neuběhlo ani třicet sekund, dveře se s rachotem rozletěly a na prahu se objevil Hugo a Al.</div><div>"Kluci!" okřikla je Rose naštvaně.</div><div>Ani jeden si jí nevšímal, uvízli mezi dveřmi a jeden druhého se snažil vystrnadit a protlačit se do koupelny.</div><div>"Za co?" zoufala si Rose a domem se rozlehl další křik.</div><div>"Jamesi Pottere!" křičela babička Weasleyová. "Jak se opovažuješ mi tvrdit, že jsi spal celou noc doma!"</div><div>"První!" vřískl Hugo, prodral se do koupelny a loktem Rose odstrčil od umyvadla.</div><div>"To sotva!" odporoval Al a skočil svému soupeři na záda.</div><div>Rose s modřinou na paži opustila koupelnu a poraženě se vrátila do pokoje. Otevřela dveře a na posteli jí ke vší radosti skákaly tři zrzavé hlavy. Ani nepoznala, čí hlavy to vlastně jsou.</div><div>"Já chci do Bradavic," povzdychla si zmučeně a šla ty nezbedníky jednoho po druhém sundat.</div><div>****</div><div>"Ministerstvo kouzel."</div><div>Budka se s trhnutím zastavila a otevřela dveře.</div><div>Lola vykročila do každodenního shonu, který na ministerstvu panoval. A dnes tu bylo obzvlášť rušno, měly být zveřejněny výsledky voleb na nového ministra kouzel. Hala byla plná novinářů, zvědavců a příslušníků ochranky, která všechny podrobovala prohlídkám.</div><div>Lola se vyhnula hlavní frontě a šla k odbavovacímu pultu pro zaměstnance. Za vysokým stolem seděl uhrovitý chlapec a znuděně si četl čerstvé vydání Věštce. Lola postřehla, že titulní stranu plní článek o politickém skandálu od Hermiony Grangerové.</div><div>"Nazdar Lolo," pousmál se Eddie. "Pracovně, osobně?"</div><div>"Obojí, Eddie," obdařila ho také úsměvem a podala mu svoji hůlku ke kontrole.</div><div>"Dneska je tu pěkný šrumec," vzdychal a prohlížel hůlku pod lupou. "Půjdeš se podívat na vyhlášení voleb?"</div><div>"Hádám, že budu muset," ušklíbla se. "Ale volal mě šéf, tak snad se z té šarády utrhnu."</div><div>"Třeba jo," zazubil se. "Ještě průkaz."</div><div>Lola vytáhla z kapsy malou černou knížečku.</div><div>"Stejně si myslím, že výsledky jsou víc, než jasné," zamumlal a vrátil jí hůlku i průkaz. "V pořádku, můžeš pokračovat."</div><div>Lola si sebrala voje věci a vydala se směrem k výtahům. Po cestě potkala několik známých, prohodila pár slov a vyslechla si poznámky o volbách. Celý kouzelnický svět tím poslední týdny žil.</div><div>Vmáčkla se na poslední chvíli do výtahu a stiskla příslušné tlačítko. Čím níž výtah klesal, tím lidí v kabině ubývalo, až zůstala úplně sama.</div><div>"Odbor záhad," oznámil jí hlas v kabině a mříže se odsunuly.</div><div>Téměř okamžitě ji ovanul chladný vzduch a vlhkost prosakující ze zdí ji štípala v nose. Vykročila svižným krokem a procházela jednou dlouhou chodbou za druhou, jako by tu cestu znala nazpaměť. Než se zastavila před vysokou bránou, nepotkala živou duši.</div><div>V úrovni očí jí visela cedule s nápisem: NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN.</div><div>Varování ignorovala a opřela se do dveří. Ocitla se ve velké prostorné místnosti plné mlhy, kouře, chemických nádob a kotlíků.</div><div>"Lolo!" volal někdo její jméno.</div><div>Prodrala se mezi stolky na druhu stranu místnosti a za jedním z kotlíků našla svoji matku. Laura si sundala z očí ochranné brýle, odhrnula si pramen červených vlasů a přitiskla si dceru na hruď.</div><div>"Jsem ráda, že jsi doma."</div><div>"Já taky," usmála se Lola a vlepila matce pusu na zjizvenou tvář.</div><div>"Jaká byla cesta?" zeptala se Laura se zájmem a ignorovala bublající kotlík, ze kterého stoupla obláčky zelené páry.</div><div>"Neúspěšná," přiznala Lola a posadila se na volnou židli. "Zase se objevili."</div><div>"Stíny?" zašeptala Laura s dávkou strachu.</div><div>Lola zasmušile přikývla. "Podařilo se mi je setřást někde za Moskvou, ale u Petrohradu se ve vlaku objevili znovu, tak jsem se radši vrátila."</div><div>"Dobře jsi udělala," souhlasila Laura. "Dokud nevíme, co jsou ty potvory zač, je lepší se jim vyhýbat. Máš vzorek?"</div><div>Lola zašmátrala v batohu a vytáhla ampulku, ve které byl kousek černé látky. Nebyla to však obyčejná látka, vznášela se v prostoru a zvláštně se vlnila.</div><div>"Neboj, nesahala jsem na to," zarazila Lauru, než stačila promluvit. "Co novýho doma?"</div><div>"Žijeme volbami, jak kdybys to nevěděla," povzdechla si Laura a uložila ampulku do zásuvky. "Už aby ta šílenost byla za námi, celou cestu do práce, každý den, jsem musela odhánět ty vlezlé reportéry. Tak jsem tu včera přespala. Abych nezapomněla, Eileen a Ed strávili noc v Azkabanu."</div><div>"Zase?" vyprskla Lola smíchy.</div><div>"To není slušné, mladá dámo," varovala ji Laura. "Nemysli si, že nevím, od koho ty hloupé nápady mají."</div><div>"Nechápu, o čem to mluvíš," zazubila se zvesela a prohlížela si mločí oči v průhledné krabičce.</div><div>"Každopádně Ellen jsem poslala domů, ať si to s ní někdo vyřídí. Viktor nechal Eda v Azkabanu na výchovný pobyt."</div><div>"Emily bude zuřit," povzdychla si Lola. "Zase jeden krásný večer v rodině Blackových."</div><div>"Doufám, že zůstaneš na vyhlášení výsledků, přece mě v tom nenecháš. Ellen se takovým věcem vyhýbá, jak může, a pokud Eda někdo nepropustí, bude se počítat s naší účastí."</div><div>"Nic ti neslibuju," varovala ji Lola. "Dostala jsem vzkaz od šéfa, takže možná budu mimo ministerstvo."</div><div>"Něco se chytá," připustila Laura. "Viděla jsem dnes Kingsleyho a Harryho nad něčím nahoře diskutovat. Doufám, že to nebude žádný politický puč."</div><div>Lola se zasmála, posbírala si svoje věci, prohodila s matkou několik slov, a zase vrátila do výtahu.</div><div>A jak výtah putoval nahoru, nastupovalo víc a víc lidí.</div><div>"Druhé patro, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, kanceláře oddělení nepatřičného užívání kouzel, ústředí bystrozorů a administrativních služeb Starostolce," oznámil hlas ve výtahu.</div><div>Lola vystoupila s několika dalšími čaroději, kteří ji pozdravili, prošla těžkými dvoukřídlými dubovými dveřmi a ocitla se v otevřené hale, rozdělené přepážkami na jednotlivé kóje, kde se odevšad rozléhaly hlasy. Zabočila hned od první kóje u dveří s nápisem: Ústředí bystrozorů.</div><div>Stěny byly jako obvykle polepené vším možným - fotografiemi hledaných osob, výstřižky z Denního věštce, mapami, na kterých zářily špendlíky a nitky předpokládaných trast hledaných čarodějů.</div><div>Lola procházela kolem známých tváří, se všemi se pozdravila, až stanula na konci chodby u prosklených dveří do kanceláře. Než stačila zaklepat, muž sedící za stolem ji zahlédl a gestem naznačil, aby vešla dál.</div><div>"Dobré ráno, šéfe," pozdravila.</div><div>"Nač ty formality, Lolo," usmál se. "Nikdo nás neslyší."</div><div>"Zvyk, strejdo Harry," pokrčila rameny.</div><div>Harry Potter pokýval chápavě hlavou a ukázal na křeslo před stolem: "Prosím, posaď se."</div><div>Přijala nabízené místo a posadila se. "Děje se něco?"</div><div>"Potřeboval bych od tebe laskavost," šel rovnou k věci. "Za týden proběhne mistrovství světa ve famfrpálu a mně díky těm volbám odpadlo několik lidí kvůli zajištění bezpečnosti na dnešním vyhlášení výsledků. Vím, že by ses ráda zúčastnila večerní slavnosti, nebudu ti mít za zlé, pokud odmítneš, ale potřeboval bych, kdybys dneska odpoledne dohlížela na ochranná kouzla na stadionu, Teddy a několik dalších tam jsou."</div><div>Lole hlavou problesklo tisíc jiných věcí, které by dělala radši, než dohlížela na bandu čarujících úředníků, ale přikývla. "Můžeš se mnou počítat."</div><div>"Děkuju," oddychl si Harry a promnul si oči pod kulatými brýlemi. "Někdy mám té práce plné zuby. A co tvoje volno, vyřídila sis všechno důležité?"</div><div>"Ne tak docela," odpověděla vyhýbavě a váhavě se pousmála. "Tak kde je ten stadion?"</div><div>****</div><div>Ed se domů dostal až po poledni, celý dolámaný, nevyspaný a v depresi se doploužil po chodníku ke dveřím. Sotva sáhl na kliku, spustil se křik.</div><div>"EDWARDE SIRIUSI GREGOROWIČI BLACKU, TOHLE SI VYŘÍDÍME, AŽ VEČER, ALE NEMYSLI SI, ŽE Z TOHO VYVÁZNEŠ! TŘETÍ NOC V AZKABANU ZA POSLEDNÍ MĚSÍC! JSEM HLUBOCE ZKLAMANÁ! V PĚT HODIN VEČER AŤ JSI NA MINISTERSTVU!"</div><div>Zesílený hulák od jeho matky dokřičel a vznítil se. Edward si oddychl a zavřel za sebou dveře. Eileen sedící na schodišti se dusila smíchy, když z kuchyně vyšel Sirius. Tvářil se naoko přísně, ale objal svého vnuka kolem ramen a spiklenecky zašeptal: "Tak co, fungovalo to?"</div><div>Ed se pousmál: "Dědo, ty tvoje nápady nemají nikdy chybu. Akorát nás vždycky chytnou."</div><div>"To nás nikdy nechytili!"</div><div>Z kuchyně se ozvala Selene: "Siriusi, opovaž se ty děti kazit! A vy dva pojďte sem, přišly dopisy z Bradavic!"</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-prvni-prichozi-z-temnot http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1111/kapitola-prvni-prichozi-z-temnot Mé jméno, má krev... III Fri, 04 Nov 2011 15:16:48 +0100 <div> <img width="168" height="253" src="http://nd05.jxs.cz/365/693/a5ade952be_81022304_o2.jpg" /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong>Prolog</strong></div><div>"A ještě jednu."</div><div>Laura vytáhla z krabičky jedenáctou svíčku a podala ji své matce. Selene s opatrností a přesností zabodla dlouhou svíčku do čokoládového dortu před sebou. Odtáhla se od svého díla a prohlížela si ho s dávkou pýchy a ješitnosti.</div><div>"Je překrásný," ujistila ji Laura a objala kolem ramen.</div><div>Do kuchyně vtrhla jako tajfun skupinka dětí.</div><div>"Edwarde!" okřikla Selene káravě černovlasého chlapce, který pronásledoval s žábou v ruce dvě vřískající děvčátka. "Hned toho nech!"</div><div>Ed vzpurně vyplázl na dívenky jazyk, ale uposlechl.</div><div>"A běžte zpátky do jídelny, přineseme dort," usmála se na ně shovívavě Laura.</div><div>"Ano, teto Lauro," zamručel Edward a loudal se zpátky ke dveřím.</div><div>"A co vy?" ohlédla se na děvčátka.</div><div>"Chtěla jsem Rosie ukázat dort," vysvětlila pihatá holčička s tmavými copy.</div><div>"Tý jo!" vykulila oči Rose Weasleyová na čokoládovou lahůdku.</div><div>"Eileen Blacková, ty jsi ta nejzvědavější holčička v okolí," zasmála se Laura, vyzvedla svoji mladší dceru do náruče a pohladila ji po bledých tvářičkách. "Tak co tomu říkáš?"</div><div>"To je ten nejkrásnější dort na světě!" vypískla Ellen. "Babi, ty jsi šikovná!"</div><div>"Děkuju, mladá dámo," pohladila ji Selene po paži.</div><div>"Ten se bude Lole líbit!" přikyvovala Rose a namáčela si rudé vlásky do zbytku těsta v míse.</div><div> "Já už chci mít taky jedenáct!" postěžovala si Ellen zklamaně.</div><div>"Dočkáš se," ujistila ji Laura, "za tři roky už pojedeš do Bradavic."</div><div>"Já taky!" přidala se hned Rose.</div><div>"Ty taky," ujistila ji Laura.</div><div>"Můžu zapálit svíčky?" prosila Ellen. "Prosím, babi, prosím?"</div><div>"To víš, že můžeš," souhlasila Selene.</div><div>Eillen napřáhla ručičku, opsala dlaní nad dortem kolečko a knoty svíček se rozhořely.</div><div>****</div><div>"Já nic nevidím!"</div><div>"Ještě chvilku," ujistil Sirius svoji nejstarší vnučku a opatrně ji vedl ze schodů.</div><div>Dívenka s šátkem přes oči pomalu našlapovala. Tváře jí plály vzrušením, blonďaté vlásky měla celé rozcuchané.</div><div>"Už mě netrap!" prosila ho naoko smutně, ale uvnitř hořela nedočkavostí na dárky, dort a své kamarády.</div><div>"Nebuď zvědavá," dobíral si ji.</div><div>Mezitím ji přivedl do jídelny, která byla plná dětí a gratulantů. Všichni však stáli kolem v naprosté tichosti a vyčkávali.</div><div>Edward vyplázl na děvčata jazyk a malá Lily Potterová vyprskla smíchy. Edward si vysloužil od svého otce Viktora jemný pohlavek.</div><div>Sirius přivedl oslavenkyni až před dort a postavil se za ni se Selene ruku v ruce. Laura se ke své dceři sehnula a zašeptala jí do ucha: "Něco si přej, broučku."</div><div>Potom jí sundala šátek z očí a všichni začali zpívat: "Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí, milá Lolo, hodně štěstí zdraví!"</div><div>"Foukej!" vykřikla Ellen a sevřela svojí starší sestře ručičku.</div><div>Lola se nerozmýšlela a na jeden výdech sfoukla všech jedenáct svíček.</div><div>****</div><div>"Čas strašně letí," povzdychla si Emily, když kolíbala malá dvojčátka v kočárku. Roční chlapečci spokojeně spinkali vedle sebe, na maličkých hlavičkách černá chmýříčka, v pusinkách dudlíky.</div><div>"To teda," souhlasila Laura a vyhlédla do druhého pokoje, kde si hrály děti.</div><div>"Nic se jim nestane," chlácholila ji Emily tichým hlasem. "Nemusíš je kontrolovat každých pět minut."</div><div>"Já vím," souhlasila Laura a vrátila se k umývání nádobí. "Je to jen… pocit."</div><div>"Jsi přehnaně starostlivá."</div><div>Emily si svoji starší sestru bedlivě prohlédla, vypadala utrápeně.</div><div>"Připadá mi to jako včera, co se Nikolaos narodila," nadhodila Emily opatrně. "A dneska oslavila jedenácté narozeniny."</div><div>"Jak jsi řekla," pokrčila Laura rameny a sklonila se pro další talíře, "čas letí."</div><div>"Lauro," oslovila ji jemně, "netrap se. Na něco přijdeme."</div><div>"Nad tím něčím sedím každičký den už jedenáct let!" rozkřikla se Laura. "A ještě jsme nic nevymyslely!"</div><div>"Tiše," chlácholila ji, když se k nim otočilo několik zvědavých hlav z vedlejšího pokoje. "Ještě je čas."</div><div>Jedno z dvojčátek zakňouralo a Emily se vrátila k houpání kočárku.</div><div>Do dveří vešel Viktor a usmál se láskyplně na svoji ženu i nejmladší syny.</div><div>"Copak? Už máš Edwarda nad hlavu?" zasmála se Emily a políbila Viktora na tvář.</div><div>"Nechápu, po kom je tak zlobivý," přiznal. "Nechal jsem ho s kluky Potterovými."</div><div>"To bude mít Ginny radost," poznamenala Laura kousavě.</div><div>Viktor poznámku přešel a podal Emily dopis. "Přišla ti sova z ministerstva, málem Hagridovi vyklovala oči."</div><div>"To ne," zaúpěla Emily a zklamaně dopis převzala. "Chtěla jsem mít alespoň jeden den volný."</div><div>"Budoucí ministryně kouzel volno mít nesmí," dobíral si ji Viktor.</div><div>"Nedělej si ze mě legraci, já bych teda ministryní nikdy být nechtěla."</div><div>Laura si s Viktorem vyměnila pobavený pohled, ale nijak její přesvědčení nekomentovali.</div><div>"A je to tu, musím do práce," povzdychla si, když dopis přeletěla očima.</div><div>"Tak upaluj," vyzvala ji Laura, "my to bez tebe nějakou hodinku přežijeme."</div><div>"Budu za chvíli zpátky," ujišťovala je Emily.</div><div>"O tom nepochybujeme," poznamenal sarkasticky Viktor a převzal houpání kočárku.</div><div>Emily mu vlepila další pusu a vyběhla z kuchyně, jako by jí za patami hořelo.</div><div>****</div><div>"Já chodím do Nebelvíru, jako můj táta a máma," chvástal se Teddy Lupin a všechny děti okolo něj poslouchaly historky z Bradavic se zatajeným dechem.</div><div>"Já budu taky chodit do Nebelvíru!" vychloubala se Nikolaos.</div><div>"Tvůj táta tam taky chodil, Lolo?" zeptal se James Potter zvědavě.</div><div>"Lola nemá tátu, ty hlupáčku," šťouchla ho loktem mladší Lily.</div><div>"Ale Ellen tátu má," řekl Hugo Weasley zmateně a otočil svoji rusou hlavu na starší sestru.</div><div>Rose nasadila povýšený výraz, který používala, když svého bratra komandovala. "To je přece jasný, Ellen má jinýho tátu než Lola."</div><div>"Já tátu nepotřebuju," ohradila se Nikolaos a pohodila blonďatými vlásky. "Já mám mámu a babičku s dědou."</div><div>"A vážně mají v Bradavicích tolik jídla?" zeptal se Teddyho Al Potter.</div><div>"Tolik, kolik si vzpomeneš!"</div><div>"Tý jo, to je nuda," odfrkl si Edward znuděně a šťouchal prstem do svojí žáby.</div><div>"Hlavně, že ty jsi hvězda," ozval se mu za zády povýšený hlas.</div><div>Edward se otočil a spatřil nad sebou postávat tmavovlasou dívku s porcelánovou pletí.</div><div>"Ty budeš Gregorowič," ušklíbla se.</div><div>"Jo," souhlasil. "A ty?" zeptal se nechápavě.</div><div>"Do toho ti nic není," nakrčila pihovatý nos, "človíčku."</div><div>"Buď milá, Soňo," pobídla svoji dceru Taťána, která se vynořila z davu. "Hraj si s ostatními."</div><div>"To určitě," ušklíbla se holčička, ale posadila se k dětem.</div><div>"Tak ty jsi Soňa?" snažil se Edward navázat rozhovor a zvědavě si prohlížel dívku, kterou neznal.</div><div>"Trhni si," odsekla vzpurně.</div><div>****</div><div>Oval se zvonek, Lola vstala a rozběhla se ke dveřím.</div><div>"Já otevřu!" vykřikla nadšeně a očekávala další gratulanty.</div><div>Pověsila se na kliku ode dveří a otevřela, dovnitř vletěly vločky poletujícího sněhu.</div><div>"Ano?" upřela pomněnkově modré oči na příchozího.</div><div>Na prahu dveří stál mladík, mohlo mu být něco kolem sedmnácti, do očí mu spadaly tmavé vlasy.</div><div>"Ahoj, maličká," ušklíbl se. "Bydlí tu Viktor Gregorowič?"</div><div>"A vy jste kdo?" zamračila se, protože chlapce nikdy neviděla.</div><div>"Andrej Tarkovskij," napřáhl k ní ruku v rukavici.</div><div>"Nikolaos Blacková," podala mu svoji malou ručku, " ale říkají mi Lola."</div><div>"Tak, Lolo, najdu tu Viktora, nebo ne?"</div><div>"Strejda je vzadu," vysvětlila "slavíme totiž moje narozeniny."</div><div>"A kolikpak ti je, maličká?" zeptal se Andrej.</div><div>"Jedenáct," zvedla pyšně bradu.</div><div>"Tak to si zasloužíš dárek," natáhl ruku, prohrábl jí pramen vlasů za uchem a vyčaroval větvičku šeříku. "Krásné narozeniny."</div><div>Lola si k šeříku přičichla a usmála se.</div><div>"Zavolám strýčka, ale nepustím vás dál, nesmíme pouštět cizí lidi," řekla vážně a zabouchla příchozímu dveře před nosem.</div><div>"Počkejte venku," zavolala do klíčové dírky a rozběhla se pro Viktora.</div><div>****</div><div>Hosté se již rozešli domů a venku se zšeřilo. Laura vynesla do podkroví poslední várku dárků a položila ji Lole na postel. Vykoukla zpoza závěsů ven a spatřila, jak si Nikolaos, Eileen a Ed hrají v sněhu.</div><div>"Lolo!" zvolala z okna, "pojďte domů, ať nenastydnete!"</div><div>"Jasně, mami!"</div><div>Zavřela okenici, zatáhla závěsy, vzala z parapetu knihu a ohlédla se.</div><div>V tu chvíli celý svět utichl, světlo v pokoji zhasnulo. Srdce jí vynechalo několik úderů, upustila knihu na zem a vyděšeně se otočila. Věděla, co se stane.</div><div>"Lauro, to je let, co jsme se neviděly," ze stínu u dveří vystoupila malá postava. Okamžitě ten obličej poznala, blonďaté kudrlinky, ukrutně zlý pohled. Naskočila jí husí kůže a srdce se jí rozbušilo o překot.</div><div>"Nepozdravíš svoji starou známou?" zeptala se dívka posměšně krutým hlasem.</div><div>"Co tady děláš?" zeptala se vyděšeně a ohlédla se z okna, jestli se už děti vrátily domů.</div><div>"Neměj strach, ještě jsem si pro ni nepřišla," uvedla věci na pravou míru. "Jen jsem ti chtěla připomenout naši dohodu. Copak, teď se Smrti bojíš? Kde je ta pošetilá sedmnáctiletá dívka, co zaprodala svoji dceru zlu?"</div><div>"Mlč," okřikla ji. "Nemáš právo takhle o Lole mluvit!"</div><div>"Vlastně mám," vycenila bílé zoubky. "Já mám na ni veškerá práva, dala jsi mi ji."</div><div>"Ne!" zakroutila hlavou vzpurně a otřela si slzy. "Najdu způsob, jak tu dohodu obejít!"</div><div>Smrt se rozesmála: "Hodně štěstí, milá Lauro. Brzy se zase setkáme."</div><div>Jako by někdo najednou zapnul zesílené rádio, z venku se ozýval dětský smích, dole šoupaly židle, světla se rozsvítila a plemen v krbu se zase rozhořel.</div><div>Laura se vrhla znovu oknu a otevřela ho.</div><div>"Lolo! Okamžitě pojď domů!"</div><div>****</div><div>"Už jdeme!" zvolala Eileen přes rameno na matku v okně. "Pojďme, Lol, máma volá."</div><div>"Holky, to musíte vidět!" volal Edward nadšeně a děvčata se za svým bratrancem rozběhla.</div><div>"Co je?" volala Nikolaos po kolena zapadaná ve sněhu a táhla za ruku svoji sestřičku. "Co tam máš?"</div><div>"To čučíte, co?" chlubil se pyšně svým nálezem a ukazoval klacíkem do sněhu.</div><div>"Fuj!" vykřikla Ellen pohoršeně a zakryla si oči rukou.</div><div>Ve sněhu ležela mrtvá sova, nejspíš umrzla. Edward nelítostně šťouchl do zmrzlého křídla.</div><div>"Jsi nechutný!" pokárala ho Nikolaos a smutně se na zvířátko zadívala. "Chudák."</div><div>"Že na ni nesáhneš?" dobíral si Edward sestřenku.</div><div>"Lolo, já chci domů!" zatáhla Ellen sestru za rukáv.</div><div>"Ty na ni nesáhneš, zbabělče!" oplatila mu Lola.</div><div>"Tak se ukaž," vyzval ji Ed. "Nejdřív ty, a pak já."</div><div>"Lolo, nedělej to!" prosila ji Eileen, ale sestra se jí vytrhla ze sevření a přidřepla si k mrtvému zvířeti.</div><div>"No?" popíchl ji Edward. "Bačkoro!"</div><div>Lola natáhla prst směrem k zvířeti, ale nedokázala se ho dotknout. Na poslední chvíli si to rozmyslela a chtěla vycouvat, ale Edward do ní strčil. Lola zavrávorala a dopadla na všechny čtyři do sněhu. Dotkla se sově křídla a zděšeně ucukla.</div><div>"Fůj!" ukázal na ni Edward prstem. "Lola sáhla na mrtvolu!"</div><div>"To není pravda!" ohradila se dívka dotčeně. "Tys mě strčil!"</div><div>"Nestrčil!" opáčil Edward.</div><div>"Ale jo, strčil! Řeknu to dědovi!"</div><div>"Podívejte!" zvolala Eileen vyděšeně a ukazovala do sněhu. Oba se otočili a zůstali také překvapeně zírat.</div><div>Sova nebyla mrtvá, stála na nožkách, zahoukala, zamáchala křídly a vznesla se k nebi.</div><div>"Viděli jste to?!" kulila Eileen oči vyděšeně.</div><div>"Tys ji očarovala!" obvinil Lolu Ed a tvářil se stejně zděšeně.</div><div>"To není pravda!" bránila se Lola. "Oživit mrtvé přece nejde!"</div><div>"Lolo, tvoje ruce!" ukázala Ellen na sestřiny dlaně, které svítily jasně modrou září.</div><div>"Co se to děje?" ptala se Nikolaos zmateně a prohlížela si ruce. "Dejte to pryč!" třásla dlaněmi a snažila se světlo zahnat.</div><div>"Lolo!" z domu vyběhla Laura a utíkala přímo k nim. "Lolo!"</div><div>"Zatraceně," ulevil si Edward. "Průšvih!"</div><div>"Lolo!" křičela Laura a brodila se sněhem.</div><div>Ale to už se dívka svezla na kolena a padla tváří do sněhu. </div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/prolog http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/prolog Mé jméno, má krev... III Sun, 30 Oct 2011 21:48:51 +0100 <div>Ahoj, ahoj, ahoj :)</div><div>Děkuju všem, kteří se zapojili do dotazníku, Vaše odpovědi jsem si zapamatovala a budu se jich držet :)</div><div>Jinak se moc omlouvám, za promlky a pomalé odpovědi, mám moc práce do školy, a když myslím moc, tak opravdu moc. Samé čtení,překládání a psaní, zabírá to příliš času, což je chmurné, ale cvičím si styl spaní, což je pochvalné :D (Všem komu jsem slíbila JKaP se omlouvám, zítra dodám, udělejte si místo v mailu)</div><div>Na trojce bych chtěla začít pracovat co nejdřív (snad tento týden) a můžu Vám slíbit, že:</div><div>- bude to temné, bude to děsivé</div><div>- ale i humorné</div><div>- dojde na romantiku</div><div>- dojde i na smrt</div><div>- možná přijde i slizoun ;D</div><div>- Hugo a Rose si ponechají svá jména</div><div>- James Sirius Potter není a nebude mým favoritem</div><div>- dojde na černý upírský humor nové postavy</div><div>- hlavními postavami budou (hahahaha): N.B., E.S.G.B. (ano, ten to chudák schytal), Andrej T., Soňa D., Rose Weasley., Albus Severus Potter (bude mít přezdívku, to jmého mi rve uši), E.B., a D.M. (v přídě posledních dvou zkratek uvažuji o nenarození, ještě se uvidí)</div><div>- jinak nepřijdete o nikoho ze staré party, ani z té o generaci starší, všichni budou :)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/me-jmeno-ma-krev-po-treti-a-naposled http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/me-jmeno-ma-krev-po-treti-a-naposled Sun, 16 Oct 2011 20:10:02 +0200 <div>Drahouškové,</div><div>práce na Mé jméno, má krev III. započala. Tím myslím, že ve volných chvílích (cesta autobusem, hodina filosofie, vymýšlení úkolů do školy apod.) se toulám myšlenkami někde v dáli a vymýšlím. Nutno říct, že každý den je to jiné, mění se jména a počty hlavním postav, o jejich věku či rodičích ani nemluvě :D No, ale když si nevím rady, obrátím se na vás, věrné fanoušky. A teď pozor, prostor pro vás, máte jedinečnou příležitost MJMK zásadně ovlivnit. Dole do komentářů odpovídejte na níže uvedené otázky podle libosti, popř. přidejte jakýkoliv názor, nápad, námět (slibuji, že nad všemi se zamyslím a některé zcela jistě použiju!!!)</div><div>Chci vědět, nakoliv jste ochotni akceptovat změnu v:</div><div>1. Jak moc lpíte na jménech JKR? PŘ: Pokud Herm a Ron měli dvě děti, Huga a Rose, musí to být nutně tato jména?</div><div>2. Lpíte na těch postavách? :D PŘ: Musí být nutně dvě? Nemůže být Rose jedináček?</div><div>3. Jak lpíte na osudu postav? PŘ: Harrry si vezme Ginny a tak to prostě je, amen.</div><div>4. Chcete číst převážně o mých postavách, PŘ Laura + Em, nebo se mám držet Harry/Ron/Herm? (Na tuto otázku si odpovím sama, počítám, že to bude jako celou dobu, půl na půl, moje postavy a postavy JKR jako zbytek, co není až tak hlavní)</div><div>5. Svět po válce - můžu si tak trochu čachrovat s pravidly, zákony, zvyklostmi apod.?</div><div>6. CO nebo KDO vám chybělo v MJMK I a II a mělo by se to určitě změnit?</div><div><br /></div><div>Pište, odpovídejte, vymýšlejte svoje nápady! :)</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/dotaznik http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1110/dotaznik Mé jméno, má krev... II Fri, 07 Oct 2011 16:19:46 +0200 <div><img width="249" height="342" src="http://nd05.jxs.cz/820/712/27fce91438_80241298_o2.png" /></div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><strong><em>Epilog</em></strong></div><div>Toho roku sníh napadl příliš brzy a neroztál ani do Vánoc. Počasí bylo chladné, ale bezvětrné, vločky se lehounce snášely k zemi jedna za druhou.</div><div>Na západě, daleko od všeho ruchu a moderního světa, v lesích, údolích a mokřinách, se skrývaly malé vesničky plné kouzelníků a čarodějek. Nedaleko jedné z nich, ukrytý v údolí pod kopci stál dům. Bylo to typické panství jako z románů od Jane Austenové. Velké modré okenice, dřevěná veranda nekonečně dlouhá zahrada plná tajemných zákoutí a skrýší. Kousek za domem se leskla hladina zamrzlého jezera.</div><div>Byl Štědrý večer, z cihlového komína stoupal dým a domem voněla skořice a pečínka. Zčistajasna se tichou spící krajinou ozvalo slabé prásknutí a před domovní brankou se objevila dvojice.</div><div>"V takové pustině by mohl bývat jen idiot," zabrblal Ivan, když s nelibostí zjistil, že stojí uprostřed zablácené kaluže.</div><div>"Dej si pozor na jazyk," varovala ho Cat, ačkoliv věděla, že svá slova myslel z legrace. "Takhle o mém bráškovi nemluv."</div><div>"Nic jsem neřekl," hájil se a otřel si špinavé boty do sněhu opodál, aby bahno smyl.</div><div>"Honem, ať nejsme poslední," postrčila ho do branky.</div><div>"To říkáš vždycky," připomněl jí, "a vždycky jsme poslední."</div><div>Zazubila se na něj zpoza šály, vtiskla mu letmý polibek na tvář a do ruky mu vrazila tři nemotorně zabalené krabice s dárky.</div><div>Emily, která stála v kuchyni u okna, dvojici zpozorovala.</div><div>"Mami!" zvolala přes rameno. "Strýček Ivan a teta Cat jsou tady!"</div><div>Selene vyběhla z malé komůrky za kuchyňskou linkou. Vlasy měla nešikovně sepnuté, tváře od mouky a zástěru samou šmouhu od jídla.</div><div>"Jak vypadám?" zeptala se zadýchaně.</div><div>"Strašně," zasmála se Emily upřímně.</div><div>Selene ji obdařila káravým pohledem a rozhlédla se po kuchyni. Různě po kredenci byly naskládané tácy s vánočním cukrovím, krocan, pekáčky s bramborami, hrnec polévky a mnoho dalších lahůdek.</div><div>"Snad jsem na nic nezapomněla," přemýšlela se skousnutým rtem a počítala jídlo.</div><div>"Je toho až moc," žasla Emily. "Vážně, předčila jsi i domácí skřítky v Bradavicích."</div><div>"Jen aby všem chutnalo," strachovala se Selene. "Jsou to naše první společné Vánoce. Všechno musí být perfektní."</div><div>"Všechno <em>je</em> perfektní," ujistila ji Emily a letmo se objaly.</div><div>"Mám tě ráda," zašeptala Selene a políbila ji do vlasů.</div><div>"Já tebe taky, ale vážně příšerně páchneš vším tím pečením a vařením. Běž se upravit, my se postaráme o hosty."</div><div>"Dobrá, zavolej na tátu a najdi Lauru, je neslušné, že se někde toulají."</div><div>Emily vešla do vstupní haly. V tu chvíli se rozdrnčel zvonek a Viktor vyšel z obývacího pokoje, kde se staral o první hosty.</div><div>"Pojď sem," chytil Emily kolem boku a něžně ji políbil pod jmelím.</div><div>Emily ho se smíchem odstrčila a rozběhla se po schodech nahoru, zatímco Viktor otevřel domovní dveře a uvítal Cat s Ivanem.</div><div>"Vzácná návštěva z Rumunska, opět pozdě, jako obvykle!"</div><div>"A není to moje vina," ohradila se Cat a ignorovala Ivanovy protesty.</div><div>"Jsme zase poslední?" zaúpěl upír tak, aby ho Cat neslyšela.</div><div>"Výjimečně ne," potěšil ho Viktor, "poslední je Hermiona s Ronem. Pokud jsem to z té naštvané sovy pochopil správně, Hermionu v redakci zdržela Rita."</div><div>"No ne, už jsme vás nečekali," v hale se objevila Táňa, která vycházela z koupelny.</div><div>"Milá jako vždy!" zvolal Ivan.</div><div>Taťána ho spěšně objala a vykouzlila tím otci letmý úsměv. Propast mezi nimi sice nezmizela, ale pár ledů se jim prolomit podařilo.</div><div>"Veselé Vánoce vespolek!" halekala Cat ode dveří a rozesmála tím celou společnost v obývacím pokoji. Byl tu Harry s Ginny, pan a paní Weasleyovi, George, Bill s Fleur, Kingsley, Tymian, Hagrid , Neville se svojí babičkou, Lenka se svým otcem, Andromeda Tonksová s malým Teddym, který byl středem pozornosti, Claudia Whiteová, která se mezi kouzelníky cítila nesvá a v koutě stranou od ostatních seděl Severus Snape, zadumaný jako vždycky.</div><div>Emily mezitím procházela ložnice v domě a hledala svou sestru a otce. Zaklepala na dveře Lauřina pokoje a odpovědí jí bylo letmé zvolání.</div><div>Emily nahlédla dovnitř a spatřila Lauru, jak sedí v křesle u krbu a čte si nějakou knihu.</div><div>"Mamka se po tobě shání, všichni už dorazili," vysvětlila Emily.</div><div>"Všichni?" zeptala se s jistou nadějí v hlase a vzhlédla od knížky.</div><div>Emily se zasmušila a pro Lauru to byla dostatečná odpověď, aby se vrátila zpátky ke knize.</div><div>"Lauro," oslovila ji něžně a posadila se na opěradlo křesla. "Proč se takhle trápíš?"</div><div>Zarytě mlčela a zírala do svazku. Emily poznala, že si čte Salazarovo dědictví.</div><div>"Možná kdybys…"</div><div>"Kdybych co?" skočila jí do řeči. "Poslala jsem mu dopis, na který mi ani nedopověděl. Máma je pozvala dnes na večeři, na kterou nepřišli. Já se doprošovat nebudu, Emily. Draco dal jasně najevo, že o mě a o malou nestojí."</div><div>"Vždyť ani neví, že čekáš dítě," hájila ho Emily.</div><div>"Nechce vidět mě, nechce vidět moji dceru," opáčila.</div><div>"Vaši dceru," opravila ji.</div><div>Lauře se blýsklo v očích, ale nic neřekla. Zaklapla knihu a zadívala se do plápolajícího ohně.</div><div>"Možná je to takhle lepší," řekla trochu klidněji. "Vybral si svoji cestu a já mu v ní nebudu stát. Má právo mě nenávidět."</div><div>"Tohle neříkej," pokárala ji Emily a přitiskla se k ní. "Tebe nemůže nikdo nenávidět. Zachránila jsi Viktora. Zachránila jsi tátu a mámu a Severuse."</div><div>"Za jakou cenu?" zašeptala s očima plnýma slz. "Obětovala jsem ji."</div><div>Emily byla jediná, kdo znal celou pravdu. To, co se odehrálo za obloukem, bylo jejich tajemství. Zadívala se jí zpříma do očí a přesvědčivě řekla: "Něco vymyslíme, ano? Zachráníme ji. Vždycky něco vymyslíme."</div><div>Laura jen nepřítomně přikývla, doopravdy tomu nevěřila. Byla v pasti a věděla to.</div><div>"Tak vidíš, zvládneme to," povzbudila ji. "Pojď dolů, máma je celá šílená z toho, že jí špatně ztuhl pudink."</div><div>Laura se pousmála a nechala Emily, aby jí pomohla vstát z křesla.</div><div>"Nevíš, kde je táta?" zeptala se, když vycházely z pokoje.</div><div>"Já pro něj zajdu," nabídla se Laura. "Ty běž mámě pomoct, já bych s tím pupkem akorát něco smetla. Vždyť víš, že se valím jako dinosaurus."</div><div>"Tak jo, ale pojďte hned oba dolů," varovala ji Emily. "Opovažte se zase propadnout melancholii, někde si zalézt a litovat se jako chudinky."</div><div>Laura zamumlala něco o nespravedlnosti a pomalu se vysoukala po točitém schodišti na půdu. Věděla, že jejich otec bude tam. Zřídil si v podkroví něco jako svoji pracovnu, bylo tam plno krabic, vzpomínek a předmětů a on měl ve zvyku se mezi ty krámy skrývat a přemýšlet.</div><div>"Tati?" zvolala ode dveří a opravdu Siriuse našla pod velkým oknem, jak zkoumá nějaký návod a snaží se k sobě přibít dvě prkna.</div><div>"Co tu vyvádíš?" zeptala se a rozhlédla se po haraburdí kolem. Všude se povalovaly krabice plné plyšových medvídků, hraček, smotané růžové tapety a pod jeho rukama se pomalu rýsovala dětská postýlka.</div><div>"Tati!" vyhrkla dojatě a naštvaně zároveň.</div><div>"Přece si nemyslíš, že na všechno zůstaneš sama!" ohradil se a odložil plány, aby mohl svoji dceru obejmout.</div><div>Slzy dojetí mu okamžitě smáčely košili.</div><div>"Ale no tak," pohladil ji po vlasech. "Je to jen dětský pokoj, nic víc. Musíte mít přeci trochu místa. Nebo sis myslela, že se odstěhuješ?"</div><div>Zadívala se do těch zelených očí a popotáhla. "Jsem tak ráda, že vás mám."</div><div>"My tebe přece taky," ujistil ji a políbil na čelo. "Maminka i já ti vděčíme za šanci na nový život. Konečně budeme jedna rodina."</div><div>"Já vím," špitla a vyhlédla z okna na zasněženou krajinu.</div><div>"Pojď," vyzval ji, "půjdeme dolů k večeři."</div><div>****</div><div>Večeřet se začalo s malým zpožděním, protože Hermiona se zdržela v redakci Věštce déle, než si myslela. Vtrhla do domu jako tajfun, patřičně rozzuřená a zasypávala Ritu Holoubkovou všemožnými nadávkami. Ron se jen chlácholivě usmíval a zamilovaně svoji přítelkyni sledoval. Byl na její výstupy zvyklý, svým způsobem je zbožňoval.</div><div>Když se všichni rozsadili kolem stolu, Sirius povstal a pozvedl pohár s vínem.</div><div>"Přípitky mi nikdy moc nešly," přiznal hned na úvod, "pokud nepočítám ty opilecké na flámech s ohnivou whisky, Cat si je jistě pamatuje."</div><div>"Na to jsem byla až příliš opilá!" vykřikla jmenovaná a rozesmála tím celý stůl.</div><div>"Já taky," připustil Sirius. "Víte, tohle jsou první společné Vánoce pro moji rodinu. Těch několik posledních let jsme trávili, jak to jen říct, v pěkný rejži. A tak je pro nás ctí, že můžeme hostit tolik přátel. Starých známých," pozvedl číši směrem k Hagridovi, Cat a Ivanovi, "i nových známých," ukázal na Lenku a Nevilla a jiné, "ale i třeba ty, o kterých jsme netušili, že jsou naši přátelé," Severus Snape hleděl chladně do talíře a dělal, že narážku nepochopil. Laura, která vedle Severuse seděla, ho šťouchla do paže a Snape zkřivil tvář do něčeho, co vypadalo spíš jako škleb, než úsměv. "Proto je myslím jasné, že si v tento den vzpomeneme na všechny, kteří tu s námi měli být, ale nemůžou."</div><div>Sirius se na chvíli odmlčel, aby si dodal odvahy. Selene mu povzbudivě stiskla ruku.</div><div>"Tímto přípitkem," pokračoval pevným hlasem, "bych chtěl vzdát hold těm, kteří nás opustili. Jamesi Potterovi a jeho ženě Lily Potterové. Remusi Lupinovi a Tonksové. Albusi Brumbálovi, Fredovi Weasleymu, Alastoru Moodymu, domácímu skřítku Dobbymu, vlkodlakovi Alexandrovi, a všem ostatním, kteří obětovali své životy ve válce za naši svobodu. Na naše přátele!"</div><div>Všichni svorně povstali a pozvedli číše, aby si přiťukli. Hagrid strčil břichem do stolu a ten nadskočil. Několik lidí se pousmálo, ačkoliv většina měla v očích slzy smutku a dojetí.</div><div>"Na nový začátek!" řekla pevně Emily a zbytek po ní slova zopakoval.</div><div>****</div><div>Narcissa Malfoyová se s lehkým prásknutím přemístila. Věděla, že jde pozdě, ale zdržela se na ministerstvu. I dnes ji vyslýchali kvůli prohřeškům jejího muže. Poopravila si elegantní drdol a přehodila si tašku s dárky do druhé ruky. Kráčela svižně pěšinkou k domu. Pozvání na večeři od svého bratrance dostala před čtrnácti dny. Nejdřív chtěla odmítnout, vzhledem k bolestivé minulosti a nesváru mezi jejich rodinami. Ale později obdržela sovu od Selene, která ji v dlouhém dopise upřímně ujišťovala, že je jí vděčná za vše, co udělala pro Emily a Lauru, a že by jí potěšilo, kdyby se dostavila.</div><div>Dlouhé měsíce od války žila na okraji společnosti, jako všichni Smrtijedi a stoupenci Pána zla. Ministerstvo jednoho po druhém vyslýchalo, zatýkalo a veřejně soudilo. Lucius byl v Azkabanu a ona přišla o všechno - o přátele, o dům, veškerý majetek a postavení. Proto byla ráda, že jí někdo nabídl pomocnou ruku a pozval ji mezi lidi. Ačkoliv se bála pranýře.</div><div>"Jdeš, Draco?" ohlédla se za sebe na svého syna.</div><div>Draco stál pár kroků za ní, zabalený do černého pláště a zelené šály. V rukách svíral úhledně zabalený dárek se stříbrnou stuhou. Zíral vysokým oknem dovnitř domu, odkud bylo vidět do jídelny. U jednoho dlouhého stolu seděli jeho úhlavní nepřátelé ze školy, proti kterým celá léta bojoval. Všichni jedli, smáli se, vtipkovali - vypadali tak šťastně.</div><div>Ale on se díval jen na ni, na Lauru. Rudé vlasy měla zastřižené a ve vlnkách se jí točili kolem usměvavého obličeje. Dokonce i jizva na tváři vypadala menší. Byla nádherná, a pro něj vždycky zůstane. Právě přátelsky poplácala po rameni Severuse Snapea, který se tvářil jako by spolkl citron. Ale ve chvíli, kdy se k němu naklonila a něco mu zašeptala do ucha, roztál jako sníh a taky se pousmál.</div><div>Vypadala docela stejně jako ten večer, co se viděli naposled. Přesto byla jiná a on taky. Jejich role se vyměnili - ona teď patřila mezi nejuznávanější kouzelnické rody, on byl díky hříchům svého otce ten nejubožejší tvor na zemi. Nemá žádné právo vejít do tohoto domu a smazat úsměv z její tváře.</div><div>"Draco?" zeptala se Narcissa znovu s rukou položenou na zvonku.</div><div>"Já-já," zakoktal. "Já nemůžu."</div><div>"Draco!" zvolala za ním, ale to už se na místě otočil a utíkal pryč.</div><div>V hloubi duše ucítila provinilé bodnutí, to ona může za zmařenou lásku těch dvou dětí.</div><div>****</div><div>V tu samou chvíli měla Laura pocit, že ji někdo sleduje. Nervózně vyhlédla z okna do sněhové vánice a přísahala by, že zahlédla ty světlé vlasy a bledý obličej.</div><div>"Děje se něco?" zeptala se Selene tiše a vyhlédla stejným směrem.</div><div>Zakroutila hlavou a nabodla si na vidličku další sousto, když se rozdrnčel zvonek.</div><div>"Já tam zajdu," nabídla se Emily, pustila Viktorovu ruku a vstala od stolu.</div><div>Přišla k hlavním dveřím, otevřela a na prahu spatřila Narcissu.</div><div>"Paní Malfoyová!" vykřikla překvapeně. "Mysleli jsme, že to nestihnete."</div><div>"Prosím, říkej mi Narcisso," řekla žena unaveně.</div><div>Emily si všimla jejích vrásek a strhaného obličeje. Slyšela, že je pod neustálým dozorem a výslechem ministerstva. Muselo to pro ni být utrpení.</div><div>"Prosím, pojďte dál, Narcisso," pozvala ji. "Jste sama?" zeptala se trochu zklamaně a mhouřila oči do vánice, snad doufala, že spatří Draca.</div><div>"Ano, sama."</div><div>Emily jí odložila kabát, uložila dárky a uvedla ji do jídelny. Narcissa byla z tohoto setkání nervózní, když vešla dovnitř, většina hovoru utichla a všechny hlavy se směrem k nim otočily. Čekala nenávistné pohledy, urážlivé poznámky, ale všichni se spíš tvářili tak trochu zvědavě.</div><div>"Cissy!" zvolala Selene a použila její přezdívku ze školních let. "Mysleli jsme, že večeři nestihneš."</div><div>"Zdrželi mě na ministerstvu," vysvětlila trochu nesvá.</div><div>"Pojď, posaď se," nabídl jí Sirius židli vedle Emily a paní Weasleyové.</div><div>"Ráda," usmála se a myslela to ze srdce upřímně.</div><div>Když usedala ke stolu a hovor se zase rozproudil, otočila se k Selene a vyslala k ní děkovný pohled a nebyla jí zdaleka vděčná jen za pozvání na večeři. Selene pochopila a vřele se na svou bývalou sokyni usmála.</div><div>Jediný, komu u stolu zmrzl úsměv na rtech, byla Laura. To, že Narcissa přišla, znamenalo, že Draco pozvání odmítl. Sousto koláče se jí vzpříčilo v krku, a tak odložila vidličku. Příbor však dopadl s větším rachotem, než měl, a několik nejbližších se na Lauru otočilo.</div><div>"Jdu na vzduch," zamumlala a s námahou vstala od stolu. Prošla s velkým břichem kolem Narcissy, ale ta byla zabraná do rozhovoru s paní Weasleyovou o pletacích vzorech z Týdeníku čarodějek.</div><div>Emily odložila ubrousek, připravená vyjít za Laurou, ale Severus jí naznačil, ať sedí, a šel sám.</div><div>Našel Lauru za domem, stála zachumlaná v zimním kabátě a mhouřila oči do krajiny. Neplakala, i když moc chtěla.</div><div>"Perníček?" nabídl jí pochoutku, kterou vytáhl z kapsy.</div><div>"Nemusíte předstírat zájem, pane profesore," zakroutila hlavou, ale perníček si vzala. Uždibovala ho po malých kousíčcích.</div><div>"Neříkej mi profesore," zavrčel svým typickým tónem. "Jsem Severus."</div><div>Pokývala bradou a malinko se na muže vedle sebe pousmála.</div><div>"Nikdy jsem se nezeptal, proč zrovna já," řekl.</div><div>Zadívala se do jeho černých očí a upřímně odpověděla: "Protože se celý život trápíte. Miloval jste Lily, ale nechal jste ji jít s jiným mužem, a potom jste dělal vše pro záchranu jejich syna. Obětoval jste se pro nás všechny, roky hrál nebezpečnou hru a tajně nám pomáhal. A stejně vás všichni nenáviděli, tak proto. Zasloužíte si další šanci dokázat, že jste dobrý a čestný člověk, a prosím, nepochybujte o mém rozhodnutí, nevíte, co všechno jsem musela obětovat a nerada bych toho litovala."</div><div>Severus se zakousl do svého perníku, protože nevěděl, co říct. Chvíli tam oba stáli, uždibovali cukroví a pozorovali padající sníh.</div><div>"Víš, Draco je ještě dítě," řekl náhle, "proto dnes nepřišel. Vždy za něj rozhodoval Lucius, a když se má rozhodnout sám, tak to zkazí."</div><div>Laura se nezeptala, jak ví, co ji trápí. Jen se zachechtala: "Jo, to on umí."</div><div>"Kdybys někdy potřebovala s něčím pomoct," ukázal posunkem na její břicho, "tak dej vědět. Jsem tvým dlužníkem."</div><div>V ten okamžik se zrodilo zvláštní přátelství. Stáli tam vedle sebe, ponořený každý do svých myšlenek.</div><div>Severus poprvé za dlouhá léta nemyslel na Lily a Laura se přestala trápit tím, co bude dál.</div><div>V kouzelnickém světě se opět rozhostil klid, dny plynuly monotónním rytmem, docela jako kdyby žádná válka ani nebyla. Pán zla byl poražen a s ním padli i všichni jeho přívrženci.</div><div>Jenže, dá se Zlo vůbec porazit? Jak víme, že se zase nevrátí? Strašlivější, údernější a mocnější?</div><div>A budeme mít vůbec sílu se mu znovu postavit?</div> http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1109/epilog http://me-jmeno-ma-krev.blog.cz/1109/epilog Mé jméno, má krev... II Fri, 30 Sep 2011 11:42:21 +0200