Kapitola třináctá – Svět patří nám (část I.)

29. června 2016 v 7:59 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Když se druhého dne ráno po focení a rozhovorech vydala Eileen na snídani do Velké síně, spadla jí čelist a na několik okamžiků si myslela, že se ocitla ve špatném snu.

"To si děláš srandu?!" zavrčela vztekle Soňa, která souhlasila, že ji výjimečně ráno doprovodí. Venku bylo zataženo a ustavičně pršelo, tak jí nehrozil kontakt se slunečními paprsky.
Jejich reakce byla opodstatněná, obvyklé rytíře v brnění podél zdí nahradily plakáty nadměrné velikosti s podobiznami všech šesti šampionů. Výzdoba čtyř bradavických kolejí zmizela, a místo ní teď všude visely erby všech tří škol.
"A to jsi neviděla všechno," ušklíbl se Abe, který právě naštvaně odcházel a srazil se s děvčaty ve dveřích.
"Něco horšího než můj obličej naproti jídelního stolu?" pochybovala Eileen.
"Tohle," vysvětlil popuzeně a strčil jí do ruky čerstvý výtisk Denního Věštce. "Ta zatracená ženská překroutila každé naše slovo."
Eileen se za ním sotva stačila ohlédnout, jak rychle Albus mizel v davu spolužáků, kteří si na něj ukazovali a něco si špitali. Zřejmě dnes všichni noviny stačili přečíst dřív, než vůbec otevřeli ospalé oči. Ela zuřivě nalistovala stranu tři se svým rozhovorem. Mezitím obě zamířily ke zmijozelskému stolu a posadily se.
"Psychicky narušená?" opakovala Eileen nevěřícně slova, která ji udeřila do očí jako první. "Potomek bývalých vězňů z Azkabanu a samotného Pána zla? Trpící nedostatkem otcovské autority? To nemyslí vážně!"
"Ty ale trpíš nedostatkem otcovské autority," oponoval Edward, který jí nahlížel při čtení přes rameno.
"Ty máš problém se všemi autoritami!" probodla ho zuřivým pohledem.
"Ale mě nemají důvod probírat v novinách. I když…," zaváhal a vytáhl Týdeník čarodějek, "byl jsem zvolen nejpřitažlivějším čarodějem roku." Egoisticky se zazubil. "Znovu," dodal významně.
Dívky si ho však nevšímaly.
"Domnívám se, že svou sílu mám po svých předcích, jsem přesvědčená, že čistá krev Vy-víte-koho, ze mě dělá lepší čarodějku," citovala článek Eileen dál a slova prskala, jako by to byl jed. "Ta zasraná kráva Holoubková!"
Vzteky praštila novinami a několik spolužáků se po ní vyděšeně ohlédlo.
"Vždyť víš, jaká je," pokoušel se ji Edward uklidnit. "Vzpomeň si, co všechno loni napsala o mámě. Baví ji tahat na lidi špínu!"
"Tohle na mě ale nemá právo vytahovat," ohradila se Eileen vztekle. "Nikdy! Nikdy!" zopakovala a výhružně poulila oči. "Nikdy jsem ani slovem nahlas nepřiznala, že ten bastard byl náš příbuzný! Radši bych se nechala předhodit drakům, než abych vypustila z pusy něco o čisté krvi!"
Teď už její výbuch vzteku se zájmem sledovalo několik lidí.
"Já vím," bránil se Edward chabě před jejím útokem. "Já to vím, tvoje máma to ví, babička s dědou taky. No tak, Elo, nikdo jí doopravdy nevěří, že jsi to řekla. Uklidni se, než toho budeš litovat."
"Vždyť tyhle žvásty jsou přesně to, proti čemu naše rodina celou dobu bojuje!" rozhorlila se na maximum. "Ta pitomá nána nemá právo tohle psát! Za tohle mi zaplatí!"
Než ji Edward stačil utišit, ozvala se série několika hlasitých prásknutí. Všem spolužákům u zmijozelského stolu v jednu chvíli pukly sklenice s džusem a střepy se roztříštily na všechny strany. Několik lidí vyděšeně vyjeklo.
"To by myslím stačilo," ozvalo se tiše Eileen za zády.
Otočila se vztekle do tváře Severuse Snapea, který na ni shlížel se značným podrážděním.
"Jdeme," vyzval ji.
Když se k odchodu neměla, uchopil ji za loket a před zraky zvědavých spolužáků vyvedl ven z Velké síně.
Soňa s Edwardem ji vyprovázeli soucitným pohledem, dokud jim nezmizela z očí.
"Zajímalo by mě, co napsala o mně," mračila se Soňa a otočila na druhou stranu novin.
Edward neměl to srdce jí říkat, že ten článek nebude zcela jistě o moc lichotivější.
"Slečna Daškovová se na první pohled jeví jako beránek, ovšem vampyrismus v její krvi z ní dělá nejnebezpečnějšího účastníka Turnaje," citovala zamračeně a mezi očima jí vyskočila hluboká vráska. "Za hezkou tvářičkou se skrývá démon, který je připraven jít pro výhru přes mrtvoly."
Soňa ztratila slova, vztek v ní vřel tak silně, že kdyby se Rita Holoubková objevila na prahu dveří, okamžitě by po ní skočila. Než stačil Edward jakkoliv zareagovat, vstala prudce od stolu a vyběhla z Velké síně. Ignorovala skupinku prváčků, kteří si ostýchavě říkali o podpis. Cítila, jak se jí panenky očí zalily krví a z úst se jí draly špičáky. Vztek v ní vyvolával to nejhorší, vztek v ní potlačil kousíček lidskosti, který měla.
Edward vstal od zmijozelského stolu a přešel k tomu nebelvírskému, kde právě Dominique společně s Lily snídaly.
"Krásné ráno, dámy," pokynul jim.
"Co potřebuješ?" mhouřila Dom podezřívavě oči se lžičkou ovesné kaše na půl cesty do pusy.
"Četla jsi dnes Věštce?" zeptal se docela zbytečně.
"Myslíš žurnalistické peklíčko od Holoubkové?" povytáhla obočí. "Děsí mě, že jsem kdysi snila o kariéře pro Denního věštce. Pracovat s ní musí být fakt za trest."
Edward netrpělivě přikývl: "Poslyš, napadlo mě, jestli nesháníš do Bradavického zpravodaje posilu."
"Že bych napsala Ritě, jestli se nechce připojit?" žertovala.
"Ne," odsekl, "že bych se k vám přidal jako nový redaktor."
"Ty?!" vyprskla smíchy a všechna kaše se lžičky jí sletěla zpátky do talíře.
"Já," přikývl vážně. "Psal bych exkluzivně jen o Turnaji. Novinky, články, ankety. Rozhovory se šampiony. Skutečné, rozhovory se šampiony," zdůraznil. "Znám Eileen i Abeho líp než všichni ostatní, dokážu z toho hodně vytřískat a trochu je vylepšit v očích zbytku školy."
Dominique se stále tvářila dost pochybovačně.
"Poslouchej, musíme jim trochu pomoct," naléhal na ni důvěrněji. "Jsou to moji nejlepší přátelé, jestli je trochu nepopostrčíme, Holoubková je dalším článkem nejen rozhodí, ale zřejmě i znepřátelí. Potřebují si trochu zvýšit sebevědomí, nebo to projedou na celé čáře."
"Všechno, co napíšeš, ti musím nejdřív schválit, jasné?" mhouřila na něj oči.
"Samozřejmě," zazubil se.
"Doufám, že toho nebudu litovat," povzdychla si Dom, když od jejich stolu zase zmizel.
Lily taktně předstírala, že hledá něco v tašce, aby sestřenici nemusela odpovídat.

****

Abe Potter seděl toho odpoledne ve famfrpálových šatnách oblečený v dresu Nebelvíru. Za pár minut měl začít první trénink, ale on vždycky rád chodil s dostatečným předstihem před ostatními, aby zkontroloval, zda je všechno připravené. Z kapsy vytáhl vytrženou stránku z Věštce, kterého ráno vztekle hodil po Eileen. Byl to článek s jeho rozhovorem, nechtěl, aby ho četla. Rita Holoubková v něm odhalila tolik, až se styděl, jak moc do něj vidí.

"Albus Severus Potter trpí jasným komplexem ze slávy svého otce Harryho Pottera, chlapce, který přežil a porazil Vy-víte-koho. Vyrůstal celé dětství v stínu svého bratra, Jamese Pottera, okouzlujícího mladíka a skvělého střelce našeho národního týmu. Albus bohužel nezdědil tolik rošťáckého šarmu ani talentu pro famfrpál, jako jeho starší bratr, a proto se rozhodl vydat svojí vlastní cestou. Jeho pohnutky k přihlášení jsou očividné, i on chce kousek své slávy. Abe Potter je velice citlivý, ale silný mladý muž. Jeho šance na výhru by byly vysoké, ale osud mu postavil do cesty těžkou překážku. Jeho soupeřkou se stala Eileen Blacková, pohledná pravnučka Vy-víte koho a Potterova dlouholetá a tajná láska. Dokáže ublížit své vyvolené? Nebo udělá vše pro její záchranu na úkor vlastního úspěchu v Turnaji?"

Abe článek vztekle zmačkal do kuličky a hodil ho dobře mířenou ranou do odpadkového koše. Rita Holoubková během deseti minut neupřímného rozhovoru, kdy jí neřekl víc než pár slov, odhalila všechny pravdy, o kterých neměli jeho přátelé a rodina nejmenší tušení.
Přihlásit se do Turnaje byl pitomý nápad, všechno se zbytečně zkomplikovalo. Naštval tátu, protože mu slíbil, že na sebe bude dávat pozor. Jako dítě mockrát slyšel vyprávění o tom, jak jeho otce do Turnaje přihlásili záměrně a on musel nedobrovolně soutěžit. Viděl zemřít svého kamaráda a Abe svých chováním ty vzpomínky znovu oživil. A co teprve máma, ta musela trnout hrůzou…
Ze zamyšlení jej vyrušil příchod ostatních spoluhráčů, kteří se do šaten začali trousit jeden za druhým.
"Hej Abe, gratuluju!" halekal jejich brankář Gary.
"Z toho rozhovoru si nic nedělej," chlácholila ho sestřenice Roxy. "Holoubková je jen pitomá kráva!" Abe jim odpověděl nepřesvědčivým úsměvem a rozhodl se, že lepší bude, když se začne soustředit na hru. Famfrpál mu vždycky vyčistí hlavu.
Ostatní se začali převlékat do dresů a Abe vytáhl bednu s míči, když se dveře kabiny otevřely a dovnitř vletěl studený vzduch. Všichni instinktivně otočili hlavu tím směrem, na prahu stála ředitelka McGonagallová.
"Pane Pottere, na slovíčko," mávla rukou na Ala.
Albus hořečnatě uvažoval, co provedl, ale nemohl si vzpomenout, které porušení školního řádu mohlo přivést ředitelku až sem. Bylo jich nespočet, samozřejmě. Přistoupil k ředitelce a přemýšlel, jestli je už pravý čas nasadit kající se pohled.
"Tohle přišlo právě z ministerstva," podala mu srolovaný pergamen. Celý tým nenápadně poslouchal a nakukoval kapitánovi přes rameno "Zdá se, že se na poslední chvíli ještě upravovaly pravidla pro Turnaj tří kouzelnických škol. V rámci utužování mezinárodních vztahů se školy mezi sebou utkají o famfrpálový pohár."
"Já to nechápu," mumlal zmateně, ačkoliv slovům na pergamenu dobře rozuměl. Jen si je nechtěl připustit.
"Účastník Turnaje se nesmí podílet na famfrpálových zápasech své školy," vysvětlila profesorka vážně a vypadala, že sama s vyhláškou nesouhlasí. "Jste s okamžitou platností odvolán z postu kapitána a nebelvírský tým, stejně jako ostatní kolejní družstva, je rozpuštěn. Škola bude muset sestavit nové družstvo ze studentů všech kolejí, které se následně utká s Kruvalem i Krásnohůlkami. Je mi to líto, Pottere."
Zbytek nebelvírských začal okamžitě nahlas protestovat.
Abe tupě zíral před sebe a nevnímal. Už není kapitán družstva? Už si famfrpál nesmí zahrát? Přestali se převlékat do dresů a zkroušeně se jeden po druhém podívali.

****

K večeru Soňa ve zmijozelské společenské místnosti narazila na Olega Azarova, svého spolužáka z Kruvalu a čistokrevného upíra. Seděl v hloučku několika mladíků, včetně Michaila Lissenka, který se k Soně choval od vyhlášení šampionů nevraživěji než dřív.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptala se ho.
Oleg souhlasil a oba přešli do druhého rohu místnosti, kde měli větší soukromí.
"Co se děje?" zeptal se překvapeně. Byl to velice pohledný vysoký blonďák. Dva roky Soňu přemlouval, aby si s ním vyšla, než mu dala košem po sté a on ztratil trpělivost. Od té doby se vzájemně jeden druhému spíše vyhýbali.
"Včera jsem v lese na lovu narazila na mrtvého jednorožce," vysvětlila a zlostně na něho mhouřila oči. "Je ti jasné, že za zabití tak čistého tvora se budeš zodpovídat. Budu to muset nahlásit."
"Cože?" nevěřil svým uším. "Soňo, tomu snad nevěříš!"
"Měl rozervané hrdlo," dodala, "jsme jediní dva upíři na tomto hradě."
"Nikdy bych jednorožce nezabil!" bránil se. "Žádný civilizovaný upír by si to nedovolil. Smrt jednorožce se trestá smrtí vraha, to přece víš."
Soňa mu upřeně hleděla do očí, ale vypadalo to, že mluví pravdu. Když však nezabil jednorožce ani jeden z nich, kdo pak? Co jiného skrýval Zapovězený les?
Otočila se na podpatku a vyběhla z místnosti. Napadl ji jen jeden člověk na hradě, kterému by se mohla svěřit.

****

Eileen po výchovném kázání od Severuse strávila většinu dne předstíráním, že žádný článek od Rity Holoubkové neexistuje a neexistuje ani ona sama. Snažila se nevnímat, jak na ni spolužáci pokukují a za zády rozhovor citují. Albus zřejmě zvolil podobnou strategii a za celý den se jí kromě společných hodin nepodařilo zahlédnout ani Edwarda. Rozhodla se, že je nejvyšší čas čelit Rose. Po večeři zašla do knihovny, bylo to zaručeně jediné místo na hradě, kde se dá na Rose minimálně jednou denně narazit. Ne snad proto, že by byla vášnivá čtenářka, což byla, ale pracovala také jako dobrovolná knihovnice.
Chvíli bloudila mezi opuštěnými regály, ale nenarazila na živou duši.
"Rose?" zvolala opatrně.
"Neslyší tě," odpověděl jí Scorpius Malfoy, aniž by zvedl oči od rozečtené knihy. Eileen nahlédla do uličky, ve které se skrýval za vysokou hromadou svazků.
"Umlátils ji knihou po hlavě, nebo tak něco?" nadhodila sarkasticky.
"Vtipné," ušklíbl se. "Je v oddělení s omezeným přístupem. Řádí tam prý rarach. Snaží se ho už půldruhé hodiny chytit. Místy je to velmi napínavý a vyrovnaný souboj."
"Dík," odpověděla mu a vydala se mezi regály podle jeho návodu.
Opravdu našla Rose s hlavou mezi knížkami, jak se snažila raracha polapit.
"Ty mizerná potvoro!"
Vystrčila rozcuchanou hlavu ven a překvapeně zamrkala na kamarádku. Než se stačila nadechnout a zasypat ji otázkami, Eileen ji přerušila.
"Beze slov," umlčela ji. "Nechci už o tom ani slyšet. Stalo se a je to, zpátky to nevezmu. A ani bych nechtěla, udělala bych to znovu."
"Ale proč?" zeptala se Rose nechápavě.
"Jsi moje nejlepší kamarádka," vysvětlila. "A dlužím ti to. Tvým jménem jsem odpověděla na sovu z ministerstva, tvůj projekt má zelenou."
"Eileen!" vyhrkla Rose dojatě, když od ní převzala obálku z Ministerstva kouzel. "Jsi naprosto skvělá!"
"Povídej holubům," ušklíbla se. "Nebo ještě líp, Ritě Holoubkové osobně. Možná z příštího článku nevyjdu jako magor."

****

"Fascinující," zamumlala Lola překvapeně a sledovala lahvičku s temně rudou tekutinou proti světlu. Látka se pomalu převalovala ze strany na stranu, jak s nádobou pohybovala.
"Stačí kapka a je po tobě," zamručel Snape a lektvaru nevěnoval ani za mák pozornosti. Měl na stole hromadu testů letošních sedmáků a jejich opravování ho přímo mučilo.
"Ta děcka jsou rok od roku hloupější," zavrčel mrzutě. "Přestože do kurzu beru jen ty, co získaly hodnocení vynikající u NKÚ, nějakým zvráceným způsobem mi tam proleze i pár lidí s inteligencí trolla."
"To jsi říkal i o nás," usmála se, zastrčila lektvar zpátky mezi ostatní do dřevěné přihrádky a vyhoupla se na jednu z lavic. "A podívej, přežili jsme."
"Váš ročník stál za nic, někam jsi to dotáhla jen ty a Lupin," odvětil.
Lola svému kmotrovi neodporovala, nemohla jeho slova potvrdit, ani vyvrátit, s nikým ze svých spolužáků nebyla dávno v kontaktu.
"Četls dnešního Věštce?" změnila téma.
"Obádám se, že Rita Holoubková je nezničitelné zhmotněné zlo," připustil. "Musel jsem Eileen půldruhé hodiny uklidňovat. Podařilo se jí naštěstí jen roztřískat pár sklenic a podpálit mi knihovnu."
Mávl do rohu místnosti, kde na zemi leželo skutečně několik ohořelých a zuhelnatělých svazků.
"Řekls to mámě?" zeptala se opatrně. "Víš, co všechno by se mohlo stát, když se přestane ovládat."
"Není třeba jí přidělávat další starosti," zamítl její otázku. "Byla to jen chvilková nepozornost."
Lola chtěla namítnout, že když se naposledy přestala ovládat ona sama, skončila v Azkabanu, ale nechtěla Severuse rozrušit. Věděla, že je těžké pro ostatní pochopit, jaké prokletí s sebou nese Salazarova moc.
"Jak to mamka vzala? Že máme doma šampionku?" změnila náhle téma. "Je na cestě sem vymlátit z Eileen duši?"
"Podařilo se mi ji uklidnit a předat do péče tvých prarodičů," odpověděl. "Vyrušil jsem ji ze schůzky," dodal jen tak mimochodem.
"Mamka měla schůzku?" zopakovala nevěřícně. "Jako s mužem? Víno, večeře a tak?"
"A tak," přikývl a koutky úst mu zacukaly při pohledu na její šokovaný výraz. "Možná vás to překvapí, ale i vaše matka má soukromí."
"Naše mamka nemá soukromí a už vůbec nechodí na schůzky," kroutila hlavou nevěřícně a prohlížela si svého kmotra dost skepticky. "Jsi si jistý, že to nebyla pracovní schůzka? Nikdy jsem ji s žádným mužem neviděla, pokud nepočítám tebe. Kdo to byl?"
Snape zvažoval odpověď, když se ozvalo zaklepání a na prahu dveří učebny lektvarů se objevila Soňa.
"Jak vám můžeme pomoci, slečno Daškovová?" zeptal se Snape nerudně.
"Nikolaos," kývla Soňa na dávnou přítelkyni. "Můžu s tebou mluvit?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama