Kapitola třiapadesátá – Rodinné záležitosti

22. června 2016 v 11:47 | Kat |  Mé jméno, má krev II
Severus postával v rohu pracovny a ukládal své vzpomínky do myslánky. Poslední dny měl příliš práce a únava na něm byla znát. Už mu docházely síly na neustálé hry a přetvářky. Tajně si přál, aby už bylo po všem, ať to znamenalo cokoliv. Ale teď bylo jeho hlavní starostí dostat Lauru do bezpečí. A to ho trápilo víc, než si přiznával.

"Pane řediteli!" skrz dveře dovnitř vplul duch Krvavého barona.
"Ano?" otočil se s nerudným výrazem.
"Pane, viděl jsem Emily," vykoktal duch.
"A co má být?" pobídl ho netrpělivě.
Krvavý baron se zarazil: "Při vší úctě, myslím si, že utíká."
"Utíká?"
"Nesla si batoh, pane. Mířila pryč z hradu."
Snape střelil pohledem k místu, kde visely portréty ředitelů. Někteří taktně předstírali spánek, jiní zvědavě nakukovali. Sekal se s pomněnkovýma očima Albuse Brumbála.
"Bude lepší, když ji necháme jít," řekl bývalý ředitel klidně.
Snape přikývl. "Ale co když se vydala zachránit Lauru?"
"Nesmysl," odporoval Brumbál. "Má zřejmě jiný důvod."
V tu chvíli se dveře do pracovny otevřely a na prahu stanu udýchaná Alecta, která celou cestu sem běžela.
"Neumíš klepat?" sjel ji Snape ostře.
"Je tu Lucius," řekla stručně. "Přijel si pro Emily."
Severus sevřel prsty okraje myslánky, až mu zbělaly klouby.

****

Emily utíkala celá zadýchaná skrz bradavické pozemky. Měla na sobě hábit a nadávala si, že si neoblékla něco praktičtějšího. Zakopávala o vlastní nohy a neohlížela se za sebe. Hlavou se jí dokola honil ten podivný sen pořád dokola. Byla to pravda? Posílá pro ni Voldemort, aby mu předala svou moc? Jak se Lauře podařilo dostat se jí do hlavy?
Byla už skoro u hlavní brány, když zaslechla hlasy. Bez rozmýšlení a vrhla mezi nejbližší stromy a přikrčila se.
Srdce jí zběsile tlouklo, a když spatřila ve tmě Luciuse Malfoye a Šedohřbeta, měla pocit, že ten tlukot je jediné, co jde v tu chvíli slyšet. Dokonce zadržela dech, když se přiblížili.
"Nechápu, proč se takovou dálku musíme kodrcat zrovna my dva," vrčel Šedohbřet.
"Je to Pánův rozkaz," odpověděl Lucius trpělivě.
"Má už jednu, na co potřebuje tu druhou holku?"
Emily potlačila vyjeknutí a přikrčila se čelem k zemi. Pod kolenem jí zapraskala větev. Lucius a Šedohřbet se na místě zastavili.
"Co to bylo?" zeptal se Lucius pozorně.
Emily ani nedutala, vyděšeně se chvěla a modlila se, aby jí ze zad nesjel batoh a neprozradil ji.
Šedohřbet udělal pár kroků vpřed a zavětřil. Jeho vlkodlačí čich byl vyvinutý na jakoukoliv živou bytost. Mezi Smrtijedy se tradovalo, že dokázal rozeznat kouzelnickou krev od mudlovské.
"Cítíš něco?" vyzvídal Lucius.
Emily opatrně natáhla dlaně a úpěnlivě se soustředila na svou moc. Vyvolala slabý vánek, který nadzvedl listí kolem ní a vanul přesně opačným směrem od Smrtijedů.
Ještě chvíli tam postávali, než Šedohřbet zavrčel, že nic necítí. Potom se oba vzdálili směrem k hradu.
Emily počkala pár minut, dokud si nebyla jistá, že je v bezpečí. Vyškrábala se na nohy a vydala se rychle k bráně. Neměla v plánu se zdržovat tak dlouho, aby zjistili, že není ve své ložnici. Přikrčila se za vysoký sloup a omráčila stráže. Se zavrzáním otevřela bránu a utíkala.

****

Draco přetrpěl cestu zpátky do Bradavic s velkým sebezapřením. Seděl v kupé vedle Pansy a znechuceně poslouchal její hloupé řeči. V myšlenkách bloudil u Laury, kterou neviděl od okamžiku, kdy ho matka poslala za otcem. Otec na něj samozřejmě nečekal. Nejdřív se obával, že je Lucius odhalil. Ale podle chování usoudil, že o jeho vztahu s Laurou ví jen matka. Jak jinak, věděla o každém jeho kroku. Každopádně se postarala o to, aby se po zbytek prázdnin ke sklepení ani nepřiblížil. Celá ta záležitost ho tížila. Nestihli se rozloučit.
Vešel do Vstupní síně s elegantní taškou v ruce a okázale si uhladil vlasy. Nemohl se dočkat, až celou situaci probere s Emily. Doufal, že se na ni může spolehnout.
Že není něco v pořádku, mu došlo ve chvíli, kdy se k němu chvatně blížil Severus se dvěma Smrtijedy za zády. Napřímil se a čekal, až přijdou k němu.
"Pane řediteli," pokývl Draco na pozdrav. "Co pro vás můžu udělat?"
"Jde o Emily," řekl Severus neutrálně, ale hleděl mu zpříma do očí. "V noci zmizela. Tady pánové si myslí, že o tom něco víš."
Draco nervózně potřásl hlavou. Už byl zase sám.

****

Emily přespala v levném penzionu. Ráno se potloukala mudlovskou čtvrtí v Londýně a přemýšlela, co bude dělat dál. Koupila si nezajímavé džíny a vytahané tričko. Zjistila totiž, že ve svých oblíbených šatech je příliš nápadná. Sepnula si vlasy do culíku a snažila se tvářit obyčejně a tuctově. Problémem bylo, že při každém hlasitějším zvuku se lekla, že na ni útočí Smtijedi. Nevěděla, co bude dělat dál. Tak trochu doufala, že se jí bude v noci zdát další sen a dozví se něco nového. Marně.
Odpoledne se odvážila dobře zamaskovaná vyjít na Obrtlou ulici. Skrývala se v různých putikách a vyzvídala informace. Smrtijedi očividně dál bez výsledku pátrali po Harrym, žádné zprávy o jejím útěku se k ní nedonesly.
Přemýšlela o svých možnostech a dospěla k názoru, že Harryho nenajde. Nemohla se přemisťovat, měla pořád hledáček a Voldemort by ji okamžitě odhalil. Chtěla zkusit Rumunsko a hledat pomoc u Ivana.
Informovala se na nádraží o nejbližším vlaku na pobřeží, odkud mohla pokračovat lodí do Francie a trávila další hodiny čekáním na dřevěné lavičce. Mezitím se setmělo.
Zaklapla knihu, kterou si četla a narvala ji do batohu, přehodila si svoje malé zavazadlo přes rameno a vyrazila směrem na nástupiště dvanáct, odkud vlak za deset minut odjížděl.
Nevšimla si jich hned. Nejdřív zaslechla v podchodu nějaké kroky, ale když se otočila, nikdo tam nebyl. Vyklusala schody nahoru a ocitla se na nástupišti dvanáct. V první chvíli ji napadlo, že nikde nevidí ani živáčka, hned potom si uvědomila, že jsou z obou stran přistavěny dlouhé vlaky a než stačila zareagovat, kolem se zničehožnic rozprostřela bílá mlha. Ihned poznala, o co jde. Nesáhla pro hůlku, pomalu pokračovala v cestě k nejbližšímu vagónu.
Potom jí zatarasili cestu dva upíři. Jeden byl malý a úlisný, připadal jí slizký jako Peter Pettigrew. Druhý byl mladý, měl červené vlasy, jizvu přes tvář a chyběly mu dva prsty na ruce.
"Ale ale, kohopak to tady máme?" zahalekal ten menší.
Emily zůstala stát. "Co chcete? Nic nemám."
"Ale máš," vyvedl ji z omylu ten červenovlasý a naklonil zvídavě hlavu na stranu. "Že neuhádneš co?"
"Nemám čas na ty vaše upíří hry," odsekla připravená se bránit.
"Slečna se vyzná," hvízdl obdivně ten malý.
"Půjdeš s námi, ty malá Smrtijedko," rozkázal mladší, "nebo jak si to vy pošuci říkáte."
"Hele, já nejsem Smr-"
"Nepokoušej se vykrucovat," zarazil ji. "Já prohnilou čarodějku poznám na kilometry daleko."
"A žádný blbosti," dodal druhý.
Emily si naštvaně povzdechla. Upíři, co jí chytí při cestě k upírům. To je snad zlý sen.

****

Cat nemohla uvěřit svému štěstí. Banda Smrtijedů jí nezkřivila ani vlásek, přesně jak Voldemort slíbil. Prakticky ji vyhodili uprostřed Příčné ulice. Dopadla tváří k zemi.
"Příště takový štěstí mít nebudeš," oznámil jí Smrtijed stroze.
"Polib si," odsekla, ale to už byli služebníci zla pryč.
Zvedla se ze země a všimla si, jak lidé kolem prchají, jako by měla nějakou nakažlivou nemoc. Dívali se na ni skrz prsty a něco si šeptali.
"No honem, utíkejte," zavrčela vztekle.
Příčná ulice nevypadala tak, jako dřív. Obchody byly dávno opuštěné, výlohy rozbité. Některá okna a dveře byla ledabyle zatlučená. Celé místo působilo opuštěným dojmem, ale ona věděla, že uvnitř domů se skrývají čarodějové a kouzelníci s nečistým původem, kterým byla odebrána hůlka. Zůstali napospas zimě a hladu, bez střechy nad hlavou. I jí hůlku Smrtijedi sebrali a ona se poprvé v životě cítila opravdu bezmocná.

****

Harry seděl na kopci a upřeně sledoval Dobbyho hrob, který vlastníma rukama vykopal. Už ani nevěděl, kam se mu myšlenky toulají, když se vedle něho vnořil Sabbath.
"Polekal jsi mě," poplácal zvesela psa po čumáku. Sabbath se posadil vedle něho a soustředěně sledoval stejné místo jako Harry.
"Jsi stejný jako Laura," zasmál se Harry. Dovedl si představit, že přesně takhle by vedle něj seděla a utěšovala ho.
Pes zvesela zaštěkal.
"Laura by měla plán," zašeptal Harry do tmy a přímořský vítr mu rozcuchal vlasy.
Sabbath zakňučel a položil hlavu Harrymu do klína. Chlapec se usmál a podrbal zvíře za ušima.
"Doufám, že se odtamtud dostane. Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo, víš?"
Ve stínu kuchyně stála Fleur a skrz otevřené okno Harryho zaslechla. Potichu odložila talíře do dřezu a v duchu se za svou kamarádku pomodlila ke všem kmotřičkám vílám.

****

Při pohledu na ztrápeného Draca se Narcissa cítila provinile. Když viděla, jak bezcílně bloudí domem, a potom naštvaně odjíždí, slíbila si, že se pokusí děvčeti ve sklepení trochu pomoci.
Dohlížela toho večera na přípravu jídla a jednu porci pro ni ukořistila. Vzala balíček s jídlem, přikrývku, mísu a hojivé lektvary a nenápadně se vplížila do sklepení. U mříží nikdo nestál, protože všichni byli nahoře a cpali se jídlem. Beztak ji nikdo v posledních dnech už hlídat nemusel.
Zděsila se, jak se za dva dny Laura změnila. Ležela na kraji své kobky v roztrhaném oblečení, byla nesmírně pobledlá, špinavá a na obou dlaních měla řezné rány, které slabě krvácely. Byla to pravda, Pán zla jí bral krev pro ty svoje pokusy.
"Ach dítě," vydechla Narcissa zděšeně. Laura slabě zasténala.
Narcissa se stejně jako Draco neodvažovala otevřít celu a poklekla tedy k mřížím. Nejdřív vyčarovala teplou vodu a omyla Lauře obličej a ruce. Přes mříže k ní neměla dobrý přístup, ale nic víc se dělat nedalo. Potom jí dlaně ošetřila hojivým lektvarem. Pomohla jí vstát a posadit se na rozprostřenou přikrývku. Vylila vodu, kterou jí přinesl nějaký Smrtijed ve džbánku. Všimla si jejího tázavého pohledu.
"Je v tom veritasérum," vysvětlila Narcissa a naplnila džbán vodou v lahvi, kterou s sebou přinesla.
Podala jí napít a rozbalila balíček s jídlem.
"Musíš mít sílu," vysvětlila. "Nechám ti tu mokrou žínku, ať se můžeš omýt. Nemůžu ti přinést čisté oblečení. Musíš to stihnout, než se vrátí stráže. Počkám venku a budu hlídat," Narcissa se otočila k odchodu, lekla se, když ji Laura chytila za ruku.
"Riskujete," zašeptala unaveně.
"Dlužím ti to," opáčila Cissy.
"Bude zuřit," naznačila Voldemorta pohledem ke stropu.
"Už zuří," řekla Narcissa klidně a chvíli váhala, jestli jí to má prozradit. "Emily utekla z Bradavic," zašeptala po chvíli.
"Díky," vydechla si. "A díky i vám."
"V pořádku," kývla Narcissa.
Laura se chabě usmála a Narcissa jí váhavě oplatila.

****

"Umím chodit sama," osopila se Emily a vytrhla se upírovi ze sevření.
"Nebuď tak hr, holubičko," okřikl ji a chytil ji za loket znovu. "Žádný prudký pohyby."
"Ráda bych věděla, kam mě táhnete," vmetla mu do obličeje.
"Prostě sklapni, bolí mě z tebe hlava," pronesl znuděně a vláčel ji dolů ze schodů.
"Hele, já nejsem Smrtijedka!"
"Prokristapána, sklapni!"
Mračila se celou cestu, co ji odvlekl do podivné čtvrti v Londýně a táhl ji do sklepení nějakého domu.
Otevřel jednou rukou dubové dveře a vtlačil ji dovnitř místnosti plné upírů. Vypadalo to na nějaký večírek, jen pár se jich znuděně otočilo a zaregistrovalo jejich příchod.
"Tymiane!" radostné zvolání pocházelo od vysokého blond upíra. "Koho to vedeš?"
Červenovlasý Tymian Emily postrčil před sebe. "Malou Smrtijedku, Mikeu. No není sladká?"
Michael se hlasitě zasmál. "Trochu kouzelnické krve bych si dal."
"Nech si zajít chuť, pijavice," bránila se Emily ohnivě.
"No no, nemusíš být tak nepříjemná," pokýval Michael hlavou a přešel k ní blíž. Vztáhl k ní ruku a chtěl ji štípnout do tváře, ale zničehožnic mu vzplála celá dlaň zářivým ohněm. Vyděšeně uskočil, i když necítil žádnou bolest.
"Řekla sem ti to jasně, ne?" řekla Emily rázně a užívala si upírův šok.
"Co to sakra-?" ptal se Tymian, když se odněkud za závěsem vynořila Táňa.
Překvapeně na všechny zůstala zírat.
"Proboha ty blbče, okamžitě ji pusť!" okřikla Tymiana.
"Taťáno?" ujišťovala se Emily, že ji nešálí zrak.
"Co se tu děje?" vmísil se do zmatku Michael.
"Emily," pokývla jí Táňa na pozdrav. "Moc se omlouvám, je to banda nevychovaných idiotů! Tymiane, pusť ji!"
Tymian s nevolí Emily pustil, ale nepřestal se nerudně mračit.
"Pánové, tohle je Emily Blacková," představila ji Táňa a oba upíři ihned změnili výraz.
"Emily, tohle je Michael Blanchard a Tymian Daškov, moji partneři."
"Partneři?" chytila se Emily posledního slova.
"Založili jsme takový menší odboj," usmála se upírka a zatvářila se pyšně. "Odboj proti Smrtijedům."
Emily se vítězně blýsklo v očích. "V tom případě to mění situaci. Díky, Tymiane, že jsi mě sem přivlekl."
"Není za co," ušklíbl se upír potutelně.

****

Laura opatrně přežvykovala poslední sousto sendviče. Cítila se mnohem lépe a vyrovnaněji. Hřál ji pocit, že zachránila svoji sestru od tohoto šílenství. Proto, když Pán zla vtrhl do jejího doupěte, cítila se podivně pokojná.
"Kde je?!" zvýšil hlas.
"Kdo?" opáčila klidně.
"Nehraj hloupou!" okřikl ji, až trochu nadskočila.
"Nevím, kam šla," přiznala.
"Najdu ji!" pohrozil jí. "A uděláte, co budu chtít!"
"O tom nepochybuju," zamumlala.
Vrhl na ni ještě jeden rozzuřený pohled a odkráčel. Podivila se, že z toho vyšla tak snadno. Nemohla uvěřit vlastnímu štěstí. Radovala se však bohužel předčasně.

****

Ten večer se u Malfoyů konal večírek pro vybrané služebníky zla. Víno teklo proudem, všichni se bavili. Jedli vybrané lahůdky, hlasitě se smáli. Bavili se nakopáváním domácích skřítků, kteří je obsluhovali. Střídali se v mučení mudlovské ženy, kterou někdo přivedl. Chudinka ležela uprostřed místnosti v hloučku krvežíznivých Smrtijedů. Šedohřbet ji právě držel za vlasy a k všeobecnému obveselení ji nutil prosit o smilování.
Narcissa Malfoyová postávala v rohu a vyděšeně sledovala celou tu scénu.
Lord Voldemort seděl v koženém křesle. Za zády se mu vlnila Bellatrix a šeptala mu do ucha. Oba se perverzně chechtali. Ozvalo se slabé zasténání. Pán zla škubl provazem, aby svou oběť utišil. U nohou mu ležela pokroucená Laura se svázanýma rukama. V obličeji apatický výraz, jako by ani nevěděla, co se kolem děje. Ze zápěstí jí kapala krev, kterou Voldemort chytal do kalichu. S chutí se z číše napil a olízl si krev ze rtů. Podal pohár Bellatrix, která dmula ňadra pýchou. Mávnutím ruky pak Pán zla srazil bleskem k zemi ubohou mudlovskou ženu a na místě ji zabil. Dostalo se mu potlesku a hlasitých výkřiků.
Narcissa šokovaně hleděla před sebe.
"Musíme dostat Lauru pryč," zašeptal jí do ucha Severus Snape.
Cissy se vyděšeně ohlédla.
"Dlužíš mi to," připomněl jí. "Zachránil jsem Draca."
"Ale jak?"
"Viktor nám pomůže," kývl směrem k mladíkovi, který stál na opačné straně místnosti a vypadal, že by se nejradši vrhl na Voldemorta a na místě ho zabil. Pokývl jim na pozdrav.
Cissy se chystala ještě něco namítnout, když Voldemort zatahal za provaz a Laura bolestí vykřikla. Chytil ji za vlasy a vytáhl do sedu, aby se neválela po podlaze. Poplácal ji po hlavě jako nějakého psa, ale to už dívka omdlela.
"Dobře," zašeptala Narcissa. "Počítej se mnou."
Severus přikývl a zmizel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama