Kapitola třetí – Zapomenutá minulost (část I.)

24. června 2016 v 11:02 | Kat |  Mé jméno, má krev III
"To je moje cena… Chci ji…Čas běží…"

Lola se s trnutím probudila a posadila se na posteli. Z čela jí cvrčel studený pot. V pokoji panovala tma, ale za závěsem prosvitovaly první paprsky vycházejícího slunce. Vstala, prošla potichu kolem oddechující Eileen a přistoupila k oknu. Nenápadně odhrnula závěs a zadívala se ven. Slunce vystupovalo za nedalekými kopci, nad jezerem se vznášel mlžný opar. Všechno nasvědčovalo krásnému letnímu dnu. Lola se rozhlédla po podkrovním pokoji. Odjakživa tu místnost milovala a nevadilo jí, že tam bydlí s mladší sestrou. Lola měla své zdi polepené články o hledaných čarodějích, nad pracovním stolem jí visela mapa světa plná špendlíků a natahaných nitek. V rohu měla napůl sbalený batoh, který sebou tahala při svých nečekaných i plánovaných cestách. Nikdy si pořádně nevybalila, aby byla připravená kdykoliv vyrazit.
Ela byla oproti ní velmi nepořádná, v její polovině pokoje převládaly tmavé barvy, spousta knih a přísad do lektvarů. Lola by ani nespočítala, kolikrát u nich v pokoji hořelo, nebo obsahy kotlíků obhodily zdi pokoje. Eileen ráda experimentovala a důkazem tomu byly díry v koberci, černé skvrny na stropě, či ohořelá záclona a nové okenní tabulky.
"Je alespoň sedm?" zabručela rozmrzele Eileen, když pod Lolou zapraskalo uvolněné prkno podlahy.
"Půl šestý."
"Vrahu," hodila po ní polštářem, který sestra obratně chytila. "Jsi pošuk."
"Ty jsi pošuk," oplatila jí Lola a začala se oblékat do teplákové soupravy. "Myslíte si s Edem, že všechny obalamutíte. Slyšela jsem vás přijít ve tři ráno. Dlouhá vycházka na někoho, kdo má domácí vězení do konce prázdnin."
"Od tebe mravní kázání sedí," zamumlala Ela ospale do přikrývky "Nevím, koho vyloučili z Bradavic."
"Nevím, komu by už mohli v Azkabanu na dveře přidělat cedulku se jménem," opáčila Lola.
Eileen mávla rukou a proti Lole se vznesla hromada knih. Nikolaos je hbitě zarazila těsně u svého obličeje, nazula si druhou tenisku a plynulým pohybem poslala knihy zpátky do knihovničky, kam patřily.
"Být tebou, nachystám si dobrou výmluvu, slyšel vás celý dům," ušklíbla se a hodila po sestře polštář.
"Zatraceně," ulevila si Eileen.
Lola za sebou zavřela dveře a seběhla schody dolů. V kuchyni si napustila láhev vody a vyběhla do chladného rána.
Po každé noční můře se jí ulevilo jedině tehdy, když si pořádně zaběhala. Navíc trénink byl pro bystrozory denní samozřejmostí.
Lola nebyla prozatím bystrozorkou v pravém slova smyslu. Právě začala třetí a závěrečný rok výcviku, který vykonávání povolání bystrozora v plném rozsahu předcházel. Udělat přijímací zkoušky se jí povedlo bez větších obtíží, přestože ministerstvo zvýšilo své nároky na maximum. Z jejich ročníku se nedostal nikdo, jen ona a Teddy Lupin, který byl sice o rok starší, ale ve dvanácti dostal dračí spalničky, kvůli kterým musel první ročník opakovat, a tak se stali spolužáky. Lola byla ráda, že s Teddym může pracovat i nadále, byl jejím blízkým kamarádem od dětství. Navíc mezi sebou nesoupeřili, ale vzájemně se při trénincích povzbuzovali. Být bystrozorem znamenalo pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Cvičit, běhat, procvičovat ochranná kouzla, stopovat černokněžníky. Podávat hlášení, držet hlídky, spát napůl, jíst málo, hodně pít. Cvičit svou mysl, svou obranyschopnost, nitrozpyt a umět se bránit výborně s hůlkou i bez hůlky.
Zamyšlená oběhla rozlehlé jezero za domem a byla na nit promáčená. Nohy se jí pletly a chtělo se jí sebou praštit do chladivé vody, ale dala si za úkol ještě jedno kolečko. Slunce vyplulo na oblohu a začínalo pomalu ohřívat orosenou trávu.
Klusala zlehka kolem lesa, když koutkem pravého oka zahlédla mezi větvemi pohyb. Nijak ji to nepřekvapilo, zůstala ledově klidná. Zastavila se na místě, připravená bránit se, ať tentokrát udeří cokoliv. Z koruny stromů se střelhbitě snesl havran a zaútočil drápy na její oči. Rychle strhla obličej stranou a drápy jí sjely po tváři. Ohnala se rukou po zvířeti, objevil se záblesk světla a zvíře padlo mrtvé k zemi. Lola si přitiskla hřbet ruky ke krvácející tváři a přitom očekávala další útok.
"Není to tak těžké…," ozval se jí šepot u ucha. Prudce se otočila, ale nikdo tam nebyl. "Není tak těžké zabít…"
"Jdi k čertu!" rozkřikla se a utíkala směrem k domu.

****

Den, kdy se konalo finále mistrovství světa ve famfrpálu, byl konečně tady. Po týdnech příprav se celý kouzelnický svět nemohl dočkat večerního zápasu. Některé rodiny famfrpálové nadšení prožívaly více, než jiné.
"Dobré ráááno," protáhla se Lily líně a vešla do Potterovic kuchyně, která voněla snídaní všeho druhu. Vlepila pusu na tvář Ginny, která stála u plotny a připravovala snídani pro celou rodinu. Harry seděl za stolem a četl Denního věštce, Abe do sebe ládoval druhý talíř míchaných vajíček. Za okny sotva začalo svítat. U Potterových se takhle brzo nikdy nevstávalo, ale dnes byl zcela výjimečný den, který vyžadoval výjimečné chování.
"Kde je hrdina dne?" zajímala se Lily, když se usadila na svoje místo a po nejstarším bratrovi nebylo nikdy ani památky.
"Trénuje," zahuhlal Abe s plnou pusou a ukázal směrem na dvorek. James doopravdy proletěl kolem okna na koštěti, ale díky okolní tmě Lily nezahlédla nic než tmavou siluetu.
"Jamesi!" volala Ginny z okna. "Pojď jíst!"
"Nemám hlad!" křikl, když obletěl znova celý dům.
"Jamesi," přidal se Harry, aniž by zvedl oči od novin, "poslouchej mamku!"
"Harry, není mu pět," upozornila manžela Ginny láskyplně a postavila před něj talíř s topinkou.
Lily se natáhla po palačinkách, když si všimla, že Abe je duchem nepřítomný. Zíral na zadní stranu Denního věštce, na společenskou rubriku, kde byla dva dny stará fotografie z dražby cenností. Vedle vzácných hodin jdoucích pozpátku, které se vydražily ve prospěch nemocnice sv. Munga, stál Sirius Black, který hodiny zakoupil, společně s Eileen.
"Už jsi jí to řekl?" dobírala si bratra Lily.
"Řekl co?" hrál hloupého Abe a zrudl až na krku.
"Že se ti líbí, ty pako," posmívala se mu.
"Kdo se ti líbí?" chytla se toho hned Ginny a přestala věnovat pozornost palačinkám, které se ve vzduchu samy obracely.
"Nikdo, mami," zahučel Abe a probodl sestru vyčítavým pohledem.
Lily vyprskla smíchy a schovala se za Týdeník čarodějek, který měla předplacený, když do kuchyně vešel James. Celý zablácený a uřícený se posadil ke stolu.
"Tady je náš šampion!" zvolal Harry slavnostně a odložil noviny. "Jak se cítíš?"
James seděl celý zařezaný, v obličeji byl nepřirozeně zelený, něco nepřesvědčivě zamumlal a zaryl vidličkou v talíři palačinek, až mu zbělaly klouby. Jeho panika byla oprávněná, do národního týmu ho přijali teprve před půl rokem jako náhradníka, nicméně při posledním zápase s Francií se jejich nejlepší střelec Toby McFerrel zranil tak ošklivě, že nemohl do finálového zápasu nastoupit. James Potter se tak z náhradníka stal důležitým článkem týmu rychleji, než se mu kdy mohlo snít.
"Snad nejsi nervózní?" zeptal se Abe, aby odlákal sestřinu pozornost od svých rozpaků.
"Jsem v naprostém pořádku," řekl James dost nepřesvědčivě hlasem, který k němu neseděl.
"Ale no tak," chlácholila ho Ginny a políbila ho do vlasů. "Zvládneš to, jsi přece Potter."
"Je to jen famfrpál," popíchla ho Lily a moc dobře věděla, co tou větou způsobí.
James, Harry i Abe se na ni nevěřícně otočili.
"Jen famfrpál?" zopakoval Harry šokovaně. "Jak tohle můžeš říct?"
Lily, která jako jediná z rodiny pro tento sport neměla ani talent, ani pochopení, se přikrčila. "Dobrá, dobrá, už mlčím."
Ginny se na dceru povzbudivě usmála. Ač sama kdysi famrfpál milovala a po ukončení Bradavic hrála pár sezon za Holyheadské harpyje, nadšení z tohoto sportu nebylo ani zdaleka tak veliké jako u jejího manžela a synů. Oba s Harrym předpokládali, že i mladší Albus se stane profesionálním hráčem, pokud se udrží ve formě, což znamenalo, že už taky brzo vyletí z hnízda a doma jim zůstane jenom Lily. Najednou ji představa prázdného domu bez dětí rozesmutnila. I když jich byl někdy opravdu plný dům a neminul den, aby nemusela řešit nějaký konflikt, zejména mezi Jamesem a Albusem, nedokázala si představit, že je děti brzy opustí. Bolestně ji zasáhla myšlenka, že tento výlet na mistrovství je možná poslední, který podnikají společně jako rodina.

****

Blížil se konec prázdnin a Rose Weasleyová se ke své úlevě i s bratrem vrátila domů k rodičům. Už jen pár dnů ji dělilo od návratu do školy a nečekala ji žádná povinnost, než návštěva mistrovství světa ve famfrpálu. A nakonec, proč ne, říkala si v duchu, když se celá rodina šplhala do kopce. Třeba to bude i zábava.
"Ztratili jsme se, Rone, tak si to přiznej," funěla její matka Hermiona celá zardělá. "Jdeme úplně opačným směrem!"
"Neboj se," uklidňoval ji Ron s mapou v ruce, "za tímhle kopcem by ten tábor měl být."
"Tati, jdeme už hodinu," naříkala Rose s batohem na zádech. "Říkals, že je to jen pár metrů."
Vyráželi ještě za tmy, ale slunce bylo už dávno vysoko na obloze a cestou nepotkali ani živou duši.
"Vy ženské, nic nevydržíte," obvinil je Ron popuzeně. "Hugo se dobře baví, že?"
Hugo se pokusil o něco jako úsměv a zůstával na otcově straně jen z principu. Ale upřímně si myslel, že mapu si do rukou měla vzít raději máma. To ona je mozek rodiny.
Vyšplhali se namáhavě až na vrchol kopce. S dávkou naděje se zadívali dolů do údolí, ale neviděli nic než lesy. Žádný tábor. Žádný náznak civilizace.
"Museli to přestěhovat, nebo co," zamumlal Ron zmateně.
Hermiona svého muže obdařila skeptickým pohledem a násilím mu vyrvala mapu z ruky. Rose shodila batoh na zem a rezignovaně se posadila ho trávy. Nakonec to taková zábava nebude, možná, že budou v těch lesích bloudit další dva dny. A z večerního zápasu nic neuvidí.

****

Ani ráno u Blackových nepatřilo k idylickým. Zatímco se zbytek rodiny chystal na přemístění do famfrpálového tábořiště, Laura si vzala Eileen stranou do knihovny a dávala ji kázání, protože jak Lola předpokládala, celý dům věděl, že se s Edwardem vyplížili v noci ven.
"Já nevím, kde jsem udělala chybu," povzdychla si Laura. "Příliš jsem tě rozmazlovala?"
Eileen s rukama založenýma na prsou se kála. Snad se i trochu styděla, ale z její tváře málokdy bylo poznat, co si doopravdy myslí.
"Chyběl ti mužský vzor nebo tak něco?" přemýšlela dál její matka nahlas. "Já vím, že naše rodina nikdy nefungovala jako ty ostatní, ale oba jsme se snažili věnovat ti všechen čas."
"Jestli začneš teď vyprávět tu historku," varovala ji Eileen, "jak na svatbě tety Emily byl každej v páru a šťastnej, a vy dva jste se z žalu opili a vznikla jsem já, odcházím."
Laura se zhluboka nadechla: "Podívej, já vím, že to se mnou není jednoduchý, ale s vámi dvěma taky ne. Nejdřív lítala z průšvihu do průšvihu tvoje sestra a teď ty. Děláš to z pubertálního trucu, nebo tak něco?"
Ela zavrtěla hlavou a byla k smrti vděčná, že Laura počkala s kázáním až po snídani a nepodávala si ji na talíři před celou rodinou. Edward by se jí určitě posmíval, i když sám dostal vynadáno tak, že pod křikem tety Emily prasklo na stole několik sklenic a sova s poštou z ministerstva se v okně otočila letěla zpátky, aniž by dopisy doručila.
"Nepotřebuješ trávit víc času se svým otcem?" napadlo ji při přecházení z místa na místo po pokoji.
"Ne, díky," zamumlala Eileen. "Vidím ho denně ve škole."
"Fajn," přikývla Laura. "Podívej, za týden se vracíš do Bradavic, je mi fuk, jestli prolezeš s odřenýma ušima a napomenutím od profesorů. Ale ty OVCE uděláš, a pak si pro mě za mě z Azkabanu udělej hotel, jasný?"
"Jasný," souhlasila Ela. Byla to férová nabídka.
"Tak jo," zamručela Laura smířlivě. "Jak mi šlo kázání?" dodala uvolněněji.
"Lepšíš se," uznala Ela a Laura ji laškovně objala kolem ramen.
"Tak pojď, Sirius se na ten famfrpál třese celý měsíc, už si pro nás vymyslel i bojový pokřik."
"To snad ne," zaúpěla Ela. "Nemůžeme být prostě nenápadní?"
"Myslím, že budeme muset mít i dresy s nápisem James Potter. Každopádně strýc Harry jich pár nechal udělat a rozdával je na ministerstvu," připustila Laura. "Nevím, jestli se od nás očekává, že je opravdu budeme nosit, nebo je to jen žert."
Eileen, která se s Albusem přátelila prakticky sedmnáct let, věděla, že rodině Potterových se o famfrpálu nikdy a za žádných okolností nežertuje.
****
"Mistrovství světa ve famfrpálu není jen sportovní událost, je to čest! Čest pro naši zemi, že může turnaj pořádat. Zároveň je však naší povinností zajistit bezpečný a hladký průběh celého konání, je to jasné? Bystrozorko Blacková, nudím vás snad?"
Lola se zarazila uprostřed zívnutí a rychle zase pusu zavřela. "Nenudíte, šéfe," ujistila Harryho rychle a Teddy Lupin stojící v řadě vedle ní se zachechtal.
Harry pokračoval v proslovu, a když byl na konci řady, Lola šťouchla Teddyho do žeber.
"Mělas v noci spát," popichoval ji šeptem Teddy.
"Tys měl v noci spát, vypadáš jako strejda Ivan po týdenním flámu bez krve."
"Byl jsem s Vicky," zašeptal Teddy a Harry mu věnoval přísný pohled. Oba na chvilku zmlkli.
"Budete pracovat každý samostatně, v přidělených pozicích," oznamoval Potter.
"Abyste se Vicky neumuchlovali," zašklebila se Lola.
"Co to máš na tváři?" zamumlal Teddy.
Lola se bezděčně poškrábala na drápancích od havrana. "Napruzená sova," zalhala.
Teddy se přidušeně zasmál a barva vlasů se mu změnila z jeho běžně hnědé na modrou, zelenou a zpátky.
"Bystrozore Lupine," oslovil ho Harry přísně.
"Zde," vystoupil Teddy z řady.
"Vy budete hlídat sektor ministerského lóže."
"Ano, pane," souhlasil a zařadil se zpátky.
Lola se naštvaně zamračila. Nejen, že ji nutili tady šaškovat od rána, ale ještě ani nebude hlídat svoji rodinu?
V řadě jich stálo asi patnáct, bystrozorů různého věku, staří, i barvy pleti. Ale ona byla jedinou ženou. Proto nosila stejný stejnokroj jako muži - černé kalhoty a černou koženou bundu s odznakem ministerstva kouzel. Ona a Teddy tam měli znak noviců, byli z celého oddělení nejmladší jak věkově, tak služebně.
Harry přejel několik dalších jmen, než se dostalo na ni.
"Bystrozorko Blacková!"
"Zde," hlásila se o krok napřed z řady.
"Vy budete dohlížet na lóži zahraničních ministrů."
"Ano, pane," souhlasila.
"Můžete si procvičit cizí jazyky," neodpustil si Harry vtip.
"Ano, pane," zamručela méně optimisticky a několik lidí se zasmálo. Všichni si ještě pamatovali, jak se jí během loňského mistrovství světa v Polsku podařilo nechtěně urazit ministerského předsedu. Její nedorozumění musel omlouvat sám Kingsley Pastorek, kolegové z oddělení si z ní stříleli ještě celý měsíc.
"Třeba potkáš nějakého šarmantního cizince," dobíral si ji Teddy.
"Sklapni, Lupine."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama