Kapitola třetí - Hříchy opilého rodu Blacků

20. června 2016 v 9:22 | Kat |  Mé jméno, má krev I
Siriusovi třeštila hlava po tom nočním soukromém večírku v jeho pokoji. Ale chtě nechtě musel na snídani. Matka ho nejspíš přetrhne i za to desetiminutové zpoždění.


Neslušně zazíval a loudavě vešel do jídelny. Přesně jak očekával, Regulus zaujatě o něčem debatoval s Narcissou, matka měla ve tváři výraz, který nasvědčoval tomu, že kdyby se za vraždy netrestalo, byl by Sirius už mrtvý. Otec zase nebyl doma, žádná novinka. Bella si ho povýšeně změřila a dál vznešeně upíjela čaj.
Sirius ke své nelibosti zjistil, že jediné volné místo je jen vedle ní. Zamručel na pozdrav, o který stejně nikdo nestál a nikdo na něj neodpověděl. Když Bellu míjel, dal si záležet na tom, aby vrazil do její židle. Plán vyšel dokonale. Bella s hlasitým zaječením vyskočila a vyplazovala jako pes svůj opařený jazyk. Sirius se potěšeně rozvalil na židli a natáhl se po sklenici mléka. Úsměv mu však okamžitě zmizel, všichni totiž okamžitě zjistili, kdo za výskot Bellatrix může. Ihned nasadil výraz naprostého neviňátka. Na většinu holek zapůsobil, jenže jeho matka se spíš podobala v tu chvíli sedmihlavé sani než něžnému pohlaví.
"Ty debile!" vřískla na něj sestřenka.
Sirius překvapeně zamrkal a ohlédl se za sebe, jakoby hledal někoho stojícího za sebou, jelikož tam ale nikdo nebyl, otočil se zpátky.
"To jako já?"
"A kdo jiný!?" Bella mu teď silně připomněla vlastní matku. Pila mu krev, ale ovládal se.
"To nevím."
Bellu naprosto vytočil jeho klidný a ledabylý výraz. Vzala nejbližší věc, co našla, to jest palačinka s džemem a hodila mu ji do obličeje.
Regulus s Cissou vyprskli při jejím triumfu smíchy. Walburga Blacková nasadila kamenný výraz a nezúčastněně zalistovala v Denním Věštci. Potěšeně se však za novinami ušklíbla. Sirius s klidem dál seděl a nechal si stékat šlehačku po tváři. Pak ji prstem setřel a olízl.
"Dobrá… Ale no tak, Bello, na nic lepšího se nezmůžeš?"
Vítězoslavný výraz jí okamžitě stékal z obličeje jako ta šlehačka jejímu soupeřovi.
Zalapala po dechu: "Imbecile!"
Sirius si ji pobaveně změřil pohledem a Bella si nemohla nevšimnout těch okouzlujících jiskřiček v jeho očích. Odvrátila se od něj a posadila se zpátky ke stolu. Za to Sirius se postavil a z ruky mu záhadně vypadla sklenice mléka, jejíž obsah skončil v Belliném výstřihu.
"Já nechtěl." Ta věta sršela přímo ironií.
To bylo moc nejen na Bellatrix, ale i na paní Blackovou.
"SIRIUSI!"

****

Lucius se odtrhl od dívčích rtů a oba se zděšeně zaposlouchali. Za dveřmi byly slyšet kroky.
"Otec," sykl a děvče se vyděsilo ještě víc.
Abraxas zaklepal a bez meškání vešel dovnitř. "Ven!" vyštěkl na služebnou, která zaujatě oprašovala spodní regál plný knih.
Poslušně přikývla, a aniž by se podívala svému pánu do očí, vyšla z pokoje a zavřela za sebou.
Lucius s nevinným výrazem vrátil do regálu knihu o černé magii a otočil se na otce.
"Potřebuješ něco, otče?" Pohodil svými světlými vlasy a jedním rychlým pohybem si je stáhl do ohonu. Když k jeho aristokratickému vzhledu přidáte ještě ty hluboké modré oči a urostlou postavu, roztřesou se každé dívce kolena. Je pravda, že největší zástupy dívek obdivovaly právě Luciuse a Siriuse. Zatímco Sirius proslul svými krátkodobými vztahy, nezkrotnou něhou a vždy vřelými polibky, Lucius byl pro vztahy dlouhotrvající, ale ta vyvolená si mohla být zrovna jistá, že není jediná, se kterou tráví volné odpoledne po vyučování. A Luciusovi taky záleželo na tom, aby jeho přítelkyně byla výhradně z dobré čistokrevné rodiny-dost omezený výběr.
Abraxas se usmál: "Byl jsem u Pána zla, tvá snoubenka, včera v noci dorazila."
Lucius přikývl, jako že bere na vědomí. "Už o tom ví?"
Abraxas se usmál ještě víc "Ano, o vaší připravované svatbě již ví."
Lucius povytáhl obočí. Svatbě? Nejdou na to nějak rychle? Vždyť ještě nemám dodělanou školu, a pokud vím, Selene taky ne. Zajímalo by mě, jestli má na tuhle ,,šťastnou událost", jak to s oblibou nazývá matka, stejný názor. Pokud si dobře pamatuju, vždycky byla nasmírně tvrdohlavá a umíněná. Pochybuju, že se změnila.
"To se jako máme brát kdy?" vypálil na otce.
"Nevypadáš zrovna vesele," usoudil starší Malfoy a neodpověděl na otázku.
"Měl bych?"
Abraxas se zamračil. "Jistě. Selene je skvělá partie. Máš být hrdý na to, že si tě vybral sám Pán. Čím jiným má prokázat, že ti bezmezně věří?"
Lucius rozhodil rukama. I jeho hlas byl chladný. "Já jen, že se vy dva na něčem dohodnete úplně bez nás a ani jednoho nezajímá náš názor. Počítám s tím, že se Selene neudržela a otce seřvala, že?"
"Jak to o svém Pánu mluvíš? Co si to dovoluješ? Vůbec si nevážíš toho, co pro tebe dělá. Nevážíš si toho, co pro tebe dělám já! Nevážíš si toho, že jsi Smrtijed!"
Lucius se bezděčně dotkl místa, kde měl pod rukávem vyryté Znamení zla.
"Ale vážím…," zašeptal.
"Ano? Ale dáváš to nějak podivně najevo! Podívej. Vy dva se prostě na přání Pána vezmete, i kdybyste nechtěli. A svatba bude ihned, jak dokončíš studium v Bradavicích a Selene dodělá poslední ročník v Rumunsku. A už se s tebou o tom odmítám bavit. Vaše zasnoubení bude v pátek na oslavě všem oznámeno. Je to hotová věc, Luciusi."
Abraxas se spěšně otočil a zamířil ven z knihovny. Lucius praštil rukou do stolu a svezl se na židli.
"A mimochodem," dodal Abraxas, když stál mezi dveřmi, "ty tvoje románky se sestrami Bellatrix a Narcissou Blackovými, Alykou Dolohlovovou a naší služebnou a ty o kterých ještě nevím skončí, jasné?"
Lucius překvapeně vzhlédl.
"Mám své zdroje. A chci po tobě, abys svou roli snoubence přijal se vším všudy. Tudíž budeš Selene věrný. A jestli ne, já to zjistím a pro tebe hůř, jestli na to přijde i Pán zla."
Lucius zaťal ruce v pěst. To mi tak ještě scházelo…

****

Bellatrix nasupeně vyšla z obchodu a vrazila do rukou Siriusovi bez jediného slova tašky s nákupem. Blížilo se poledne a v Příčné ulici moc lidí nebylo. Proto si jich každý kolemjdoucí nemohl nevšimnout. Cissa s povýšeným výrazem, Bella s nosem nahoru, Regulus s pohledem zabořeným v zemi a Sirius obložený nákupy s tváří tak zhnusenou odporem, že vypadal, jakoby mu do krku narvali kilo citrónů.
Ještě, že se mi podařilo matce ráno uhnout nebo bych tu ten nejspíš chodil s monoklem přes celý ksicht. Ani nevím, jestli mě víc vytáčí matka nebo Bellatrix. Už aby bylo po tom pitomým večírku a ona se zase spakovala. Čúza jedna namyšlená……Je pěkná a chytrá, to jo. Co na ní vlastně nesnáším? Ach bože, já tady v duchu tajně obdivuju svou vlastní sestřenku! Už začínám být úchylný jako Regulus. Jsem zoufalý, měl bych se sebou něco udělat…
K Siriusově nelibosti ho z úvah vytrhl právě její hlas: "Tak, myslím, že do večera zbývá dost času, ne?"
Ciss přikývla a pohodila svou hřívou vlasů, všem tím připomněla Luciuse Malfoye. "No, já mám smluvenou schůzku s Kristin. Takže padám." A tak taky uskutečnila.
Regulus nereagoval, típl cigárko a beze slova se jeho kroky stočily k Obrtlé ulici. Zase šel obhlížet do obchodů předměty výhradně plné černé magie. To mu bylo podobné.
"Já už taky něco mám," vytrhla Siriuse už po druhé během pár okamžiků z myšlenek Bella. "Takže laskavě vem tohle domů," ukázala na haldu svých nákupů. "A tohle k tomu přidej," dodala a vrazila mu do ruky další tašku.
To už bylo ovšem na Siriuse dost a navztekaně odhodil všechno naráz na zem. Bylo mu jedno, jestli ho matička doma potrestá nějakou kletbou, bylo mu jedno, jestli se mu Regulus vysměje, bylo mu jedno, jak zareaguje Bellatrix.
"Nejsem ničí sluha." Jeho samotného překvapilo, že se mu zlostí ani netřese hlas.
Čekal na Bellatrixinu reakci. Ona však dál stála s tím uhrančivým pohledem a pobaveně se smála. " No konečně. To ti to trvalo. Už jsem se bála, že se necháš tahat za nos celý den."
Znechuceně si odfrkl: "Ty jsi pořád taková mrcha!"
,,Vážně?" přišla k němu blíž. "Vážně si to myslíš?"
Sirius se zamyslel. Už se zase nachytal, jak na ni myslí v úplně jiném světle. Je to mrcha, ale pěkně podlá a svůdná mrcha…
"Jo, to si myslím."
Pohodila vznešeně hlavou a zasyčela: "O tom pochybuji."
"A odkdy se ty vlastně bavíš s tím nafoukaným a vygumovaným Siriusem Blackem?"
"Od té doby, co jsem si myslela, že se změnil. Ale jak koukám, pořád je to ten samý pitomec."
"Jo, to je. Ten pitomec totiž dodneška nechápe, jak tahle, lehká holka, může být jeho rodina."
"Co jsi to řekl?" vyštěkla.
Sirius se potěšeně ušklíbl: "Že jsi obyčejná coura. Všichni ví o těch tvých aférkách." Jednoduše to na ni vypálil.
Bella byla jediným dlouhým krokem u něj a vrazila mu facku. "Takhle o mně nemluv! Vůbec mě neznáš!" Třásla se, ale její hlas nebyl plný nenávisti. Sršel něčím jiným, ale Sirius to nedokázal přesně odhadnout.
"Ne?" podivil se. " Že neznám?"
"Ne. A pokud vím, ty taky nejsi ve vztazích zrovna, no, jak bych to řekla…věrný."
Sirius pocítil zklamání. Teď si připsala bod ona.
"Štve tě, že se Malfoy nezasnoubil s tebou, že? No jo, chrápete spolu už tři roky, to by k tobě měl projevit určitou náklonost."
Bella znovu natáhla ruku k facce, ale Sirius s tím počítal a předem uhnul.
"Máš to ale blbej den, co sestřenko?" zasmál se škodolibě svým hysterickým a štěkavým smíchem. Vrazil si ruce do kapes a loudavě se vydal na druhý konec ulice.
Bella navztekaně kopla do tašek s oblečením a hlasitě zaklela na Siriusovu adresu. Kdyby nebylo denní světlo a všude kolem neočumovali ti mudlovští šmejdi, přísahám, že bych ho zaklela… Nechápu, jak takového primitiva může obdivovat tolik holek! Vlastně chápu. On je totiž vážně temperamentní. Neříkám, že není vygumovaný, ale něco v sobě má. Je přitažlivý a okouzlující…Já se jsem teda sakra zoufalá, že už myslím i na vlastního bratrance. Není to úchylný…? Je to idiot. Moc šarmantní idiot…Jak asi líbá? Bellatrix Blacková, ovládej se!
Zatřepala hlavou a dala se do sbírání těch věcí. Snažila se na něj nemyslet, ale nepodařilo se jí to ani během celého odpoledne.

****

Selene namáhavě otevřela oči. Cítila neskutečnou bolest po celém těle. Silou vůle se však přinutila rozhlédnout po místě, kam ji otec po svých lekcích slušného chovaní odnesl.
Ke svému potěšení zjistila, že leží ve svém pokoji. Nebyla tu těch šest let, ale přísahala by, že zůstal úplně stejný, jako tenkrát, když jí otec odváděl jako jedenáctiletou pryč. Bylo to pár hodin od maminčina pohřbu… Selene zaznamenala, že se jí do očí prodírají slzy. Nějak to na ni zase spadlo. Rychle zamrkala a rozhlédla se raději kolem sebe. Ležela na majestátně vyhlížející posteli s nebesy. Dovnitř dopadalo polední světlo velkými okny a v tom svitu pozorovala vířící prach.
Uvědomovala si, že je tu opravdu vše tak, jak to tu zanechala. Rozházené hračky, otevřená prázdná almara, přes židli přehozené šaty, co měla na pohřbu a taky na starém piáně ležela nějaká obrácená fotografie v rámečku. Nemohla si vybavit, která to je a poháněna nesmírnou zvědavostí se i přes velké potíže přinutila posadit a o pár minut později dokonce i stála.
Pomalými a šouravými kroky přešla místnost. Míjela toaletní stolek plný kartáčů na vlasy, spon a šperků, na zemi zakopla o porcelánovou panenku, při každém kroku se zdvihal ze země prach. Mohl mi tu tatíček uklidit, to by ho přece nezabilo… Chvíli se kochala představou jak hrozivý lord Voldemort pobíhá po domě s kbelíkem vody a hadrem. Zajímavé.
Konečně stála u rozladěného piana uprostřed místnosti. Pamatovala si, jak ji jako malou nutili pravidelně na něj cvičit. Roztřesenýma rukama vzala fotografii a pomalu ji otočila.
Byl na ní na první pohled naprosto dokonalý pár s baculatým dítětem. Mladičká čarodějka s dlouhým závojem vlasů, velkýma očima a obrovským úsměvem. V náručí chovala svou dvouletou dcerku. A kolem pasu tu dívku držel mladík. Polodlouhé vlnité hnědé vlasy, chladné a neupřímné oči. Vypadali tak spokojeně a zamilovaně…Byla to pravda? Miloval ji nebo to už tenkrát byla jen vraždící stvůra? Ne, milující člověk by nedokázal ublížit ženě, která mu porodila dítě, natož aby ji zabil! Co se s ním stalo? Proč je takový?
V Selene se zvedla vlna nezkrotné nenávisti a vší silou mrštila fotografií na druhý konec pokoje. Rámeček se roztříštil o zeď. Zaťala ruce v pěst a nehty se jí zarývaly hluboko do kůže. Statečně se bránila slzám…

****

Když se umyla, vyléčila ta závažnější poranění a upravená vyšla ven. Kolem nohou jí proběhli její psi a po chvíli zmizeli mezi neupravenými záhony. Vypadalo to tu tak známě, jako by se zastavil od jejího odjezdu čas. Zmocnil se jí sklíčený pocit.
Položila vedle kamenného náhrobku na zahradě kytici maminčiných oblíbených květin. Kytici nejrůznějších druhů růží. Selene si pamatovala jak maminka na zahradě den, co den o ně pečovala a starala se stejnou něhou a láskou jako o vlastní dceru. Proto jí je přinesla na hrob. Rostly tu dál, přestože se o ně nikdo tak dlouho nezajímal. Slíbila si, že to napraví.
Tak dávno…Proč jen to nejde vrátit? Moc mi chybíš…Otřela si obrovské slzy, které ji štípaly v těch ranách na tváři. Proč ti to udělal? Proč, maminko, proč…?
"Mohlo mě napadnout, že budeš tady."
Zamrazilo ji, rychle si otřela tváře, uzavřela už po několikáté od svého příjezdu svou mysl a odhodlaně se otočila na otce. "Jestli chceš, abych se ti omluvila za včerejšek, tak se nenamáhej. K tomu se neponížím."
Lord Voldemort se jízlivě pousmál: "Tuhle reakci jsem čekal. Stojíš si za svým a to je správné." Nic na to neřekla. Odtrhla od něj pohled a znovu se otočila k matčinu náhrobku.
"Chtěl jsem se tě jen zeptat, jestli se tvůj názor na svatbu s Luciusem Malfoyem změnil," pokračoval po chvíli.
"Svatbu? Já myslela, že jsme se teprve zasnoubili! Teda… Teprve jste nás zasnoubili," dodala ironicky.A čistokrevná vnoučata sis taky rozvrhl, ne?"
ůSelene! Nechtěj, aby se opakovaly včerejší události. Dej si pozor na to, co říkáš."
Uvědomila si, že na ni mluví hadím jazykem. Pamatovala si, že jí tím v dětství naháněl hrůzu.
"Ty mě nechápeš? Vůbec nevíš, jak mi je? Chvíli po tom, co mi umřela máma, jsi mě poslal na druhý konec Evropy studovat. Nezajímalo tě, že jsem daleko od domova, že jsem se ještě nevypořádala s tou ztrátou, že tam nemám kamarády. Roky se vlekly a já se snažila zapomenout. Schovávala jsem se před okolím za učebnice černé magie a jediní lidé, které jsem poznala, byli upíři, vlkodlaci, nemrtví nebo už dávno mrtví. A ty si mě jen tak zavoláš zpátky, chceš ze mě udělat svého sluhu a ještě mi vybereš budoucího muže. Proč?" Odpověděla mu stejnou řečí. Čekala, že na tohle nebude mít otec odpověď, nemůže mít žádný argument, ale on měl.
"Pochop, chci pro tebe to nejlepší! Chtěl jsem ti zajistit dobré studium. A chci ti zajistit i dobrou budoucnost po boku dobrého muže."
Vstala. To teda máme rozdílný názor na to, co je dobré… "Jenže já chtěla do Bradavic jako mí kamarádi. A vůbec, je mi sedmnáct, to mě chceš vdávat jako takhle mladou?"
"Ne. Vdávat se budeš až oba s Luciusem dokončíte školy, tak jsme se s Abraxasem dohodli."
Selene zauvažovala: ,,Takže ty chceš všude vytroubit, že se jako budeme brát, já toho kluka uvidím poprvé v pátek. Pak skončí prázdniny, Lucius pojede do Bradavic, já se vrátím na rok do Transylvánie. A příští léto, až se zase uvidíme, se budeme brát?"
Voldemort přikývl.
"Takže já si mám brát kluka, kterého před tím uvidím dvakrát v životě? Já si ho pamatuju z doby, kdy mě tahal za copy, na pískovišti bořil bábovičky a za krk mi házel žížaly! Vždyť se vůbec neznáme!"
"Já ho znám."
"Ty si ho nebereš!"
"S tebou je to těžší víc, než jsem si myslel. Znáš jiný způsob, jak to vyřešit?"
Jo a hned několik! Zabít ho, tebe nebo sebe! Anebo si ho vůbec nebrát! Mozek jí pracoval na plné obrátky…Minuty se vlekly… Abych ho rozdrtila, potřebuju víc času, a to já nemám. Leda, že bych si ho obstarala…Leda, že bych…
Dívala se mu do očí. "Když už si ho teda musím brát, tak ho fakt musím líp poznat. Proto potřebuju ten čas. Získám ho tím, že s ním budu od pátku až do naší svatby." Sledovala otcovu reakci.
"Kam tím míříš?"
"Chci tento rok studovat v Bradavicích, jako Lucius. Chci mu být po celou dobu na blízku."
"To je absurdní!"
"Proč? Já tam přeci měla studovat od svých jedenácti, kdyby mě někdo neposlal kamsi do háje!"
"Selene!"
"Ty i máma jste tam studovali!"
"Nepustím tě k Brumbálovi za žádnou cenu! To je mé poslední slovo."
Otočil se a odcházel. Selene se zoufale rozhlédla kolem a hledala pádný argument.
"Jako Smrtijed bych mohla z Bradavic přinášet užitečné informace," zvolala ledabyle, ale věděla, že ty slova zapůsobí. Otočil se, a tak pokračovala.
"Mohla bych špehovat Brumbála, dávat tipy, vymlátit něco z těch mudlovských šmejdů. To by ti jako dostatečný důkaz mě věrnosti nestačilo?"
Zamyslel se: "Dejme tomu, že bych ti studium pod touto podmínkou dovolil, ale nemyslíš, že bys byla trochu nápadný špeh? Ono jmenovat se Selene Voldemortová není v Británii bezpečné."
Pokrčila rameny. A čí je to asi vina?,,Můžu používat maminčino příjmení nebo můžu být taky Raddleová, ne?"
"To v žádném případě! Po mém mudlovském otci se jmenovat nebudeš!" zasyčel zlostně.
"Dobrá, to se dořeší později. Takže můj návrh přijímáš? Můžu do Bradavic, jako tvůj špeh?"
Otočil se a znovu se dal do kroku. "Nechám si to projít hlavou," řekl přes rameno.
Ona však už věděla, že má vyhráno. Byla si vědoma toho, že se zapletla do nebezpečné hry, ale pokud se chce pokusit otce zradit, musí být nejblíže jeho nepříteli. A jak nejdiskrétněji mluvit s Brumbálem, než jít přímo k němu do školy? Nenáviděla toho člověka, co si říkal její otec. Nenáviděla ho víc, než kdo jiný. Byla schopna udělat cokoliv, jen aby mu způsobila alespoň poloviční bolest z toho, co udělal on jí.
Klekla si znovu na zem k náhrobku. Já tě pomstím, maminko. Slibuji…

****

Všichni na Grimmauldově náměstí 12 už dávno spali. Teda, jak se to vezme…
Regulus minul v předsíni hodiny odbíjející jedenáctou večer a hlasitě zazíval. Protřel si oči a vrávoravě se rozhoupal ke dveřím do koupelny. Trefit se do nich se mu povedlo až na počtvrté a vysloužil si k tomu dvě boule na čele. S vítězoslavným pocitem dorazil potmě k záchodové míse. Ta už ovšem byla jaksi obsazená.
"Bléééé…"
"Ciss? Co tu kurva děláš?!" vydral ze sebe.
A místo odpovědi se dočkal jen dalšího dávivého zvuku: "Blééé.."
"Kam to mám jako hodit já, ty vole?" Vypadal docela zoufale. V domě byla sice jedna koupelna o patro výš, jedna mezi jeho a Siriusovým pokojem, další u pokoje pro hosty a jednu měli rodiče. Mohl použít kteroukoliv, ale problém viděl v těch schodech, co mu stály v cestě. Pochyboval, že by je vyšel bez nehody.
Narcissa mu znovu odpověděla svým "Bléééé…"
Regulus se tedy chtě nechtě vydal na zpáteční cestu, nechtěl totiž riskovat, že to vyklopí na matčinu čerstvě umytou koupelnu. To by byla sebevražda. Stačí, že přidusí ráno Narcissu, až se to dozví. Tentokrát se do dveří trefil na poprvé, ale nebyl by to on, aby na sebe něčím neupozornil.
Když totiž vešel do měsícem osvětlené, přesto tmavé předsíně, zakopl o roh koberce (mimochodem to bylo jedno z cenných dědictví po jeho pradědečkovi) a s hlasitým ,,Do prdéélééé!" sletěl na zem, přímo před domovní dveře. Ty se k jeho smůle v tu samou chvíli otevřely a nejenže ho praštily do jeho už tak dost třeštící hlavy, ale stála v nich další postava mírně mimo smysly a s opilým výsknutím vletěla dovnitř. Zapackovala o Reguluse a za křiku
"Já jsem motýl! Já letím!" a za řinkotu prázdné lahve, co jí vypadla z ruky, se svalila vedle něj.
Ticho, které doprovázely dávivé zvuky z koupelny, přerušil dvojitý smích.
"Viděls to? Já jsem letěla!" chichotala se Bellatrix.
Reguluse ovšem veselá nálada hned opustila. Jeho žaludek volal totiž z posledních sil. Rychle se vyškrábal na nohy.
"Kám jdéš? Ty vólé!"
"Já?…Blejt," vyhrkl. Přeskočil Bellu, a jelikož by to nahoru už nestihl, rozhodl se pohnojit matčin záhon begónií před domem.
To se ovšem na schodech do (dnes poněkud neklidného) Grimmauldova náměstí 12 objevil další člověk obývající tento dům.
"Ty idiote! Koukej co to děl…"
"Blléééé.."
Bella se hlasitě rozchechtala. Regulus nabral konečně jinou než zelenou barvu a to proto, že se mu podařilo konečně dát volný průchod jeho žaludku. Jenže to přistálo někde jinde, než mělo. Hned za ním se vynořil rozzuřený Sirius. Z úst mu vypadla cigareta (kam jinam než na vzácný koberec ) a zděšeně hleděl na své pozvracené nohy.
"Tos to nemoh hodit jinam!?" zaburácel vztekle doprovázen smíchem válející se Belly na Reguluse. Ten už ovšem znovu vyběhl před dům se vyzvracet, tentokrát se trefil vážně na matčiny květiny.
"Ty drž hubu," rozkřikl se na Bellu Sirius.
Do toho všeho se z koupelny vypotácela průsvitná Cissa. "Přišla jsem o něco důležitého?"
Pak však nastal výbuch trojhlasného smíchu doprovázen pleskavým zvukem zvratek.

****

Regulus nakonec obsadil spodní koupelnu. Sirius se nabídl, že sestřenice doprovodí do jejich pokoje. Jelikož byli všichni tři úplně mimo smysly, skvěle a bez hádek se spolu bavili.
"Víte, že vám to holky dnes moc sluší?" zeptal se hlasitě Sirius svých společnic, které se každá o něj opíraly z jedné strany.
"Lžeš, vždycky jsi lhal…," zaprotestovala Bella.
Sirius nadzdvihl obočí: "Ale dnes nelžu. Čestný pionýrský! Jste učiněné poblité krasavice!"
Bella se Siriusem vybuchli smíchy, za to Ciss zbledla. Znovu se jí udělalo špatně. Rychlostí blesku se pustila svého bratrance a vystřelila na konec chodby. Ti dva se nemohli přestat smát.
"Co jsem říkal? Poblité…!" vzdychl Sirius a nevědomky Bellu objal pevněji.
"Já už nemůžu. Je mi zle, točí se mi hlava a bolí mě nohy."
"Bolí tě nohy?"
"Jo, už nemůžu chodit," přikývla.
Sirius ji jediným rychlým pohybem vzal do náručí. "Tak co, kam to bude?"
Bella se nemohla nesmát. "Do postele!" A obtočila mu ruky kolem krku.
Sirius se podivil. "Jo? A do který?"
"Do mojí," zašeptala mu do ucha.
Sirius se pousmál: "A kde je ta tvá postel?"
"To záleží na tom, kde budu dnes spát," pokrčila naoko ledabyle rameny.
To už však dorazili ke dveřím jejího a Cissina pokoje.
"Konečná," mrkl na ni a pomalu ji postavil na zem.
Bella se ovšem nevzdala. "Nepůjdeš dál?"
Sirius se rukou opřel o zeď za ní. "Abych celou noc poslouchal zvracející Ciss? Ne, díky."
Pak si na něco vzpomněl: "Hele, kde jsou vlastně ty naše nákupy?"
Bella se ušklíbla: "Hned po tom, co jsi je rozházel, vzala jsem je a poslala letaxem dolů do jídelny."
"Ty, že jsi to kvůli mně posbírala? Místo toho abys mě zaklela? Bellatrix Blacková, smekám před tebou! To ses nebála, že si ušpiníš šaty?"
"Bála. Měla jsem strach, že se mi ušpiní ty šaty, co jsem si koupila a ty je vyválel po zemi."
"Tak to je jiná. No nic, jdu. Dobrou, Bello. Rád jsem si tebou jednou bez urážek poklábosil."
Otočil se. Chytla ho za ruku. "Počkej," špitla a popošla k němu blíž.
"Co to děláš?" zeptal se překvapeně, když jejich tváře dělilo od sebe jen pár milimetrů.
"Tohle," odpověděla mu a vášnivě ho políbila. Nebránil se. Vzal ji kolem pasu a polibky jí začal vracet. Obtočila mu znovu ruky kolem krku. Nenasytně a hladově se líbali, když je náhle vyrušilo zakašlání těsně vedle nich.
Vyděšeně od sebe uskočili a otočili se na Narcissu stojící mezi dveřmi.
"Jak dlouho už tam jsi?" zeptala se opatrně Bella.
"Dost dlouho na to, abych viděla, jak se vzájemně oblizujete."
Nastalo trapné a rozpačité ticho, které po chvilce přerušil Sirius.
"No, tak já si půjdu radši lehnout a vyspat se z té kocoviny."
"Jo, to bys měl," odsekla Ciss a vyprovázela ho pohledem, dokud nezašel za roh.
"A ty pojď taky," prskla a vtáhla do pokoje i rozčarovanou Bellu.

****

"Ty ses líbala se Siriusem?" vypálila na svou starší sestru.
"Jo! A co má být!"
"Je to tvůj bratranec!"
"No a? Jednou si přece můžeme zahrát na Reguluse!" odsekla Bella a začala si kartáčem rozčesávat vlasy.
Narcissa se hystericky zasmála: "Je to divný…Přece jen ho nesnášíš."
"Kdybych ho nesnášela, myslíš, že bych se s ním líbala?"
"Pachtuje se s mudly!"
Bella na ni vyjela: "To máš od Luciuse, že? Jdi někam, Ciss! Jdi někam!"
"Mluví z tebe chlast. Tohle bys normálně neudělala. Co kdyby vás viděl někdo jiný než já? Co kdyby vás viděla teta?"
Bellatrix navztekaně praštila kartáčem o stůl. "Drž hubu! Odmítám se s tebou bavit!"
Obešla překvapenou Narcissu a práskla za sebou dveřmi od koupelny.
Ciss k nim přišla a přiložila ucho. Zřetelně odtamtud slyšela pláč.
"Bello? Otevři, prosím…"
Nic.
"Bello?"
Po chvilce to vzdala a šla si raději lehnout. Usnula dřív, než se Bellatrix vrátila.

****

Sirius tiše ležel na posteli a usilovně přemýšlel.
Co to se mnou proboha je? Jsem snad tak nemožně zoufalý z toho, že jsem neměl měsíc žádnou holku, proto hledám útěchu u ní? U Bellatrix? U holky, kterou nesmírně nenávidí? A proč vlastně? Jen čistě ze zvyku? Kdyby mě alespoň tak nepřitahovala. Byla to chyba, byl to jen úlet. Jo, úlet. Ale moc povedenej úlet. A navíc ta holka pěkně líbá…Co z toho že je to moje sestřenka a měla v životě víc chlapů než kterákoliv jiná holka v jejím věku. Měl bych s tím něco udělat. A máš to, Tichošlápku…Pořád z tebe mluví alkohol, nemáš tak chlastat…
Tohle dilema však dlouho neřešil. Krátce po půlnoci se ozvalo slabounké zaklepání a bez meškání do pokoje někdo vešel. Posadil se na posteli a téměř okamžitě ucítil tu omamnou vůni. Dívčí vůni.
"Jsi to ty, Bello?" zeptal se opatrně.
Černovlasá dívka v lehounké noční košilce mu jemně odpověděla: "Já a nikdo jiný."
Přišla až k němu a bez jediného zaváhání ho znovu začala líbat.
Sirius se nechal přemoci její nezkrotnou vášní. Jeho jediné přání bylo, aby nepřestávala. Když však byli oba úplně nazí, zapochyboval.
"Je to správné?"
Bella ho laškovně políbila na hruď. "Věř mi."
A on už neotálel a vzal si od ní to, po čem jeho tělo toužilo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama