Kapitola šestatřicátá - Toujours Pur

21. června 2016 v 10:39 | Kat |  Mé jméno, má krev II
"Mdloby na tebe!"
Kouzelníkovo tělo se bezvládně sesunulo k zemi a zpoza rohu vystoupil Viktor s napřaženou hůlkou. Kráčel s vzpřímenou hlavou, za ním následovala Bellatrix se svou typickou vyzývavou chůzí a vždy elegantní Lucius. Za nimi vláčel Šedohřbet Lauřino bezvládné tělo. Procházeli jednou chodbou odboru záhad za druhou, dokud nespočinuli v kruhové místnosti plné vysokých dveří, kde se zastavili.

"Je přesně devět," řekl Lucius při pohledu na kapesní hodinky. "Ať už se sem pokouší Potter dostat jakkoliv, už mu to dlouho trvat nebude."
"My dva půjdeme napřed," rozhodla Bellatrix a máchnutím hůlky rozrazila protější dveře. "Ty běž pro ostatní."
Viktor souhlasně přikývl a otočil se na Šedohřbeta: "Opovaž se jí zkřivit jediný vlas, Pán zla ji chce celou."
"Bez obav," zavrčel vlkodlak a zlostně se mu blýsklo v očích.
"Třeba ti ji nechá na hraní, až ji nebude potřebovat," zasmála se Bellatrix vysokým hlasem.
"Je pěkná," ocenil Lucius, chytil Lauru za vlasy, aby se jí mohl podívat do obličeje.
"A ta její krev," nadhodil Šedohřbet, prstem jí přejel po zkrvavené tváři a kapky olíznul. "Moc lahodná."
"Tak už dost," zarazil je Viktor. "Nemáme čas na hrátky, každý na svá místa."
Bellatrix ho sjela povýšeným pohledem, ale bez odporu zmizela ve dveřích následovaná Luciusem.
"Pošlu ti Averyho a Macmilliana," prohodil Viktor směrem k Šedohřbetovi. "Ta holka nesmí utéct."
"Nespustím ji z očí," přísahal. Hůlkou otevřel další dveře, chytil Lauru kolem pasu a táhl ji za sebou.
Viktor se zhluboka nadechl a rozběhl se tím směrem, odkud přišli. Neměl tušení, jak se z téhle šlamastiky dostanou. Byli zahnáni do kouta.

****

Draco prudce zabušil na dveře, ani nečekal na vyzvání a vešel do kabinetu profesora Snapea. Severus, který zrovna klečel u krbu, se polekaně otočil.
"Draco, co to-?"
"Emily zmizela," vysvětlil Draco zadýchaně.
"Cože?" vstal a zelený oheň v krbu pohasl.
"Během odpoledne, prostě se vypařila. A teď zdrhl i Potter a jeho banda," dodal.
"Kam?" chytil ho pevně za rameno. "Řekni mi všechno, co víš!"
"Ne," odporoval a vytrhl se mu. "Vy mi všechno řekněte! Co se to tu sakra chystá?!"

****

Emily stála zahalená v cestovním plášti uprostřed prázdné londýnské uličky. Déšť jí máčel konečky vlasů a nepříjemně ji studil. Bedlivě se rozhlížela na všechny strany, ale přesto jí uniklo tlumené lupnutí za jejími zády.
"Můj pane," poklonila se, když ji lord Voldemort položil ruku na rameno.
"Emily!" zvolal slavnostně a napodobil něco jako objetí. Za ním se ze tmy vynořili dva Smrtijedi.
"Nač celá tahle paráda?" zajímala se Emily a následovala svého Pána ze stínu uličky.
Lord Voldemort rozvážně kráčel a prsty bubnoval o svou hůlku. "Protože dnešní večer je rozhodující, má drahá. Dnes se konečně zbavím malého Harryho Pottera jednou provždy a tvoje sestra se přidá tam, kam patří."
"Moje sestra?" hrála překvapenou.
"Emily," zasyčel, jako pára nad hrncem. "Nehraj na mě tuhle hru, vím moc dobře, že s Laurou držíte při sobě. Ale s tím je ode dneška konec. Ty už se do Bradavic nevrátíš a ona taky ne."
"Cože?" zastavila se překvapeně na místě. "Ale proč? Přece…"
"Zůstaneš doma," rozhodl pevným hlasem. "Pěkně pod mým dohledem, žádný Brumbál. Obě potřebujete převychovat."
"Převychovat?" opakovala nevěřícně.
"Dávno vím o té moci," zašeptal, aby je Smrtijedi neslyšeli. "A nemysli si, že vás nechám dělat si, co se vám zlíbí. Budete mě poslouchat na slovo."
"Já nejsem žádný tvůj otrok!" vykřikla. "A Laura taky ne!"
"Zmlkni," sykl. "Nikdo ti nedovolil, abys promluvila. A teď pojď, ať nám neuteče začátek představení."
"Nikam nejdu," odsekla a bojovně založila ruce na prsou. "Ještě jsem neskončila."
"Ale já ano," rozhodl a pokynul Smrtijedům. Ti ji hrubě chytili každý za jednu paži a prakticky ji táhli za sebou.

****

Laura se pomalu probrala z bezvědomí, měla pocit, že se jí hlava rozskočí. Probudila se na kamenné dlažbě bez bot, nejspíš je ztratila, jak ji odtáhli. Pokusila se posadit, ale něčí ruka ji srazila zpátky k zemi tak, že se znovu udeřila do hlavy.
"Ne tak rychle, děvenko," zarazil ji Šedohřbet.
Zjistila, že má pořád svázané ruce. Zkusila se znovu posadit, ale vlkodlak jí v tom zabránil.
"Nesahej na mě!" okřikla ho a odtáhla se z jeho dosahu. Šedohřbet, který seděl vedle ní na zemi a pohrával si s hůlkou, se jen zachechtal.
Překulila se na bok a rozhlédla se kolem. Ležela v nějaké malé prázdné místnosti, jeden Smrtijed postával u dveří, neviděla mu do tváře. Potřebovala si zachovat chladnou hlavu a vymyslet, jak se odtamtud nejrychleji dostat. Pouta jí příliš svírala ruce, snažila se je trochu uvolnit, aby mohla používat svou moc.
"To ani nezkoušej," varoval ji Šedohřbet a zamířil jí hůlkou mezi oči.
"Co kdyby sme ji znovu vomráčili?" navrhl druhý Smrtijed.
"Pán zla je na cestě," řekl Šedohřbet klidně a nespouštěl z Laury oči. "On už rozhodne, co je pro ni nejlepší."

****

"Pusťte mě!" křičela Emily a marně se snažila Smrtijedům vytrhnout. Ať sebou házela sebevíc, jejich sevření nepovolovalo a vedli ji tam, kam sami chtěli.
"Jsi obyčejný bastard!" ulevila si v hadím jazyce při pohledu na Voldemortova záda.
"Dávej si pozor na pusu," odpověděl jí stejně, ale neobtěžoval se otočit. "Mohlo by tě to mrzet."
"To sotva," odsekla a probodla jednoho ze Smrtijedů znechuceným pohledem.
Procházeli halou na ministerstvu kouzel, teď už věděla, k čemu se schyluje. Vyrozuměla, že unesli Lauru a Harryho nalákali do pasti. Všechno se dělo strašně rychle a nikdo tomu nedokázal zabránit. Poprvé byli bezmocní.
Najednou se Voldemort zastavil a pokynul Smrtijedům, aby udělali totéž. Přímo před ně se přemístil Viktor.
"Pane," poklonil se a věnoval jeden letmý pohled Emily. "Potter právě dorazil na místo."
"Výborně, doufám, že se Lucius s Bellatrix o zbytek postarají."
"Je to na dobré cestě," souhlasil mladík.
"Dobrá, běž a přiveď mi Lauru, hned."
"Jistě, pane."
Znovu se zahleděl Emily do očí a ona ve zlomku vteřiny pochopila, co po ní chce. Pak se Viktor přemístil.
Voldemort se otočil a pohlédl své vnučce zblízka do tváře, tvrdě mu pohled oplácela.
"Nechte nás!" štěkl po Smrtijedech a ti okamžitě uposlechli.
"Emily, Emily…," zašeptal. "Myslel jsem, že ty mě nezklameš…."
Lauro! pomyslela si zoufale Lauro!
"Vkládal jsem do tebe všechny své naděje…Toleroval jsem to tvoje věčné slídění…"
Lauro, utíkej! Jdou pro tebe!
"A ty se mezitím pachtuješ s mudlovskými šmejdy! Zesměšnila jsi mě!"
Utíkej!
"Teď mlčíš?! Ty nemáš právo mlčet! Tak něco řekni! Slyšíš?" zatřásl s ní. "Ty se mi vysmívat do očí nebudeš, holčičko! To teda ne!"
Emily? ozval se jí slabý hlásek v hlavě.
Lauro! Uteč! Hned!
"Já tě ještě naučím! Já ti ještě ukážu, jak se máš chovat ke svému pánovi! Crucio!"

****

Emily! zakřičela v duchu.
Ale žádné odpovědi se jí nedostalo. Vědomí, že je její sestra nablízku, jí do žil vlilo nové odhodlání.
"Ty se ani nepohneš," varoval ji Šedohřbet, sotva se nadechla.
"Ale já…"
"Zavři zobák!"
Mohla jen ležet a doufat, že jeho pozornost poleví. A pak zaslechla za dveřmi hlasy a uvědomila si, že musí začít jednat hned. Všechno se seběhlo ráz naráz. Šedohřbet se otočil ke dveřím, které zrovna druhý Smrtijed otvíral. Lauře se podařilo ruce za zády trochu uvolnit a okamžitě jí do dlaní proudila energie. Pak už stačil jen jeden pohyb a v celé místnosti se zastavil čas. Bylo to vůbec poprvé, co se jí podařilo zmrazit víc objektů najednou.
Neohrabaně se postavila a obešla stále sedícího Šedohřbeta. U dveří stál zahalený Smrtijed a pouštěl dovnitř Viktora. Soustředila se na svou moc a máchnutím ruky Viktora rozmrazila.
"Co se to-?" zakoktal, ale vzápětí pochopil. Dle jeho výrazu soudila, že ho její moc ohromila.
"Nemáme moc času, za chvíli se rozmrazí," řekla. "Potřebuju vědět, co se děje."
Přikývl a vytáhl z kapsy nožík, kterým jí rozřezal pouta: "Voldemort má sebou Emily a nalákal sem Harryho do pasti, protože potřeboval získat věštbu z odboru záhad a tu může odnést jen on. Pokud ji Voldemort dostane do rukou…"
"Pitomý věštby!" ulevila si.
"Možná ještě není pozdě, pokud je Harry chytrý a…"
"Můžu se pokusit s tím něco udělat," navrhla. "Ale nic neslibuju."
"Ne! Ty odsud musíš hlavně zmizet, Voldemort tě chce dostat."
"Bez Harryho a ostatních neodejdu," namítla.
"Ministerstvo je plné Smrtijedů, nemáš šanci je obejít…"
"Viktore?!" ozval se za jeho zády hlas. "Děje se něco?"
Vyměnili si rychlý pohled, a pak ho Laura zmrazila. Protáhla se kolem něj a zůstala stát tváří v tvář dvěma Smrtijedům. Neváhala ani sekundu, vyslala proti nim proud vody a dala se na zběsilý útěk.
"To je ona! Chyťte ji!"
Utíkala dlouhou chodbou odboru záhad, neměla tušení, kam se řítí. V patách skupinu Smrtijedů a na obranu jen své ruce.

****

V hale Voldemortova sídla seděli dva Smrtijedi na pohovce a měli rozehranou partii šachů. Většina vysoce postavených služebníků byla pryč a zbyla jen hrstka, která měla hlídat hlavní štáb.
"Šach," řekl jeden z nich potěšeně a posunul svého jezdce do blízkosti soupeřova krále.
"Sakra!" ulevil si druhý.
Byli tak zabraní do hry, že si jich nevšimli okamžitě. Po schodech dolů scházela odhodlaně Selene doprovázená Táňou.
"Nerušíme, pánové?" nadhodila Selene nevinným hlasem, když se oba Smrtijedi překvapeně zvedli ze svých míst. "Táňo, buď tak laskavá…"
Upírka vycenila zuby a mrštně se vrhla proti jednomu ze Smrtijedů. Objevila se za jeho zády a špičáky mu zabořila do žíly na krku. Selene hbitě udeřila druhého pěstí do nosu a ten se omráčený svalil na zem. Sebrala jeho hůlku a kopla ho ještě jednou do obličeje.
"Jdeme," zavelela, ale upírka se od své oběti ani nehnula a dál hladově pozorovala krev tekoucí po jeho šíji. "Táňo!" okřikla ji.
"Ano?" zeptala se dívka zmateně a vstala. "Omlouvám se. To ta krev."
"V pořádku," ujistila ji Selene chápavě. "Jdeme, než bude pozdě."
"Jistě," souhlasila Táňa a vydaly se dveřmi do chladné červnové noci.

****

Těsně ji minulo omračující kouzlo, ale neotáčela se a běžela dál. Probíhala z jedné chodby do druhé a zkoušela je setřást, ale byli všude. Píchalo ji v boku, cítila, že zpomaluje, ale utíkala, co jí síly stačily. Dávno ztratila čelenku, svetr za ní už jen vlál a bosé nohy měla celé sedřené.
"Blacková! Stůj!"
Zahnula do nejbližší chodby, ale ta nečekaně strmě klesala. Zakopla o vlastní nohu, ztratila rovnováhu, a pak už jen padala dolů. Skutálela se dolů a přitom se praštila do hlavy. Rychle se postavila na nohy a zavrávorala. Hlasy blížících se Smrtijedů ji však popohnaly kupředu. Chtěla se rozběhnout, jenže se ze tmy proti ní vynořil Smrtijed a mířil na ni hůlkou.
"Nepohneš se ani o milimetr," sykl.
"Chceš se vsadit?" ušklíbla se a zmrazila ho.
Proběhla kolem něj k vysokým vratům, zatlačila na ně a objevila se v kruhovité místnosti plné jiných dveří. Těžká vrata se za ní sama zavřela a ona zůstala stát uprostřed.
"Co teď?" zašeptala zoufale a horlivě přemýšlela, do kterých dveří má vejít. V tom se jedny prudce otevřely a dovnitř se vřítil Harry.
"Lauro!" vykřikl překvapeně a v patách mu byl Neville vláčící omráčenou Hermionu.
"Co se sakra děje?!" ptala se jich. "A kde je Ron?" Její přátelé vypadali děsivě, stejně jako ona. Všichni otlučení, mnoho ran a zakrvavené oblečení.
"Ta věštba…," začal Harry, ale pak mu kolem ramene proletěl paprsek světla.
"Pozor!" křikla Laura, všichni se instinktivně přikrčili a ona jedním bleskem srazila k zemi Rodolfuse Lestrangea, který se k nim připlížil. Za ním se objevila Ginny s ošklivě pokroucenou nohou, která vypadala ošklivě zlomená. Lenka se ji snažila podpírat, ale musela zároveň držet Rona, který byl úplně mimo z nějaké kletby a nezadržitelně se chichotal. Překročili ležícího Rodolfuse a Neville děvčatům přispěchal na pomoc.
"Díky bohu, myslela jsem, že je po nás," řekla úlevně Ginny. "Lauro?! Kde ses tu vzala? Vypadáš strašně! Co se ti stalo s tváří?"
"Voldemort," odpověděla pouze. "Je tady, celé to byla past."
"To už víme taky," odtušila Lenka.
"Honem, musíme pryč!" vykřikl Harry a otevřel nejbližší dveře, do kterých všichni vešli.
Ocitli se ve velké místnosti s obloukem, ve které už ostatní byli při cestě za věštbou, jen Laura ji viděla poprvé. Fascinovaně jako zhypnotizovaná šla pomalu k oblouku a poslouchala prapodivný šepot, který odtamtud vycházel.
"Co je to za hlasy?" ptala se překvapeně.
"Tudy cesta nevede, musíme se vrátit," zamumlal Harry. "Pojď zpátky, Lauro."
Jenže to už bylo pozdě a do místnosti se začal přemisťovat jeden Smrtijed za druhým. Všichni zůstali klidně stát, hůlky připravené a bedlivě sledovali soupeře. Laura žádnou hůlku neměla, necítila se však slabá. Salazarova moc byla všechno, co potřebovala. Byli připraveni, trénovali na to celý rok. Jenže zkoušet zaklínadla na sobě je něco jiného, než stát tváří tvář Smrtijedům.
"Pottere, vážně sis myslel, že nás banda děcek zastaví?" zasmál se chladně Lucius Malfoy a přešel blíž k Harrymu. "Je konec, Pottere. Dej nám tu věštbu."
"Lauro?" sykla překvapeně Bellatrix a naráz se veškerá pozornost přesunula k nim. "Co tu sakra děláš?"
"Zdravím, tetičko," ušklíbla se Laura a zamávala jí na pozdrav. "Věř mi, že jsem neměla v plánu tě dneska znovu vidět."
"Ty mudlovská špíno," odplivla si a namířila jí hůlkou mezi oči.
"Špíno?" zopakovala Laura zaraženě. "Ó promiň, ale pokud vím, tak čistou krví je naše rodina přímo posedlá."
"Bellatrix!" okřikl Lucius svoji švagrovou, když se chystala pronést zaklínadlo.
Lestrangeová uposlechla, namířila hůlku zpátky na Nevilla, ale nepřestávala Lauru probodávat pichlavým pohledem.
"Pottere, dej sem tu věštbu," vyzval ho Lucius.
"Nikdy," odsekl Harry.
"Pak nám nedáváš na výběr," povzdychl si Malfoy naoko teatrálně a dal pokyn ostatním Smrtijedům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama