Kapitola šestadvacátá – Útěk

21. června 2016 v 10:15 | Kat |  Mé jméno, má krev II
Oslavy příchodu nového roku patřily v kouzelnickém světě mezi oblíbené. Na poslední prosincovou noc proto každoročně připadal velkolepý ples, který se tradičně konal v sídle rodiny Malfoyů. Pozvánku dostal každý, kdo něco znamenal. Neopomíjelo se na významné zaměstnance ministerstva (včetně ministra samotného), vedení nemocnice sv. Munga, významné obchodníky a samozřejmě starobylé a nepochybně čistokrevné kouzelnické rodiny.

Všichni tito lidé tvořili vyšší společnost, kouzelnickou smetánku, i když za touhle zástěrkou se skrývala skupina zcela jiná: vyznavači čisté krve a služebníci lorda Voldemorta. Novoroční ples byl nejvýznamnější událostí, na které si nedovolil nikdo z pozvaných chybět. A Malfoyovi si dali záležet, aby nikdo neměl pochybnosti o jejich bezchybné pohostinnosti.
"A dobře se bav," dodal lord Voldemort úplně na závěr a Emily poznala, že je čas jít.
Poslušně se uklonila a zanechala Pána zla o samotě. Za dveřmi na ni čekal Draco, zrovna marně bojoval s vázankou, ale okamžitě s tím přestal, když si jí všiml.
"Můžem?" nabídl jí s přehnanou elegancí rámě.
"Musíme," opravila ho a zavěsila se do něj.
"Sluší ti to," poznamenal, když kráčeli dlouhou chodbou a přibližovali se k místu, odkud se linula vůně jídla a doléhal smích a hudba.
"Musím trochu reprezentovat," ušklíbla se nad svými smaragdově zelenými šaty, které jí Pán zla věnoval pro tuhle příležitost. "Ty vypadáš směšně."
"S oblekem mi to moc nejde," přiznal a oba se rozesmáli právě ve chvíli, kdy vstoupili do sálu.
Emily přemohl stejný úžas jako tenkrát, když poprvé spatřila Velkou síň v Bradavicích. Sál se jí podobal velikostí, ale výzdoba byla daleko honosnější. Zdi i celá podlaha byly pokryty ledem, ze stropu se snášel falešný sníh, který se ztrácel nad hlavami asi tří stovek hostů. U každého okna stála ledová socha představující nějakého významného kouzelníka (většinou černokněžníka, který se zabýval černou magií). Stoly se prohýbaly těmi nejvybranějšími lahůdkami z celého světa, desítky domácích skřítků pilně všechny obsluhovaly. Z podia hrál orchestr, k poslechu zpívala drobounká víla a parket byl zaplněn tančícími páry. Emily si všimla polykačů ohně a orientálních tanečnic pro pobavení hostů.
"Nádhera," ohodnotila celý výjev.
"Matka to připravuje celý rok," pokrčil Draco rameny, "připadá mi to zbytečné a nepochybně předražené, ale zdá se, že je to nutná rodinná tradice."
Draco ji vedl dovnitř sálu, Emily neušlo, že čím více minuli lidí, tím kolem roste síla šepotu. Mnozí se po nich otáčeli, někteří je přehnaně zdravili, jiní něco horlivě sdělovali svému okolí.
"Co se děje?" zeptala se nervózně.
"Nejspíš tě poznali," oznámil nevzrušeně.
Zlehka přikývla na pozdrav Popletalovi, který se okamžitě prudce otočil na podpatku a začal něco rozrušeně drmolit postarší čarodějce po svém boku.
"To je jeho matka?"nadhodila Emily.
"Manželka," ušklíbl se Draco. "Poněkud jiný ročník."
"Zralá jako víno."
Pobaveně přeletěla očima celý sál a rozhlédla se po Viktorovi. Dlouho jí to netrvalo a našla jej, jak postává v jednom rohu s Ivanem a Luciusem a o něčem debatují. Když si jejího pohledu všimnul, pozvedl číši k přípitku a dal jí tak tajné znamení, které znamenalo jediné…
"Už to začalo," zašeptala Emily Dracovi, který právě bral s podnosu jednoho skřítka dvě skleničky šampaňského.
"Tak ať to vyjde," přiťukl si s ní a myšlenkami zabloudil k Lauře a k tomu, jestli o tom, co se právě rozjíždí, ona ví.
Vyměnili si s Emily nervózní pohled, a pak se vydali se bavit hosty, jak se od nich očekávalo.

****

Laura seděla schoulená v křesle a zamyšleně si pohrávala s řetízkem. Byly to dvě hodiny, co Cat s Remusem odešli, kde teď můžou být? U Siriuse ještě ne, možná někde na cestě, možná uvnitř sídla a právě čekají na správnou chvíli. Začala litovat, že se ten večer do jídelny pod neviditelným pláštěm vůbec vplížila. Nemusela o ničem vědět, rozhodně by jí bylo lépe a mohla by se přidat k oslavám.
"Lauro, pojď sem, no tak!" vybídla ji rozradostněná Ginny a tahala je za ostatními, kteří sledovali Freda a George, jak napodobují balet.
S váhavým úsměvem se postavila vedle Harryho, který si ji bedlivě prohlédl. Ani jemu nebylo do smíchu, Laura se mu totiž se vším, co vyslechla, svěřila. Oni dva byli jediní, kdo věděli, o co se právě Cat s Remusem pokouší. Oběma vadilo, že musí nečinně přihlížet, jak ostatní nasazují svoje životy.
Fred právě dokonale napodobil rozkošnou piruetu a všichni kolem propukli ve veselý smích. Do půlnoci zbývaly dvě hodiny.

****

"Musí to být velmi unavující, vycházet ven jen za noci," prohodil Alex ledabyle opřený o zeď. Troufale hleděl do komnat, kde pobývali nemrtví. Pár z nich k němu otočilo hlavu.
"Mršiny se nemůžou procházet venku za bílého dne," pokáral ho Remus stojící naproti něj. Jeden z upírů, který hrál u stolu karty, praštil pěstí do stolu o něco prudčeji.
"Ach já zapomněl, že upíři jsou vypovězeni na okraj společnosti," předstíral Alex pochopení.
Jejich slova zapůsobila, ve dveřích se objevili dva statní nemrtví.
"Nějaký problém, pánové?" zeptal se jeden z nich výhružně.
"Vlastně ano," souhlasil Remus a ve vzduchu zavládlo napětí.

****

Emily rozhrnula závěsy a nepozorovaně proklouzla na balkon. Ze stínu ihned přiskočil Viktor a oblékl jí přes holé ruce svoje sako. Vděčně se na něj usmála a nechala se sevřít v jeho statných pažích.
"Zvládnou to," zašeptal jí chlácholivě do ucha.
"Já vím," přikývla. Ale doopravdy o tom přesvědčená nebyla, přestože byla svědkem několika zásahů Viktora a jeho přátel, ale lord Voldemort jí připadal jako nepřemožitelný soupeř.
"Moc mi chybíš," svěřil se a opatrně jí prsty pročesal vlasy plné sněhu, který se na ně hustě sypal z nebe.
Místo odpovědi ho k sobě přitáhla ještě blíž.
"A moc ti to sluší," dodal a změnil tón hlasu na znechucený, "ale to už ti mladý Malfoy stačil říct."
Tiše se rozesmála: "Nečetl tady někdo cizí myšlenky?"
"V zájmu mé práce," ohradil se.
"V zájmu tvé práce je sledovat nepřátele," dobírala si ho.
"A přátele, ze kterých se můžou vyklubat nepřátelé."
"Zbývá hodina," změnila náhle téma, když k nim dolehlo odbití hodin.
"Běž dovnitř," vybídl ji. "A bav se, dělej Pánovi radost, práci nech na jiných."
Věnovala mu letmý úsměv, vrátila mu sako a vklouzla zpátky do sálu. Kdyby věděla, že stála na místě, kde spolu prvně její rodiče mluvili, možná by se o oba strachovala ještě víc.

****

"Říkám ti, je to nespravedlnost," zabručel jeden Smrtijed a foukl si do dlaní, aby se zahřál. "Pán se láduje hezky v teplíčku u toho všiváka Malfoye a my tady mrzneme!"
"Nech toho," pokáral ho druhý, ale bylo vidět, že s ním souhlasí.
Postávali u zadní brány už hodinu, když vystřídali první stráže. Netrpělivě přecházeli z jedné strany na druhou a nevěnovali pozornost svému okolí. Kdo by se mohl pokoušet dostat dovnitř zrovna v den, kdy všichni hodují a slaví?
"Mdloby na vás!"
Oba Smrtijedi se skáceli do sněhu a jejich těla vytvořila směšnou hromádku. Odněkud připluly přičarované provazy a Smrtijedy k sobě přivázaly.
Cat vystoupila z křoví, ve kterém se ukrývala a strčila do nich vší silou. Smrtijedi se skutáleli ze svahu dolů a jejich těla zmizela hluboko ve tmě.
Plíživým krokem s hůlkou v pohotovosti se vplížila na zahradu. Podle informací od Severuse tam měly být ještě dvoje stráže.
"Ani hnout ty svině!"
Cat zůstala stát jako přimrazená a otočila se čelem ke svému soupeři.
"Odhoď hůlku, nebo je po tobě!" zahřměl Smrtijed. Myslel to smrtelně vážně, o tom nebylo pochyb.

****

"Expeliarmus!"
"Mdloby na tebe!"
Muž se skácel k zemi. Táňa ho chňapla za paže, jako by byl dítě, a odtáhla ho do přístěnku na košťata. Selene sklonila hůlku a obezřetně se rozhlédla, jestli je nikdo neviděl.
"V pořádku?" zeptala se Táňa.
Selene přikývla: "Paměť mu vymažu později."
"Doufám, že na to bude čas," vyjádřila své obavy Táňa.
Obě se pak vydaly chodbou vedoucí ke sklepení. Zatím vládlo v celém domě ticho, přestože se dole měla podle plánu rozpoutat bitka.
Vyměnily si znepokojené pohledy, nebyl čas čekat.

****

"Máš problém, prašivý pse?" zasyčel upír výhružně a přistoupil blíž k Remusovi. Lupin mrkl na Alexe, je čas k proměně.
"Ano," vzdoroval mu Remus neohroženě. "Něco tu páchne mrtvolou."
Upíři varovně vycenili špičáky a přivolali tím posily. Teď jich bylo zhruba tucet proti dvěma. Remus s Alexem o krok ustoupili. Upíři zaujali bojovné postavení a oba vlkodlaci se napili lektvaru pro přeměnu. Jenže nemrtví využili jejich chvilkové slabosti a zaútočili. Dva z nich se rozběhli proti Remusovi a silou ho mrštili proti zdi, Alex se stačil ještě rozmáchnout paží, než ho skolila tvrdá rána k zemi. Boj zvířat začal.

****

Cat se s námahou zvedla ze země. Kapající krev z tváře pod ní vytvořila kaluž. Byla příliš slabá, než aby po sobě zametla stopy. Raději sebrala svému soupeři hůlku, zatímco ležel v hlubokém bezvědomí a klopýtala směrem k sídlu. Doufala, že ještě není příliš pozdě, nebyla si jistá, jak dlouho jí trvalo vyřídit tu hlídku. Překvapili ji, nečekala je na tom místě, kde ji přepadli. Možná jí dal Severus špatné instrukce… Ale zatím se tím nezabývala, přemýšlet může, až budou všichni v bezpečí.

****

Selene s Táňou se plížily podél zdi. Ztemnělými chodbami se rozléhaly zvuky zuřící bitvy. Pronikavý jekot upírů přerušovaný vytím vlkodlaků jim dodával pocit malé jistoty, že Remus i Alex jsou v pořádku. Potmě minuly zápasící zvířata, někdo pozhasínal pochodně v chodbě a Selene se neodvažovala rozsvítit hůlku. Bylo velmi pravděpodobné, že řev zaslechly hlídky Smrtijedů a jsou na cestě do podzemí. Selene ucítila, jak se jí Táňa chytila za rukáv. Sevřela dívčinu ruku a vedla ji dál. Doufala, že si cestu pamatuje a někde špatně neodbočila.
Snad někdo vyslyšel její tiché modlitby a brzy se chodba rozšířila a Selene poznala, že jsou na místě. Pustila Táňu a rychlým krokem klopýtala ke dveřím třetí cely. Z kapsy vytáhla klíč, který předtím ukradla jednomu ze Smrtijedů. Připadalo jí, že od té chvíle uplynuly snad roky, ale bylo to sotva pár minut.
Cvaknutí zámku, zavrzání dveří. Táňa jí sevřela zápěstí, teď potřebovala povzbudit ona.
Čtrnáct let. Je to dlouhá doba? Jak moc se člověk za tu dobu změní? Sirius ležel nepřirozeně stočený čelem ke dveřím. Skrz neoholenou tvář a neostříhané vlasy mu nebylo vidět do obličeje. Vysely z něho cáry látky, které se už nedaly považovat za oblečení. Celé jeho tělo pokrývaly četné rány a podlitiny, nad kterými se snášel hmyz. Kobka zapáchala hnilobou a krví.
"Siriusi," vydechla vyděšeně a vrhla se k němu. Táňa se nervózně ohlédla do chodby, vzduch byl čistý.
Selene klečící u svého manžela propukla v tichý pláč. Odhrnula Siriusovi slepené prameny vlasů z tváře. Upíral na ni oči plné zoufalství.
"Ach bože," zašeptala.
"Selene?" zeptal se nevěřícně slabým hlasem.
"Ano," přikývla a teď už plakala nahlas. Jedna slza za druhou se jí kutálela po tváři.
"Musíme si pospíšit," popohnala ji Táňa.
Selene přikývla. "Vezmeme tě domů, ano?" obrátila se na Siriuse.
Nepatrně zamrkal na souhlas. Selene se pokusila o úsměv a máchla hůlkou: "Expecto patronum!" Místnost ozářil obrovitý pes, který vzápětí vyběhl ven. Potom jedním mávnutím odstranila řetězy, které Siriuse poutaly.
Táňa se ostražitě rozhlížela. Řev bitvy byl stále hlasitější. Selene se pokusila Siriuse nadzvednout, ale beznadějně.
"Pomoz mi," obrátila se na Táňu. "Rychle!"

****

Alex ve vlčí podobně se svezl po zdi k zemi. Kapající krev mu zastřela zrak. Nevnímal nic jiného, než neskutečnou bolest mnoha ran po těle. Nedokázal odhadnout, jak dlouho ještě dokáže bojovat. Nevěděl, jestli je Remus v pořádku. Ztěžka oddechoval a pokusil se vstát, když ho nějaký upír surovým kopnutím do tváře přitlačil zpátky k zemi. Poslední věc, kterou uviděl, byl přibližující se nemrtví s vyceněnými špičáky. Jeho myšlenky v tu chvíli patřily Táně.

****

"Ach ano, jeho díla jsou vskutku působivá," Emily se zdvořile pousmála a odložila skleničku na tác.
"O umění toho víte dost, na tak mladou dámu," zalichotil jí jeden z mnoha významných kouzelníků, kteří se kolem ní celý večer točili.
"Navštívila jsem mnoho výstav v Evropě," prohodila jen tak mimochodem a zoufale se rozhlédla po sále, jestli nespatří Viktora. Jediný, koho zahlédla, byl Severus. Kvapně se k nim blížil a ona doufala, že ji vysvobodí se zajetí smetánky.
"Emily!" zvolal Severus, jakoby se čirou náhodou setkali.
"Pane profesore," přikývla na pozdrav zdvořile.
"Je mi líto, že tě ruším," ušklíbl se, "ale Narcissa se po tobě shání už dlouhou chvíli."
"Ach," vyhrkla přehnaně, "hostitelku nesmím nechat čekat."
"Omluvte mě, Rogersi," mávla zběžně kouzelníkovi, který zmateně přihlížel.
"Rufus," zvolal za ní, "jmenuji se Rufus."
Ale to už byla i se Severusem pryč.
"Co se děje?" zašeptala ustaraně, když se prodírali sálem.
"Pán si tě žádá," vysvětlil za pochodu a ostražitě se rozhlížel kolem sebe, "chce společně oslavit nový rok."
"Krása," ucedila skrz zuby a zdvořilostní úsměv jí zmizel z tváře.

****

"No tak Frede, pospěš si!"
"Ne Georgi, to je moje sklenička!"
"Polož to, Ronalde! Ohnivá whisky není nic pro nezletilé kouzelníky!"
"Harry, no tak, už bude půlnoc!"
"Lauro, pojď sem!"
Mechanicky se zvedla z křesla a přidala se k ostatním. Zbývalo posledních pět minut do půlnoci.

****

"Nejde to! Nehneme s ním!"
"Zatraceně," ulevila si Selene. Pokusila se ještě jednou Siriuse podepřít a zvednout, ale ozvalo se nehezké zapraskání, jakoby mu někdo zpřelámal žebra a Sirius zasténal bolestí.
"Co budeme dělat?" Táňa byla minutu od minuty vyděšenější. Plán jim nevycházel ani zdaleka tak hladce, jak doufali.
Selene si zoufale prohrábla vlasy a horečně přemýšlela, když tu se do místnosti vrátil její patron a jí to rázem došlo.
"Siriusi," prohrábla mu vlasy rozprostřené v jejím klíně, "slyšíš mě? Potřebuju, abys nám pomohl. Potřebuju, aby ses pokusil proměnit v psa. Dokážeš to?"

****

"Emily, pojď k nám!"
Pokusila se o nejpřesvědčivější úsměv, který svedla a posilnila se lokem šampaňského. V salonku se sešlo jen několik málo vyvolených. Pokývla na pozdrav Dracovi, který postával u krbu s otcem, a vydala se k Voldemortovi, který na ni čekal s otevřenou náručí. Zachytila Viktorův pohled, než ji Pán zla objal, a poznala, že něco není v pořádku.

****

Remus odrazil útok dalšího upíra a ucítil, jak lektvar přestává účinkovat. Dal se na pomalý ústup směrem ke schodišti. Nikde neviděl Alexe, ale nebyl čas se nad tím pozastavovat. Prudkým pohybem uhnul další ráně a koutkem oka zahlédl, jak se k nim rychle blíží Táňa a Selene se Siriusem-psem v náručí. Vydal poslední bojové zavytí a vrátil upírovi ránu stejnou silou.
Zbytek událostí se seběhl neskutečně rychle. Táňa vběhla mezi upíry a s hrůzostrašným výrazem ve tváři začala vykřikovat rozkazy v rumunštině. V tu samou chvíli přiběhlo druhou stranou několik Smrtijedů. Remus se nepozorovaně přidal k Selene a v podobě člověka ji následoval pryč ze sklepení. Čekalo je už jen pár malých krůčků…

****

Odbila půlnoc.
Remus se vypotácel na zahradu se Siriusem v náručí.
"Kde jsou ostatní?" křikla na něj Cat vyděšeně, když viděla, že je sám.
Remus jen zakroutil hlavou.
Cat s přenášedlem v jedné ruce a s hůlkou v druhé ho popadla za rameno.
Selene se měla původně vrátit s nimi, ale nemohla tam Táňu nechat samotnou. Bylo to příliš nebezpečné, Voldemort by ji jistě mučil a odhalil všechna tajemství. Jediný způsob, jak ji, Viktora, Emily i Severuse zachránit, bylo zůstat v domě a pokusit se zahladit všechny stopy. Pokud není příliš pozdě.
Selene vymazala omráčeným Smrtijedům v domě paměť a vrátila ukradnutu hůlku. Byl čas vrátit se do své role.
Emily pozvedla svoji číši k přípitku s Pánem zla, který zatím nic netušil.
Táňa našla Alexe. Nabyl znovu lidské podoby, přesto jeho tělo zůstalo bezvládně ležet mezi ostatními oběťmi. Na hrdle měl smrtelné kousnutí.
Každý boj má své vítěze a poražené. Vítězství je opojný pocit, ale vždy má svou hořkou stránku…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama