Kapitola šestá – Poslední cesta do Bradavic (část II.)

24. června 2016 v 11:16 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Rose Weasleyová celá zardělá dorazila do prefektského kupé až ve chvíli, kdy vlak vyjel z Londýna. Prefektské kupé bylo větší, než ta normální. S potěšením zjistila, že není poslední, samozřejmě, že Edward s Albusem si dali načas.

Za Zmijozel dorazil Scorpius Malfoy, který seděl u okna a záměrně se vyhýbal konverzaci s ostatními. Vedle něj si ostatní povýšeně měřila Ollie Nottová, zmijozelská studentka sedmého ročníku, která odznak získala poté, co byl odebrán Eileen. Za Havraspár dorazil Louis Weasley, který listoval časopisem o famfrpálu, i Isobel Cornerová, černovlasá dívka s tlustými brýlemi. Mrzimorské prefekty jménem neznala, protože byli zvoleni oba letos a oba byli studenty pátého ročníku. Žezlo nebelvírské prefektky po Rose převzala Rory Oswaldová, dcera Cho Changové, která si vzala obyčejného mudlovského prodavače. Rory měla po mamince asijské rysy a po tatínkovi čokoládovou pleť. Rose napadlo, že až dorazí Abe s Edwardem, padnou z ní na zadek. Přes prázdniny dospěla v krásnou mladou ženu.
"Ahoj všichni," zamávala zvesela a posadila se mezi Louise a Penelopu. "Jsem ráda, že jsme se tu tak hezky sešli. Pro ty, co mě neznají, já jsem Rose Weasleyová, nová primuska."
Ollie protočila panenky a mrzimorský prefekt si přehnaně odkašlal. Scorpius vydal něco jako přidušený smích.
Rose se jejich ignorací nedala odradit a zalovila v plátěné tašce, odkud si vytáhla desky s poznámkami. "Takže, sepsala jsem si pár důležitých bodů, které bychom měli probrat, než dorazíme do Bradavic."
"To jako vážně?" zeptal se Louis nechápavě. "No tak, Rosie, nemůžem celou cestu hlasovat o zneužívání domácích skřítků."
"Ten čahoun má pravdu," přidala se Ollie a narážela na Louisovu výšku.
Rose ji probodla nenávistným pohledem. Kdyby tady byla Eileen, pomohla by jí sjednat si pořádek. Ale Eileen je bez povinností, určitě sedí někde s Lily, Hugem a Dominique a vyměňují si zážitky z léta.
"Nezabere to celou cestu," hájila se Rose. "Jen jsem navrhla, že bychom…"
"Nikoho to stejně nezajímá," přidal se Scorpius sarkasticky. "Nemuč nás, Rosie," dodal výsměšně a použil zdrobnělinu, kterou jí vymysleli rodiče, když byla ještě batole.
Rose vzteky zrudla a potlačovala v sobě chuť udeřit ho do obličeje. V tu ránu se otevřely dveře kupé a dovnitř vpadl Abe s Edwardem. Oba hýkali smíchy a v náručí nesli několik kelímků kávy.
"Zdravím!" halekal Edward. "Já jsem Edward Gregorovič, zprostředkovatel vašich nejtajnějších přání a záškoláckých tužeb!"
Několik lidí se upřímně zasmálo a přijalo s díky kávu od Abeho, který ji nadšeně rozdával.
"To kafe je na mě," ujišťoval je Edward spokojeně a strhl na sebe všechnu pozornost. "Pro tebe ale nezbylo, Malfoyi."
Scorpius se kysele ušklíbl: "S tím jsem ani nepočítal."
"Jedno latté pro krásnou slečnu," nabídl Abe poslední kelímek Rory a ta se zachichotala.
"Tak o co jsme přišli?" nadhodil Edward, když se uvelebil vedle Ollie a objal ji kolem ramen. Nottová se napřímila jako pravítko a s výrazem, jako by sahala na odporný hmyz, jeho ruku ze svého ramene sundala.
Rose se zhluboka nadechla a vydechla. Bude to bláznivý rok. A oni dva jí ho zcela určitě neusnadní.

****

Ředitelka Minerva McGonagallová seděla ve své pracovně za mohutným stolem a podepsala několik posledních dokumentů z ministerstva. S hlasitým vydechnutím odložila brk a upravila si na nose brýle, když se ozvalo zaklepání.
"Vstupte!" vyzvala příchozího.
Dovnitř vešel profesor Severus Snape, který v Bradavicích učil lektvary. Minerva McGonagallová mu kdysi nabídla místo učitele obrany proti černé magii, po kterém celé léta toužil, ale on její nabídku odmítl a požadoval své staré místo ředitele zmijozelské koleje a učitele lektvarů. Minerva neznala celý Severusův příběh, ale věděla dost na to, aby si svého dlouholetého kolegy vážila. S radostí mu tehdy vyhověla a svého rozhodnutí nikdy nelitovala, byť byl na žáky rok od roku přísnější a jeho vyučovací metody byly poněkud nestandartní.
"Bradavický expres dorazí do Prasinek během hodiny," oznámil Snape svým typickým tónem.
"Děkuji vám, Severusi," pokynula ředitelka hlavou. "Tak tedy do dalšího školního roku."
"Bohužel," ušklíbl se Snape. "Rok od roku jsou ta děcka hloupější."
"Myslím, že jim křivdíte," usmála se McGonagallová. "Pár talentovaných studentů se tam jistě najde."
"Naprostý zlomek mezi neschopnými budižkničemu-"
"Severusi," napomenula ho ředitelka káravě.
Snape nijak nereagoval, jen si odpustil další uštěpačné poznámky. Profesorka McGonagallová věděla, že i když na výuku a na studenty v jednom kuse spílal, učení ho ve skutečnosti naplňovalo. Byť by to před nikým, a před studenty už vůbec ne, nikdy nepřiznal. Nadále si budoval pověst obávaného učitele, se kterým je lepší vycházet. Problém byl v tom, že s ním nevycházel téměř nikdo.
"Letošní rok bude bláznovství," povzdychla si ředitelka spíš pro sebe.
"Myslíte kvůli tomu Turnaji tří kouzelnických škol?" zeptal se Snape.
"Pochopitelně," přitakala. "A zejména kvůli tomu, na jakou skupinu čerstvě plnoletých kouzelníků vyšla možnost se Turnaje zúčastnit."
Snape povytáhl obočí. Jistě, jak ho to nemohlo napadnout…
"Přiznám se," pokračovala ředitelka, "že by mi ten Turnaj dělal daleko menší starosti, kdyby se konal třeba o rok později."
"Při vší úctě, paní ředitelko, myslím si, že Gregorovič a Potter nepotřebují Turnaj, aby na sebe strhli veškerou pozornost."
"Jistěže ne, ale přihrávat do karet jim taky nemusíme, nemyslíte, Severusi?"
Snape pokýval hlavou na stranu na znamení, že na tom něco bude.
"Bradavice sice ustály bitvu se samotným lordem Voldemortem, ale nejsem si jistá, jestli dokážou ustát ještě jeden rok s tím jejich trojlístkem," pokračovala McGonagallová.
"Troufám si tvrdit, že školu navštěvovaly i větší hrozby," namítl Snape. "Sama jste přece zažila všechny. Co čtveřice Black, Lupin, Pettigrew a Potter? Nebo Potter, Grangerová, Weasley? Dvojčata Weasleyova? Před třemi lety ještě Blacková a Lupin?"
"Vidíte?" přitakala ředitelka horlivě. "Zažila jsem celé tři generace! Už mi dochází kreativita ve vymýšlení školních trestů. Měla bych jít na odpočinek, Severusi, dokud jsem si zachovala zbytek zdravého rozumu."
"Jestli školu opustíte, zhroutí se sama, i bez Potterových a Blackových potomků," oponoval Snape a měl jistě pravdu.
"Lichotí mi, že to říkáte zrovna vy," připustila Minerva McGonagallová, "ale jsem pevně rozhodnutá. Tohle bude můj poslední školní rok v Bradavicích."
Snape se nehodlal s ředitelkou přít. Ohlédl se směrem k portrétu Albuse Brumbála, který předstíral spánek. Jak typické, když ho člověk potřebuje…

****

Andrej Tarkovskij seděl pohodlně rozvalený u jednoho z kulatých stolků před malou kavárnou. Měl před sebou rozpitou černou kávu, dnes již třetí. Všechny vlaky mu dávno ujely. Kouřil jednu cigaretu za druhou a zaujatě listoval složkami, které před pár minutami obdržel od své spojky v Obrtlé ulici.
Pokud ráno spoléhal, že podobnost Nikolaos Blackové a zavražděné, je čistě náhodná, teď neměl nejmenších pochyb, že ta holka je do všeho zapletená. Měla záznam v Azkabanu, jedno soudní přelíčení, z něhož se nějakou záhadou nedochovalo žádné prohlášení. Naprosto nic, z čeho by mohl vycházet. V sedmém ročníku ji vyloučili z Bradavic, ale důvod nikde nenašel. Nastoupila k bystrozorům, ačkoliv jednou z podmínek je ukončené vzdělání a čistý rejstřík. Jak je možné, že i přesto ji Harry Potter zaměstnal? Během posledních dvou let často navštěvovala východní Evropu. Našel dost podivných stop a náznaků, aby se ujistil, že tady něco nesedí, ale stále nic konkrétního. K tomu, aby odhalil, o co se jedná, musel zajít dál. Co takhle si proklepnout celou rodinu? Vyžádal si složky o jejích rodičích, prarodičích a praprarodičích.
Narozena půl roku po válce. Otec neznámý.
Matka Lauren Cornelia Blacková. Členka Fénixova řádu. V patnácti letech podezřelá z vraždy dvou Smrtijedů. Týden v Azkabanu. Zajata Voldemortovými lidmi. Známá také jako Nežádoucí č. 2. Vyznamenána Ministerstvem kouzel za boj v bitvě o Bradavice v létě 1998. V současnosti ředitelka Odboru záhad.
Teta Emilie Gregorovičová Blacková. Nová ministryně kouzel. Vychovávána v Rumunsku. Známá jako Nežádoucí č. 3. Souzena za podezření ze Smrtijedství a napomáhání lordu Voldemortovi. Zproštěna všech obvinění. Vyznamenána Ministerstvem kouzel za boj v bitvě o Bradavice.
Dědeček Sirius Black. Člen Fénixova řádu. Odsouzený v roce 1981 za vraždu dvanácti mudlů a Petera Pettigrewa. Po dvanácti letech v Azkabanu utekl. Prohlášen za mrtvého v létě 1996. Znovu objeven v roce 1998.
Babička Selene Raddleová. Členka Fénixova řádu i Smrtijedů. Vychovávána v Rumunsku. Prohlášena za mrtvou na podzim 1981 po prvním pádu lorda Voldemorta. Objevena v roce 1998.
Andrej se při otevření další složky zakuckal.
Otcem Selene Raddleové nebyl nikdo jiný, než sám lord Voldemort.
Doopravdy se nestačil divit, jaká tajemství rodina Blacků naoko pohřbila.

****

Nikolaos Blacková se k večeru zastavila na ministerstvu, aby vyplnila několik dokumentů. Na stole se jí za dva dny nahromadilo neskutečně mnoho papírování. Zběžně přeletěla několik zpráv a sepsala dvě hlášení o posledních dnech terénu. Právě, když je chtěla odevzdat Harrymu, zjistila, že se o pár minut minuli a její nadřízený je na cestě domů. Do práce se zabrala natolik, až v kancelářích zůstala úplně sama.
Protože měla ráno odjet do Bradavic, rozhodla se Harrymu položit hlášení na jeho stůl, aby v tom měl pořádek. Nad hlavou jí líně proletělo několik oběžníků, jinak bylo Ministerstvo kouzel podezřele tiché.
Vešla do jeho kanceláře a několik lotroskopů v rohu se líně roztočilo. Bezděčně vzhlédla k plánku ministerstva, který visel na zdi za stolem. Po budově se pohybovalo několik posledních teček. Všimla si, že její teta Emily ještě pořád sedí u sebe v kanceláři. Zatoulala se očima po Odboru záhad a našla i jméno své matky. Samozřejmě, že ty dvě jsou mezi posledními, kteří Ministerstvo večer opouští, a zároveň mezi prvními, kteří ráno přichází.
Položila papíry na pravou stranu stolu na neforemnou hromadu, kam zřejmě odložili svá hlášení i její kolegové, když její pozornost upoutala černá složka, kterou Harry neohrabaně zastrčil pod noviny. Zvědavost byla silnější než zodpovědnost, a tak složku nenápadně otevřela. Úhledným písmem bylo na první straně napsáno: Andrej Tarkovskij. Pocítila zadostiučinění, že se mu může alespoň soukromě pomstít. Co skrývá za tajemství? Opatrně se rozhlédla, ale nikde nebylo ani živáčka. Otočila první stranu a chtěla se dát do čtení.
Jenže složka byla prázdná.
Do dnešního večera si myslela, že bystrozorové umí zjistit všechno.
Zřejmě ne úplně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama