Kapitola sedmá – Turnaj tří kouzelnických škol (část II.)

24. června 2016 v 11:18 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Za okny dávno padla tma, ale to Lola nemohla vědět. Byla v nejspodnějším patře ministerstva kouzel, kde se nacházely tréninkové prostory pro bystrozory. Bylo to přísně tajné místo, kam smělo jen pár jedinců. Našli jste zde střelnice, boxovací pytle, tréninkové figuríny dokonce i uměle vytvořené stezky plné překážek, kouzel a zaklínadel, na kterých si mohli bystrozorové cvičit svoje schopnosti.

Lola ráda trénovala až večer, když bylo cvičiště prázdné a ona mohla o samotě a v klidu přemýšlet. V bystrozorské uniformě zuřivě boxovala do jednoho z těžkých pytlů, až jí po zádech stékaly pramínky potu. Bušila pěstmi a zběsile přemýšlela. Návrat do Bradavic v ní vyvolal rozporuplné vzpomínky. Na jednu stranu ty roky milovala. Na druhou stranu se jí vybavil den, kdy se stalo to s Penelope Melwillovou a všechny radostné vzpomínky pohltila tma.
Ten den změnil všechno, ten den z ní udělal jiného člověka. Zrůdu, monstrum, hříčku přírody. Jako by nestačilo, že zdědila Salazarovu moc. Její ruce uměly daleko víc. Byla prokletá.
Mohla se z toho utrpení vysvobodit - za cenu tří lidských duší. Tak zněla dohoda. Když Smrti přivede tři lidské životy, bude volná. Tolik zaplatí za záchranu Selene, Siriuse a Severuse Snapea. Odmítla. Někde v hloubi duše však cítila, že Smrt s ní ztrácí trpělivost.
Nechtěla se vrátit do Bradavic, tamními chodbami se pohybuje příliš mrtvých. Těch, co padli ve válce. Vídala je v posledních měsících, než ji ze školy vyloučili.
Ze zamyšlení jí vyrušil náhlý instinkt. Ucítila v místnosti přítomnost někoho dalšího.
Ohlédla se, pár metrů od ní, opřený o jednu z dřevěných figurín, stál Andrej Tarkovskij. Jak to, že ho neslyšela přicházet? A jak se dostal sem dolů?
"Čemu vděčím za vaši návštěvu?" zeptala se, aniž by přestala bušit do pytle.
"Nesu nepříjemné zprávy," vysvětlil a mhouřil na ni se zájmem oči. "Zkus mířit trochu níž, rány do žaludku ho skolí."
Naštvaně přestala a otřela si pot z čela. "Fajn, co je to za zprávu?"
"Srovnal jsem fotografie tebe a té mrtvé," vysvětlil a odněkud z kapsy obě vytáhl. "Jsou si až nápadně podobné. Přivádí mě to k teorii, že ten sampír chtěl zabít tebe."
Lola jen povytáhla obočí a napila se z láhve. "To je všechno?"
"Nijak tě nepřekvapuje, že tě chce zabít nejnebezpečnější druh upíra," konstatoval věcně. Nedivil se, spíš si srovnával fakta.
Něco ví, napadlo Lolu. V duchu si pomyslela, že nějaký upír je její poslední problém. Nahlas však řekla: "Mohlo jít o náhodu. Nepamatuju si, že bych naštvala nějakou potvoru."
"Ani při své poslední cestě do Ruska?" zeptal se náhle.
Odložila rukavice a dala si ruce v bok. "Po mých cestách je vám houby," odsekla. "O co vám jde?"
"Proklepl jsem si tě," vysvětlil a přešel o něco blíž. "Zdá se, že zdařile maskuješ nějaké tajemství."
"Každý máme svá tajemství," přimhouřila oči. Nenechá se zastrašit.
"Tak hele," nadhodil a opřel se rukou o boxovací pytel. "Mám dost informací, abych poslal tvoji kariéru bystrozorky ke dnu."
"K tomu nemáte důvod," ušklíbla se.
"Chci vědět, proč po tobě jde ten sampír."
"Tak to jsme dva."
Andrej jí oplácel upřený pohled. "Fajn, tak já prostě zůstanu, dokud si pro tebe nepřijde další. Zeptám se přímo jeho."
"Poslužte si," oplácela mu stejně tvrdým hlasem. "Zítra odjíždím do Bradavic kvůli Turnaji tří kouzelnických škol. Můžete doufat, že se mě pokusí zardousit při procházce u jezera, zatímco budete čekat před vstupní branou."
"Pojedu s tebou," pokrčil rameny, jako by to nebyl sebemenší problém.
"Nemůžete jet do Bradavic jen tak," odvětila. "Musíte mít nějakou funkci."
"Pochopitelně," založil si ruce na prsou a chvíli předstíral zamyšlení. "Pojedu jako tvůj mentor, to je dostatečně dobrá funkce, nemyslíš?"
"Cože?" vyjekla a poprvé se nechala vyvést z míry.
"Potřebuješ mě, já potřebuju tebe, Nikolaos Blacková," zašeptal a napřáhl k ní ruku. "Uzavřeme dohodu?"
"Jak mám vědět, že za něco stojíte?" zeptala se nabroušeně.
"Ty víš, za co stojím," ušklíbl se. "Četlas nepochybně moji složku, co Potter někde vyštrachal."
Lola přimhouřila oči: "Nic v ní nebylo."
"Já vím," přitakal a nespouštěl z ní oči. "Proto víš, že za něco stojím."
Chvíli si jeden druhého zlostně měřili. Lola hořečnatě přemýšlela. Stálo jí to za to? Riskovat svoji kariéru kvůli chlápkovi, o kterém nic neví? Na druhou stranu věděla, že lovil sampíry. V něčem musel být dobrý, když si troufl na podobná stvoření. A když zná takové potvory, možná někdy viděl i Stíny, které ji pronásledují. Možná, by jí dokázal pomoct.
Dívali se jeden druhému do očí. A zřejmě oba chtěli využít nitrozpytu. Jenže na to byli oba příliš dobře trénovaní.
"Fajn," řekla nakonec. "Máte to mít. Pokud bude Potter a McGonagallová souhlasit."
"Uvidíme," ušklíbl se a natáhl k ní ruku.
Oplatila mu pevný stisk.
Andrej se pousmál a řekl: "Takže, lekce číslo jedna. Ten tvůj prkenej postoj musíme změnit. Povolíš ta kolena hned teď, nebo ti v nich zpřetrhám vazy. Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že to bolí."
Zkusila odhadnout, jestli si dělá legraci. Vypadal však smrtelně vážně.

****

Po několika hodinovém tréninku, kdy Lola myslela, že vypustí duši, ji Andrej propustil ze svého zajetí. Společně vyšli do teplé zářijové noci v centru Londýna.
"Musíme zajít za Harrym," vysvětlovala, když kráčeli opuštěnou uličkou.
"Potřebuješ jeho svolení?" ušklíbl se Tarkovskij.
"Jistěže ne," namítla rozhořčeně. "Vy ho potřebujete, nenechá vás odjet do Bradavic jen tak. Můžeme?"
Nabízela mu svoji paži. Andrej chvíli váhal, ale pak se jí chytil. Lola se s oběma přemístila. Na krátký okamžik je pohltila černočerná tma, a pak se zčistajasna objevili na kraji Godrikova Dolu. Podle tempa, jakým vyrazila, Andrej poznal, že cestu důvěrně zná. Sešli po malé mýtině dolů k vesnici a Lola zamířila k jednomu z prvních domů. Sotva prošli zahradní brankou po chodníčku směrem k domu, vstupní dveře se otevřely a na prahu stál Harry Potter.
"Viděl jsem vás přicházet," vysvětlil a otevřel dveře dokořán. "Pojďte dál. Čemu vděčím, za tak pozdní návštěvu?"
Harry se s dvojicí návštěvníků usadil v obývacím pokoji. Jeho žena Ginny všem připravila šálek čaje, a pak se taktně vzdálila do ložnice. Nikolaos Harrymu vysvětlila, že si Andreje Tarkovského zvolila za svého mentora. Harry pouze přikývl a oba si bedlivě prohlížel.
"Dobrá," zamručel po chvíli přemýšlení. "Potřebuju si však s vámi oběma promluvit. Zvlášť."
Jako první vybídl Lolu, aby ho následovala k němu do pracovny, která s obývacím pokojem sousedila. Andrej u šálku čaje, kterého se ani nedotkl, osaměl a oba vyprovázel nerudným pohledem.
Sotva Harry za sebou zavřel dveře, spustil proslov, kterého se Nikolaos obávala.
"Musím říct, že mě překvapuješ," povzdychl si unaveně.
"Já sebe někdy taky," ušklíbla se nevesele.
"Teď nežertuju, Lolo," napomenul ji a oba se posadili ke stolu. "Myslel jsem, že chápeš, jak je pro bystrozora jeho mentor důležitý."
"Samozřejmě, že to chápu," ohradila se.
Harry povytáhl obočí. "Dáváš to najevo dost svérázným způsobem."
"Vím, že je Tarkovský poněkud netradiční," připustila, ale byla odhodlaná si stát za svým.
"Doufal jsem, že se budeš učit od Kingsleyho," přiznal Harry.
"Ne, má se od něj učit Teddy," namítla, "učil i jeho mámu, je správné, aby byl jeho svěřencem on."
"Vím, a taky nakonec bude," přitakal Harry. "Když ses dlouho nerozhodovala, říkal jsem si, že se… no…že se možná budeš chtít učit ode mě."
Lola tuto volbu samozřejmě také zvažovala a měla pro své rozhodnutí své opodstatnění. "Učit se od tebe by byla velká čest," souhlasila. "Ale nemůžu tvoji velkorysou nabídku přijmout. Ne po tom všem, co jsi pro mě udělal. Víš, že jsem bystrozorkou jenom díky tobě. Tys pro mě přišel poté, co… však víš. Udělal jsi pro mě toho víc než dost a já nechci, aby si ostatní mysleli, že mě nad nimi protěžuješ. Chci to dokázat sama."
Harry si povzdychl: "Pak sis měla vybrat někoho z rodiny."
"Stejný problém," odpověděla automaticky. "Každý na ministerstvu by si myslel, že jsem u bystrozorů jen proto, že je moje teta ministryně kouzel, nebo proto, že Viktor je teď ředitelem Azkabanu."
"Myslím, že okolí docela ošklivě podceňuješ," namítl.
"Myslím, že máš sklon ve všech vidět jen to dobré," dovolila si oponovat. "Už jsem to zažila. Nepotřebuju, aby se na mě zase někdo díval skrz prsty jako na něčí chráněnku."
Harry Potter si ve svém křesle hlasitě povzdychl. "Jak myslíš," řekl nakonec. "Stále si ale myslím, že jsi mohla sehnat lepšího kouzelníka."
"Našel jsi snad něco, co by dokazovalo, že je špatný kouzelník?" zeptala se.
"Nenašel jsem vůbec nic," připustil Harry Potter. "To nevěstí nic dobrého."
"Ale nutně ani nic špatného," namítla. "Snad jen to, že ani bystrozorové nejsou schopní odhalit všechno."
"Myslíš, že ti pomůže se Salazarovou mocí?" zeptal se tiše.
"To nevím," připustila a nepřekvapilo ji, že Harry odhalil kousek pravdy. "Doufám."
Harry si ji dál měřil skrz své kulaté brýle. "Dobrá," povzdychl si nakonec. "Pokud myslíš, že se od něj něčemu naučíš, ať je tvým mentorem. Ale jestli v létě kvůli němu ty zkoušky nesložíš, roztrhnu ho jako hada, Nikolaos. Jsi příliš dobrá, aby ses zahazovala s někým, kdo za to nestojí."
"Děkuju, strejdo Harry," usmála se váhavě.
Harry jen přikývl: "Tak padej a pošli mi ho sem."
Lola vyšla z pracovny a kývla na Andreje, který mezitím vstal a prohlížel si fotografie na zdích. Prošel kolem ní do Harryho pracovny a zavřel za sebou dveře. Lola bezděčně přešla k fotografiím, které Tarkovského tak zaujaly. Na jedné z nich poznala Harryho, Rona Weasleyho, Hermionu Grangerovou, Ginny Weasleyovou, Nevilla Longbottoma, Lenku Láskorádovou, tetu Emily a svoji matku krátce po bitvě o Bradavice. Lola si ten snímek pamatovala, pořídila ho Rita Holoubková a ještě ten den obletěl celý kouzelnický svět s nápisem Děti, které vybojovaly kouzelníkům mír. Její matka tu fotografii měla ve své kanceláři vystavenou odnepaměti, opatrovala ji jako jednu z mála připomínek na minulost.
Andrej Tarkovskij za sebou zavřel dveře a posadil se do nabízeného křesla. Harry Potter na šest let mladšího muže shlížel s velkou nelibostí. Ať už mu vadil jeho otrhaný vzhled, nespočet nevzhledných tetování, či oder alkoholu a cigaret, nebo jeho arogantní výraz.
"Zřejmě ze mě nejste nadšený, pane Pottere," zahájil Andrej rozhovor klidně.
"To nepopírám," přitakal Harry Potter ostře. "Nemám však právo Lole bránit v tom, aby s vámi spolupracovala."
"Tak o co jde?" rozhodil Andrej rukama.
"O to, že vám nevěřím," odpověděl Potter klidně.
"To ani nemusíte," ušklíbl se Tarkovskij. "Ještě něco?"
Harry jeho arogantní tón ignoroval. "Podívejte, pane Tarkovský. Nikolaos Blacková je jedna z mých nejlepších žákyň. Její budoucnost záleží na tom, co se od vás dokáže naučit. A já vám doporučuju, abyste byl sakra dobrým učitelem. Jestli se dozvím, že jste Lolu jenom využil pro vlastní prospěch, osobně se postarám, abyste za to zaplatil." Harryho hlas byl klidný, ale velmi autoritativní.
"Záleží vám na ní tolik, protože jste ji přijal proti pravidlům?" zeptal se náhle Andrej, kterého výhružky ředitele oddělení bystrozorů nezastrašily.
Harrymu se blýsklo v očích.
"Slyšel jsem zvěsti, že je na vaši hlavu vypsaná odměna," oplatil mu Harry Potter.
Andrej se ve svém křesle napřímil, ale vrátil mu to stejně.
"Co se stalo Penelope Melwillové?" zeptal se tiše.
Harry Potter neodpověděl. Jeden druhého si zlostně měřili.
"Dávejte si pozor, pane Tarkovský," napomenul ho Harry Potter. "Zřejmě nemáte tušení, do čeho jste se zapletl."
"Můžu už jít?" pohodil hlavou směrem ke dveřím.
"Prosím," pobídl ho Potter. "Zítra ráno vás očekávají v Bradavicích. Pokud nebude Minerva McGonagallová proti, budete s Lolou pracovat na Turnaji tří kouzelnických škol. Možná vás váš bývalý ředitel z Kruvalu rád uvidí."
Andrej ustrnul v pohybu a na malou chvíli se nechal vyvést z míry.
"Anebo možná taky ne," odtušil Harry chladně. "Kdo ví."

****

Viktor a Emily se chystali ke spánku toho večera tradičně pozdě, přestože Emily čekal zítra náročný den. Viktor ležel v posteli a četl si večerní vydání Věštce, Emily seděla u toaletního stolku a sundávala si náušnice.
"Myslím, že se kluci dostali do Nebelvíru," zasnila se a zadívala se na odraz svého manžela v zrcadle. "Co myslíš?"
"Nepochybně ano," zamumlal nepřesvědčivě, nechtěl v ní podporovat falešné naděje. "Zítra se při zahajování Turnaje přesvědčíš."
"Můžeš jet se mnou," navrhla, odložila župan a vlezla si do postele. "Beztak nás jede nakonec víc, než je opravdu nutné."
"Čeká mě hromada papírování," povzdychl si. "Budeš tam mít Lolu."
"Ano, to je pravda. Konečně si vybrala svého mentora," vzpomněla si Emily, když zhasínala lampičku. "Harry mi poslal před pár hodinami sovu, je trochu znepokojený."
"Ano? A koho?" zajímal se Viktor. Celá rodina jí pomáhala vybírat toho správného kouzelníka, od kterého se mohla učit. Většina jí doporučovala právě Harryho.
"Popravdě to jméno mi nic neříká, vůbec nevím, kde ho vyhrabala," zachmuřila se. "Nějaký Tarkovskij, tuším."
"Tarkovskij?" zopakoval nevěřícně. "Víš to jistě?"
"No ano," zamračila se. "Proč? Ty ho znáš?"
Viktor odložil noviny a nevěřícně zíral do prázdna.
"Viktore?" oslovila ho zmateně. "Co se děje?"
"Andrej Tarkovskij mě navštívil před deseti lety, tady doma, na Loliny narozeniny, vzpomínáš?" zašeptal horlivě.
"Je to dávno," kroutila Emily hlavou a lovila v paměti.
"Andrej je mladší bratr Alexe," vysvětlil.
Alex Tarkovskij. Vlkodlak, který jim pomáhal vysvobodit Siriuse z Voldemortova zajetí a padl v boji proti upírům. Viktorův přítel a Tánin partner.
"Co o něm víš?" zeptala se Emily zachmuřeně.
"Nic dobrého," připustil Viktor neochotně.

****

Byla to malá temná místnost. Studená voda stékala po cihlových stěnách. Ve stínu se krčila postava, muž, vysoký asi metr osmdesát. Klidně stál a pozorovat schouleného člověka u svých nohou. Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešla rusovlasá žena.
"Nesu vám zprávu, pane," poslušně se poklonila.
"Mluv," vyzval ji stroze, aniž by se k ní otočil tváří.
"Andrej Tarkovskij je zpátky tady v Anglii. Vrátil se před několika dny," její hlas zněl ustrašeně.
"Tarkovskij?" vyslovil to jméno jako nadávku. "Co tady chce?"
"Nikdo nemá tušení," zašeptala a litovala, že se rozhodla o tu zprávu podělit se svým pánem zrovna ona.
"Ten parchant," zavrčel vztekle a praštil pěstí do zdi. Několik cihel popraskalo a prach z nich se snesl k zemi.
"Okamžitě všechny svolej! Ten bastard se odtud nesmí dostat. Rozhodně ne živý."
"Jistě," přitakala a spěšně zmizela.
Michael Blanchard shlédl znovu na postavu ležící u jeho nohou. Pak se rychlým pohybem, sotva zaznamenatelným lidskému oku, na osobu vrhl a svými špičáky jí roztrhl hrdlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama