Kapitola první – Příchozí z temnot (část II.)

24. června 2016 v 10:57 | Kat |  Mé jméno, má krev III
"Ministerstvo kouzel."
Budka se s trhnutím zastavila a otevřela dveře.

Nikolaos Blacková vykročila do každodenního shonu, který na ministerstvu panoval. A dnes tu bylo obzvlášť rušno, večer měly být zveřejněny výsledky voleb nového ministra kouzel. Hala byla plná novinářů, zvědavců a bystrozorů, kteří všechny podrobovali pečlivým prohlídkám.
Lola se vyhnula hlavní frontě a šla k odbavovacímu pultu pro zaměstnance. Za vysokým stolem seděl uhrovitý chlapec a znuděně si četl čerstvé vydání Věštce. Lola postřehla, že titulní stranu plní rozhovor o politickém skandálu v oddělení pro dohled nad kouzelnými tvory s Hermionou Weasleyovou.
"Dobré ráno, Nikolaos," pousmál se mladík za kontrolním pultem. "Pracovně, osobně?"
"Obojí, Eddie," obdařila ho také úsměvem a podala mu svoji hůlku ke kontrole.
"Dneska je tu pěkný šrumec," postěžoval si, zatímco prohlížel hůlku pod lupou. "Půjdeš se podívat na vyhlášení voleb?"
"Hádám, že budu muset," ušklíbla se. "Ale volal mě šéf, tak snad se z té šarády utrhnu."
"Třeba jo," zazubil se. "Ještě průkaz."
Lola vytáhla z kapsy malou černou knížečku a podala mu ji.
"Stejně si myslím, že výsledky jsou víc, než jasné," zamumlal a vrátil jí hůlku i průkaz. "V pořádku, můžeš pokračovat. Hezký den!"
"Tobě taky!"
Lola si sebrala svoje věci a vydala se směrem k výtahům. Po cestě potkala několik známých, prohodila pár slov a vyslechla si poznámky o volbách. Celý kouzelnický svět tím poslední týdny doslova žil. Těsně po válce byl dočasným ministrem kouzel zvolen Kingsley Pastorek, který se postaral o mnoho změn v kouzelnických zákonech. Byl natolik oblíbený, že se stal nakonec ministrem na celých jednadvacet let. Loni však oznámil, že znovu kandidovat odmítá a rád by se odebral na odpočinek. Celý Starostolec se ho snažil přesvědčit, ať neodchází. Nakonec přislíbil, že úplně z ministerstva nezmizí, nicméně v jeho funkci ministra kouzel měl být od zítřka někdo jiný.
Vmáčkla se na poslední chvíli do výtahu a stiskla příslušné tlačítko. Čím níž výtah klesal, tím lidí v kabině ubývalo, až zůstala úplně sama.
"Deváté patro. Odbor záhad," oznámil jí přívětivý hlas v kabině a mříže se odsunuly.
Téměř okamžitě ji ovanul chladný vzduch a vlhkost prosakující ze zdí ji štípala v nose. Ihned u výtahů stál dřevěný stolík, za kterým seděl jeden ze zaměstnanců ministerstva. Čaroděj znuděně zvedl hlavu od Denního věštce, kde si prohlížel famrfpálové výsledky a natáhl ruku k Lole. Ta mu podala znovu svůj průkaz, který už ukazovala nahoře. Čaroděj nalistoval příslušnou stránku, aby si ověřil, zda má do těchto prostor povolený přístup.
"Účel návštěvy?" zeptal se.
"Návštěva vedoucí odboru záhad Laury Blackové," odpověděla automaticky a ani se nenamáhala mu vysvětlovat, že ji kontroluje téměř každý týden už dva roky.
Čaroděj sáhl po zeleném razítku a vyrazil ho na příslušnou stranu.
Vykročila svižným krokem a procházela jednou dlouhou chodbou za druhou, jako by tu cestu znala nazpaměť. Než se zastavila před vysokou bránou, nepotkala živou duši.
V úrovni očí jí visela cedule s nápisem: NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN.
Varování ignorovala a opřela se do dveří. Ocitla se ve velké prostorné místnosti plné mlhy, kouře, chemických nádob a kotlíků.
"Lolo!" volal někdo její jméno.
Prodrala se mezi stolky na druhou stranu místnosti a za jedním z kotlíků našla svoji matku. Laura Blacková si sundala z očí ochranné brýle, odhrnula si pramen červených vlasů z čela a přitiskla si dceru na hruď.
"Jsem ráda, že jsi doma."
"Já taky," usmála se Lola a vlepila matce pusu na zjizvenou tvář.
"Jaká byla cesta?" zeptala se Laura se zájmem a ignorovala bublající kotlík, ze kterého stoupaly obláčky zelené páry.
"Neúspěšná," přiznala Lola a posadila se na volnou židli. "Zase se objevili."
"Stíny?" zašeptala Laura s dávkou strachu a respektu.
Lola zasmušile přikývla. "Podařilo se mi je setřást někde za Moskvou, ale u Petrohradu se ve vlaku objevili znovu, tak jsem se radši vrátila."
"Dobře jsi udělala," souhlasila Laura. "Dokud nevíme, co jsou ty potvory zač, je lepší se jim vyhýbat. Máš vzorek?"
Lola zašmátrala v batohu a vytáhla ampulku, ve které byl kousek černé látky. Nebyla to však obyčejná látka, vznášela se v prostoru a zvláštně se vlnila.
"Neboj, nesahala jsem na to," zarazila Lauru, než stačila promluvit. "Co novýho doma?"
"Žijeme volbami, jako kdybys to nevěděla," povzdychla si Laura a uložila ampulku do zásuvky mezi ostatní. "Už aby ta šílenost byla za námi, každý den jsem celou cestu do práce musela odhánět ty vlezlé reportéry. Abych nezapomněla, Eileen a Ed strávili noc v Azkabanu."
"Zase?" vyprskla Lola smíchy.
"To není slušné, Nikolaos," varovala ji Laura. "Nemysli si, že nevím, od koho ty hloupé nápady mají."
"Nechápu, o čem to mluvíš," zazubila se zvesela a prohlížela si mločí oči v průhledné krabičce. "Zkus se zeptat dědečka."
"Každopádně Elu jsem poslala domů, ať si to s ní někdo vyřídí. Viktor nechal Eda v Azkabanu na výchovný pobyt."
"Teta Emily bude zuřit," povzdychla si Lola. "Zase jeden krásný večer v rodině Blackových."
"Doufám, že zůstaneš na vyhlášení výsledků, přece mě v tom nenecháš," prosila ji Laura. "Eileen se takovým věcem vyhýbá, jak může, a pokud Eda někdo nepropustí, bude se počítat s naší účastí."
"Nic ti neslibuju," varovala ji dcera pobaveně. "Dostala jsem vzkaz od Harryho, takže možná budu mimo ministerstvo."
"Asi něco ohledně mistrovství," připustila Laura. "Viděla jsem dnes Kingsleyho a Harryho nad plány nahoře diskutovat. Doufám, že se jim zase nepodařilo postavit ten stadion na území kentaurů jako před deseti lety. Z toho byl pořádný malér, na poslední chvíli se muselo všechno stěhovat."
Lola se zasmála, posbírala si svoje věci, prohodila s matkou několik slov, a zase vrátila do výtahu.
A jak výtah putoval nahoru, nastupovalo víc a víc lidí.
"Druhé patro, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, kanceláře oddělení nepatřičného užívání kouzel, ústředí bystrozorů a administrativních služeb Starostolce," oznámil hlas ve výtahu.
Lola vystoupila s několika dalšími čaroději, kteří ji pozdravili, prošla těžkými dvoukřídlými dubovými dveřmi a ocitla se v otevřené hale, rozdělené přepážkami na jednotlivé kóje, kde se odevšad rozléhaly hlasy. Zabočila hned od první kóje u dveří s nápisem: Ústředí bystrozorů.
Stěny byly jako obvykle polepené vším možným - fotografiemi hledaných osob, výstřižky z Denního věštce, mapami, na kterých zářily špendlíky a nitky předpokládaných trast hledaných čarodějů. Jindy tady panoval daleko větší chaos, odevšad na sebe pokřikovali bystrozorové, nad hlavou jim létaly hejna oběžníků i nějaké sovy. Dnes tu panovalo nezvyklé ticho, jelikož většina zaměstnanců se starala o bezpečnost na dnešním vyhlášení voleb a druhá polovina vypomáhala někde v severním Skotsku s doděláváním stadionu pro mistrovství světa ve famfrpálu, které se konalo za týden.
Lola procházela kolem známých tváří, se všemi se pozdravila, až stanula na konci chodby u prosklených dveří do kanceláře. Než stačila zaklepat, muž sedící za stolem ji zahlédl a gestem naznačil, aby vešla dál.
"Dobré ráno, šéfe," pozdravila.
"Nač ty formality, Lolo," usmál se. "Nikdo nás neslyší."
"Zvyk, strejdo Harry," pokrčila rameny.
Harry Potter pokýval chápavě hlavou a ukázal na křeslo před svým stolem: "Prosím, posaď se."
Přijala nabízené místo a posadila se. "Děje se něco?"
"Omlouvám se, že jsem tě odvolal z dovolené dřív. Potřeboval bych od tebe laskavost," šel rovnou k věci. "Jak víš, do začátku finálového zápasu na mistrovství světa ve famfrpálu zbývá už jen týden a mně díky těm volbám odpadlo několik lidí. Vím, že by ses ráda zúčastnila večerní slavnosti, nebudu ti mít za zlé, pokud odmítneš, ale potřeboval bych, kdybys dneska odpoledne dohlížela na ochranná kouzla na stadionu, Teddy a několik dalších tam jsou. Přísahám, že už budeme mít brzy hotovo a vyberete si zbytek volna."
Lole hlavou problesklo tisíc jiných věcí, které by dělala radši, než dohlížela na bandu nerudných čarujících úředníků. Přípravy na mistrovství trvaly už několik měsíců, na ministerstvu kvůli tomu zřídili celé speciální oddělení. Práce to byla velmi vyčerpávající, všichni toho měli plné zuby a k potyčkám mezi úředníky docházelo stále častěji. Před měsícem se dokonce dva jinak velice dobří kolegové vzájemně napadli, protože už nemohli jeden druhého vystát. Podařilo se jim u toho podpálit půl lesa. Během příprav je provázela smůla. Co se pokazit dalo, zpravidla se pokazilo. Všichni však žertovali o tom, že je lepší, když se to sesype teď, než během samotného mistrovství.
"Můžeš se mnou počítat," přikývla.
"Děkuju," oddychl si Harry a promnul si oči pod kulatými brýlemi. "Někdy mám té práce plné zuby. Pořád mi chybí lidi, je nás čím dál méně. A co tvoje volno, vyřídila sis všechno důležité?"
"Ne tak docela," odpověděla vyhýbavě a váhavě se pousmála. "Jak se má James, poctivě trénuje?"
"Je v Doupěti s ostatními, babička Weasleyová trvala na tom, že chce ještě letos všechny děti pohromadě, než jí vyrostou," vysvětlil Harry. "Podle mě je to šílenství, ten dům nemůže tolik lidí ustát bez újmy, ale James je rád, prý si aspoň z bratranců a sestřenic složí celý tým. Bůh ví, že je nás opravdu hodně."
Lola se musela zasmát. Ano, Weasleyovi vydali téměř za dvě družstva famfrpálu. Když byli mladší, připojovala se k nim se svojí sestrou, Edwardem a Teddym Lupinem. Pořádali každé prázdniny u Weasleyových malý turnaj. Nicméně jejich týmu se nikdy nepodařilo vyhrát, protože proti Jamesovi a Albusovi neměli šanci.
Za jejími zády se ozvalo energické zaklepání a dveře se téměř okamžitě otevřely.
"Harry, neviděl jsi Kingsleyho? Potřebovala bych-"
Emily Gregorovičová zvedla oči od stohu pergamenů ve své náruči a zůstala překvapeně zírat. "Lolo, ty už jsi zpátky!"
"Teto Emily!"
Dívka se vyšvihla z křesla a zběžně svoji tetu objala.
"Velký den, co?"
Emily nepatrně přikývla a poprvé v životě ji Lola viděla poněkud vyvedenou z míry.
"Tak já vás nechám, vyrážím na famfrpál," rozhodla se Lola a oběma pokývala na rozloučenou.
"Večer hodně štěstí!" popřála ještě tetě a opustila kancelář.
Emily se usadila do křesla, ze kterého její neteř právě vstala. "Co jsem to říkala…?" zeptala se zmateně a zírala znovu do pergamenů, jako by mohla najít odpověď tam.
"Hledáš Pastorka," připomněl jí pobaveně Harry. I jemu roztržitá Emily přišla zábavná.
"Promiň, jsem trochu mimo," připustila unaveně. "Celý ten cirkus kolem voleb a ještě mi Viktor uprostřed noci pošle sovu z Azkabanu, že tam Edward zase skončil. Přísahám, že se z toho kluka jednou zblázním!"
Harrymu nepatrně zacukaly koutky, ale rozhodl se ji zbytečně neprovokovat. "Slyšel jsem," připustil.
"Samozřejmě, jak by taky ne, když jsi ředitel oddělení bystrozorů," povytáhla obočí a narážela na fakt, že po vyhnání mozkomorů z Azkabanu se o hlídání věznice starali právě bystrozorové. "Říkám ti, abys svým lidem udělil povolení tomu klukovi jednu výchovnou vlepit, až ho zase někde najdou dělat hlouposti."
"Vyřídím jim to," souhlasil Harry a bezděčně si pomyslel, jak se asi jeho synovi Albusovi podařilo z Děravého kotle zmizet, aby se vyhnul bystrozorům. Určitě tam byl s Edwardem i Eileen, sotva se bez sebe někam hnuli. Musí si ho podat, až se vrátí z prázdnin od babičky Weasleyové.
"Nesu ti nějaké papíry ze štábních útvarů," podala mu přes stůl menší hromádku pergamenů. "Nic zvláštního, jen obvyklé formality."
Harry od ní pergameny přijal a položil je na vratkou hromadu jiných věcí připravených k podpisu.
"Co je?" zeptal se, když si všiml jejího tázavého pohledu. "Podepíšu to."
"Ještě letos?" dobírala si ho.
Harry se ušklíbl a otočil se k ní ve svém křesle zády. Chvíli očima pátral po mapě, která vysela na zdi. "Kingsley by měl být ve čtvrtém patře v kancelářích mezinárodního sdružení kouzelníků," oznámil jí, když našel tečku s jeho jménem. Plán Ministerstva kouzel fungoval na stejném principu jako Pobertův plánek, byl to Harryho nesmírně užitečný vynález, který visel v každé kanceláři v celé budově. V mnohém všem usnadňoval práci, zejména Emily, jejíž pozice na ministerstvu vyžadovala neustálé pobíhání z jednoho patra do druhého.
"Skvělé, díky!" zvolala úlevně a nachystala se k odchodu.
"A abych nezapomněl," dodal Potter, "večer hodně štěstí."
Emily se jen chabě usmála a spěšně opustila jeho kancelář.
****
Edward Gregorovič se domů dostal až po poledni, celý dolámaný, nevyspaný a v depresi se doploužil po ušlapané cestičce ke dveřím Blackovic domu. V žaludku mu nepříjemně kručelo, myslel jen na sprchu, snídani a spánek. Možná v opačném pořadí. Sotva sáhl na kliku a otevřel dveře do předsíně, spustil se nepříjemný křik.
"EDWARDE SIRIUSI GREGOROVIČI BLACKU! TOHLE SI VYŘÍDÍME, AŽ VEČER, ALE NEMYSLI SI, ŽE Z TOHO VYVÁZNEŠ! TŘETÍ NOC V AZKABANU ZA TOTO LÉTO! JSEM HLUBOCE ZNECHUCENÁ! V DEVĚT HODIN VEČER AŤ JSI NA MINISTERSTVU!"
Zesílený hulák od jeho matky dokřičel a vznítil se. Edward si oddychl a zavřel za sebou opatrně dveře. Eileen sedící na schodišti se mu pošklebovala a dvojčata, která zřejmě nečekala od rána na nic jiného, než na potupu svého staršího bratra, se smíchy dokonce válela po podlaze.
"No jo, smráďata," ušklíbl se Edward popuzeně. "Strašná sranda, co? Haha."
Regulus s Remusem si však z bratra nic nedělali a smáli se dál.
"Nechte toho, nebo vám přičaruju prasečí ocásky!" vyhrožoval jim, když z kuchyně vyšel Sirius. Tvářil se naoko přísně a mířil přímo ke svému vnukovi.
"Klíčky od motorky, mladý muži," napřáhl k němu ruku.
Edward vyloudil ten nejubožejší výraz trpícího, jaký dokázal. "Jen tu ne, prosím," zasténal.
"Nesmlouvej, mladej, to jsou rozkazy od tvé matky."
Edward zalovil v kapse a jen velice nerad klíčky dědečkovi předal. Létající motorku zdědil přímo po něm a byla jeho největším pokladem. Nikdo kromě Edwarda a Siriuse na ni nesměl sáhnout.
"Je mi sedmnáct," zamručel vztekle. "Můžu si dělat, co chci."
"Dokud jsi nevyšel školu, nemůžeš," vyvedl do Sirius z omylu.
Přísný výraz byl pryč, objal svého vnuka kolem ramen a spiklenecky zašeptal: "Tak co, fungovalo to?"
Ed se váhavě pousmál: "Ty tvoje nápady nemají nikdy chybu. Akorát nás vždycky chytnou."
"To nás nikdy nechytili!" dušoval se Tichošlápek.

Z kuchyně se ozvala Selene, jako by příliš dobře věděla, co si špitají: "Siriusi, opovaž se ty děti kazit! A vy čtyři pojďte sem, přišly vám dopisy z Bradavic!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama