Kapitola pětadvacátá – Sluneční svit

21. června 2016 v 10:13 | Kat |  Mé jméno, má krev II
Vstupní síň byla plná studentů čekajících na příjezd kočárů. Všude vládla vánoční atmosféra, přátelé se mezi sebou loučili a rozdávali si dárky. Události předešlé noci nikoho nepoznamenaly možná proto, že nikdo přesně nevěděl, co se stalo. Na určitý rozruch kolem Harryho Pottera si všichni zvykli.

Jen hlouček studentů držících se dál od všeho rozruchu vypadal zkroušeně. Brumbálova armáda okusila jaké to je, když se Voldemortova moc dotkne jejich bližních. Harry a Weasleyovi už byli na Grimmauldově náměstí, Laura s Hermionou, která zrušila výlet s rodiči, se k nim měly připojit dnes večer.
Laura nervózně podupávala nohou a vyhlížela Emily. Chtěla se s ní rozloučit a předat jí svůj dárek s předstihem, protože si byla jistá, že obě stráví svátky v těch nejzabezpečenějších domech v Británii a nějaká korespondence by nebyla možná.
Konečně svou sestru spatřila, jak si s určitým respektem proráží cestu až k ní. Laura poodstoupila od svých přátel, aby neslyšeli, o čem se baví.
"Vypadáš příšerně," konstatovala Emily, sotva přišla blíž.
"Moc jsem toho nenaspala," přiznala Laura a podala jí úhledně zabalený dárek. "Veselé Vánoce."
Emily překvapeně dárek přijala a jediným pohybem strhla obal. V ruce držela album v kožených deskách. Skoro bez dechu jej otevřela a z prvního snímku se na ni zářivě usmíval mladý Sirius s roční Laurou v náručí a vedle něj mávala viditelně těhotná Selene. Laura pomocí pár šikovných kouzel, které jí poradila Hermiona, namnožila všechny své fotky a darovala je své sestře, aby měla stejné vzpomínky na rodiče.
"To je nádhera,"zašeptala Emily a proletěla horlivě dalších pár stránek. Laura se při pohledu na ni potěšeně usmívala, ani jí nevadilo, kolik zvědavých studentů si o nich šeptá.
"Taky pro tebe něco mám," vyhrkla najednou a vytáhla z kapsy kousek poskládaného pergamenu. "Přišlo to teprve včera."
Laura rozevřela dopis, úhledné písmo bylo rozmazané, jako by řádky někdo smáčel slzami.

Moje nejdražší,
doufám, že vás tenhle dopis zastihne ještě ve chvílích, kdy budete spolu.
Chci Vám oběma poděkovat za všechno, co pro nás riskujete. Jsme na Vás
oba strašně moc pyšní. Nezapomeňte, že každý den boje je krůček k vítězství.
Nikdy neopouštějte jedna druhou a držte se svých přátel. Nevěřte ničemu, o čem se samy nepřesvědčíte. Dávejte na sebe pozor. Brzy se znovu ozvu.
S láskou, Máma

P. S.: Veselé Vánoce za nás oba.

Laura dopis přeletěla očima ještě několikrát. Nemohla tomu uvěřit, srdce jí tlouklo vzrušením až v krku.
"To je opravdu…? vydechla.
"Máma," doplnila ji Emily se stejným dojetím.
"To je… to nemůže…jak…?" hledala správná slova a dál křečovitě svírala ten kousek pergamenu, který v ní vyvolal nepopsatelný pocit štěstí.
"Tak šťastný a veselý," zamumlala Emily a než si Laura stačila uvědomit, co se děje, krátce ji objala. I když to láskyplné sesterské objetí připomínalo jen z dálky, Laura věděla, kolik námahy vyjádřit city to její sestru stálo.
"Tobě taky," pousmála se a natáhla k ní ruku s dopisem.
"Ten si nech," odbyla ji Emily. "Mám kopii."
Laura se rozesmála a sledovala, jak jí mizí sestřina drobná postava v davu. Vypadala tak nevině a zranitelně, až měla touhu ji neustále chránit. Moc dobře ale věděla, že Emily je ten poslední člověk, který by to potřeboval. Byla samostatnější a statečnější než kdekterý sedmák.
Emily se připojila ke skupince zmijozelských, která stála hned u dveří. Nasazovala si akorát na hlavu čepici, když se vedle ní vynořil Draco a věnoval Lauře přímý pohled do očí. Tentokrát neucukla a váhavě pokývla hlavou na pozdrav. Všimla si jeho lišáckého úsměvu, než s prvními studenty zamířil ven z hradu.

****

Táňa se pohodlně usadila na okraj pohovky a vzdorovitě hleděla svému otci do tváře. Ivan stál opřený o stůl a unaveně svou dceru pozoroval. Několik minut vládlo mrtvolné ticho, než ho proťal Ivanův ledový hlas.
"To snad nemyslíš vážně!" sykl. "Intrikovat proti Voldemortovi, mému spojenci!"
"Není to tvůj spojenec," odsekla, "spolupracuješ s ním jenom proto, že věříš jeho slibům, že upíři budou rovni kouzelníkům! Taková pitomost!"
"Jak o tom můžeš vědět?" zeptal se užasle.
"Je to očividné," pokrčila rameny. "Jediná věc, co dokáže upíry přesvědčit ke spolupráci. Jako bys nevěděl, že je to nemožné!"
"Samozřejmě, že o tom vím," povzdychl si.
"Nebo je za tím něco jiného?" povytáhla obočí.
Ivan po ní šlehl mrazivým pohledem: "Kdyby Gregorowič věděl, do čeho je jeho vnuk zapletený, osobně by ho předhodil drakům!"
"To má tedy Viktor štěstí, že ho na dlažbu vyhodil před dvanácti lety," oplatila mu tvrdý pohled.
"Táňo, tohle není žert," změnil taktiku. "Jedna jediná chyba vás může potopit, jedno přeřeknutí a jste všichni mrtví!"
"S tím samozřejmě počítáme," přikývla bez jediného výrazu.
"Proč to prosím tě děláš! Vždyť se tě to vůbec netýká!"
"Ale ano," odporovala. "Týká se to všech, celého světa. Já chci normálně žít, copak tomu nerozumíš? Nepůjde to, pokud tu bude vládnout on! Já chci rovnoprávnost a spravedlnost pro všechny. Nejdřív vyvraždí mudly, a potom přijdeme na řadu my, kříženci. A nakonec i vy. Jde mu jen o čistou kouzelnickou krev."
"Víš, jak tím ohrožuješ naši rodinu?!"
Hystericky se rozesmála: "Rodinu? Myslíš klan krvežíznivých mrtvol?!"
Ivanova dlaň vystřelila dřív, než stačila uhnout a on ji prudce udeřil do tváře, až klesla hlouběji do pohovky. Oba šokovaně strnuli neschopni slova.
"Veškerá zodpovědnost padne na mě," zašeptala roztřeseným hlasem. "O spojitosti tebe a mě se nikdy nedozví. Tak prosím mlč o všem, co víš, jestli ti někdy na kříženém parchantovi jako jsem já záleželo."
Aniž by mu věnovala jediný pohled, opustila místnost a ocitla se v prázdné chodbě. Celý prostor naplňovaly její lehké kroky a šustění šatů. Mířila do Seleniny ložnice, tiskla si k horké tváři třesoucí se ruku. Plakala by, kdyby jí ještě nějaké slzy zbyly. Pro Ivana jich uronila už dost.

****

Druhý den za stmívání zastavil na nádvoří Malfoyovic sídla kočár. Dva domácí skřítkové rychle přicupitali, aby mohli hostům podržet dveře. Hlubokou úklonou až na zem vzdali hold třem návštěvníkům. Lord Voldemort nevrle jednoho skřítka nakopl a zamířil ke schodišti, aby se uvítal s Luciusem a jeho chotí.
Emily to divadélko sledovala s Dracem z oken jídelny. Všimla si, jak se její společník otřásl odporem, když spatřil holou lebku Pána zla.
"Ale no tak, bude to jen týden," poškádlila ho Emily.
"Zkazí celé Vánoce," postěžoval si.
Pokrčila rameny: "Trochu krocana mu přece přenecháš, ne?" Ani jí ovšem nebylo do smíchu, když si představila, že se bude muset mít celých sedm dní na pozoru. Lord Voldemort se totiž z neznámých důvodů rozhodl strávit Vánoce a Nový rok u Malfoyů. Vzhledem k tomu, že sebou přivezl i Viktora s Ivanem, týkala se jeho návštěva nejspíš plánování útoku na Azkaban. Nikomu jeho přítomnost ale nebyla příjemná. Lucius byl už dva dny silně závislý na láhvích whisky a Narcissa svým neustálým pobíháním a uklízením od rána do noci přivedla několik domácích skřítků na práh zoufalství. Emily u srdce hřálo alespoň vědomí, že bude mít Viktora blízko.
Jeho příjezd měl jen jedinou výhodu: sídlo zůstalo bez svého velitele. Emily a její přátelé okamžitě vycítili příležitost za zdmi Voldemortova domu a spřádaly narychlo plány na Siriusův útěk.
"Emily, pojď se mi ukázat," přerušil její myšlenky náhle dobře známý chladný hlas.
Nasadila co nejupřímnější úsměv a otočila se čelem k Pánovi zla. Nezměnil se, pořád z něj čišela ta neviditelná moc a jediným pohledem dokázal člověka zavrtat hluboko do země jako nejodpornějšího červa.
"Vyrostla si," uznal a zkoumavě si ji prohlížel, "a sílíš."
Nevěděla co na to říct, tak co nejpříměji zalhala: "Ráda tě zase vidím."
Slyšela, jak se Draco snaží zamaskovat svoje uchichtnutí zakašláním, naštěstí se jeho chyba ztratila v další záplavě slov.
"Emily, drahoušku!"
"Strýčku Ivane!" zahrála dokonale překvapenou. "Co ty tady děláš?"
Upír svoji bývalou svěřenkyni krátce objal: "To víš, samá práce."
Za Ivanovými zády se vynořil Viktor. I když na jeho příjezd byla připravená, nepodařilo se jí to zahrát tak jako s Ivanem. Upřela k němu oči plné touhy a stěží odolávala nutkání mu skočit do náruče. Viktor se pobaveně usmíval, jako by věděl, na co myslí.
"Tohle je můj asistent Viktor," představil ho Voldemort. "Moje vnučka Emily."
"Rád vás poznávám," stiskl její dlaň ve své o něco déle, než bylo nutné. Potom ji jemně políbil na hřbet ruky.
"Jak je chlapec vychovaný," nadhodil Ivan zvesela, aby odvedl od páru pozornost. Pán zla je totiž oba velice bedlivě pozoroval s nelibým výrazem. "Tak pojďme večeřet, Luciusi, než nám ten krocan vystydne."
Voldemort i s Emily přešel ke stolu, aby se usadili. Ivan střelil po Viktorovi varovným pohledem. Ani za mák se mu nelíbilo, do jaké hry byl zapleten.
Večeře proběhla ve stísněné atmosféře. Lucius těkal nervózními pohledy od Pána zla k Ivanovi, jestli jsou spokojení. Od Draca k Emily, jestli si dávají pozor na to, co říkají. Narcissa se až přehnaně starala, jestli hostům něco nechybí. Viktor s Emily se snažili, aby se na sebe sotva podívali, což bylo zcela nemožné, když seděli přímo naproti sobě. Draco se snažil chovat nenápadně. Jediný Ivan se viditelně dobře bavil a vyprávěl veselé historky, zatímco se ládoval syrovým masem.
Po několika dezertech a vánočním punči poslala Narcissa Draca a Emily spát. Oba bez protestů vstali od stolu, popřáli zbytku hezký večer, a co nejrychleji opustili místnost.
"To jsou ty nejdusnější Vánoce, jaké jsem kdy zažil," oddechl si, když se za nimi zavřely dveře od jídelny.
"Teď bude následovat porada," zamumlala s pohledem upřeným na hodiny. "Takže za pět minut…"
"Ano, vím," zavrčel. "Jdu na to."
"Zlom vaz," usmála se, když jí mizel z očí.
Jen ledabyle pokrčil rameny.

****

Přes všechny nešťastné události strávila Laura hezký večer. S Harrym, Hermionou, Remusem, Cat, Tonksovou a Weasleyovými prožila tak veselé Vánoce, jak jí jen svědomí dovolilo. Atmosféra byla veskrze vánoční a hlavně paní Weasleyová se snažila, aby někomu něco nechybělo. Přesto Lauru sužovaly myšlenky na matku, která je uvězněná ve Voldemortově sídle, na otce, který ležel už několik týdnů v kobce a na Emily, která bezpochyby musela sedět u stolu s naškrobenými Malfoyovými a předstírat veselí.
Vždycky ji bolestně bodlo u srdce, když si uvědomila, že mohla trávit svátky se Siriusem. Dům na Grimmauldově náměstí byl bez něj beztak prázdný, depresivnější a ohavnější.
Proto, když stoupala pozdě večer po schodech do ložnice spát, patřily její myšlenky jen těm letním dnům, které tady společně strávili. S břichem plným dobrého jídla a s úsměvem na tváři vešla do pokoje, kde na ni čekalo překvapení.
Na okraji postele postával černý havran a klidně směrem k ní nastavoval nožičku, na které měl přivázaný balíček. Měla co dělat, aby nevykřikla. Zavřela potichu dveře a spěšně k ptákovi poklekla, než se do pokoje vřítí Ginny s Hermionou. Odvázala mu balíček z nožky a havran se zakrákoráním zmizel, jakoby se přemístil. Roztřesenými prsty roztrhla papír, otevřela krabičku a v dlani ji něco zastudilo. Byl to stříbrný řetízek s přívěškem drobného slunce. Vytáhla z krabičky ozdobnou kartičku a přečetla si věnování:

Díky za to, že jsi mi slunečním svitem v tomto temném světě. D.

S úsměvem na rtech si u zrcadla řetízek zapnula. Musela uznat, že jí slušel víc, než Zmijozelův medailon.

****

Zatímco si Laura prohlížela svůj odraz v zrcadle, krčil se Draco vmáčknutý mezi otcovými cestovními kabáty, které měl uloženy v šatní skříni v rohu své pracovny. Neviděl zhola nic, jen černočernou tmu, ale slyšel každičké slovo.
"Mozkomorů je zdaleka víc, než tvých lidí, Ivane," namítal zrovna Lucius. "Při vší úctě, není to vyrovnaný boj."
"Jsme silnější," namítl Ivan pohotově. "Na tom trvám."
"Zpochybňuješ snad moje rozhodnutí?" přidal se ledově klidný lord Voldemort.
"Samozřejmě že ne, to bych si nedovolil," vyhrkl Malfoy kvapně.
"Kdy tedy můžeme začít, příteli?" přešel to Pán zla a obrátil se na upíra.
"Vlastně ihned po svátcích, vidím to na konec ledna ideálně."
"Výborně, výborně!" zvolal Voldemort potěšeně. "Už jen zbývá zvolit velitele akce. Viktore, tohle bude něco pro tebe!"
"Bude mi ctí," promluvil mladík pohotově.
"Pravou rukou ti bude Emily, hodlám ji zasvětit do důležitějších věcí," dodal Voldemort.
Nikdo se neodvažoval nic namítnout, v místnosti zavládl klid.
"Až bude Azkaban můj, nikdo mi neodepře postavení, kterého jsem hoden!"
Draco se otřásl odporem, lord Voldemort dal věci do pohybu.

****

Cat postavila před Remuse a Severuse sklenice ohnivé whisky a sama si nahnula přímo z lahve. Lupin pobaveně povytáhl obočí, naznačil Snapeovi přípitek a také se napil. Severus znechuceně zamlaskal a nezavadil o svoji sklenici ani pohledem.
"Pokud si vzpomínám, nesešli jsme se proto, abychom se žalostně zpili do němoty," řekl nevrle.
"Promiň, Srabusi, myslela jsem, že to pojmeme jako sraz bývalých spolužáků," zašvitořila Cat sladce a posadila se vedle vlkodlaka.
"Moc členů staré známé nebelvírské party nezůstalo," ušklíbl se Snape a vychutnal si pocit triumfu. "Jsou tak trochu mrtví, řekl bych."
"Nechte toho," přerušil je Remus, když se Cat chystala vsát. "To Siriusovi nepomůže."
"Jo," zavrčela Cat a posadila se, přesto nepřestala svého rivala probodávat zlostným pohledem.
"Takže Voldemortovo sídlo je prázdné?" pokusil se Remus navázat tam, kde přestali.
"Až na pár upírů a neschopných Smrtijedů," přitakal Snape. "Jestli chceme Blacka dostat ven, je to poslední šance."
"Nemáme moc času na přípravu," namítla Cat. "Praskne to."
"Jestli ho tam chceš nechat hnít, tak prosím," odfrkl si Snape. "Být po mém, ať si tam klidně chcípne."
"Cat!" okřikl ji Remus, když se znovu prudce zvedla ze židle. "Okamžitě se posaď!"
"Můžete počítat s Táňou, Alexem a Selene," pokračoval Snape a Cat dokonale ignoroval. "Já a Viktor budeme s Pánem zla u Malfoyových."
Remus se Severusem si dlouze mlčky hleděli do očí. Oběma bylo jasné, že pět lidí je zatraceně málo.
"Někdo musí zabavit upíry, jsou v celém sklepení," řekl Severus nenuceně. Lupinovi však bylo jasné, čí je to práce.
"To nemyslíš vážně," vyhrkla Cat, když i jí došly všechny souvislosti. "Použít sebe jako návnadu?"
"Alex mi pomůže," pokrčil vlkodlak rameny. "Cat, víš moc dobře, že napadnou daleko raději vlkodlaka, než člověka a já jsem ideální, to si nebudeme nalhávat," pokračoval, když viděl jak šokovaně se tváří.
"Táňa se Selene si budou muset poradit se Smrtijedy," rozhodl Snape. "A ty se postaráš o stráže venku," obrátil se na Cat.
"Kdy?" zeptal se Remus.
"Jednatřicátého o půlnoci musí být po všem."
Cat se na Remuse starostlivě otočila, zbývaly tři dny.
"Jdeme do toho," rozhodl Remus, aniž by se s Cat na čemkoliv dohodl.
Severus pokýval na souhlas a vstal od stolu. Měl pocit, že zaslechl něco jako kýchnutí a podezřívavě se podíval do rohu jídelny, kde chrápal Sabbath a z úst mu kapaly sliny. Na malou chvíli ho napadlo, že dokonce zahlédl pohyb, ale pak to nechal být a beze slov rozloučení spěšně opustil místnost.
Sabbath se zavrtěl a otřel se ocasem o Lauřin kotník, která se krčila v rohu pod neviditelným pláštěm.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama