Kapitola patnáctá - Možná to tak má být

20. června 2016 v 9:58 | Kat |  Mé jméno, má krev I
James seděl v křesle a zamyšleně pročítal plány a strategie, kterou sestavoval pro letošní famfrpálové zápasy. Už příští týden se mělo konat první utkání proti Mrzimoru a Nebelvír si nesměl dovolit prohrát.


"Ehm… Neruším?" zeptala se Lily nervózně.
"Ty? Nikdy!" ujistil ji James a smetl plány z vedlejšího křesla, aby se mohla posadit. Možná až příliš horlivě.
"Díky," usmála se na něho a uvelebila se do křesla, "pracuješ na strategii?"
"Jo, do zápasu zbývá týden a mrzimorský kapitán sestavil silné družstvo, nesmím je podcenit jako minule, málem nás porazili. Co jsi potřebovala? Pochybuju, že ses přišla radit o famfrpálu."
"To ne," připustila, "víš, jak jsme se dnes dopoledne bavili o té eseji?"
"Jasně," přikývl "nejsem tak blbej, jak vypadám."
Lily jeho poznámku přešla bez povšimnutí: "Tak jsem si říkala, že… No, jestli bys měl někdy čas… Tak…"
James pobaveně sledoval její rozpaky, ale měl ji natolik rád, že ji dlouho netrápil: "Pomůžu ti moc rád, Lily."
"Opravdu? To bys byl hodný. Holky totiž mají svých starostí dost a nechci je s tím otravovat. Ale jestli ti do toho vleze famfrpál, tak nemus…"
"Lily, já ti opravdu pomůžu," ujistil ji, "nic mi do toho nevleze, ano? Můžeme začít hned zítra, pokud se ti to hodí."
"Určitě! Moc děkuju, Jamesi," usmála se vděčně a červená až za ušima zmizela v davu studentů.
V Jamesově hrudi vybuchl ohňostroj štěstí. Měl chuť tančit po stole, jako Moony při loňské oslavě nového roku, ale nakonec se spokojil jen s přihlouplým úsměvem a znovu se sklonil nad hromadou plánů. Na famfrpál už ale nemyslel.

****

Sirius ležel na své posteli a spíš pro odreagování, než proto, že by něco hledal, listoval v Pobertově plánku a zkoumal každou osamocenou tečku. Narazil na Filche v třetím patře, jak utíká za pětičlennou skupinkou havraspárských, našel i Bellatrix s Rodolfusem v jedné nepoužívané učebně, ale nejvíc mu vyrazily dech dvě tečky se jmény Angela Potterová a Regulus Black v poloprázdné chodbě. Co tam proboha zrovna tihle dva dělají?
Zakručelo mu v břiše. Už bylo dávno po večeři, ale on neměl předtím na jídlo ani pomyšlení, jenže teď žaludek volal po něčem pořádném. Doufal, že mu jídlo zlepší náladu. Vstal a potichu, aby nevzbudil kluky přešel po špičkách k Jamesově kufru a vytáhl neviditelný plášť. Měl v plánu si skočit pro něco do kuchyně ke skřítkům. Přehodil ho přes sebe a z postele vzal Pobertův plánek.
Tiše se ploužil po chodbách a pečlivě zkoumal, jestli na někoho nenarazí. Musel použít delší cestu, aby se vyhnul profesoru Křiklanovi ve druhém patře. Na chvilku se zastavil a podíval se, jestli je chodba volná a zarazil se. V umývárně Ufňukané Uršuly se objevila tečka Selene Raddleová. Vrtalo mu hlavou, kde se tam objevila. Během tří minut, co se na plánek, nedíval se nemohla dostat do druhého patra a do umývárny tak, aby se s ním neminula a nenarazila na profesora. A vůbec, co tam už podruhé za dnešek dělá?
Zapomněl na svůj hlad a potichu se kradl k umývárně. Selene zrovna vyšla ze dveří. Ostražité se plížila s hůlkou v ruce. Když procházela kolem Siriuse, osvítilo ji měsíční světlo. Měla rozcuchané mokré vlasy a na několika místech roztržený a taktéž mokrý hábit. Pozorně se jí zahleděl do tváře a všiml si hluboké krvácející rány přes obličej.
Co to má znamenat? Napadlo ho, že by ji mohl sledovat zpátky po cestě na kolej, ale nakonec ji nechal zmizet za rohem na konci chodby a šel si po svých.

****

Kamenná zeď se odsunula a Selene vešla do na první pohled prázdné Zmijozelské společenské místnosti.
"Venku prší?" zeptala se Narcissa chladně z křesla zády ke vchodu.
Selene nejevila známky překvapení, že ji vidí. Odpověděla stejným tónem: "Já neřekla, že jsem byla venku."
"Myslela jsem si, že se s Blackem procházíte rádi. U jezera."
Selene se rozzuřila, měla jejího chování už dost: "Drahá Cissy! Chápu, že tě štve, že jsem zasnoubená s Luciusem, protože ho chceš sama pro sebe, ale věř, že ani mě to netěší a daleko raději bych umřela stará a samotná, než po boku jeho! Nedávej to za vinu mě, já si ho nechci brát!"
Narcissa zbledla. "Nevíš, jakým je pro mě utrpením, že s ním nemůžu být," zašeptala po chvíli, jako by to snad byla omluva.
"Nevíš, jakým je pro mě utrpením, že s ním musím být," odpověděla o něco přátelštěji Selene. "Dobrou noc."

****

Lily scházela schody na snídani, když zaslechla dupot a křik. Zarazila se.
"Slyšíte to?" zavolala na holky přes rameno.
"Tipuju to na Siriuse a Jamese," usoudila Gigi a dál se věnovala rannímu upravování.
"Na co se proboha tak maluješ! Je sobota, nemáme vyučování!" divila se Sandra.
"A už vůbec ne Obranu," zachichotala se Fleur.
"Jste vtipný," zhodnotila je Gigi, strčila si do pusy lízátko a vyběhla za Lily.
"Slyšíš ty rány?" zeptala se Lily znova.
"Jasně. Říkám, Pobertové."
Gigi měla pravdu, sotva sešly schody, prořítil se kolem nich Sirius a jedním skokem se skryl pod stůl.
"Tichošlápku!" zahřměl výhružně Jamesův hlas někde na schodišti a o necelou sekundu později se objevil samotný Dvanácterák. V pruhovaných trenýrkách mokrý od hlavy až k patě.
Gigi s Lily vybuchly smíchy. James je ignoroval a přešel k Siriusovi.
"Pořád ti připadá směšný, že mě každej týden v sobotu budíš kýblem vody?" zeptal se chladně.
"Už celých šest let," souhlasil Sirius pobaveně.
"Tak já ti něco povím," zašeptal James, "ještě jednou a zabavím ti všechny moje věci, co sis kdy půjčil!"
"I tu kostkovanou košili?" zeptal se Tichošlápek naoko vyděšeně.
"I tu," přikývl James vážně a otočil se k odchodu.
"Dobré ráno, holky," pozdravil Gigi a Lily, "dáváte si ráno sprchu? Ne? Zkuste to, není nad ledovou vodu. Sirius vám ochotně pomůže najít tu správnou teplotu."
"Vřelé díky," zašklebila se Gigi.
"Jo, Lily, kvůli té eseji se za mnou stav třeba odpoledne po tréninku," navrhl James.
"Budu tam," souhlasila a těkala očima někam za jeho polonahé tělo.
James přikývl a zmizel na schodišti a Sirius se vyhrabal zpod stolu.
"Jdete na snídani?" zeptal se.
"A kam jinam?"
"Přidám se k vám," oznámil, přitočil se k nim, chytil je obě kolem pasu a začal je bavit svými vtípky.

****

Selene se sklonila nad talířem a nechala si do obličeje spadat vlasy, aby nebyla vidět rána na tváři. Pozdě.
"Co se ti stalo?" zeptala se Alyka zvědavě.
"Nic," odpověděla Selene, Lucius a Bella zároveň. Zaraženě se po sobě podívali. Všichni tři úzkostlivě kryli Pánův plán. Drželi spolu, byť nechtěli.
"Co plánujete na dnešek?" přerušila tíživé ticho mezi zmijozelskými Cissy.
"My máme s Bellou vlastní plány, že ano?" usmál se Rodolfus a vzal Bellatrix kolem ramen.
"Samozřejmě," odpověděla mu a políbila ho.
Cissy protočila panenky a otočila se na zbytek party.
"Pokud jde o mě," ozval se Severus, "skočím si do Zapovězeného lesa. Došlo mi pár přísad do velmi, jak bych to řekl… Zakázaných lektvarů." Jeho plány však nikoho nezajímaly. Byl pro ostatní jen přítěží, stejně jako Petr pro nebelvírskou partu. Nikdo s ním ve skutečnosti moc nepočítal. Severusovi to bylo kupodivu jedno.
"My se půjdem s Nebelvírem poprat o místo na hřišti pro trénink," přidal se Regulus.
"Já budu makat na úkolech, co nám zadala ta kráva McGonagallová," zamručela Alyka a její bratr Antonín přikývl. Oběma se ve škole příliš nedařilo.
"A vy?" obrátila se Cissy na Luciuse a Selene.
"Vlastně nevím," přiznala Selene.
"Nápodobně," přidal se Lucius.
"No, tak já vás opouštím, mám rande," mrkla na zbytek Narcissa a odešla od stolu.
"S kým?" dychtila po odpovědi Liz, která právě přišla.
"Ta? Maximálně s hromadou učebnic," ušklíbla se Alyka.
"Domlouvala se tuším s tím hezounkem z šestýho ročníku," vyvedla je z omylu Bella.
"Hezounkem jo?" zeptal se Rodolfus naoko uraženě.
"Selene, opravdu na dnešek nic neplánuješ?" zeptal se Lucius tak, aby jej slyšela jenom ona.
"Ne, maximálně to, co většina. Úkoly."
"A nechtěla by ses projít?" navrhl.
"Cože?" divila se a hledala v jeho očích nějaký náznak postranních úmyslů a jízlivosti.
"A promluvit si. Myslím, že si máme co říct."
"Dobře," souhlasila zaraženě, "měli bychom spolu probrat pár věcí."
"Výborně, tak hned po snídani."

****

"Nechápu, že tě to baví," zazíval Sirius.
"Co?" zeptala se Sandy nechápavě.
"Toto," mávl rukou k hromádce karet, nasušených bylinek a učebnic o věštění.
"Tebe nezajímá budoucnost?" zeptala se tajemně. "Tebe neláká vědět, jakého věku se dožiješ, kolik budeš mít dětí, jestli se ti bude dařit?"
"Ne," odpověděl pravdivě a vzal si do ruky balíček tarotových karet. "Děsím se toho, že bych se dozvěděl něco, co nechci. Musel bych na to pořád myslet. Nebylo by příjemný vědět, že umřu ve dvaceti."
"A co třeba věštění jen na nejbližší měsíc? Nebo jeden týden?"
"A co takhle kdybys mi řekla, jak to bude vypadat s mým milostným životem?" navrhl.
"To by šlo," souhlasila, "ale neradila bych ti to."
"Proč ne?" zamračil se.
"Copak čekáš, že tvůj vztah se Selene bude končit jako pohádka?"
"Neptal jsem se zrovna na Selene," zamračil se.
Sandra se zatvářila dost skepticky. Šuškal si o tom celý Nebelvír, možná i část Havraspáru.
"Ale ptal, mně nemusíš lhát," usmála se, "ale jestli to chceš vědět, můžeme se na to podívat."
Sirius váhal. Opravdu to chce vědět?
"Dívala ses někdy na svou budoucnost a zjistila něco nepěknýho?" zeptal se.
"Ano," odpověděla, "mnohokrát."
"A? Změníš to?"
"Budu se snažit, ale… Nemám velkou šanci."
"Bolí tě to? Mrzí tě to?"
"Siriusi, každou vteřinu každýho dne se modlím, aby se to nestalo, a udělám vše pro to, abych svou budoucnost změnila."
"Pak to nechci vědět, nedokázal bych s tím žít," připustil a zamyšleně otočil první kartu. Byla na ní Smrt.
"Pěkný," zamumlal pro sebe.

****

"Angie!"
"Řekla jsem ti to už včera, Blacku! Zapomeň na to. Mezi náma nic nebylo, není a nebude!"
"Chceš na ty polibky zapomenout?" zeptal se nevěřícně.
"Chci ten večer smazat," odpověděla. "A dej mi pokoj!"
"Angie, ale já tě…"
"Neříkej to!" varovala ho. "Nechci to slyšet."
Vysmekla se mu z objetí a vyběhla z knihovny dřív, než stačil cokoliv říct a než je někdo spatřil.

****

"Nevím, jak začít," připustil Lucius, když stáli vedle sebe u jezera a pozorovali jeho lesklou hladinu.
"Tak začnu já," navrhla Selene. "Víš, abych pravdu řekla, většina věcí, které se po mně chtěli po mém příjezdu z Rumunska, byly jaksi… prostě byly proti mé vůli. Tam jsem si žila bezstarostně svým životem a sotva jsem přijela, diktovala se mi spousta věcí a já nejsem člověk, co se zrovna rád přizpůsobuje druhým, jestli chápeš."
Lucius přikývl a Selene pokračovala.
"Otec nás zasnoubil, aniž bych s tím souhlasila. Vím, že si chce pojistit, že udržím tradici čisté krve, ale mohl mi věřit. Podívej, neber si to osobně, ale… Já si tě nechci vzít. Jako každá normální bytost jsem si myslela, že si vezmu muže, kterého budu sama chtít, ale tebe mi prostě přidělili. Vůbec se neznáme, ale přesto si troufám říct, že jsme oba tak paličatí, že by nám to stejně neklapalo."
"Ty jsi paličatější," uchechtl se Lucius a poprvé se na něčem shodli.
"Prostě… Vím, že se z toho nevyvleču, tak ti chci jen říct, že… Vezmu si tě jen proto, abych udělala otci radost, abych zachovala čistou krev a abychom vedli společně nové Smrtijedy. Ale nikdy to nebude z lásky nebo z úcty. A nebudu se podřizovat každému tvému rozkazu. Zkus mě pochopit."
"Já tě chápu," ujistil ji. "K našemu zasnoubení jsem se taky nemohl vyjádřit. Věř, že ani já nejsem nadšený, že si tě musím vzít. Ale, je to přání pána, které budeme muset respektovat."
"Vím, otec se musí poslouchat," zamumlala.
"Ale neříkám, že jsi mi lhostejná," dodal.
Podívala se mu do očí. Tohle nečekala.
"Selene, možná nás k zasnoubení donutili, ale ty jsi velmi okouzlující a chytrá dívka. Nemůžu po tobě chtít, abys moje city opětovala, ale aspoň nechoď za jinými. Nedělej ze mě před ostatními idiota. Víš moc dobře, že Pán bude chtít vědět každou maličkost a nerad bych mu říkal, že se jeho dcera schází se zrádcem."
"Budeš mě prostě hlídat."
"Musím, je to příkaz."
"Jako všechno."
"Jsem rád, že jsme si to ujasnili. Jsme snoubenci a budeme se tak muset začít k sobě chovat," usmál se a chytl ji kolem pasu. Nebránila se. Koneckonců, jednou si ho bude muset vzít. Přestože její srdce bije pro jiného.

****

Lily se víc zachumlala do kabátu. Bylo poznat, že nastal tuhý podzim. Pozdravila pár hráčů z týmu a vešla do šatny.
"Jamesi?" zavolala opatrně.
"Moment!"
Lily se posadila na jednu z laviček a čekala. Slyšela, jak James uklízí míče. Prohlížela si zdi šatny, které byly polepené fotografiemi a články ze školních novin o nebelvírských úspěších. Na většině fotografií byl James, vzhledem k tomu, že v týmu hrál hned od druhého ročníku a kapitánem se stal hned ve čtvrtém.
"Ahoj Lily, promiň, že jsem tě nechal čekat," omluvil se jí o pár minut později, když vyšel z přístěnku převlečený a se svými věcmi.
"To je v pořádku," mávla rukou.
"Tak můžeme. A kam zajdeme?"
"Asi do knihovny, ne?"
"Jo, dobrý nápad," souhlasil.
Rozpačitě se společně vydali k hradu, ani jeden z nich pořádně nevěděl, jak se s tím druhým má bavit.

****

Lily s Jamesem nad učebnicemi a popsanými pergameny strávili bezmála čtyři hodiny. Zatímco Lily hledala příslušný svazek, James vypisoval poznámky, oba vymýšleli přesné znění formulovaných vět, za zády knihovnice některé z kouzel zkoušeli. Prostě úkolu věnovali veškerou energii. James mezitím nezapomněl vtipkovat a Lily rozesmávat, a ona mu na jeho přání vyprávěla o všedních dnech mudlů. Nemohli popřít, že se skvěle bavili.
"Ještě bych škrtl tuhle větu," ukázal James na poslední řádek hustě popsaného pergamenu.
Lily bez odporu příslušnou větu přeškrtla.
"A je to," vydechla pyšně.
"A je to," přidal se James a zazíval.
Lily si celý text ještě jednou prošla. A pak zničeně položila hlavu na hromadu učebnic.
"Unavená?" uchechtl se James.
"Ještě řekni, že ty ne!"
"Děsně," připustil, "měli bychom jít spát, za pár minutek je večerka."
"Jamesi?"
"Ano?"
"Jsem ti moc vděčná. Bez tebe bych ten úkol nezvládla."
"Ale zvládla," odporoval. "Jen by možná nebyl tak dobrý."
Skepticky se pousmála.
"Rád jsem ti pomohl," pokrčil rameny. "Nestojí to za řeč."
"Ale ano, stojí," řekla. Nerada byla něčím dlužníkem. "Ráda ti taky s něčím pomůžu. Řekni si o cokoliv."
"Opravdu o cokoliv?" zbystřil James.
"Třeba i o nový koště," zasmála se.
"Ne, koště nechci, lepší než mám, se stejně nevyrábí… Chtěl bych… totiž… Pokud budeš chtít ty. Říkal jsem si, jestli bys nechtěla se mnou zajít příští týden do Prasinek."
Lily překvapeně zamrkala. V uplynulých letech od něj slyšela tolik pozvání na rande, že by je snad nespočítala ani do Vánoc, ale letos žádné nečekala… Myslela si, že…
"Myslela jsem, že tě to už přešlo," řekla po chvíli.
"Nepřešlo," přiznal se, "nikdy mě to nepřejde. Tak se ptám, zkusíš to se mnou Lily?"
Napadlo ji, co by udělala před rokem. Určitě by mu vlepila facku a začala by se s ním hádat. V žádném případě by nešla. Ona a James Potter? Nikdy!
"Myslela jsem si, že budeš chtít pomoc s lektvary," řekla nakonec. "Moc ti nejdou."
Oba chvíli mlčeli.
"Půjdu s tebou do Prasinek," řekla váhavě.
"Vážně? Opravdu? Nekecáš?"
"Vážně," usmála se, "ale pod jednou podmínkou. Pokud potkáme Severuse Snapea, žádný kletby po sobě metat nebudete."
"Rozkaz madam," zasalutoval James a rozesmál se jako sluníčko.
Lily se rozesmála: "Vždyť jsem ti nekývla na nabídku k sňatku!"
"Uvidíme," mrkl na ni, "každopádně k tomu tě budu přemlouvat taky. Ale jestli mi to bude trvat tak dlouho jako to pitomý rande, tak se snad zblázním, Evansová."
Na chvíli to byl zase ten samý Potter, co ji poslední roky tak štval. Ale jen na pár vteřin.

****

Následující sobotu se všichni studenti od třetího ročníku výš vydali do Prasinek. Nikdo si nechtěl nechat ujít poslední teplé dny v tomto roce.
Remuse den předtím pustili z ošetřovny, horečky ustaly a jizvy se hojily rychleji. Do Prasinek se chystal s July. Sešli se hned u hlavní brány a celou cestu nezavřeli pusy, jak jeden druhému vyprávěli o svých nejpodivuhodnějších zážitcích z uplynulých návštěv v Prasinkách. Remus samozřejmě zamlčel ty úplňkové, ty byly jen mezi Poberty.
"Prozradíš mi něco?" zeptala se ho July vážně, když vešli do vesnice.
"Copak?"
"Co se ti doopravdy stalo s tváří. A pravdu, Remusi."
Čekal, že se zeptá. Ale nebyl připravený s ní o tom mluvit.

****

"Opravdu?" rozesmála se Lily.
"Pozvala ho k sobě domů a chudák Sirius se z toho vzpamatovával ještě týden. Na mou duši," ujistil ji James a podržel jí dveře od lokálu U Tří košťat, aby mohla vejít.
Sundali si kabáty a posadili se k jednomu ze zadních stolků.
"Co si dáš k pití?" zeptal se.
"Jen horký čaj."
"Hned to bude."
Lily se uvelebila a rozhlédla po kavárně. Všimla si pár zvědavých pohledů. Několik lidí se divilo, že je Lily v hospodě zrovna s Jamesem.
Jen ať si civí, já se sama sobě taky divím, pomyslela si.
"Tady to je," usmál se James a postavil před ni šálek s horkým čajem. Sám si objednal máslový ležák.
Povídali si o všem možném. Smazali ty roky hádek, facek a urážek. Jak řekl James, zkusili to znova.
"Pamatuju si, jak jsem tě viděl poprvý," zasnil se James.
"Opravdu? To si vážně pamatuješ?" divila se.
"Jasně. Bylo to hned na nádraží před prvním odjezdem do Bradavic. Viděl jsem tě tam stát s rodiči a sestrou. Tak jsem se na tebe zakoukal, že jsem vozíkem smetl Snapea. Pozitivní bylo, že sis mě všimla. Negativní, že od té doby mě Snape nenáviděl," vyprávěl James. "Otočila ses a vybuchla smíchy. Nevím, jestli té nehodě nebo mně. Já tam ležel jako pako mezi mýma a jeho věcma."
Lily se rozesmála. I ona si ten okamžik pamatovala. Úplně přesně. Ještě dnes viděla Jamese s brýlemi nakřivo pod kufrem a malého Snapea, jak nad ním stojí a neovladatelně ječí, že mu šahá na věci. Tenkrát byla pochopitelně na Seeverusově straně, byl to její jediný kamarád, kterého před příjezdem do Bradavic měla.
Všimla si, že James před ní poprvé nepoužil hanlivou přezdívku Srabus, jak ho často s kamarády titulovali.
"A já si pamatuju na náš první rozhovor," začala tentokrát Lily. "Byla to hodina přeměňování a já ti řekla, abys držel pusu, protože jsi seděl za mnou a se Siriusem jste v jednom kuse žvanili."
"A já jsem ti odpověděl, aby ses starala o sebe a nešprtila se hned na první hodině," zašklebil se. "A ty jsi mi řekla…"
"Že seš blbec, já vím," usmála se Lily omluvně.
"To jsem slýchával poslední roky prakticky denně," dodal.
"A já, že jsem šprt při každé hodině, když jsem se přihlásila."
"Promiň," vyhrkli oba najednou a rozesmáli se.
Ani jeden z nich si nevšiml Severuse Snapea, který do lokálu před chvílí vešel. Když spatřil svoji bývalou kamarádku se svým úhlavním nepřítelem, jak se spolu baví, otočil se na patě a zase zmizel. Tohle vidět nechtěl.

****

Fleur seděla na lavičce pod vysokým stromem a počítala lístky, které z něj padaly. Byla nervózní. Třásla se strachem. Chystala se zrovna říct nejvážnější věc ve svém životě. Jak to přijme? Opustí ji? A co bude s dítětem?
"Fleur?"
"Louisi?"
Posadil se vedle ní a dlouze ji políbil. Potom ji objal a zašeptal: "Hrozně jsi mě vyděsila, co se děje? Jsi v pořádku?"
"Musím ti něco říct," zašeptala.
"Fleur, ať je to cokoliv, zůstanu s tebou," ujistil ji a pevněji sevřel v náručí.
Po tváři jí stekly první slzy. "Tím si nejsem tak jistá."
"Miluju tě. A nic to nezmění. Ani kdybys…"
"Ani kdybych byla těhotná?"

****

"Vážně ti to nevadí?" zeptala se ho už po několikáté.
"Opravdu ne," ujistil ji.
"Nemusíš tam se mnou chodit."
"Sandy, kolikrát ti mám opakovat, že mi to vůbec, vůbec, vůbec nevadí?!"
"Nechci tě nutit," usmála se. "Přece jen, nakupovat bylinky, cingrlátka, svíčky, vonné tyčinky a podobné blbůstky nebaví každého."
"Já to ještě nezkoušel," připustil Sirius, "ale uvidíme."
Popravdě neměl co jiného na práci, James si vyšel na svoje první rande s Lily a Remus byl domluvený s July. Petr si vysloužil v týdnu školní trest a zákaz vycházek do Prasinek za porušování školního řádu. Gigi zůstala ve škole, dle svých slov, aby se učila, ale většina kamarádů měla podezření, že nenápadně nahání jistého profesora. Zůstali proto se Sandrou sami, snad aby utužil jejich křehké přátelství, nabídl se, že s ní zajde nakoupit.
Zabočili do uličky, ve které se nacházel krámek se zmíněným zbožím. Proti nim se vynořil Lucius se Selene. Siriusovi zmrzl úsměv na rtech. Postřehl, že se vedou za ruce. Ani jeden na něj nepohlédli. Lucius ho ignoroval odjakživa, Selene měla strach podívat se mu do očí.
"Mrzí mě to," zašeptala Sandy, když byli v dostatečné vzdálenosti.
Chvilku se rozmýšlela, ale nakonec váhavě přistoupila k Siriusovi a na znamení, aby cítil, že není sám, ho objala. Vděčně ji sevřel v náručí.
"Možná to tak má být," řekl nakonec.
Oba chvíli mlčeli.
"Pojď, jdeme," zvolal Sirius nuceně. " Nebo nám tu umrznout zadky."

Váhavě se usmála a následovala ho. I když se s ní po zbytek odpoledne bavil a vtipkoval, viděla, že v nestřežených chvílích je docela zničený.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama