Kapitola pátá - Prokletý rod Blacků (část II.)

24. června 2016 v 11:13 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Ozval se mohutný výbuch a sliz z kotlíku vyletěl Lauře do tváře. Na několik vteřin ztuhla v pohybu, než si znechuceně otřela sklíčka ochranných brýlí a nakonec si je sundala celé, když jí došlo, že si je ještě rukavicemi víc ušmudlala. Neidentifikovatelnou břečku měla všude po hábitu i ve vlasech, které jí trčely všemi směry.

"Zatraceně," ulevila si a nahlédla do kotlíku, kde nezbyla ani lahvička lektvaru.
"Špatnej den?" utahovala si z ní Angelina Weasleyová, Georgeova manželka, která pracovala u vedlejšího stolu. Narážela nejen na její vzhled, ale na události celého dne.
"Spíš levé ruce," usoudila Laura, když si sliz vybírala z vlasů.
"To je už třetí lektvar, co ti vyletěl dneska do vzduchu. Jsi trochu mimo. Doma všechno v pořádku?"
"Jo, jasně," houkla roztržitě.
Angela se dál nevyptávala a vrátila se ke své práci. Zkoumala u svého stolku pod lupou nějaké začarované artefakty, které jim před pár dny přišly.
Laura jedním pohybem hůlky kotlík vyčistila a rozhodla se, že pro dnešek bude ve vlastním zájmu, i v zájmu kolegů u okolních stolů, raději pracovat ve své kanceláři. Sbalila si několik hustě popsaných pergamenů do složky a vykročila směrem ke své kanceláři. Cestou rozmrzele pozdravila pár kolegů, kteří k ní zvedali oči od své práce.
Když se Nikolaos narodila, Kingsley Pastorek Lauře nabídl místo u bystrozorů, aniž by musela dokončit vzdělání v Bradavicích. Chvíli si s myšlenkou věnovat se lovu černokněžníků a střežit Azkaban pohrávala, ale velmi brzo ji zavrhla. Na Ministerstvu kouzel bylo úplně jiné místo, které ji lákalo. Požádala proto nového ministra o zaměstnání na Odboru záhad. Kingsley jí vyhověl a nelitoval dne, kdy to udělal. Laura se do práce naplno ponořila, celý systém Odboru záhad přeorganizovala a své zaměstnance pečlivě vybírala. Nehodlala dopustit, aby se k nejnebezpečnějším předmětům a kouzlům dostal někdo s nečestnými úmysly. Považovala za své poslání zabránit tomu, aby se někdo ještě kdy pokusil vytvořit viteály. Aby někdo prošel obloukem skrz závoj na druhou stranu, jako to udělala ona…
Pracovala pro kouzelnickou společnost tvrdě a zároveň tajně hledala způsob, jak zachránit svoji dceru. Velmi brzo se vypracovala na ředitelku Odboru záhad, ale ani to ji neodrazovalo od práce v terénu. Přestože se od ní očekávalo zejména papírování a zastupování jejího odboru při schůzích ostatních ředitelů, dál se věnovala přípravě zakázaných lektvarů, zkoumala obraceče času, a když ji nikdo nepozoroval, studovala kamenný oblouk, kterým kdysi její rodiče propadli do říše mrtvých. Tajně testovala také sebe samotnou a Salazarovu moc. Snažila se všem tajemstvím přijít na kloub. Už nikdy se nesmí objevit někdo jako lord Voldemort. Minulost se nesmí opakovat.
Její zaměstnanci si ji pro houževnatost a zápal pro věc vážili, přestože její posedlost prací většinu lidí okolo spíš děsila. Zavřela za sebou těžké dveře od kanceláře, zahodila složky na stůl a posadila se do křesla. Byla natolik vyčerpaná, že na okamžik musela složit hlavu do dlaní.
Myšlenky na včerejší večer ji okamžitě dostihly. Angelina měla pravdu, byla kompletně mimo. Doslova šílela od okamžiku, kdy včera potkala Draca Malfoye. Za těch jednadvacet let, co se neviděli, se nezměnil. A jak bohužel poznala, její city k němu také ne. Dřív, než si spolu doopravdy stačili promluvit, je ale vyrušil Viktor, který jí přinesl zprávu od Loly. Zatímco ona potkala po letech svou první a jedinou lásku, jejich společná dcera, o které on neměl tušení, zakopla v lese o mrtvolu. Prostě běžný večer ze života Blacků. Když se Laura do tábora vrátila, Draco byl pryč. Ale přestat myslet na něj nedokázala, svým návratem otevřel staré rány.
"K čertu s Malfoyem," praštila pěstí úlevně do stolu.
"Tak se mi líbíš!" zahlaholil za ní portrét jednoho z bývalých ředitelů Odboru záhad.
Laura se rozmrzele ušklíbla.

****

Emily Gregorovičová si nikdy přímo nepřála vládnout kouzelnickému lidu. Dodržela svůj slib, který během závěrečné bitvy o Bradavice dala, a po válce prosazovala práva kouzelnických tvorů. Bojovala za výplaty a lidské zacházení pro domácí skřítky, požadovala rovnost kouzelníků a kentaurů, vyžadovala místa v Bradavicích pro křížence - poloviční upíry i vlkodlaky. Přimlouvala se za každou bytost, ve spolupráci s Hermionou Weasleyovou se postarala se o několik výrazných změn ve starých zákonech. Brzy si získala oblibu kouzelnického lidu, a když prosadila volební právo pro každého kouzelného tvora, který je schopen řeči, bylo jasné, že je otázkou času, než se stane novou ministryní kouzel. Byla miláčkem zejména generace svých vrstevníků, která válku zažila na vlastní kůži, ale její politika a liberálnost se staly trnem v oku několika málo lidem.
Nejtěžší ze všeho na politické kariéře bylo zavděčit se všem. Hodiny trávila diskutováním a vyjednáváním s lidmi, kteří lpěli na starých zákonech a zuby nehty se bránili novým věcem. Na jednu stranu je chápala, ale svět se řítil kupředu a pokrok nejde zastavit, musí se přizpůsobit stejně, jako to dokázali mudlové.
Když jí Kinglsey Pastorek oznámil, že ji navrhne jako svoji nástupkyni na postu ministryně kouzel, pochybovala, že by mohla uspět. Byla jednak příliš mladá, ale ještě větší překážu viděla ve své pohnuté minulosti. Po válce se samozřejmě zodpovídala za své prohřešky Starostolci. Nezapřela Znamení zla, ani účast na akcích Smrtijedů a svoji vinu na prosazování nových poměrů v Bradavicích. Jedinou věc, kterou zatajila, byla vražda Ruperta Popletala, ke které ji Voldemort donutil. Jinak bez okolků přiznala celou svoji vinu, ani se nesnažila lhát jako většina Smrtijedů, kteří tvrdili, že konali pod kletbou Imperius. Starostolec byl však milosrdný, podle Emily až příliš. Přiznali jí zásluhy v bitvě o Bradavice, kde prokazatelně bojovala proti Voldemortovi a jeho lidem, kde zachránila několik životů. Sama sobě neodpustila tak rychle, jak to dokázal zbytek kouzelnické společnosti. O to víc se snažila, aby o ní už nikdo nemusel pochybovat.
Během její kandidatury se samozřejmě na veřejnost všechny její prohřešky zase dostaly, vypluly na povrch natolik pohřbené detaily, o kterých doufala, že jsou dávno zapomenuté. Kingsley ji však podporoval o to víc, a když za sebou měla celé oddělení bystrozorů včele s Harrym Potterm a většinu ministerstva, začala věřit, že to vyjde.
Stát se ministryní kouzel nebyl nakonec takový problém. Za to skočila do své funkce opravdu přímo. Rovnou k pořádání mistrovství světa ve famfrpálu a co hůř, k Turnaji tří kouzelnických škol…
"Tohle nikam nevede," povzdychla si unaveně a otočila se na křesle od okna směrem k dlouhému konferenčnímu stolu. Po její pravici seděl Harry Potter, vedle něj Kingsley Pastorek, který se po odstoupení z postu ministra stal šéfem odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci. Pro tuto pozici měl nesmírnou výhodu - znal ty správné lidi a těšil se jejich oblibě. Vedle Kingsleyho seděla vzpřímeně Minerva McGonagallová, současná ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích. Naproti ní seděl šéf bystrozorů z Francie, Draco Malfoy jako zástupce francouzského ministra kouzel a madame Maxime, která pořád kralovala Akademii v Krásnohůlkách. V čele stolu seděl vzpřímeně Dimitrij Karasov, ředitel Institutu čar a kouzel v Kruvalu. Jako jediný přijel za svou zemi vyjednávat sám. Vedle Karasova se v křesle spokojeně rozvaloval Hamish MacFarlan, ředitel oddělení kouzelnických her a sportů. Jako poslední na schůzku dorazila Amanda Bordwellová, ředitelka Salemské školy pro čarodějky. Byla to nesmírně boubelatá žena, která se královsky usadila do křesla v rohu místnosti a většinu schůzky jen mlčela. Za zády měla amerického ministra kouzel Thompsona a šéfa odboru bystrozorů, jehož jméno si Emily nezapamatovala. Usmyslela si, že se Kingsleyho pak musí znovu zeptat, aby si jména pro příště lépe pamatovala.
"Turnaj tří kouzelnických škol je tradice," zavrčel nevrle Karasov, až se mu zachvěl úhledný zrzavý knír. "Nelze měnit pravidla a přizvat čtvrtou školu."
"Prrroto slovo třřři," přidala se madame Maxime. "Třřři nesnamená čtyřřři."
"Turnaj je mezinárodní kouzelnická soutěž, jde o sbližování nadějných mladých kouzelníků, nikde v pravidlech není zmínka o počtu zúčastněných," zopakoval ten den poněkolikáté ministr Thompson. "Tady ředitelka Bordwellová a já se domníváme, že dívky ze Salemské školy mají stejné právo turnaje se zúčastnit."
"Přípravy na Turnaj nepočítaly s dalšími soutěžícími," přidal se Harry Potter. "Není možné zajistit bezpečnost pro další školu." Bral tuto kauzu příliš osobně, snad proto, že on samotný se posledního Turnaje zúčastnil nedobrovolně.
"Profesorko McGonagallová?" pobídla Emily ředitelku Bradavic, která jako jediná doposud nepromluvila. "Co si o tom myslíte vy?"
"Já s pořádáním Turnaje nesouhlasím," odsekla McGonagallová a brada se jí třásla. "Je to barbarská hra, při které můžou ty děti zemřít. Tato tradice je zastaralá a měla by se zrušit."
"Ale no tak, Minervo," konejšil ji Hamish pobaveně. "Tomu přece sama nevěříte."
"Prroto by se Turrnaj měl pořřádat v Krrásnohůlkách," nakrčila madame Maxime nos a pohodila vzpurně hlavou. "My sse boje nebojíme."
"První Turnaj se pořádal v Kruvalu!" praštil Karasov pěstí do stolu. "Pokud se bude letos konat, bude to u nás!"
"Za svým rozhodnutím si stojím!" hájila se McGonagallová. "A vy Pottere," obrátila se na Harryho, který se nepatrně přikrčil, jako by byl znovu studentem a ona jeho profesorkou. "Vy byste mě měl podpořit. Nebo jste zapomněl, jak nebezpečná ta hra je?"
"Samozřejmě, že ne," přitakal Harry. "Při vší úctě, paní ředitelko, nepředpokládám, že by se v profesorském sboru objevil Smrtijed a snažil se do Turnaje přihlásit čtrnáctiletého kluka, aby ho mohl vlákat do Voldemortovy pasti."
"Děláte si ze mě legraci, Pottere?" osopila se na něj Minerva McGonagallová a Emily by přísahala, že se ředitel oddělení bystrozorů teď vážně ustrašeně přikrčil.
Draco Malfoy se pobaveně uchechtl a snažil se to zakrýt zakašláním. Harry Potter po něm střelil nerudným pohledem.
"Myslím, že takhle nikam nepokročíme," vysvětlil Malfoy s ledově klidnou tváří a nenechal se vyvést z míry tím, že ho ostatní pozorují.
"S tím souhlasím," přitakal mu Hamish MacFarlan. "Při vší úctě, připravujeme Turnaj už několik měsíců, jestli jsme byli někdy lépe připraveni, pak je to teď."
Okamžitě se zase strhla vzrušená debata, jeden přes druhého začali mluvit.
"Prosím vás, uklidněte se!" snažila si Emily sjednat pořádek. Koutkem oka se zadívala na hodiny a zjistila, že už je zase pozdě. Znovu nestihne doma večeři a neuloží kluky do postele. A to zrovna den před jejich odjezdem do školy. Obětovala svou rodinu na úkor blaha kouzelnického světa. Někde v koutku hlavy ji napadlo, jak moc by jí Pán zla opovrhoval, kdyby ji teď viděl.

****

"Na nás!"
"Na poslední rok v Bradavicích!"
"Bude to naprosto legendární, postaráme se, aby na nás nezapomněli!"
Eileen, Edward a Albus sedící vysoko v koruně stromu v Potterovic zahradě si přiťukli sklenicemi máslového ležáku a nahnuli je k ústům.
Seděli ve dveřích dřevěného domku na hraní, který kdysi Harry Potter svým dětem postavil v dobré víře, že je na chvíli zabaví. Z dětských her však dávno vyrostli a dnes domeček používali spíše jako místo, kde se scházeli v dostatečné vzdálenosti od dospělých.
"Tak naposledy," zašeptala Eileen a pozorovala přitom svoje nohy visící vysoko nad zemí. "Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale Bradavice mi vážně budou chybět."
"Jo, mně taky," přitakal Al.
"Mně, budete chybět vy dva," dodal Edward a objal své kamarády každého z jedné strany kolem ramen.
"Jak to myslíš?" zamračila se Eileen. "Nikam se přece nechystáme."
"To sice ne, ale vážně si myslíš, že se pak budeme denně vídat?" pochyboval Ed. "Já mám v plánu vypadnout z domu, hned, jak dostanu výsledky OVCE. Konečně svobodný! Tady Abe bude nejspíš profesionálním chytačem, takže bude cestovat po celý Anglii a prohánět fanynky. A tebe čeká nějaká zářná kariéra na ministerstvu, nedivil bych se, kdyby ses zahrabala s tvojí mámou na Odboru záhad. Čeká na nás celej svět! Sotva si pošlem sovu k Vánocům."
Albusovi zmrzl úsměv na tváři. Zřejmě má pravdu, čeká je poslední společný rok. Zadíval se bolestně na Eileen, která upírala zrak někam do zapadajícího slunce. Představa, že ji nebude každý den vídat, byla po tolika letech nesnesitelná.
"Ale teď máme ještě rok," přerušila Ela jejich truchlivou náladu zvesela. "A rok je zatraceně dlouhá doba na to, abychom mohli porušovat školní řád."
"V tom máš samozřejmě pravdu," zazubil se Edward. "Ještě rok bezstarostného dětství!"
Znovu si přiťukli ve víře, že bude jejich poslední školní rok nezapomenutelný.
A to opravdu byl.
Byť si nedokázali ani v těch nejbláznivějších snech představit, jak moc.

****

Druhý den ráno byl Andrej Tarkovskij připravený k odjezdu. Vzdal pátrání po sampírovi a rozhodl se vrátit zpátky domů, ať už to bylo kdekoliv. Nebylo moudré se v Anglii zdržovat déle. Přespal U Děravého kotle a ráno si snesl do hostince sbalený batoh, všechno co sebou měl. Usadil se k jednomu ze stolů v rohu a objednal si u hostinské Hannah Longbottomové vajíčka se slaninou. Většina stolů byla prázdná, bylo sotva pár minut po šesté hodině a hosté ještě spali. Pustil se s chutí do snídaně a nechal si přinést Denního věštce. Zběžně prolistoval pár prvních stran o politice, sportu a kultuře. Noviny odložil a vypil poslední doušek kávy.
Bylo něco málo po půl sedmé, do odjezdu vlaku mu zbývalo půl hodiny. Vždycky cestoval kus cesty jako mudla, bylo pak snazší setřást případné pronásledovatele. Odložil hrnek a zrak mu bezděčně sklouzl zpátky k novinám. Na zadní straně, kde byla zpravidla společenská rubrika, kterou nikdy nečetl, narazil na několik fotografií z mistrovství světa ve famfrpálu. Obzvlášť ho zaujala jedna menší v rohu, kde stály dvě rozesmáté postavy vedle sebe a pod nimi titulek - Ministerský synek Edward Gregorovič se svou sestřenicí Nikolaos Blackovou.
V tu chvíli mu svitlo - Nikolaos Blackovou potkal, když byla ještě dítě. Určitě tenkrát, když hledal Viktora Gregoroviče. Vůbec ho nenapadlo, že Viktor má tak starého syna a neteř. Na té fotografii však bylo znepokojujícího něco zcela jiného - jak tam Lola stála v černých šatech s rozpuštěnými světlými vlasy, uvědomil si, že tenhle obraz už někde viděl. Zašmátral v kapse kabátu a vytáhl přeloženou fotografii. Byla na ní dívka, měla podobné šaty, téměř identické plavé vlasy i postavu. Byla to však fotografie mrtvého těla z lesa.
Andrej zamyšleně převalil párátko z jednoho koutku úst do druhého. Je možné, že sampír šel po Nikolaos Blackové, ale zmýlil se? Nejsou to příliš inteligentní tvorové a v té tmě by se spletl každý, ani on sám si ji pořádně neprohlédl. Na druhou stranu, pokud nejsou inteligentní, jak je mohlo napadnout útočit na předem vybranou kořist? Poslal ho snad někdo záměrně? Ale proč by někdo útočil na obyčejnou holku od bystrozorů?
Nebo je to jen náhoda a zase hledá spojení někde, kde není…?
Rozhodoval se jen chvíli, než z kapsy vytáhl svitek pergamenu a rychle načmáral vzkaz: Najdi mi všechno o Nikolaos Blackové.
Namířil na složený kousek pergamenu hůlkou, zamumlal zaklínadlo a vzkaz se vznítil.
V tom byla potíž, vždycky dal na svůj instinkt. A ten mu právě teď radil, že tady něco nehraje.
Ještě v Anglii chvíli zůstane, možná pojede příštím vlakem.
Nikam nespěchá.
Dokud ho nenajdou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama