Kapitola osmnáctá – Návrat

20. června 2016 v 10:02 | Kat |  Mé jméno, má krev I
"Takže, zopakujme si to," navrhla Selene a vrátila se na začátek hustě popsaného pergamenu.

"Nabídnu mu schůzku, nejlépe ještě zítra večer, asi někdy po večeři," odříkávala Cissy zpaměti a chodila po prázdné učebně, "sejdeme se v Komnatě nejvyšší potřeby a… a…."


"A zbytek je na mně," uklidnila ji Selene. "Vy si tam dělejte jakékoliv zvrhlosti, ale uvědom si, že tam do půl hodiny vpadnu. Tak si tam hlavně jen nepovídejte, protože pak ho nemůžu nařknout z podvádění."
"Takže ujednáno," ujistila se Cissy.
Selene ještě jednou proletěla očima pergamen, ale nakonec souhlasila. "Ujednáno. Lektvar zabral, zbývá už jen poslední krůček, abych se Luciuse zbavila."
"Stejně nechápu, proč tohle všechno děláš. Nebylo by jednodušší, kdyby sis ho prostě nevzala?" zamyslela se Cissy.
"Ne, nechci riskovat další oběti," zamítla Selene. "Potřebuju to detailně propracovat. Od osmnáctých narozenin mě dělí asi půl roku. Čím dřív se začnu Luciuse zbavovat, tím líp."
"Divím se, že používáš takových šlechetných způsobů."
"Myslíš si, že jsem jako můj otec?"
"Tohle se od tebe čeká," připomněla jí krutý fakt Narcissa.
"Dá se tomu částečně vyhnout," odpověděla Selene neurčitě a začala si balit věci do brašny.
"Jestli náš plán vyjde, jednou ti všechno oplatím," slibovala Narcissa.
"Jestli vyjde, v den tvé a Luciusovi svatby ti to připomenu," zasmála se Selene a obě dívky opustily místnost. Je pozoruhodné, jak se dva znepřátelení lidé dokáží k sobě přiblížit, když si ve svůj prospěch pomáhají.

****

"Mám slabý dioptrie," prohlásil James zděšeně, když se vykláněl z okna chlapecké ložnice.
"Blázníš? Za takový skla, jako máš ty, by se nemusel stydět leckterý šedesátník," ušklíbl se Sirius.
"Buď jsem naprosto slepej, nebo se támhle za ručičku vodí moje ségra s tvým bratrem," vyřkl překvapivou pravdu Dvanácterák sotva slyšitelně, přesto Sirius zbystřil.
"Cos to jelenoval, paroháči?"
"Nic, blecháči. Jen to, že tvůj bratr… TVŮJ BRATR PRÁVĚ SVŮJ JEDOVATÝ JAZYK STRČIL DO DUTINY ÚSTNÍ, KTERÁ PATŘÍ MOJÍ SESTŘE!"
"No to si děláš srandu?!" vyjekl Sirius zděšeně a hnal se přesvědčit o slovech svého vytočeného přítele.
"REGULUSI!" zařval Sirius.
"ANGELO!" přidal se James.
Pár na školních pozemcích k sobě nejspíš přimrzl nebo dělal, že neslyší.
"Já ho zabiju! Dej mi povolení a já tvého bratra uškrtím!"
"Mile rád ti pomůžu," souhlasil Sirius. "Ale chtěl bych podotknout, že tvoje sestra se nechává osahávat dobrovolně."
"OSAHÁVAT?! TO HOVADO NA NI SAHÁ SVÝMA PRACKAMA?"
"Co se děje?" zeptal se překvapený Remus ve dveřích.
"Mistr Black sukničkář mladší líbá moji sestru! To se děje!" šílel James a bušil pěstmi do zdi.
"A ona se nechá?" zajímal se Remus.
"Vypadá to, že jo," pokrčil Sirius rameny.
"To mě nezajímá! Je mi fuk, jestli dobrovolně nebo ne! Rozbiju mu hubu!"
James se kolem kamarádu prořítil jako rozzuřený býk a práskl za sebou dveřmi od koupelny.
"Takhle krásně umí žárlit jen náš Jimmík," rozplýval se Sirius.
"Je nějaký přecitlivělý, co se dal s Lily dohromady, už s ním není taková sranda," zesmutněl naoko Remus.
Sirius mu dal za pravdu a natáhl se na postel.
"Přitom ještě loni při silvestrovským večírku přísahal, že se raději oběsí, než aby o Lily znova usiloval," připomněl Remus po chvilce rozmýšlení.
"Zapomněl jsi, že to pronesl po tom, co jsme zlikvidovali druhou flašku tequily."
"Omyl. Vy jste zlikvidovali, ne já," opravil ho.
"Já zapomněl," ušklíbl se Sirius, "ty jsi byl vlastně tak trochu zaneprázdněný…"
"Nepřipomínej mi tu noc," zaúpěl Moony a uši mu studem zčervenaly.
"Proč?" zasmál se Sirius. "Víš, jakej byl na vás dva bezvadný pohled druhej den ráno? Měli jste oba snad větší kocovinu než já s Jamesem dohromady."
"Jak se vlastně má? Už rok o ní nevím," zašeptal najednou Remus vážně.
Sirius zesmutněl. "To kdybych věděl. Píše mi každý měsíc, ale nic víc, než že si to v Německu užívá a že se jí stýská, nevím."
"Taky ti tak chybí?"
"Víc, než si dovedeš představit," připustil Tichošlápek a zamyslel se. "Kolikrát jsem měl chuť rozjet se za ní, ale copak vím, kde přesně je?"
"A její mámy ses ptal?"
"Neptal," připustil Sirius. "Doufal jsem, že se přes prázdniny objeví a dá o sobě vědět sama."
"Znáš ji, je to prostě… Prostě Cat."
"To je," připustil Sirius o trochu veseleji, "ten její optimismus by se hodil."
"Je to tu bez ní smutnější."
"Tišší."
"Nic nevybuchuje."
"A učitelé si nevyřvávají hlasivky."
"Měl bych jí napsat, aby přijela na víkend," usoudil Sirius.
Do ložnice vpadl Petr: "Pánové, jsem těžce zamilován!"
"Viděl ses v zrcadle a pozval sám sebe na rande?" zkusil první možnost Tichošlápek.
"Ne, pozval jsem Sandru do Prasinek na Valentýna! A hádejte, co mi řekla?"
"Že nejspíš onemocní, ale určitě se bude snažit uzdravit?" tipoval Remus.
"Blbové, řekla, že půjde moc ráda," pochlubil se Petr pyšně.
"Nejspíš ji někdo něčím omámil," usoudil Sirius.
"Vy jste otřesní! Vůbec nic mi nepřejete!"
"Ale jo, my ti to přejeme, Červe," chlácholil ho Remus. "My ti to i závidíme."
"Copak? Tobě a July se nedaří?"
"Řekněme, že jsme ve stadiu, kdy se rozhoduju, jestli jí říct o "malém chlupatém problému", co mám," zamračil se Remus.
"Možná to není nejlepší nápad," poradil mu James, který už delší chvilku stál mezi dveřmi od koupelny, "nemusela byt to vzít. Naposled, když jsi to řekl nějaký holce, sbalila si kufr a pláchla přes celou Evropu."
"Já vím," přerušil ho Remus, "ale přesto jí to řeknu. Co nejdřív, protože by to měla vědět."
"Riskuješ," upozornil ho Sirius a vložil si do úst cigaretu.
"Pro dnešek náš diskusní kroužek o láskách a vztazích uzavírám, rozejděte se v míru," pokynul jim James.
"Hele, Dvanácteráku, když už jsme u toho, kam jste se to s Lily na plese vytratili?" zašklebil se Sirius a Remus s Petrem se přidali.
"Pánové, tomu byste nevěřili," uchechtl se James a rozvalil se na posteli.
"Povídej, my máme času," pobídl ho Sirius a zpod postele vytáhl flašku ohnivé whisky a čtyři skleničky.
"To nemyslíte vážně," zeptal se James šokovaně.
"Ale myslíme," souhlasil Remus a vzal si od Tichošlápka jednu skleničku. Petr s Remusem se rozvalili na zem vedle Siriuse a všichni tři čekali, až se jim James pochlubí.
"Nevychovanci."
"Stěžuj si u mých rodičů," mávl Sirius rukou. "I když z jejich výchovy toho moc nemám."
"Tak nenapínej," pobídl ho Remus.
"Takže, s Lily jsme si zalezli do Komnaty nejvyšší potřeby…"
"A hupsli na to!" vkřikl Sirius nadšeně.
"Nepřerušuj ho, bylo to napínavý," pokáral Tichošlápka Moony.
"Vy jste fakt banda trotlů," otituloval je James.
"Že sis za ty roky ráčil všimnout!"

****

Lily seděla na posteli a krátila si volné odpoledne tím, že si prohlížela staré fotoalbum. Při každém snímku se jí vybavila situace, ve které byl pořízen, a musela se usmát. Milovala fotografie. Hlavně ty, na kterých byli zachyceni její blízcí a přátelé.
"Copak děláš?" zeptala se jí se zájmem Fleur, která se právě vracela z oběda.
"Jen koukám na starý fotky," pokrčila Lily rameny.
Fleur se posadila vedle ní a nakukovala kamarádce přes rameno.
"Jejda, na tohle jsem úplně zapomněla," rozesmála se po chvilce při pohledu na rozzuřenou McGonagalovou s pruhovanou želvou v ruce.
"Kdo to fotil?"
"Myslím, že Petr," pokrčila Lily rameny, "Jar Jar byl maskot Nebelvíru."
"Jistě, kdo by nevěděl, že proužky jsou in!"
"Ta holka mi vážně chybí," povzdychla si Lily.
"Jo, kdyby tady byla, jsou všechny naše průšvihy její," zažertovala Fleur.

****

"Opravdu tě pozval na rande?" zvolala Gigi pobaveně na celou chodbu.
"Pššt," tišila ji Sandra a zčervenala, "jo, pozval."
"No teda, nikdy by mě nenapadlo, že náš Červíček umí zvát na rande," vysoukala ze sebe Gigi mezi záchvaty smíchu.
"No a proč by neuměl?" zastala se ho Sandra. "Náhodou, celej krásně zčervenal a dokonce mi dal i kytku!"
"Láska jako trám," rozesmála se Gigi.
"Hele, klidni hormony," doporučila jí Sandra, "a přiznej, jak je to mezi tebou a profesůrkem."
"Ne tak nahlas," lekla se Gigi a rozhlížela se, kolik lidí je mohlo slyšet.
"Takže mezi váma opravdu něco bylo?" zeptala se Sandra s očima vykulenýma jak dva pomeranče.
"Nechceš to, člověče, vyhlásit v rozhlase?" rozčílila se Gigi, když se za nimi otočilo asi pět studentů.
"To mě nenapadlo," ušklíbla se Sandra, "ale svolám Poberty a zkusíme to."
"Nic ti nepovím," pohrozila Ginger.
"Ok, nic vyhlašovat nebudu. A povídej, prosím."
Ginger se záhadně usmála a pošeptala pár slov Sandře do ucha.

****

"Říkám ti, něco se s ním děje," stěžovala si Bella Rodolfusovi.
"A co podle tebe?"
"Nevím," rozhodila bezmocně rukama, "ale od plesu je Lucius nějaký roztržitý a Selene…je…"
"Veselejší?" doplnil ji Rodolufs zamyšleně.
"Ano," přikývla, "myslíš, že se stalo něco, o čem bychom měli vědět?"
"Kdyby se něco dělo, Pán by nám dal vědět," ujistil ji Rodolfus a přitáhl si ji k sobě blíž.
"Jen aby."

****

Lord Voldemort stál opřený o okenní parapet a klidně hleděl do tiché noci, když se za ním ozvalo hlasité prásknutí. Neobtěžoval se otáčet, jen se zeptal: "Hotovo?"
Smrtijed za ním se uklonil, přestože jeho pán stál zády k němu a zašeptal: "Ano."
"Ale?"
"Jaké ale?" zeptal se Smrtijed zmateně.
"Má to nějaké ale," trval na svém Voldemort. "McKingovi?"
"Oba mrtví, pane."
"Adamsovi?"
"Měli jsme menší zádrhel s tím mladším, ale nikdo nás neviděl."
"A co Potterovi?" zeptal se Voldemort chladně.
"Přichystali na nás past," připustil Smrtijed a čekal, jestli se Voldemort rozzuří. "Znova unikli."
"Kolik lidí dostali tentokrát?" zeptal se Pán chladně.
"Dva, jen bezcenné poslíčky. Už jsou v Azkabanu."
Voldemort přikývl: "Postarej se o to, aby nepromluvili. Slib jim, že když pomlčí, dostaneme je ven."
"Jistě," přikývl Smrtijed.
"To, že je pak zabiji, si nech pro sebe," dodal. "Ještě než odejdeš, jsou nějaké zprávy z Bradavic?"
"Všechno v pořádku."
"Výborně, můžeš jít."

****

Selene stála skrytá za brněním kousek od vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby a čekala na Narcissu a Luciuse, až vejdou dovnitř. První se objevil Lucius. Obezřetně se rozhlédl po chodbě a vešel dovnitř. Do pěti minut se z druhé strany vynořila Narcissa. I na dálku Selene cítila, jak se pečlivě navoněla od hlavy k patě, neustále kontrovala svůj odraz v kapesním zrcátku a pravidelně si dýchala do dlaně, jestli má svěží dech. Když procházela kolem brnění, Selene jí ukázala zdvihnutý palec a povzbudivě se na ni usmála. Narcissa se rozzářila štěstím ještě víc a vešla do komnaty.
Selene nezbylo nic jiného, než počkat minimálně patnáct minut. Posadila se na zem, přitáhla si kolena k bradě a hrála si s řetízkem. Čas se nekonečně vlekl a kolem za celou dobu neprošel jediný student. Všichni byli na večeři. Po dlouhém čekání se ze zdola ozval hluk a hlasy studentů-večeře skončila. Do dvou minut měla být chodba zaplněná nebelvírskými a mrzimorskými studenty vracejícími se do svých kolejí.
Selene prudce vstala, nasadila co nejrozzuřenější výraz, jaký jen v tu chvíli dokázala a prudce otevřela dveře od komnaty. Vše vyšlo podle plánu a ona přistihla Luciuse s Narsiccou ve vášnivém objetí plném polibků. Ovládla se, aby se nerozesmála při pohledu na vyděšeného Malfoye.
"Pak kdo komu má bejt věrný, co?" zasyčela chladně a vyšla ven. Chodbou už proudily davy studentů. Lucius si hbitě obléknul košili a utíkal za ní.
"Selene, sakra, počkej! Nech si to vysvětlit!"
"Já si nic vysvětlovat nenechám!" odsekla mu a pokračovala dál rázným krokem směrem k zmijozelské společenské místnosti.
"Selene! Sakra stůj!"
"Tak dost! Nerozkazuj mi laskavě!" doporučila mu s výhružně namířeným prstem na jeho obličej.
"Že se ty scházíš s Blackem a děláte bůhví co, ti projde, ale mně jeden úlet ne?!"
Studenti kolem zmlkli a zvědavě jejich hádce začali přihlížet.
"Tak pozor, scházet se jako přátelé a líbat se je něco jiného!"
"Pochybuju, že by za tím bylo jen přátelství," ušklíbl se Lucius. "všichni moc dobře známe úlety největšího sukničkáře ze všech."
Selene se neovládla a vrazila mu facku.
"Ty nejsi o moc lepší," upozornila ho a otočila se k odchodu.
"Fajn!" vyštěkl Lucius. "Nezapomeň žalovat tatínkovi!"
"To si piš, že se o tom dozví!" ujistila ho vítězoslavně. "A tvůj otec taky. Víš, Luciusi, dali jsme si jistá pravidla, která se měla dodržovat."
"Jdi k čertu," doporučil jí.
"Táhni se ocicmávat s Narcisskou," ušklíbla se. "Zasnoubení se ruší!"
Lucius se naštvaně otočil a před zraky minimálně padesáti studentů se vracel zpátky do Komnaty nejvyšší potřeby.
"Teda, to byla pecka," hvízdla obdivně Gigi.
"Doufám, že tam bude mít otisk minimálně tejden, abychom se měli čemu smát," vyslovila své přání Sandra nahlas.
Kolem nich se prodral Sirius a následoval Selene na školní pozemky.
"Vzdávám se, on si ji fakt nenechá vymluvit," povzdychl si James.
"Jen je nech," usmála se Lily. "Kluci ti mě taky nevymluvili."
James se usmál a políbil Lily na tvář. Měla pravdu, taky si nenechal líbit žádnou špatnou poznámku na její adresu.
"Tak to vypadá, že jsem jediný zůstal na ocet," zazoufal Remus.
"A co July? Už jsi jí to řekl?"
"Nemám sílu."
Petr ho povzbudivě poplácal po zádech a všichni se pomalu začali vracet na svou kolej.

****

Brumbál seděl nad hromadou pergamenů a zadumaně jeden po druhém procházel, když ho vyrušil jeden z portrétů.
"Albusi, dole před vaší pracovnou už patnáct minut zkouší nějaká dívka přístupové heslo a neustále jí to nejde. Mám pocit, že už jich ani víc nevymyslí."
Brumbál zvědavě nakrčil obočí: "Nějaká studentka?"
"Bývalá. Má sebou dva kufry, vypadá to, že právě přicestovala."
"To je zvláštní, nikoho nečekáme," zamumlal Brumbál a vstal.
"Mám pocit," vložil se do toho druhý portrét, "že tahle dívka byla v ředitelně víckrát než jakýkoliv student. Jenom před rokem jsem ji tu viděl šestkrát během měsíce."
V tu chvilku Brumbálovi svitlo a s mírným úsměvem se vydal již známé dívce otevřít.

****


Nebelvírští sedmáci seděli na zemi kolem krbu a věnovali se svým úkolům, které se jim za týden pekelně nahromadily.
"Může mi někdo vysvětlit, k čemu mi budou čtyři stránky pojednání o válce Karuklinek a Bludníčků v 15. století?" zazoufala Fleur nad učebnicí dějin.
"K úplně stejné věci, jako esej do lektvarů," zašklebila se Gigi.
V tu chvíli se do společenské místnosti vřítil Petr. Celá společenská místnost zvědavě zmlkla a stočila svůj zrak na Červíčka.
"Mám překvápko, lidičky!" řval zběsile. "Že nevíte, kdo nás přijel navštívit z Německa?!"
"Ty magore, víš co je to nenápadně oznámit?!" ozval se za ním rozesmátý dívčí hlas.
Dovnitř portrétem prolezla vysoká zelenoočka s kratšími hnědými vlasy za uchem. A vesele se zubila od ucha k uchu na svoje staré známé.
Sirius ohromeně vstal a téměř okamžitě ho následoval zbytek sedmáků, kteří byli stejně překvapení, jako on.
"No bráško, nečuč a pojď obejmout svou malou sestřičku," zašklebila se Cat na Siriuse.
"Cat? Co… co? Jak..?" koktal zaraženě.
"Kriste pane, člověk vytáhne na rok paty z baráku a nevlastní brácha ji nepozná? No to jsi mě zklamal!"
Tichošlápek se rozesmál a rozběhl se Cat obejmout.
"No to už je lepší," pochválila ho. "Akorát ti to chvilku trvalo, ale to seš celej ty!"
"Kde se tu bereš?" zeptal se překvapeně.
"Stýskalo se mi a taky mě vyrazili ze školy," přiznala.
"Co jsi proboha udělala?"
"Zmrzačila jsem celou svou třídu při lektvarech," mávla rukou. "Němci nemaj smysl pro humor."
"Sakra Tichošlápku, pujč nám ji taky na chvilku," zaškemral James.
"Dvanácteráku!" vypískla a skočila svému bývalému sousedovi kolem krku. "Ty jsi mi tááák chyběl!"
"Ty mně taky, Whiteová," usmál se James.
"Lily!"
"Tak mám takový pocit," zašeptala Sandra Gigi a Fleur, "že v Bradavicích bude veselo."
"Hele a mejdan bude?" zazubila se Cat. "No co koukáte? To chce zapít!"
Jediný Remus se k všeobecnému veselí nepřidal. Přesně před rokem ho totiž Cat opustila. Přesně před rokem jí řekl, že je vlkodlak. Přesně před rokem si beze slova rozloučení a po společně strávené noci sbalila batoh a zmizela.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama