Kapitola osmá - Nikolaos má tajemství (část II.)

24. června 2016 v 11:22 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Prvních pár dnů se loudala Londýnem a nikde se nezdržela tak dlouho, aby ji zastihla sova od rodiny a přátel. Popravdě nevěděla, kam jít. Měla plné zuby kouzelníků. Měla po krk Anglie. Napadlo ji jediné místo, kde by mohla strávit nějaký čas bez zbytečného vysvětlování.

Když klepala mosazným klepadlem na mohutnou bránu hradu uprostřed divoké rumunské přírody, myslela na to, že se nachází na místě, kde její babička Selene a teta Emily vyrůstaly. A obě se zde staly silnými ženami. Možná i ona zde najde odpovědi na svoje otázky.
Dveře jí otevřela její prateta Cat. Byť se jí ve tváři usadilo již několik vrásek a tmavé vlasy jí místy protkalo pár stříbrných pramínků, pořád se jí v očích leskly ty ďábelské jiskřičky.
"Ivan říkal, že přijedeš," usmála se na svoji praneteř shovívavě a objala ji. "Nechápu, jak to dělá, ale vždycky má pravdu."
"Můžu tu zůstat?" zeptala se s obavami v hlase.
"Samozřejmě, pokud někdo chápe, jak je důležité prásknout do bot, jsem to já," mrkla na ni Cat.
A tak Lola u tety Cat a upíra Ivana zůstala několik týdnů. Laura jí pravidelně posílala sovy, ale Lola zatvrzele matce neodpovídala. Předpokládala, že ji teta Cat a Ivan kontaktovali sami a ubezpečili ji, že je Lola v pořádku u nich, jinak by po ní dávno vyhlásila pátrání. Popravdě očekávala, že sem každým dnem Laura vtrhne a odvleče ji násilím domů.
Na začátku července jí přišel ještě jeden dopis. Byl z Ministerstva kouzel. Nejdřív si myslela, že chce Starostolec znovu otevřít její případ, ale dopis byl z ústředí bystrozorů.

Vážená slečno Blacková,
dovolujeme si Vám připomenout, že druhé kolo příjímacích zkoušek na obor bystrozorství se bude konat příští pondělí, 11. července od 9 hodin. Dostavte se prosím do 2. patra - Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, Ústředí bystrozorů. S sebou si přineste protokol o vykonání zkoušek OVCE a vlastní hůlku.
Upozorňujeme, že před příjímacími zkouškami nejsou povolena žádná podpůrná kouzla a povzbuzující lektvary. Každý uchazeč bude podroben pečlivé kontrole.
Se srdečným pozdravem,
Harry Potter
vedoucí Ústředí bystrozorů
člen Starostolce

Nejspíš ji zapomněli vyřadit z kartotéky uchazečů a poslali jí sovu automaticky. Zmačkala dopis do kuličky a jedním pohledem spálila na popel hned vedle svého talíře se snídaní. Všimla si, jak si Cat s Ivanem vyměnili pohled, ale taktně oba mlčeli. Lola se k tomu nehodlala vyjadřovat a pustila se do jídla.
V pondělí 11. července prožila od svého příjezdu snad nejdelší den ze všech. Měla pocit, že trvá abnormálně dlouho. Probudila se již se svítáním a nemohla usnout. Očima neustále hypnotizovala hodiny. Když se ručička posunula na devátou, každá vteřina jí připadala dlouhá jako minuty. Myslela na Teddyho. Možná právě míchá nějaké protijedy. Nebo předvádí kouzelnický souboj. Nebo se právě proměnil v čajovou konvici. Uvnitř ji sžíral vztek. Samozřejmě svému kamarádovi přála, aby uspěl. Ale někde v hlavě jí rýpavý hlásek dokola opakoval, že kdyby nebyla taková zrůda, mohla tam být teď taky. A ona byla v lektvarech lepší. Tam by ji Teddy netrumfnul. V přeměňování byl nepochybně zase lepší on, ale ona byla mnohem suverénnější v obraně proti černé magii…
Nakonec se i tento den uchýlil ke konci. A bylo po všem. Její šance byly definitivně pohřbené. Druhého dne upadala znovu do svého apatického stavu deprese a pokračovala v bezduchém zírání do stropu.
O týden později, kdy už si na bystrozorství ani nevzpomněla, a mysl jí zaplňovaly myšlenky na to, co udělala, měla nečekanou návštěvu. Cat toho večera zaklepala opatrně na dveře jejího pokoje. Našla Lolu ležet na posteli, kde trávila většinu dní i nocí. "Někdo by tě chtěl vidět," oznámila a zase za sebou zavřela.
Lola se zamračila. Matka si pro ni určitě přijela. Vztekle si nazula tenisky a gumičkou si sepnula rozcuchané vlasy, které ji dorostly až po pás. Cestou ze schodů dupala, aby dala celému domu patřičně najevo, že ona se zpátky domů odtáhnout jen tak nenechá. Když vešla do obývacího pokoje, k jejímu velkému překvapení tam nenašla sedět Lauru, ani nikoho jiného z rodiny. Byl to Harry Potter.
Stál u krbu ve svém stejnokroji, který nosili bystrozorové. S rukama složenýma za zády se zlehka pohupoval po špičkách.
"Nikolaos," pokynul jí.
"Strýčku Harry," pozdravila ho poněkud zaraženě. Z všech lidí na světě jeho čekala nejméně. "Co tady děláš?"
"Přijel jsem za tebou," řekl, jakoby to snad nebylo zřejmé. "Posadíme se?"
Nikolaos se nenechala pobízet dvakrát a usadila se do jednoho z křesel s vysokými opěrami. Harry Potter se posadil naproti ní a zkoumal ji skrz svoje kulaté brýle. Lola složila ruce v klíně a vyčkávala, co se bude dít. Zřejmě si Starostolec rozmyslel svůj rozsudek. Nejspíš ji znovu zatknou a Harry pro ni přijel. Myslela na Azkaban a hrůzou se při těch vzpomínkách otřepala. Proto ji šokovalo, když slyšela Pottera pronášet následující větu.
"Nedostavila ses k příjímacím zkouškám," řekl věcně.
"No ano," vyhrkla. "Chci říct… samozřejmě, že ne."
"Samozřejmě?" povytáhl obočí a zpod čupřiny vlasů mu vykoukla jizva ve tvaru blesku.
"Ano," vydrala ze sebe. Vyjeveně se na Pottera dívala a on jí pohled klidně oplácel. Copak se zbláznil? Někdo na něj seslal matoucí kouzlo, že si nepamatuje, co se stalo?
"Je ti dobře, strejdo Harry?" zeptala se opatrně.
"Myslel jsem, že o kariéře bystrozorky mluvíš už od té doby, co ses naučila držet hůlku," pokračoval po svém a její otázku ignoroval. "Měl jsem za to, že to myslíš vážně."
"Myslela jsem to vážně," zašeptala nahněvaně. "Než se to stalo. Než se stalo to s Penelope Melwillovou."
"Než se stalo co?" vybídl ji Potter.
Lola na něj zaraženě zírala. Dělal si legraci?
"Vyhodili mě ze školy?" povytáhla obočí. "Soudil mě Starostolec? Nedostala jsem se k OVCE?"
"A dál?" vybídl ji Potter netrpělivě.
"A dál?" zopakovala nevěřícně a nemohla najít slova "Žádný dál. To… to myslím stačí, nemyslíš?"
"Ani jedno z toho nevysvětluje, proč ses nedostavila minulý týden na druhé kolo příjímacích zkoušek," stál si za svým.
"Proč bych chodila ke zkouškám, když mě stejně nevezmete?!"
"Měl jsem o tvém sebevědomí větší mínění," propaloval ji dál klidně svýma zelenýma očima. "O tom, koho vezmeme, s dovolením rozhodujeme my."
"Nemám OVCE!" zopakovala roztřeseným hlasem, teď už skoro křičela. "Byla jsem u soudu a-"
"Obvinění tě přece zprostili," skočil jí do řeči. "Máš čistý trestní rejstřík."
"Ale udělala jsem to!" okřikla ho a všechna zloba a smutek posledních dní vypluly napovrch "Já jsem to udělala a ty to víš!"
Ani si nevšimla, že vzteky vstala a pěstí buší do opěrky křesla. "Nemůžu být bystrozorka, protože nemám tu svoji zatracenou moc pod kontrolou! Tak mi tady nepovídej něco o tom, jaký mám nebo nemám sebevědomí! Moje šance dostat se k vám šla do kytek s celou mojí budoucností ještě před tím, než se to stalo."
Harry se nenechal vyvést z míry. Seděl vyrovnaně v křesle a pozoroval rozčilenou dívku se stejným zájmem, jako na něj kdysi hledíval Albus Brumbál.
"Posaď se," vyzval ji klidně.
Lola si ho chvíli vztekle měřila, ale pak se do křesla znovu usadila.
"Poslouchej mě," vybídl ji. "Trestní rejstřík máš čistý. Zkoušky OVCE si můžeš dodělat v opravném termínu srpnu. Probral jsem to s kolegy z úřadu pro kouzelnické vzdělávání i s ředitelkou McGonagallovou, jsou ochotni ti udělit výjimku. Pokud zkoušky úspěšně složíš a projdeš i druhým kolem příjímacího řízení, nevidím důvod, proč bys neměla nastoupit k výcviku."
"Strejdo, Harry," přerušila ho utrápeně, "to je od tebe všechno milé, ale ty mě neposloucháš."
"Poslouchám tě," přikývl shovívavě.
"Ne, neposloucháš," odporovala tvrdohlavě. "Já jsem to udělala, chápeš? Slyšíš mě? Starostolec mě neodsoudil jenom proto, že neměli dostatek důkazů. Jsem vinná."
"Ale to jsem slyšel," namítl tiše.
"Ale…." Lola už byla opravdu zoufalá. "Nemůžu se stát bystrozorkou, jsem…jsem zrůda."
Najednou byla pravda venku. Řekla to, co se jí honilo hlavou každé ráno po probuzení.
Zrůda. Byla zatracená zrůda Nikoloas Blacková. Nic víc.
"Jsi velice nadaná čarodějka," opravil ji Harry Potter věcně. "Máš neuvěřitelné nadání, které můžeš během výcviku rozvíjet."
"Jsem prokletá," zamumlala zasmušile. Kdyby tak věděl! Kdyby tak tušil, za jakou cenu její matka vykoupila své rodiče! Jenomže to bylo jen jejich tajemství. Nikdo se o tom nesměl dozvědět.
"V tom s tebou nesouhlasím," odporoval jí. "Máš nadání, které s trochou cviku dokážeš využít k dobru. Lhal bych, kdybych ti tvrdil, že Salazarova moc není to, proč tě chceme. Ona tě dělá výjimečnou, ona tě dělá tím, kým jsi. Patří k tobě. A já ti nabízím, že se pod naším dozorem můžeš učit s ní pracovat a ovládat se. Pod mým bedlivým dozorem. Dohlédnu na tebe."
"Ale co když se vymknu kontrole?" zeptala se.
"Pak tě budu muset propustit," odtušil chladně. "Nebyla bys první ani poslední."
Lola všechny ty informace vstřebávala. Když úspěšně projde dalším kolem a zvládne se naučit k OVCE, mohla by se opravdu stát bystrozorkou? Po tom všem? To je přece absurdní.
"Lolo," oslovil ji jemně. "Chci ti dát šanci napravit to, co jsi provedla. Věř, že i já jsem udělal spoustu chyb a hodně špatných rozhodnutí, ale dokázal jsem na to zapomenout díky lidem, kteří mi podali pomocnou ruku. Dovol mi pomoct ti."
"Máma se za mě přimlouvala?" přimhouřila zlostně oči.
"Cože?" podivil se Potter. "To ne, to opravdu ne. Nedělám to proto, že jsem tě viděl vyrůstat se svými dětmi, nebo proto, abych se odvděčil Siriusovi. To místo sis zasloužila sama. V prvním kole jsi byla naprosto fantastická, celá komise se jednoznačně shodla, že musíš jít dál. Nebyl bych tady, kdybych si opravdu nemyslel, že na to máš."
Nikolaos váhavě přikývla.
Harry vytáhl z kabátu dopis a podal jí ho. "Náhradní termín pro druhé kolo zkoušek je ode dneška za 14 dnů," oznámil ji. "OVCE skládáš 25. a 26. srpna na ministerstvu. Pokud obojí zvládneš, očekávám, že se připojíš k výcviku, který začíná v září."
"Ano, pane," odpověděla pevným hlasem.
"Výborně," pokýval Harry hlavou a vstal. Také se postavila.
"Děkuju," zašeptala. A myslela to ze srdce upřímně.
"Nezklam mě, Nikolaos Blacková," věnoval jí poslední přímý pohled a stiskl jí na rozloučenou pevně ruku.
"Nezklamu," přísahala. Měla chuť ho vděčně obejmout, ale když půjde všechno dobře, Harry Potter bude brzo její šéf. A takové chování by bylo nevhodné.
Harry Potter byl už na odchodu, když se ještě otočil ve dveřích.
"A ještě něco," řekl a rozpačitě se usmíval.
"Ano?"
"Je mi líto, ale budeš si muset ostříhat vlasy, překážely by ti ve výcviku."
Lola se zvonivě zasmála. V tuhle chvíli by si je klidně oholila dohola. Bylo jí to jedno. Stane se bystrozorkou. Byla šťastná, jako doposud ne.
Ještě ten večer začala s učením. Na půdě hradu vyhrabala nějaký opotřebovaný kotlík a pár přísad do lektvarů. Až do brzkého rána míchala protijedy. Nutila strýčka Ivana, aby na ní zkoušel nitrobranu a tetu Cat, aby s ní cvičila obranná kouzla. K příjímacím zkouškám cestovala přímo od Cat a Ivana. Když před komisi nastupovala, nebyla ani trochu nervózní. Harry Potter ji přivítal nepatrným kývnutím, ale jinak nedal najevo, že je to celé jeho zásluha. Do Rumunska se vracela s dobrým pocitem a po svém návratu odepsala poprvé matce, Teddymu, babičce a dědovi, i Eileen, která jí posílala v posledních dnech jenom huláky. Zůstala v Rumunsku až do OVCE, aby se mohla nerušeně učit. Prakticky se z učebnic vyhrabala jen na jídlo a krátký spánek. Cat s Ivanem potěšeně sledovali, jak se jí vrací chuť do hovoru i smysl pro humor. Na konci prázdnin od nich odjížděla odpočatá a smířená s tím, co se na jaře stalo. Nic pochopitelně nešlo vzít zpátky, ale mohla využít šanci a pokusit se svoji chybu alespoň částečně odčinit.
S Cat a Ivanem se však loučila jen velmi nerada. Budou jí velmi chybět.
"Děkuju vám za všechno," ujišťovala je už po několikáté.
"To nestojí za řeč," vycenil Ivan své špičáky v úsměvu. "Zítra hodně štěstí, holka. Kdyby to nevyšlo, dej vědět. Přijedu a podám si je."
"Ivane!" napomenula ho Cat káravě.
Zkoušky OVCE byly v některých bodech to nejtěžší, co ve svém životě musela dokázat. Na druhou stranu v jistých ohledech byly oproti zkouškám ke studiu bystrozorství až neskutečně jednoduché. Nevadilo jí, že má všechny předměty vměstnány ve dva dny, ani že v místnosti, kde zkoušky skládala, byla kromě přísedící komise úplně sama.
"Výborně slečno, děkujeme vám," loučil se s ní vedoucí komise, kdy mu právě předvedla, jak se dokáže proměnit v malou lampičku a zase zpátky za použití neverbálního zaklínadla. "Můžete jít. Vaše výsledky vám budou doručeny zítra. Pan Potter říkal, že ve vašem případě máme udělat výjimku, jelikož celá záležitost spěchá," při těch slovech se mu nesouhlasně třepotal dlouhý knír.
"Velice vám děkuji, vážím si toho," ujišťovala komisi překotně.
"No jistě, jistě," zamručel kouzelník o maličko přátelštěji. "Ne že by to bylo třeba, že? Sama snad víte, jak jste si u zkoušek vedla. Myslím, že vám smím pogratulovat již dnes."
Lola opouštěla ministerstvo s lehkým pocitem, že se sem snad začátkem příštího týdne vrátí. Tentokrát jako zaměstnanec. Strávila večer i následující den U Děravého kotle a na Příčné ulici si obstarala potřebné nákupy. Domů se vracela po více jak dvou měsících šťastná.
Když vcházela přes práh Blackovic domu, cítila se malinko nejistě. Všechny pochyby však zaplašila v okamžiku, kdy ji ve dveřích uvítala Eileen.
"No konečně!" volala nadšeně. "Kde zatraceně vězíš, všichni na tebe už čekáme!"
Pevně starší sestru objala a smála se na ni tak radostně, až ji Lola nepoznávala. "Mami! Babi! Tichošlápku! Všichni! Lola je tady!"
Seshora se za hlasitého povyku a dusotu dvou párů nohou řítila dvojčata. Zastavila se až prudkým nárazem o Lolu a oba ji objali kolem pasu. Lola se musela rozesmát a radostně jim pocuchala tmavé vlasy.
"Tak už mě pusťte, kluci!" prosila je.
V doprovodu dvojčat, která se jí chytla každý za jednu ruku a Eileen, která jí vzala všechny věci, vešla do obývacího pokoje. A tam byli všichni. Sirius a Selene, Emily, Viktor, Edward, dokonce i její kmotr Severus Snape a nejlepší přítel Teddy Lupin. A hlavně máma, která se na ni nemračila, ale usmívala se očima plnýma dojetí. Její rodina tu byla pro ni.
Ale její pozornost upoutal zejména Harry Potter, který k ní mířil se dvěma obálkami. Zářivě se na ni usmál a dopisy jí předal.
"Říkal jsem si, že ti je předám osobně," vysvětlil. "Jsem na tebe velmi hrdý. Je mi ctí, že tě můžu přivítat mezi bystrozory, Nikolaos Blacková."
A tak nastoupila k výcviku.
Svůj slib Harrymu Potterovi splnila.
Byla zatraceně dobrá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama