Kapitola dvanáctá – Tajný život Severuse Snapea (část I.)

27. června 2016 v 13:00 | Kat |  Mé jméno, má krev III
"Elo!" vyjekla Rose vyděšeně, když pochopila, co se ráno doopravdy stalo.
Její výkřik však zanikl v ohlušujícím potlesku a jásotu, o který se postaral především zmijozelský stůl, hrdý na to, že i jejich kolej má svého šampiona ve hře.

Eileen jako omámená vstala ze svého místa a mířila k profesorce McGonagallové. Cítila na sobě pohledy celé síně. I přes potlesk zaslechla vzrušený šepot několika studentů. Stiskla ruku ředitelce a následovala ostatní šampiony. Když míjela učitelský stůl, střetla se pohledem se
Severusem Snapem. Nevypadal rozzuřeně, jen krátce kývl hlavou.
Vyšla z Velké síně a ocitla se v malé místnosti plné portrétů čarodějek a kouzelníků, kde nikdy dřív nebyla. Jakmile vstoupila, tváře na obrazech se k ní zvědavě otočily.
Když Abe Potter uslyšel kroky, otočil se. Přál si, ať pohár vybere kohokoliv. Kohokoliv, jen ne Eileen. Nechtěl s ní soupeřit, nechtěl, aby se jí něco při Turnaji stalo. Když spatřil její porcelánově bílou tvář, srdce mu kleslo hluboko do hrudi. Jeho noční můra se vyplnila.
"Ani ses nechtěla přihlásit!" obořil se na ni vztekle. Tohle se nemělo stát! Co je to za hloupý žert?
Eileen nic neříkala, minula svého přítele a šla se postavit ke krbu za Soňou. Teprve v přítmí malé místnosti jako by si všichni uvědomili, co se právě stalo. Michail Lissenko netrpělivě přecházel s rukama za zády tam a zase zpátky a sotva věnoval ostatním pohled. Soňa Daškovová s kamenným výrazem pozorovala praskající oheň v krbu. Francois Delluc a Beatrice Achardová postávali vedle sebe a nervózně se kolem sebe rozhlíželi. Abe byl příliš rozrušený, z toho, že Eileen je jeho soupeřkou, než aby si uvědomil, že se právě stal šampionem.
Dveře za nimi se otevřely a do místnosti se nahrnula celá skupina lidí: profesorka McGonagallová, madame Maxime, Karasov, Kinglsey Pastorek, Harry Potter a Hamish MacFarlan.
"Takže jdeme na to, mládeži, co říkáte?" promnul si MacFarlan potěšeně ruce. "Jsme tady proto, abychom našim šampionům dali první pokyny."
Nikdo z přítomných však nevypadal, že by s ním souhlasil.
Hamish se nenechal vyvést z míry a pokračoval: "Tak tedy, první úkol má již tradičně prověřit vaši odvahu, tudíž vám neprozradíme, co na vás čeká. Čelit tváří tvář neznámému prověří vaši statečnost, která je jedním z předpokladů šampiona. První úkol se uskuteční sedmnáctého listopadu před ostatními studenty a před porotou. Pamatujte, prosím, na to, že ačkoliv byli za každou školu vybráni dva šampioni, v Turnaji jste všichni soupeři. Každý bojuje sám za sebe. Vítěz může být jen jeden."
Eileen sotva vnímala, co Hamish říká. To, že výběr padl na ni, ji nepřekvapilo. Neměla problém nést následky za svou volbu. Znepokojoval ji fakt, že bude soupeřit s Abem a Soňou. Byli to její přátelé, účast v Turnaji však znamenala, že se od teď stali protivníky, jak jim MacFarlan připomněl. Eileen si byla jistá, že tahle hra by rozeštvala i sourozence.
"Šampioni nesmějí požádat kohokoliv z učitelů nebo dospělých, aby mu s úkoly pomohli," pokračoval Hamish s vysvětlováním pravidel, "ani nikoho z bystrozorů," spočinul varovným pohledem na Eileen a Albusovi. "Prvnímu úkolu budete čelit vybaveni pouze svojí hůlkou. Používání jakýchkoli povzbuzujících kouzel a lektvarů, je přísně zakázáno. Pokyny k dalšímu úkolu dostanete, až dokončíte ten první. Nezapomněl jsem na nic, Pastorku?"
"Myslím si, že ne. To bude pro dnešek zřejmě všechno," přitakal Kingsley svým klidným hlasem. "Teď se rozejděte do svých kolejí a zítra odpoledne se sejdeme na rozhovorech s tiskem. Přeji všem dobrou noc a gratuluji vám."
Eileen se vmísila do davu opouštějícího malou komnatu, na prahu dveří se ohlédla, aby počkala na Albuse a mohli si promluvit, ale toho okamžitě drapl Harry za paži a v rohu místnosti mu spílal. Nemělo smysl na něho čekat, a tak se se Soňou po boku vytratila ven.
"Albusi Severusi Pottere," začal Harry tiše kázání, když v komnatě osaměli. "Na co jsi myslel? Jak jsi nám to mohl udělat? Chceš, aby babička Weasleyová přišla o rozum? Víš, jaké starosti si o vás děláme a ty rovnou napochoduješ do největšího průšvihu ze všech!"
"Promiň, tati," zamumlal Abe neurčitě a bázlivě se krčil pod přísným pohledem zelených očí.
"Kolikrát jsem vám vyprávěl o tom, jak je ten Turnaj nebezpečný?" pokračoval Potter starší nazlobeně. "Vůbec jsi mě neposlouchal? Proč máš potřebu něco takového udělat? Vysvětli mi to!"
"Možná jsem chtěl dokázat-"
"Dokázat?" přerušil ho netrpělivě. "Tímhle jsi akorát dokázal, že uvažuješ ještě jako dítě, Abe! Podobnou pitomost bych čekal od Jamese, ale myslel jsem, že jsme tě s maminkou učili…"
"Možná jsem chtěl dokázat, že na to mám!" přerušil ho Albus nazlobeně a Harry překvapeně zmlkl. "Možná jsem chtěl být něco víc, než jen syn Harryho Pottera!"
Harry se na malou chvíli nechal vyvést z míry. Opravdu to tak jeho syn cítil? Opravdu měl potřebu mu dokázat, že je v něčem dobrý?
"Albusi," oslovil ho překvapeně. "Mně nemusíš dokazovat, že jsi dobrý čaroděj. Já to přece vím. Jsme na tebe s maminkou pyšní…"
"Ale já to nedokazuju tobě nebo mámě," vyvedl ho Albus z omylu a tváře mu hořely studem a vztekem zároveň. "Potřebuju to udělat pro sebe."
Harryho jeho odpověď opravdu vyvedla z míry. Netušil, že jeho mladší syn žije pod takovým tlakem.
Eileen mezitím vyšla zpátky do Vstupní síně, kde na ni už čekal Severus Snape i její sestra. Soňa se s ní spěšně rozloučila a svižným krokem zmizela ven ze dveří. Snape a Lola se k Eileen postavili každý z jedné strany jako stráž.
"Půjdu to oznámit tvé matce ještě dnes," rozhodl Severus a Eileen hlasitě zasténala. Snape chvíli otálel, jako by chtěl říct ještě něco, ale pak jen krátce pokýval hlavou a pokračovali dál v chůzi.
"Věř mi, je to lepší, než poslat sovu," ujistila ji Lola a Eileen zaznamenala v sestřině hlase soucit. Byla ráda, že se na ni nezlobí a nekřičí.
"Jsem na tebe vlastně pyšná," vysvětlila Lola, která vycítila její myšlenky a objala ji krátce kolem ramen. "Zachovala ses jako pravý přítel."
"Ve skutečnosti to byl podvod," upozornil sestry Severus. "Dávej si pozor na to, co komu prozradíš. Tohle tajemství by mělo zůstat pouze mezi námi."
"Zůstane," ujistila je Eileen rozhodně.
Před kolejí se s oběma rozloučila a prošla do společenské místnosti. Hromový řev, který ji uvítal, jakmile prošla kamennou zdí dovnitř, ji na okamžik ochromil. V příštím okamžiku ji však tucet párů rukou vtáhl dovnitř a Eileen spatřila, jak celá zmijozelská kolej křičí, tleská a hvízdá. Edwarda mezi nimi však nenašla. Nikdo ve společenské místnosti si zřejmě nepřipouštěl, že nechce nic slavit. Zdvořile se spolužáky chvíli pobyla, ale při nejbližší příležitosti se vypařila do ložnic.
Vděčně zamířila rovnou do postele. Ollie a její kamarádky předstíraly, že spí. Anita Krumová jí pogratulovala k úspěchu a během pěti minut už pravidelně oddychovala. Soňa, která se stavila ještě v lese na lovu (měla k tomu zvláštní povolení od ředitelky McGonagallové), dorazila až za několik hodin. Eileen tou dobou ještě nespala a Soňa to okamžitě uhádla. Obě však byly příliš vyděšené ze všech událostí, které je čekaly, že jen ležely na zádech a zíraly do stropu, dokud nebyl čas snídaně.

****

Večeře Laury a Draca neprobíhala hladce, přesně jak si oba přiznali hned na začátku. Ať se Draco snažil stočit rozhovor kterýmkoliv směrem, Laura si našla cestu, jak mu dát najevo, že jí tenkrát ublížil. Oba si upřímně oddychli, kdy dojeli dezert, a Draco požádal o účet.
"Kdy se vracíš do Francie?" zeptala se Laura a odložila vidličku, kterou se dloubala v kousku dortu.
"Ještě koncem tohoto týdne," připustil.
"Tvoje ženě nevadí, že jsi celé týdny pryč?" šlehla po něm chladným pohledem.
Draco byl z jejího chování rozmrzelý. "Víš, moje žena…"
Větu však nedokončil. Dveře maličké restaurace se otevřely a Lauře přejel mráz po zádech. Draco se otočil, aby viděl, co ji tak vyděsilo. Přímo k jejich stolu kráčel Severus Snape ve svém obvyklém černém hábitu a vzbudil zvědavost u několika mudlů kolem. Pár hlav po něm znepokojeně pokukovalo.
"Severus Snape?" vydral ze sebe Draco překvapeně. Neviděl svého učitele a bývalého ředitele zmijozelské koleje celých dvacet let.
"Co se stalo?" vyhrkla Laura vyděšeně a vstala prudce od stolku.
Snape Malfoye okázale ignoroval a pohledem Lauře naznačil, že s ní potřebuje mluvit. Nejlépe venku, v dostatečné vzdálenosti od mudlů.
"Stalo se něco Eileen?" strachovala se a rychle sbírala svoje věci.
"Ty už jdeš?" ptal se překvapeně Draco. "Myslel jsem-"
"Tobě nikdy myšlení moc nešlo," usadil ho Snape a pomáhal Lauře do kabátku. "Eileen je v pořádku, prozatím si nedělej starosti."
"Jak prozatím?" vyjela na něj. "Neříkej, že-"
"Ano, Ohnivý pohár ji vybral," souhlasil Snape suše.
"Vy nemáte právo mě urážet," ohradil se Draco dotčeně. "Už nejsem váš student."
"Draco!" okřikla ho Laura.
Malfoy byl zmatený. Odkdy Laura sympatizuje se Snapem? Nechápal, co se tady děje.
"Říkala, že se nepřihlásí!" zoufala si Laura a lovila v kabelce peníze. "Slíbila mi to!"
"To vyřešíme v soukromí," odpověděl Severus. Nechtěl na veřejnosti probírat osobní záležitosti. A už vůbec ne před Malfoyem.
"Lauro," oslovil ji Draco nechápavě.
"Musím jít," odsekla mu nevzrušeně a hodila na stůl peníze za svoji půlku večeře. "Díky za večeři, bylo to… fajn. Dobrou noc, Draco."
"O co tady jde?" křikl za ní, když se vydala k odchodu.
Snape s kamenným výrazem mu odpověděl: "O naši dceru."
Pak zavířil pláštěm a zmizel za Laurou do ulic. Draco Malfoy zůstal zkoprněle sedět na místě s otevřenými ústy.

****

Lauře trvalo několik bloků londýnské čtvrti Notting Hill, než se pořádně uklidnila. Bezcílně se Severusem Snapem bloumali temnými uličkami a povídali si. Po pravdě řečeno většinu mluvení obstarala Laura a Snape reagoval jen občasnými připomínkami, jako obvykle.
"Někdy vážně nevím, po kom ta holka je," zamumlala Laura o něco smířlivěji.
Severus překvapeně povytáhl obočí.
"No dobrá," připustila neochotně, když viděla, jak se na ni dívá. "Možná je horlivá po mně, ale ty její nálady, v tom se podobá spíš na tebe."
Severus nic nenamítal, možná po něm opravdu zdědila i něco víc, než jen talent na lektvary a smysl pro sarkasmus.
"Nevypadalo to, že by ti ta schůzka kdovíjak vyšla," poznamenal kousavě.
"Byla to katastrofa," ušklíbla se rozmrzele a zavěsila se do jeho paže. Snape sebou při tom doteku nepatrně škubl, ale Laura předstírala, že si toho nevšimla. Znala ho za ta léta dokonale, věděla, že si běžně lidi blízko k tělu nepouští. Stejně si občas neodpustila drobné popíchnutí, jakým bylo třeba toto přátelské gesto.
"Chtěla jsi mu říct o Nikolaos?" zeptal se po chvíli.
Laura se rozhlédla po ulici, když přecházeli, přestože žádné auto v dohledu nebylo. Dávala si na čas s odpovědí.
"Vlastně ani nevím," přiznala. "Nejspíš ne. Měla jsem jen potřebu ho pořádně podusit."
"Tomu rozumím," pokýval hlavou při vzpomínce na Draca, kterého sedm let učil v Bradavicích. Jak moc se asi změnil? Snape nevěřil, že dostatečně.
"Myslíš, že bych mu to měla říct?" nadnesla opatrně.
Severus podobnou otázku čekal, proto měl pečlivě připravenou odpověď. "Kdo jsem, abych ti v tomhle radil," řekl.
"Severusi," povzdychla si naštvaně. "Kolikrát ti to mám opakovat? Jsi jeden z mých nejbližších přátel. Samozřejmě, že mi můžeš radit."
"Dobrá," připustil neochotně. "Ale v tomhle případě mě k tomu nenuť, to je pouze tvoje volba."
Laura uznala, že má pravdu a rozhodla se téma uzavřít. Ještě o chvíli však chtěla oddálit svůj návrat domů, kde na ni beztak čekala jen další osamělá noc.
"Jak jsi mě vlastně našel?" zamyslela se.
"Použil jsem letax k vám domů," vysvětlit Snape. "Black mi řekl, že máš schůzku ve městě."
"Sirius," opravila ho trpělivě.
Snape přešel její poznámku beze slov. "Napadlo mě, že budeš tady. Vždycky sem chodíš, když potřebuješ přemýšlet."
Laura se bezděčně usmála. Samozřejmě, že si to pamatoval. Přesně do té restaurace ho pozvala, když mu oznámila, že těch několik láhví ohnivé whisky na svatbě Emily a Viktora mělo za následek něco víc, než jen nepředstavitelnou kocovinu druhého dne ráno.
Severus Snape tehdy naproti ní seděl zticha téměř celou hodinu. V tváři se mu nepohnul ani jediný sval a Laura se ho neodvažovala vyrušit ze zamyšlení. Spořádala mlčky celé tři chody večeře, než Snape promluvil a řekl, že to není možné. Pokud byla jeho reakce vyhrocená, to co se dělo o několik dní později u Blackových doma, bylo ještě horší.
Laura si jasně vybavovala den, kdy doma oznámila, že je podruhé těhotná. Právě se sešli všichni v jídelně k večeři a Emily s Viktorem jim líčili, jak si užili svatební cestu po severní Americe. Celý měsíc cestovali napříč kontinentem a setkali se přitom se zajímavými kouzelníky a čaroději. Laura vzdala marný boj, jak nakrmit Lolu, která se neustále vzpouzela v malé židličce. Odevzdaně si dítě posadila na klín, aby svým vřískotem nerušila ostatní. Dcera se opravdu utišila a nimrala se prsty v bramborové kaši. Sirius si právě na talíř nakládal druhý kousek masového koláče, když se rozhodla jít s pravdou ven.
"Jsem těhotná," vyhrkla to spokojeného ticha. Cinkot příborů ustal a všichni k ní otočili hlavy. Emily na svoji sestru vykulila oči, Viktor se zakuckal dýňovým džusem a Sirius se Selene si vyměnili ustaraný pohled.
Viděla jim ten velký otazník v očích. S kým to dítě čekáš? Nikdo se zjevně neodvažoval zeptat jako první. Rozhodla se, že nejjednodušší způsob, jak to oznámit, je prostě říct celou pravdu.
"Severus Snape," šeptla do ticha a měla pocit, že teplota v místnosti klesla na bod mrazu.
Několik dlouhých minut se nic nedělo. V jídelně panovalo hrobové ticho, jediná Lola si spokojeně něco žvatlala. Laura těkala očima z jednoho rodiče na druhého, kteří nic neříkali a zírali do svých talířů. Klid narušily až odbíjející hodiny ve vedlejší místnosti.
"Měla bys ho pozvat zítra na večeři," pronesl suše Sirius a vrátil se ke svému jídlu. Jako na povel ostatní zvedli svoje příbory a také pokračovali ve večeři. Nikdo se však dál nebavil.
Druhého dne Laura Severuse Snapea skutečně na večeři pozvala. Stálo jí to velké úsilí a přemlouvání, aby přišel. Nechtěl o něčem takovém vůbec slyšet. Jeho původním plánem bylo se k otcovství dítěte veřejně nikdy nepřiznat, ale Laura ho přesvědčila, že se není proč bát či stydět.
"Byla to chyba nás obou, Severusi," naléhala na něj. "Ale zpátky to už nevezmeme, i kdybychom chtěli. A já nechci."
"Jak se na nás budou dívat?" ušklíbl se.
"To je mi celkem ukradené," odsekla mu. "Je jenom na tobě, jak se do výchovy zapojíš. Jenom ti chci dát možnost, aby sis vybral. Nenech mě to znovu zpackat."
Severus tedy velmi neochotně pozvání na večeři přijal. Když klepal na domovní dveře Blackových, měl chuť utkat se s drakem, než stát tváří tvář Siriusi Blackovi.
"Já otevřu," řekl Sirius a vstal z pohovky, kde seděl vedle své ženy a starší dcery. Emily s Viktorem se nabídli, že mezitím pohlídají Lolu a hráli si s ní v dětském pokoji.
Laura vyslala k Selene vyděšený pohled.
"Přesvědčila jsem ho, aby svou hůlku nechal v ložnici," uklidnila ji Selene.
Obě ženy vstaly a následovaly Siriuse do vstupní haly. Tichošlápek otevřel dveře a stanul naproti svému nepříteli ze školních let. Mlčky si jeden druhého prohlíželi. Než Laura stačila jakkoliv zareagovat, Sirius se rozpřáhl a vrazil Snapeovi jednu ránu do nosu.
"Tati!" vykřikla.
Snape útok nečekal a sesunul se podél zárubně dveří na kolena. Z nosu mu okamžitě vytryskla krev a smáčela mu hábit.
Sirius beze slova napřáhl ruku a nabídl ji Snapeovi. V dřívějších dobách by ho Severus za něco takového okamžitě uřkl. Ale už jim nebylo sedmnáct.
"Zasloužil jsem si to," zamumlal Snape a otřel si krev do rukávu. Potom přijal Siriusovu nabízenou ruku a vyšvihl se zpátky na nohy. Oba muži pak mlčky prošli kolem překvapených Selene a Laury do jídelny.
Sirius se Severusem si nikdy doopravdy školní křivdy neodpustili, nikdy se nestali přáteli, jejich vztah by se snad nedal označit ani za "náhodný známý naší rodiny". Vzájemně se nesnášeli a nadále se příležitostně uráželi, ale kvůli Lauře, a kvůli Eileen především, bylo jejich nepřátelství o něco menší. Jejich zášť se zmenšovala, jak Eileen rostla. Severus byl u Blackových vítán kdykoliv, ale trávil zde především Vánoce a Eliny narozeniny, jinak žil svůj starý život v Bradavicích. S Laurou ho pojilo vřelé přátelství, které už nikdy nepřerostlo v něco víc. Jeden druhému byli pevnou oporou, ale zejména se snažili být dobrými rodiči pro jejich dceru.
"Eileen se zúčastní Turnaje tří kouzelnických škol," vyrušil ji Snape znenadání ze vzpomínek, jako by si sám konečně uvědomil váhu těchto slov.

"Řekla bych, že nám tak trochu vyrostla před očima," povzdychla si Laura smutně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama