Kapitola dvacátá - A žili šťastně až…?

20. června 2016 v 10:04 | Kat |  Mé jméno, má krev I
Selene se Siriusem seděli u vysokého dubu v červnovém slunci pár dní před závěrečnými zkouškami OVCE. Jejich společný čas v Bradavicích se krátil. Bylo jen otázkou času, než k Voldemortovi prosáknou informace o tom, s kým se jeho dcera schází.

Od jeho hněvu ji zachránilo jen to, že měl tolik práce s propukající válkou, že se jí nevěnoval. Lucius byl natolik rozumný, že její zradu neprozradil. Za pár dní bude koneckonců mimo bezpečí Bradavic, a pak to není jeho starost. Pánovi Zla neuteče ani jeho dcera, ani zrádce Black.
"Mám strach," zašeptala do ticha.
"Z čeho?" zeptal se zamyšleně Sirius a dál si natáčel na prsty její vlasy.
"Z toho, co bude dál. Co bude po Bradavicích," přemýšlela Selene. "Ty nemáš kam jít, já se k otci nevrátím. Bude mě hledat. Budu se muset doživotně skrývat."
"O tom jsem už přemýšlel," přikývl.
"Opravdu?"
"Chtěl jsem si to nechat jako překvapení, ale když jsi o tom začala mluvit, prozradím to. Procházel jsem v posledních týdnech mudlovské noviny a našel jsem tam skvělý inzerát. Koupil jsem nám přes Jamesova tátu malý být v mudlovské čtvrti v Londýně. Nikdo kromě něj neví, kde je a pan Potter je nejspolehlivější člověk na světě, neprozradí nás."
"Ach Siriusi, to je skvělé," zamumlala a vzala si jeho hlavu do dlaní.
"Postarám se o nás," slíbil ji. "Utečeme dřív, než tě bude hledat."
"Jak to myslíš?"
"Doděláme OVCE," řekl, "počkáme na výsledky a večer utečeme, dřív, než skončí škola. Nebude mít šanci nás najít."
"Musíme si promluvit s Brumbálem," řekla. "Nechci utéct, aniž by o tom věděl. Znemožnilo by nám to přidat se k Fénixově řádu."
Usmál se na ni. "Chceš se přidat?"
"Ano," odpověděla, jakoby neexistovalo pochyb. "Samozřejmě. Dostaneme mého otce na lopatky."

****

"Pohlídáš mi prosím malou Fleur?"
"Jistě, velká Fleur," usmála se Lily a vzala si novorozeně do náruče. Fleur si oddychla a celá strhaná se dala do vypracovávání domácích úkolů, s kterými byla pozadu. Lépe řečeno, Lily jí podala svoje svitky, aby si je mohla opsat. Musela ukončit ještě několik předmětů, než bude moct jít k závěrečným zkouškám. Měla jisté pochybnosti, ale její kamarádi ji podporovali natolik, že věřila, že hůř než Petr dopadnout nemůže.
James seděl na druhém konci místnosti a předstíral, že se učí na zkoušky OVCE, přestože všichni věděli, že to nepotřebuje. Učil se jen málokdy, kouzlení měl prostě v krvi. Stejně mu předstírání moc nešlo, celou dobu totiž pozoroval Lily, která si nadšeně hrála s malou Fleur v peřinkách. Po chvilce pozorování těch dvou si uvědomil, že chce být u toho, až si bude Lily hrát se svým dítětem. Že chce být u toho, až si bude hrát s jejich potomkem. Uvědomil si, že nechce přijít o její vřelý úsměv, závoj ryšavých vlasů, hluboký pohled smaragdových očí…
"Jamesi!" vytrhl ho z úvah Sirius. "Můžeš mi říct, proč mi po domácím úkolu čmáráš srdíčka?!"

****

Narazila na ně náhodou. Vracela se z večeře na kolej přesvědčená, že dnes se už opravdu začne učit. Vedli se po chodbě za ruce a Cat neměla možnost se nikam vytratit, stejně si jí všimli.
"Nazdar," pozdravila.
"Ahoj," odpověděl Remus. "July, tohle je Cat. Cat, tohle je July."
"Těší mě," usmála se na ni blondýnka.
"Mě taky," ujistila ji jedovatě a sama nechápala, kde se v ní ten vztek vzal. "Tak kam jste se vydali, hrdličky?"
"Do knihovny," usmála se blaženě July. "Chtěli jsme se kouknout na ty dějiny, OVCE se přece jenom blíží."
"No jasně, knížky, romantika. Tak si to užije," zamumlala znechuceně a pokračovala znovu v cestě.
"To je vždycky takhle nepříjemná?" zeptala se July Remuse potichu, když se Cat vzdálila. Počítala s tím, že ji nemůže slyšet. Mýlila se.
Cat se nadechla a prudce se otočila: "Milá zlatá, nebyla bych tak nepříjemná, kdyby Remus nechodil s někým tak nudným, jako jsi ty!"
"Co prosím?" zeptala se July překvapeně. Remus se nestačil divit.
"Jo, přesně tak!" pokračovala Cat. "A nemá tě asi dost rád, když ti ani neřekl pravdu, proč mizí každý měsíc!"
"Cat!" okřikl ji Remus. "To by stačilo!"
"Ty jsi mi lhal?" zeptala se July šokovaně a odtáhla se od něj. "Tvoje máma není nemocná?"
"July, nech mě ti to vysvětlit!"
"Remus je totiž vlkodlak," zašeptala Cat. "A neřekl ti to, protože mu bylo jasný, že s tebou to není vážný."
July zalapala po dechu a podívala se vyděšeně na Remuse. Doufala, že to vyvrátí. Že to popře. Že řekne, že se ta holka pobláznila a vymýšlí si. Věřila a o to víc ji ranilo, když v Remusových očích našla pravdu. On jí lhal.
"To není možný…"
"July, prosím," zašeptal zoufale.
"Ne!"
Otočila se a utekla.
"To se ti opravdu povedlo," sykl Remus směrem ke Cat, která byla sama překvapená, že něco takového řekla.
"Remusi, prosím," vyhrkla, "já nechtěla…"
"Víš co, Whiteová? Já už nemám sílu poslouchat nějaké výmluvy. Dokonale jsi všechno zvorala. Jako vždycky."
Mlčky odešel opačnou stranou, než July. Vyčítala si to. Ona mu nechtěla ublížit. Chtěla mu přece dokázat, že ho má ráda. Že ho miluje.
"Ty seš tak blbá, Cat," zamumlala si sama pro sebe. "Tááák, blbá."

****

Bellatrix poprvé za svůj život mohla říct, že je opravdu šťastná. Rodina stála při ní, měla skoro ukončenou školní docházku, dokázala si vydobýt na vysokou pozici a její Pán ji uznával. Byla někdo. Brzy stane po jeho boku a ukáže všem těm mudlovským šmejdům, co je to čistá krev.
Stála opřená o krbovou římsu, probírala s Alykou nějaké věci a živě diskutovaly. Na pohovce seděla Ciss objímaná Luciusem, v rohu místnosti Severus zuřivě čmáral do učebnice lektvarů.
Dovnitř vešel Rodolfus.
"Bello, mohl bych ti něco říct?" zeptal se vážně.
"Jistě," přisvědčila.
Stáli vedle sebe u krbu.
"Až vyjdeme školu, měli bychom se vzít," řekl prostě. Nebyla to otázka, nebyla to nabídka. Byl to čistě promyšlený krok.
"Máš pravdu," přikývla. "To bychom měli. Společně po boku Pána zla."
"Přesně tak," souhlasil.
O několik měsíců později se z nich opravdu stali manželé. A nejobávanější Smrtijedi ze všech.

****

Angela Potterová seděla u nebelvírského stolu ve Velké síni a upíjela čaj nad poštou z domova. Dovnitř právě vešel Regulus, ani nemusela zvedat oči, aby viděla, jak zamířil přímo k ní. Usmáli se na sebe. Byla zamilovaná a šťastná, co na tom, že je Black. Co na tom, že jí to rodiče nejspíš neschválí. Je jí šestnáct, může si dělat, co chce.

****

Zkoušky OVCE probíhaly několik dní a mnoho sedmáků si při té příležitosti sáhlo na úplné dno.
Fleur mezi jednotlivými zkouškami střídavě konejšila svoji dceru, nebo usínala nad otevřenými knihami.
Remus šel na zkoušku z přeměňování těsně po úplňku. Když profesorka McGonagallová viděla, jak vypadá, měla chuť ho poslat okamžitě na ošetřovnu. Náměsíčník jí odporoval, zkoušku sice složil s průměrným hodnocením, což se vymykalo jeho schopnostem, ale vděčně známku přijal a následně prospal šestnáct hodin v kuse.
Lily byla ze zkoušek velmi nervózní, jak u ní bývalo zvykem, ale poprvé v životě nikoho svojí nervozitou nerozčilovala. Všichni byli natolik vyčerpaní, že neměli sílu ani na normální rozhovor.
Cat prošla na výbornou k překvapení všech zúčastněných z obrany proti černé magii, zbytek zkoušek byla učiněná katastrofa. Profesor Křiklan dokonce pojistil učebnu lektvarů několika ochrannými kouzly a dozorem navíc, než bylo třeba. Nakonec naštěstí nic neodpálila, ale dlouhé roky poté o tom ještě v Bradavicích kolovalo několik vtipů. Říkalo se, že ji nechali projít jenom proto, že nikdo neměl nervy ji trpět ve škole další rok.
Petr na tom byl o poznání hůř, několik profesorů a zkoušejících se muselo slitovat, aby školu vůbec dodělal.
James se Siriusem, aniž by se museli na rozdíl od ostatních učit, OVCE zvládali na výbornou. K potěšení Sandry je alespoň dokázala lepšími výsledky převálcovat ve věštění a astronomii, ke kterým byl zapotřebí talent, který kluci neměli.
Studentkou s nejlepšími výsledky se stala nakonec Lily, nejlepším studentem byl Severus. Když si přebírali od Brumbála čestná uznání před celou školou, bylo to naposledy, co si vzájemně pohlédli do očí a pogratulovali.
Lily byla na svého bývalého kamaráda pyšná. Myslela si, že ji nenávidí za to, že chodí s Jamesem. Severus byl na Lily taky pyšný, nenáviděl sám sebe za to, že jí nedokázal říct nic o svých pravých citech.

****

Jak si Sirius se Selene slíbili, večer po předání diplomů se rozhodli pro útěk. Sraz měli přesně ve dvě hodiny v noci v Brumbálově pracovně, který jako jediný z celého hradu o jejich plánu věděl.
Když si Sirius v posledních dnech sbalil jen to nejnutnější do malého batohu bezpečně ukrytého pod postelí, tížilo ho svědomí, že se svým kamarádům nesvěřil. Ležel pod přikrývkou oblečený, batoh pod hlavou a naslouchal pravidelnému oddychování Remuse, Jamese a Petra. Když se na kapesních hodinkách velká ručička dotkla půl druhé, potichu vstal.
Na prahu dveří zaváhal a naposled se ohlédl za svými nic netušícími kamarády. Cítil se provinile, ale když všechno vyjde tak, jak má, za pár týdnů se zase všichni sejdou. Tentokrát už jako členové Fénixova řádu. Byl čas nechat Poberty být. Pobaveně se rozhlédl po ložnici, která mu byla posledních sedm let domovem. Těch historek, které tady začínaly…!
Potichu se vytratil na schodiště a zavřel za sebou dveře. Ve společenské místnosti našel na pohovce oddychující Cat, která zřejmě přehnala oslavu OVCE a už se nedokázala vyškrábat nahoru do dívčích ložnic. Upravil jí deku, která jí během spánku sjela na zem, a všiml si, že je to Remusova deka, kterou míval přehozenou přes postel. Zřejmě jí Cat sám přikryl, než si šel lehnout. Pohladil svoji nevlastní sestru po rameni a vyšel portrétem Buclaté dámy na poslední zakázanou noční cestu Bradavicemi.
Když dorazil k Brumbálovi do pracovny, Selene tam ještě nebyla. Ředitel mu nabídl místo k sezení, ale Sirius byl příliš nervózní na to, aby dokázal jen nečině sedět. Krátil si čekání chozením po místnosti tam a zase zpátky, Brumbál trpělivě vyčkával v nočním hábitu za stolem a oba mlčeli.
Když uplynula celá hodina, Sirius začal pochybovat. Snažil se hlasy v hlavě, které mu nepříjemně našeptávaly, že se Selene něco stalo, umlčet. Když uplynula ještě další hodina a Brumbál dál klidně vyčkával a mladého Blacka mlčky pozoroval, začínal mít pochybnosti, jestli ještě Selene přijde. Možná dostala strach a rozhodla, že zůstane.
Když už se oba muži vzdali veškerých nadějí a Sirius byl připravený před ředitelem přiznat, že se možná v té dívce mýlil, objevila se Selene ve dveřích.
"Moc mě to mrzí," vyhrkla zadýchaně, celou cestu sem utíkala, "nemohla jsem dřív přijít, celá společenská místnost byla plná lidí, musela bych omráčit tucet spolužáků."
Sirius nic neřekl, jen ji pevně objal.
"Dobrá tedy," prolomil hradbu mlčení Brumbál, "když jsme všichni, můžeme začít."
Ze zásuvky svého stolu vytáhnul malovaný hrneček. "Tohle je vaše přenášedlo," vysvětlil. "Dostane vás k našim dvěma bystrozorům, Alici a Frankovi Longbottomovým, bydlí asi sto kilometrů severozápadně od Londýna. Touhle dobou vás už jistě netrpělivě očekávají. Odtud můžete pokračovat pěšky, nebo se přemístit, záleží na vás."
"Děkujeme, pane řediteli," hlesla Selene. "Za všechno."
"To je v pořádku, slečno," usmál se ředitel dobrácky skrz půlměsícové brýle. "Uvidíme se příští týden na zasedání Fénixova řádu."
"Připravena?" zeptal se Sirius a pohlédl jí zpříma do očí.
"Připravena," přikývla a společně se dotkli přenášedla.

****

Když se zbylí Pobertové druhého dne ráno probudili a po Siriusovi nebylo ani stopy, nebyli natolik překvapení, jak si Tichošlápek možná představoval. Když James prohledal jeho věci a všiml si, že chybí jen to nejdůležitější, bylo mu jasné, co se stalo.
"Ten zamilovanej blázen," zachechtal se pro sebe nad jeho kufrem, který tam zůstal.
"Co se stalo?" zeptal se Remus.
"Tichošlápek práskl do bot s dcerou Ty-víš-koho," vysvětlil a najednou dostal nezadržitelný záchvat smíchu. Remus ho chvíli vyjeveně pozoroval, ale pak se ke svému kamarádovi musel přidat. Bylo to prostě natolik neuvěřitelné, až to bylo šílené.
"Ten idiot," hýkal smíchy Remus. "On-on…-on prostě vleze do-do největšího průseru všech dob."
James si utřel slzy smíchu. "To je celej on."
****

Za pár dnů však nastal čas, kdy i ostatní museli Bradavice nadobro opustit. A bylo poznat, že nikdo se na svět za zdmi hradu netěší natolik, jak by se dalo předpokládat.
"Nepřipadá vám to zvláštní?" zeptala se Gigi zamyšleně, když naposled stáli před Bradavicemi a čekali, až si pro ně přijedou kočáry.
"Je to jako opouštět domov," připustil James a vděčně stiskl Lily ruku.
"Ale je načase, abychom se postavili na vlastní nohy," doplnila ho Evansová.
"Budou mi chybět," vzdychl si James. "Všechny ty tajné chodby, rozčilený Filch, výlety do Prasinek, očumování holek ve sprchách…"
"…nelegální večírky, ta prašivá paní Norissová…" pokračovala Sandra.
"…perfektní vyučovací hodiny, vytočená McGonagallová…" připomněla Fleur.
"…vybuchující kotlíky…" přidala svou zásluhu Cat.
"…a dovádění při úplňku," doplnil Remus. "Když jsme u toho, kde je vlastně…?"
"Plánek?" uhodnul James. "Nechali jsme ho se Siriusem po poslední cestě Filchovi v šuplíku."
"Proč?" nechápal Petr.
"Nám by byl stejně k ničemu," pokrčil James rameny. "A navíc je možnost, že v tom šuplíku nebude dlouho. On ho někdo najde a vyzkouší."
Podíval se smutně na prázdné místo po své levici, kde posledních sedm let stál Sirius jako jeho opora v každé špatnosti.
"A jednou se třeba dostane do rukou našich potomků," hádal po chvíli. "Protože jestli to nebudou děcka, co lítaj z průšvihu do průšvihu, nemůžou být moje."
"Nechce se mi domů," vzdychla Lily. "Všechno se změní."
"Už se možná nikdy všichni nepotkáme," řekla Gigi nahlas větu, nad kterou všichni přemýšleli.
"Takhle nemluv," pokárala ji Sandra. "Tady jsem byla doma víc, než kde jinde."
"Přesně tak," přikývl Remus. "Bradavice jsou místo, na které se jen tak nezapomíná."
"Víte co mě napadlo?" usmála se Gigi. "Skončilo to jako v pohádce. A žili šťastně až do smrti."
Cat se mlčky podívala na Remuse. Uhnul očima. Bodlo ji u srdce. Nechtěla, aby to dopadlo takhle.
"Akorát by mě zajímalo," zamumlala Cat, "jestli existuje něco po tom ´Žili šťastně až do smrti´."
Když kočáry konečně dorazily a sedmáci do nich nasedli, nebylo do řeči nikomu z nich. S Bradavicemi za zády jela většina z nich vstříc budoucnosti, kterou si nevysnili. Kdyby tušili, co se v následujících letech odehraje, možná by se ještě naposled za klidným útočištěm, které bylo jejich domovem, ohlédli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama