Kapitola dvaašedesátá – Věc života a smrti

22. června 2016 v 11:54 | Kat |  Mé jméno, má krev II
Touha přežít je silná. Říká se, že umírající tváří tvář smrti bojují ze všech sil. Bojí se, každý se bojí. A strach nás nutí rvát se dál. Daru žít si vážíme až tehdy, kdy ho ztrácíme. Opravdu se nám odehraje celý život před očima? Jdeme za bílým světlem? To ví jen mrtvý.

Držel svou ženu v náruči a plakal.
Pohlédla do baziliškových očí.
Zahlédla bezednou propast pod sebou.
Skočila před paprsek světla, aby ochránila nevinnou.
Ale vraťme se na začátek.

****

Boj vypukl dřív, než se stačili přichystat a Lauře bylo v tu chvíli jasné, že Voldemortova armáda je silnější. Vyběhla právě ze sklepení, odkud vytáhala skupinku vyděšených domácích skřítků, když se Smrtijedi začali dobývat skrz bránu do Vstupní síně.
"Honem, utíkejte!" vyzvala domácí skřítky a poslala je směrem k hloučku mladších studentů, které vyváděl pan Weasley.
Brána se otřásala v pantech, bylo jen otázkou času, než se rozletí. Několik profesorů a Remus Lupin se snažili svými silami bránu udržet. Pokaždé, když zvenku udeřila síla smrtijedských kouzel, dveře nadskočily a odhodily je o kousek dál. Laura se ohlédla za sebe na schodiště a uvědomila si, že je příliš brzo. Profesorka McGonagallová ještě nevyvedla skoro celou nebelvírskou kolej. Kdyby sem Smrtijedi teď vpadli, ty děti by neměly šanci. Kdyby je neudupal dav, zabila by je kouzla. Bez rozmýšlení si stoupla pod schodiště před bránu, rozpažila ruce a soustředila se na svou moc. Z rukou jí vytryskly proudy modrého světla a narazily do brány. Celé dřevěné dveře pokryla námraza a hlasité rány ustaly. Brána se nepohnula už ani o centimetr, Laura ji zmrazila na místě.
"Remusi! Vyveďte odtud ty děti! Dlouho je neudržím!" křikla na Lupina, který se zvedal ze země.

****

Viktor, Cat a Ivan se krčili na okraji Zapovězeného lesa. Ve stínech stromů sledovali Voldemortovy stoupence, jak se snaží dobýt hrad. Byly jich desítky, stovky - Smrtijedi, vlkodlaci, upíři, obrové, akromantule.
"Co budeme dělat?" zašeptala Cat vyděšeně. Tohle nešlo podle jejich představ, takhle to vypadat nemělo. Nedostali se skrz hromadu Smrtijedů do Prasinek, nevěděli, kde je Laura, ani jak se dostat nepozorovaně dovnitř školy.
Za jejich zády zapraskaly větve stromů, všichni tři se instinktivně otočili a vytáhli hůlky. Zůstali tváří tvář stádu kentaurů. Nebyli ozbrojení, Viktor dal Cat znamení a oba zase hůlky sklonili.
"Rozmysleli jsme si to," řekl vůdce stáda a vystoupil před své druhy. "Budeme bojovat, pokud se zapřísáhneš, že všechno, co jsi nám slíbil, bude pravda."
"Samozřejmě," souhlasil Viktor, "nepoužil jsem prázdná slova."
"Moje rodina pomůže Harrrymu Potterovi, když se nám zaručíš, že budeme svobodní, že si budeme všichni rovni." Kentaurovy oči se ani nehnuly, ostře sledovaly ty Viktorovy.
"Udělám vše pro to, abych svého slova dostál," slíbil Viktor a napřáhl ruku. Kentaur mu ji bez zaváhání stisknul.

****

Draco kráčel jednou z těch dlouhých chodeb, které se každou přestávku zaplnily štěbetajícími studenty, kteří se přesouvali na další hodinu. Dnes však toto místo vypadalo jinak. Bylo plné kouzelníků - bojujících kouzelníků, kteří proti sobě metali jednu kletbu za druhou. Malfoy kráčel bitvou. Těsně kolem hlavy mu proletěl paprsek červeného světla, on však šel dál. Nepřemýšlel, kam jde. Nevnímal křik raněných, nevyhýbal se padajícímu stropu. Jedním si byl jistý - kdyby se měl zapojit do bitvy, nevěděl by, na čí straně stát. Raději by zemřel, než se před toto rozhodnutí postaví.

****

Paží jí projela nepříjemná bolest. Nesmí polevit, ještě ne! Cítila, jak ji pomalu opouštějí síly. Ale nesměla se vzdát. Cítila, jak ji někdo povzbudivě stiskl rameno. Byla to Molly Weasleyová, když kolem prováděla poslední skupinku dětí. Musí to vydržet, kvůli nim. Nepoleví, dokud ty děti nebudou v bezpečí.
"Lauro, co to sakra děláš?!" odněkud z davu se vynořila Táňa, vlasy měla zmáčené krví, oblečení roztrhané.
"Chráním, ty děti," vydechla Laura unaveně.
"Chceš se připravit o všechnu moc?" zacloumala s ní Táňa. "Padej nahoru, my je zdržíme. Okny se dovnitř dostalo několik Smrtijedů, vypukla tam bitva a Emily ještě nedorazila."
"Ještě tu není?" zeptala se Laura zoufale. Okamžitě ji zaplavily chmurné představy, jak se její sestře něco stalo.
Táňa a skupinka upírů se postavili k bráně, přichystáni holýma rukama Smrtijedy pozdržet.
"Připraveni?" houkla Laura a Táňa rychle přikývla.
Když přerušila kouzlo, všechna ta energie zmizela a slabost ji srazila na kolena. Rychle se ale vzpamatovala a rozběhla se co nejrychleji směrem ke Komnatě nejvyšší potřeby. Při běhu zaregistrovala znovu tu dívku z rána, utíkala kousek za ní a blonďaté vlasy za ní vlály.

****

Emily a její upíři dorazili brzo. Podařilo se jim projít Prasinky a dostat se do Prasečí hlavy. Vyslala všechny napřed, chtěla projít poslední, jenže v tu chvíli se do hostince začaly hrnout davy z Bradavic a ona jim dávala přednost. Než se však vzpamatovala, byl lokál plný lidí. Hloučky dětí, které se zmateně rozhlížely kolem, dospělí čarodějové a kouzelníci, kteří se snažili dostat dovnitř a pár profesorů, kteří děti evakuovali pomocí přemisťování a letaxové sítě pryč.
"Fleur!" vykřikla, když spatřila sestřinu kamarádku.
"Ano?" dotázala se Francouzka svým ostrým přízvukem.
"Potřebuju, aby někdo hlídal u dveří, většina Smrtijeů se snaží dostat do Bradavic, ale pár jich určitě zůstalo ve vesnici a mohli by nás snadno najít. Použila jsem sice pár zaklínadel, aby nic neslyšeli a neviděli, ale pro jistotu."
"Samozřřřejmě," souhlasila a i se svým manželem zaujala pozici u vchodu do hospody. Emily vyběhla zpátky schody nahoru do bytu, kde bydlí hostinský a začala celý přesun organizovat i tam. Děti odvádělo celkem pět dospělých, každý z nich si vzal na starost tři děti a přemístil se s nimi na adresu, kterou mu děti sdělily. Emily stála u krbu a dohlížela na používání letaxu. Posílala děti po dvojicích, aby nikdo nezůstal sám, kdyby se špatně přemístil.
Cítila, že čas běží. Voldemortovo ultimátum vypršelo a ona nemá ponětí, jak se Harry a Laura rozhodli.

****

Laura proběhla kolem profesorky Prýtové a Nevilla, kteří z věže házeli na Smrtijedy vřeštící mandragory. Všimla si i profesorky Trelawneyové, která metala seshora věštící koule. Proběhla hloučkem bojujících lidí, spatřila dvojčata Weasleyova, dokonce i Percyho, jak bok po boku bojují.
"Kam ten spěch, holka? Běží ti Voldy za zadkem?" prohodil vtip Fred Weasley, když ho míjela.
"Ne, to já běžím za jeho!" odpověděla zvesela a proudem energie smetla Smrtijeda, se kterým bojoval.
"Díky, ale vyřídil bych ho sám!"
Přiběhla ke Komnatě nejvyšší potřeby v tu samou chvíli, jako Harry s Ronem a Hermionou.
"Lauro!" vypískla Hermiona a skočila jí kolem krku.
"Víme, co je další viteál," zasvětil ji honem Harry, "je v Komnatě, ale potřebujeme, aby všichni odešli, aby se přeměnila."
"Tvoje mamka právě odvedla poslední skupinku dětí," řekla Laura na Ronovu adresu. "Ale Emily se ještě neobjevila, musí projít dovnitř."
"Nemáme čas, půlnoc už minula a Voldemort je tady!" vyjekla Hermiona hystericky.
"Tohle je poslední viteál?" zajímala se Laura.
"Ne, posledním viteálem je Nagini."
"A toho si Voldemort střeží," odtušila Laura. "Takže jaký je plán? Napochodujeme Voldemortovi pod nos?"
"Tak nějak," přikývl neochotně Harry.
"Fajn," přikývla, "to zní rozumně, ale bez mojí sestry to nepůjde."
Všichni čtyři vešli do Komnaty nejvyšší potřeby, kde byla pouze Ginny a Tonksová.
"Neviděli jste Remuse?" strachovala se Tonksová, sotva je spatřila.
"Viděli jsme ho v dolním patře bojovat s Dolohovem, ale nebojte se, určitě je…," Ron ani nestačil doříct větu a Nymfradora byla pryč ze dveří.
"Ginny, jak to vypadá, už jsou všichni pryč? Emily tudy neprošla?" strachovala se Laura a nakukovala portrétem do temné chodby.
"Ne, naposled přišel Bill s Fleur a ti říkali, že by každou vteřinou měla projít jako poslední, ale to je už alespoň deset minut zpátky," řekla opatrně nejmladší Weasleyová.
Laura neváhala ani chvíli, vyhoupla se do chodby a dala se do běhu.
"Zbláznila ses?" křikl za ní Harry. "Co chceš dělat?"
"Bude to minuta!" zvolala přes rameno a chodba ji pohltila.

****

Emily poslala všechny dospělé pryč, děti byly v bezpečí. Nenápadně vykoukla zpoza záclonky na hlavní ulici a zpozorovala dva Smrtijedy, jak se ostražitě rozhlíží kolem. Vydala se po schodech nahoru a chystala se vylézt na krbovou římsu, aby mohla projít obrazem a zabezpečit tuhle poslední únikovou cestu, když zaslechla ten pláč.
Sundala nohu z římsy a ohlédla se. Na první pohled nic neviděla, ale podle zvuků přišla až k vysoké posteli s nebesy a nadzvedla vyšívaný přehoz. Pod postelí se krčila malá holčička, určitě byla v prvním ročníku. Třela si uplakané oči, a když spatřila přes slzy Emily, přidušeně vypískla a stáhla se dál pod postel.
"Neboj se, já ti neublížím," usmála se na ni Emily. "Jakpak se jmenuješ?"
Holčička neodpověděla, dál vzlykala a v ruce žmoulala rukáv od pyžama.
"Copak nevíš, že jsme odvedli všechny do bezpečí? Proč ses nedržela kamarádů?"
"Já nemám kamarády," zašeptala dívenka a upřela na ni velké oči. "Ty taky nemáš kamarády."
"Nemám?" nadhodila Emily, jako by si tohoto faktu nebyla vědoma. Bylo kruté, slyšet to od malé holky.
"Všichni se tě bojí," řekla holčička, "kvůli Ty-víš-komu."
"To máš pravdu," připustila, "ale já nejsem jako on. Ty se mě taky bojíš?"
Dívka zavrtěla hlavou.
"Jakpak se jmenuješ?"
"Violet Adlerová."
"Tak pojď, Violet," natáhla Emily ruku pod postel. "Odvedeme tě k mámě a tátovi, jo?"
Dívka ji chytila za napřaženou dlaň a nechala se vytáhnout na nohy. Emily jí starostlivě oprášila kolínka a ve chvíli, kdy ji chtěla zavést ke krbu na druhé straně pokoje, stanula tváří tvář dvojici Smrtijedů. Dívka vypískla a vyděšeně jí sevřela ruku.

****

"Nemůžeme čekat tak dlouho," řekla Hermiona tiše a skousla si dolní ret.
"Já vím," souhlasil Harry, ale přece jen zíral na portrét před sebou a čekal, že Emily s Laurou každou chvíli vylezou ven.
"Harry," naléhal Ron, "jsou i jiný cesty z Prasečí hlavy. Určitě se dostanou i jinou chodbou."
Harry nevěděl, co na to říct. Už jednou na něj Laura spoléhala a on nic neudělal, nechal ji napospas jejímu osudu. Co když je to tentokrát stejné? Co když vchod zapečetí a Laura se nedostane dovnitř a něco se jí stane?
"Harry, ten viteál," přidala se Hermiona.
"Dobře," řekl Harry a hruď mu zaplnil pocit viny, "zapečeťte to."

****

"Pozor!" Emily odhodila Violet paží za pohovku a sotva se vyhnula dobře mířenému zaklínadlu. Při dalším vpádu byla silnější, pohybem ruky odhodila jednoho útočníka proti zdi a druhého zasáhla ohnivá koule. Smrtijed vzplál a v panice se snažil vyskočit z okna. Od hořícího těla chytly okamžitě závěsy a ve zlomku sekundy hořela půlka pokoje. Druhý Smrtijed se mezitím zvedl ze země a znovu zaútočil. Jeho kletba tentokrát nebyla mířena na Emily, ale na Violet, která vylezla zpoza pohovky a chtěla přeběhnout znovu pod postel. Emily Smrtijeda odzbrojila, ale nedokázala zabránit paprsku světla, který se řítil na malou vyděšenou holku. Skočila proto hbitě před ni a strhla ji k zemi. Paprsek světla ji zasáhl přímo do zad. Smrtijed využil příležitosti a s vítězoslavným výkřikem chtěl vyslat smrtící kletbu, když z krbové římsy seskočila Laura a svalila ho svou váhou na zem. Smrtijed se uhodil hlavou o hranu stolu a zůstal bezvládně ležet.
"Emily!" vykřikla Laura a běžela ke své sestře. Violet, která se zpod své zachránkyně vyprostila, zůstala na místě sedět a s vytřeštěnýma očima pozorovala prýštící krev, která zmáčela Emily na zádech celý kabát.
"Emily," zašeptala Laura prosebně a do očí jí vhrkly slzy.
"Přilož jí ruku na tu ránu," ozval se jí u ucha hlas a ona se překvapeně otočila na svůj přelud.
"C-cože?" zakoktala.
"Přilož tam ruku, takhle," dívka položila svou dlaň těsně nad místo, kde z rány vytékala krev a Laura její pohyb zopakovala.
"A teď se soustřeď na svou moc, na naši moc," poradila jí dívka.
Laura semkla víčka a hledala ve své mysli energii. Na chvíli se zalekla, když objevila něco nového, ale věděla, že dělá správně. Nechala se mocí pohltit a vypustila ji ze sebe. Z dlaně jí vytryskl proud zlatého světla a rána na sestřiných zádech se pomalu zocelila.
"Ale jak to? Co je to?" zeptala se zmateně.
"Moje moc," odpověděla její dcera a nezaujatě se na ten zázrak dívala.
"Ale jak to, že ji mám já?" nechápala.
"Mohla jsem se do minulosti vrátit až do toho okamžiku, kdy existuju," řekla prostě.
Laura zkoprněla na místě a úžasem otevřela ústa.
"S kým to mluvíš?" zeptala se Violet překvapeně a vykulila na ni svoje velké oči.
V tu chvíli se Emily rozkašlala a nabyla vědomí. "Lauro?" zašeptala.
"Pozor!" vypískla Violet a ukázala na hořící trám, který se bortil přímo na ně.

****

"Miluju tě, Remusi," stiskla mu pevně dlaň.
"A já tebe," zašeptal a přivinul si ji na svou hruď.
Padající strop a sutiny zavalily její tělo a ona zůstala pod tím nánosem nadobro uvězněná. Objímal ji a plakal ještě pár minut poté, co naposled vydechla. Rozhodl se, že ji neopustí. Smrtící kletba ho zasáhla do zad, ani si neuvědomil, že umírá. Remus Lupin zemřel vedle své ženy Nymfradory Tonksové s myšlenkou na jejich syna.

****

Cat, Viktor a Ivan se pustili do boje přímo na školních pozemcích. Cat právě omráčila velkým balvanem jednoho trolla, který napadl kentaura. Vyhýbala se trollovu padajícímu tělu a nohou sjela po kluzkém břehu bradavického jezera a namočila si nohavici. Podařilo se jí vyškrábat nahoru, když se přímo proti ní rozletěl jeden z mozkomorů. Marně tápala rukou v trávě a hledala svou hůlku, když do mozkomora vrazil Ivan a strhl ho sebou do jezera. Cat klečící na všech čtyřech se nad jezero naklonila.
"Ivane!" zakřičela z plných plic, ale upír na hladinu nevyplul a mozkomor také ne.
Skočila do jezera a brodila se stoupající vodou k místu, kde jí její zachránce zmizel z dohledu, když vedle sebe postřehla pohyb a strnula hrůzou při pohledu do baziliškových očí.

****

Najít Šedohřbeta brala jako svůj hlavní úkol. Za svůj život s několika vlkodlaky již bojovala, ale věděla, že tenhle je silnější. Pronásledovala ho cestou z hradu přes školní pozemky. On a jeho přisluhovači se pomalu stahovali skrz vysoký dřevěný most, který spojoval jižní část hradu se školními pozemky. Pod mostem byla hluboká skalnatá rokle. Táňa byla právě v polovině mostu, když jim nad hlavami proletěl drak chrlící oheň. Most okamžitě vzplál jako papír a začal se jí bortit pod nohama. Snažila se tomu utéct. Lidé kolem křičeli, panikařili. Podpěry praskaly a sypaly se jako domeček z karet. Poslední věc, co spatřila, než ztratila pevnou zem pod nohama, byla ta hluboká propast.

****

"Tohle byl pěkně pitomej nápad," procedila skrz zuby Emily. Opírala se zády o vlhkou zeď a těžce oddychovala, Violet vedle ní jen tiše zírala před sebe a držela se jí křečovitě za zápěstí. Laura s popáleným ramenem od požáru seděla vedle nich a dívala se škvírou ve dveřích přístěnku, kde se skrývaly. Znaly jen jednu možnou cestu do Bradavic a to přes Chroptící chýši. Ani ve snu je nenapadlo, že právě tam se skrývá lord Voldemort. Laura vyděšeně sledovala, jak Pán zla přechází po místnosti tam a zpátky jen několik centimetrů od nich a přímo za jeho zády v kleci spal Nagini.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama