Kapitola druhá – Příliš mnoho Weasleyů (část II.)

24. června 2016 v 10:59 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Teddy Lupin si zamyšleně zajel rukou do vlasů, které mu okamžitě mezi prsty změnily barvu z hnědé na křiklavě růžovou a zase zpátky. Sklonil se nad rozpisem služeb, které mu jeho kmotr Harry Potter ráno dal a dost neochotně zjistil, že během mistrovství světa ve famfrpálu nebude mít prakticky žádné volno. Což se dalo očekávat, protože jestli Harry nakládal někomu dvojnásob práce, byli to jeho nemladší svěřenci, kteří si svoje místo mezi bystrozory museli opakovaně obhajovat.

Teddy byl velmi vysoký a pohledný chlapec, jemuž v očích neustále svítily rošťácké jiskřičky, které zejména v období puberty vytáčely jeho babičku Andromedu k nepříčetnosti. Nedokázal se vyhnout žádnému průšvihu. Nemohl si pomoct, byl příliš podobný svým rodičům. Lupin hlasitě zazíval a automaticky podepsal rozpisy. Myšlenky se mu zatoulaly k jeho dívce Vicky Weasleyové. Kdyby spolu nestrávili celou noc, možná by se dnes dokázal lépe soustředit. Ale jemu za trochu únavy každá hodina s ní stála. Byl do ní blázen.
Smotal podepsané pergameny a strčil si je do vnitřní klopy pracovního kabátu. Bezděčně se rozhlédl kolem sebe. Stál na hřišti právě dokončeného famfrpálového stadionu. Vzhlížel vzhůru k nejvyšším lóžím a představoval si, odkud bude asi zápas sledovat. Bude mít sice službu, ale i tak kus hry určitě uvidí. Na opačné straně hřiště skupinka asi deseti ministerských úředníků dokončovala poslední ochranná zaklínadla. Za jeho zády se ozvalo hlasité zahvízdnutí a Teddy se pobaveně ohlédl. Skrz hřiště k němu mířila Lola Blacková. Poznal by ji podle stylu chůze i v přestrojení, tak dobře se znali. Prakticky spolu vrůstali a k nelibosti obou rodin zejména ve školních letech brali velmi vážně odkaz Pobertů, kterým se pokoušeli vyrovnat počtem školních trestů i nelegálních večírků. Jediný, kdo pro ně měl pochopení, byl Sirius.
"No ne, kdo se nám vrátil z dovolené!" volal pobaveně, když se Lola přiblížila.
Kráčela k němu oblečená v celá v černém. Teddy si nevzpomínal, že by ji kdy viděl v něčem jiném, než v tmavém oblečení, školní uniformě nebo uniformě bystrozorů. Měla na sobě tmavé kalhoty, vytahané černé triko, koženou bundu a vojenské šněrovací boty.
"Kde máš uniformu?" dobíral si ji. "Bystrozor má být vždy vhodně ustrojen!"
"Ještě ani nejsem oficiálně ve službě," vysvětlila trochu udýchaně a spěšně svého kamaráda objala. "Jak se máš, Lupine?"
"Teď už báječně, Blacková," ujistil ji a pocuchal jí ze zvyku vlasy.
Lola si vlasy uraženě připlácla zpátky k hlavě. Když ještě chodila do Bradavic, nechávala si je narůst až do pasu. Měla je ráda i pro neobvyklý odstín stříbrně plavé, který mezi tmavovlasou rodinou Blacků vyčníval. Teď by jí dlouhé vlasy v práci ale překážely, proto je nosila zastřižené v takové délce, aby se daly zastrčit za uši, nebo stáhnout do malého ohonu. Někdy litovala, že není metamorfomág jako Teddy a nemůže se svým vzhledem víc experimentovat.
"Jak to dneska šlape?" zeptala se se zájmem.
"Vypadá to, že už bude konec," usmál se povzbudivě. "Podle všeho už jen dnes a o víkendu se prý otevře kemp pro první návštěvníky ze zahraničí. Vidělas už rozpis služeb?"
"Ne a ani nechci," ujistila ho. "Vsadím se, že nám Harry nenechal ani půl dne volna."
"Ale ano, nechal," ušklíbl se Teddy.
"Vážně?" povytáhla obočí.
"Jasně, ale až po mistrovství."
Lola ho probodla pobaveným pohledem.
"Hele, chtěli jsme být bystrozory," povzdychla si odevzdaně. "Tak budeme trpět."
"Pro dobro kouzelnického světa," dodal Lupin pobaveně a objal kamarádku kolem ramen. "Co si dát ve stanu jedno kafe? Než budeme muset doopravdy pracovat?"
"To by bodlo," ujistila ho. "Jak se má Vicky?" zeptala se kamarádsky a celou cestu ke stanu se uculujícímu Teddymu tiše posmívala.

****

Večer se pozornost celého kouzelnického společenství upřela k ministerstvu kouzel. Atrium ministerstva bylo vyklizeno, uprostřed narychlo postavili podium a před ním řady skládacích židlí. Všechna místa byla předem rozebrána, lidé se mačkali i ve stoje, jen aby mohli volbám přihlížet. Reportéři několika lokálních i zahraničních novin dělali poslední rozhovory a chystali si fotoaparáty tak, aby jim nic důležitého neuniklo. Odevšad se ozýval zuřivý šepot a ve vzduchu bylo cítit příjemné napětí.
Laura Blacková na poslední chvíli vyběhla z výtahů, které se uzavíraly. Jako vždy odcházela z práce pozdě, za klusu si nazouvala druhou botu a upravovala si ramínko od šatů. Nejraději by zamířila rovnou domů než mezi dav lidí.
"Slečno Blacková, slečno!" pronásledovala ji reportérka z Denního věštce. "Jak se stavíte ke kauze, která se ráno objevila na straně šest? Padá veškerá odpovědnost na vás, jakožto na vedoucí odboru záhad?"
"Bez komentáře," odsekla napuzeně.
Z první řady před podiem na ni mávala Eileen. Vydala se tím směrem a úlevně dopadla na volnou židli vedle Siriuse.
"Jdeš pozdě," sykla Selene koutkem úst. "A kde je Lola?"
"Pracovně mimo město," zašeptala stejným způsobem, protože je právě fotografovali.
"Kde je Edward?" vzpomněla si najednou Emily na nejstaršího syna a na čele jí vyskočila vráska jako pokaždé, když byl v nějakém průšvihu. Pichlavým pohledem probodla svého manžela a ten viditelně zbledl.
"Nemám tušení," přiznal Viktor a obrátil se na jediného člověka, který měl většinou ponětí, co Edward vyvádí za lumpárnu. "Eileen?"
"Na mě to neházejte," distancovala se od toho Ela. "Naposledy s námi byl v Příčný."
"Vy jste byli v Příčné?" rozčílila se Emily. "Má domácí vězení, mami!"
"Proboha, nedělejte ostudu," zaúpěl Sirius. "Zkusme se chovat trochu normálně."
"Regulusi!" plácl Viktor syna po ruce, protože bratrovi dělal rohy. Když se nikdo nedíval, Remus ho na oplátku šťouchl loktem.
"Tahle rodina je na palici," vzdychla si Eileen a vysloužila si od Laury přísný pohled.
Celá hala se najednou utišila, okamžik pravdy byl tady. Kingsley Pastorek, dosavadní ministr kouzel, vystoupal po schůdcích na podium a postavil se k řečnickému pultíku. Přiložil si hůlku ke krku, aby zesílil svůj hlas.
"Vážené čarodějky, vážení kouzelníci," začal s proslovem a zraky všech se upřely na obálku, kterou držel v ruce.
Najednou to sálem zašumělo a uličkou mezi židlemi se začal prodírat Edward. Dokonale učesaný, bez modřiny a oblečený v perfektním obleku. Rozdával úsměvy na všechny strany a nadšeně mával do blikajících fotoaparátů.
"Já toho kluka zabiju," povzdychla si Emily hystericky a Viktor jí chlácholivě stiskl ruku. Sirius se pod vousy zasmál, až ho Selene musela šťouchnout. Jeho nejstarší vnuk se mu opravdu podobal každým coulem.
Edward se posadil na kraj řady vedle svých bratrů a spiklenecky mrkl na Eileen, která zavrátila raději oči.
Kingsley pokračoval dál v proslovu o své práci na ministerstvu, nedal na sobě znát, že by ho Edwardův příchod nějak vyrušil.
Velký den, co? pomyslela si Laura v duchu a vyslala tak myšlenku ke svojí sestře.
Emily se překvapeně na sestru ohlédla. Léta svoje pouto, které díky Salazarově moci získaly, nepoužívaly. Až příliš jim připomínalo válku.
Ano, to je.
Jsem na tebe moc pyšná. Dokázala jsi ohromné věci. A ještě dokážeš, pomyslela si Laura.
Ty taky, odpověděla jí Emily.
Dnešek je o tobě, odporovala Laura a přerušila spojení.
"Nezbývá mi, než předat svoji zodpovědnost novému nástupci," ukončil Kingsley svůj proslov a několik kouzelníků se neubránilo dojetí. Kingsley byl pro celý národ ztělesněním výborného politika a skvělého kouzelníka zároveň.
Pár lidí se netrpělivě ošilo a začalo natahovat zvědavě krky. Doma u kuchyňských stolů kouzelníci a čarodějové zesilovali rádia. V kouzelnických hospodách a putykách ani nedutali. V redakci Denního věštce vyčkávali s připravenými bleskobrky, aby mohli začít diktovat výsledky a neprodleně je vydat ve speciálním nočním vydání. Každý člen kouzelnického světa netrpělivě vyčkával na ten okamžik.
Kingsley odstranil pečeť, rozlepil obálku, rozložil list papíru a přečetl si jméno. Obličej se mu roztáhl v široký úsměv.
"Dámy a pánové, v demokratické a spravedlivé volbě jste si sami zvolili čarodějku, která bude zastupovat náš kouzelnický lid. Je mi ctí oznámit," řekl dramaticky a na chvíli se odmlčel, "že novou ministryní čar a kouzel se stává…. Emily Gregorovičová!"
Bouřlivý potlesk a výskot se ozval téměř okamžitě ze všech stran a zaplnil celé atrium. Lidé jásali, vstávali ze židlí a provolávali její jméno. Edward hlasitě zahvízdal.
Emily objala svoje rodiče, políbila Viktora na tvář a vyšla na pódium. Kingsley jí potřásal radostně rukou. Byl to právě on, kdo ji přivedl k práci pro ministerstvo. Sám ji učil a nechal projít několika odděleními, než ji přijal mezi své nejbližší zaměstnance. Vychoval si z ní nástupkyni, které plně důvěřoval.
Emily se postavila k řečnickému pultíku a musela si na něj položit ruce, které se jí neovladatelně třásly.
"Chtěla bych v první řadě poděkovat za projevenou důvěru," začala proslov sebejistě.
Laura se na svoji mladší sestru zářivě usmívala. Vypadala tak důležitě a mocně. Jako pravý vůdce. Vůdce, kterého kouzelnický lid potřeboval.

****

"Nová ministryně kouzel - naděje pro náš lid," hlásal titulek Denního věštce.
Nad článkem od Rity Holoubkové byla umístěna velká fotografie Emily, jak skládá přísahu věrnosti kouzelnického lidu. Kdo by si byl pomyslel, že z dívky, kterou kdysi lord Voldemort přinutil nosit Znamení zla, vyroste ministryně kouzel?
Draco Malfoy sedící ve své kanceláři na francouzském ministerstvu kouzel otočil na druhou stranu, kde bylo nespočet fotografií z oslavy po volbách. Srdce mu vynechalo pár úderů.
Na jedné z nich stáli Sirius a Selene Blackovi, nová ministryně kouzel Emily Gregorovičová s manželem Viktorem Gregorovičem, dlouholetým ředitelem Azkabanu. Vedle nich se do fotoaparátu zářivě usmíval jejich syn Edward Gregorovič a malá dvojčata, která byla věrnou kopií svého otce Viktora. V rohu fotografie se nervózně usmívala tmavovlasá dívka, podle titulku Eileen Blacková. A vedle ní…
"Lauro," zašeptal překvapeně a přejel prstem po její tváři. Vůbec se za ty roky nezměnila. Ty velké zelené oči, záplava rudých vlasů a pružná postava. Laura se tvářila, že by v tu chvíli byla nejraději kdokoliv na světě, jen ne na této fotografii. Držela kolem ramen tmavovlasou dívku a nervózně postávala v rohu.
Neviděl ji dvacet let.

A přesto neuplynul den, kdy si na ni alespoň na kratičký okamžik nevzpomněl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama