Kapitola druhá - Nikdy se nevzdám…

20. června 2016 v 9:18 | Kat |  Mé jméno, má krev I
Angela vytancovala z koupelny (nepříliš čistě si přitom prozpěvovala) a zrovna, když hupsla do své postele, ozvalo se zaklepání a ona okamžitě utichla.


"Můžu?" Ve dveřích stál James se svými rozcuchanými vlasy a prosebným výrazem ve tváři.
"Jo, pojď dál," zamručela mu v odpověď.
"Díky."
Přibouchl dveře a došoural se k sestřině posteli.
"A nemohl bych…"
Angela zavrátila oči, převrátila se na bok a odhrnula přikrývku. Na to James s šibalským úšklebkem skočil za ní a zahrabal se do peřin. Věděla, že si potřebuje popovídat. Tenhle zvyk, kdy je jednomu smutno a jde si k druhému do postele popovídat, dodržovali odmalička. A fungoval i do Jamesových sedmnácti.
Chvíli jen tak tiše leželi.
"Jimmy?" přerušila ten klid.
"Hmmm?"
"Ty se na mě ještě pořád zlobíš?"
James se k ní otočil tváří.
"Ne, proč bych sem jinak lezl? Měla jsi úplnou pravdu…"
Zase ticho.
"Ange?"
"Ano?"
"Myslíš si, že mě Evansová doopravdy tak nenávidí?"
Angela chvíli přemýšlela. "Řekla bych, že tak hrozný to zas nebude," odpověděla po chvíli.
"A co mám dělat, abych to změnil? Aby si mě všimla a měla mě ráda?"
"Víš," začala, "zkus se nejdřív přestat chovat jako pitomec. Stačí, když se přestaneš předvádět, budeš ji oslovovat jménem, ne ,,Hej Evansová". Přestaň zaklínat každýho, koho potkáš…"
James jí skočil do řeči: "To jako i Srabuse?!"
Protočila panenky. "Tam bys snad mohl udělat výjimku."
"Prostě se chovej, teda alespoň před ní, slušně, přestaň jí nadbíhat a zkus nebýt tak arogantní a pořád se nenaparuj!"
James nevěřícně valil oči: "To je nemožné!"
"V tom případě se s tou rusovlasou kráskou rozluč a hledej si někoho jinýho. To by mě zajímalo, kde je ta tvoje chuť pro boj, kterou máš při famfrpálu? Hm? Snad nejsi srab?"
Otočila se k němu zády a nechala ho přemýšlet. Uhodila na jeho slabiny.
Jamesovi začal mozek pracovat na velké obrátky.
Jestli mám Lily získat, bude to ode mě vyžadovat velkou oběť. Jak já někdy Siriusovi závidím jeho talent nabalovat holky! Teď ji ale nemůžu nechat být. Čím víc mě ta holka odmítala, tím víc mi dneska chybí. Lily, slibuju, že se napravím…
Po namáhavém šrotování mozkových závitů dospěl k závěru.
"Ségra?"
"Už sis to v té tvé kebuli srovnal?"
"Jo."
"A?"
"Nikdy se nevzdám. I kdybych se měl nahej běhat po celý škole. Prostě Lily získám a basta!"
Zasmála se: "Jsem ráda, že se k tomu stavíš takhle. Ale toho striptýzu nás ušetři! A mimochodem, už víš, jak ji získáš?"
Zapřemýšlel: "No…co…co třeba Sirius? Mohl…"
Rázně ho přerušila: "Sirius ani náhodou. U něj můžeš hledat rady, jak dostat holku do postele, ne jak s ní navázat trvalý vztah! To ten tvůj kamarád neumí. Je to totiž strašlivý pako!"
"Tak jak? Ange, pomoz mi! Já jsem zoufalý…"
Zavrátila oči a povzdychla si. "Fajn. Ale většinu věcí jsem ti už prozradila. Takže… Když ji potkáš třeba na chodbě, slušně ji pozdravíš. Oslovuj ji zásadně křestním jménem. Mile se na ni usměj, hlavně ať to nevypadá jako škleb. Začni vyhledávat místa, kam ráda chodí. Jak ji znám, jejím častým útočištěm je knihovna. Zkus si něco pěkného přečíst a pak si o tom s ní popovídej."
Na chvilku se odmlčela a zkoumala Jamese, jak horlivě přikyvuje a snaží si to všechno zapamatovat.
"No, nesmíš před ní nikoho uřknout. Radši před ní neukazuj ani svou hůlku. Ke všem se chovej mile. Netrop žertíky na její účet, jasný? Srabusovi se v její blízkosti vyhýbej, až zajde za roh, klidně mu můžeš rozbít hubu, ale ona se o tom nesmí dozvědět. Nelíbej ji, když nechce, třeba jako na loňský Vánoce. Mně je jedno, že tam bylo jmelí! Nech ji udělat taky nějaký krok. Necuchej si to svoje háro a pořád ji veřejně nezvi na rande. Hlavně si pamatuj toto: Nemůžeš výsledky čekat hned. Ze spolužáka a arogantního vola u ní hned nepřejdeš na pozici můj kluk. Musíte si mezi sebou vytvořit přátelství. Až pak se dá uvažovat o něčem víc. A taky nedávej na rady svých kámošů. Věřím, že Remus je možná celkem romantická duše, ale Petr je takový blb, co neumí do pěti napočítat, že ten by ti to leda podělal. A na Siriuse se už neobracej vůbec. To by byl totální propadák. A to je snad vše. Když se tímto budeš řídit, věř, že pokud jí nejsi lhostejný, do Vánoc je tvoje."
"Ange? Už ti někdo řek, že jsi báječná?"
"Jo, jen mě trochu mrzí, že si toho můj vlastní bratr všiml až teď," zašklebila se na něj.
James se zakřenil úplně stejně a sevřel svou sestru v náručí. A tak křečovitě, že oba sletěli z postele.

****

Sirius chrápal s ústy přilepenými na okně. Dolů mu tekly sliny a sem tam nechutně zamlaskal. Z ruky mu vypadla zcela prázdná láhev a odkutálela se zpět pod postel. Náhle se domem na Grimmauldově náměstí rozdrnčel zvonek. Opilého mladíka to zjevně nezajímalo.
Vzápětí se však ozval nový zvuk, jako by něco poklidně klimbajícího spadlo z okenního parapetu a s hlasitým zaklením se rozpláclo o tvrdou podlahu.

****

Smrtijed vysedl jako první a hnal se otevřít dveře kočáru. Selene ho však předběhla a vyskočila na kamenné dlaždice sama.
"Já bych…," začal Abraxas.
"Vylézt pořád umím sama, ne?" utrhla se na něj.
"Samozřejmě," zamumlal.
"A moje věci?"
"Ty vám donesou do vašeho pokoje."
Pohlédla přímo před sebe. Vysoko do nebe se tam tyčil zámek s mnoha věžičkami, ohraničený vysokou zdí. Ve tmě by jej snad nikdo, kromě těch, co vědí kde hledat, nenašel. Stavba jí připomínala hrad hraběte Drákuly, který o minulých prázdninách navštívila. A kdyby přijela za bílého dne, spatřila by kolem hustý les a z jedné stany dokonce i příkrý sráz.
"Vůbec se to tu nezměnilo." Její šepot však zanikl v hluku, který způsobil právě odjíždějící vůz. S Abraxasem po jednom boku a se svými mazlíčky po druhém, se vydala k bráně střežené dvěma Smrtijedy. S neskrývaným zájmem si ji změřili od hlavy až k patě, poklonily se a nechali dceru svého pána vejít.
Kráčeli nádvořím a ona se rozhlížela všude kolem sebe. Přestože byla již hluboká noc a několik let tu nebyla, dokázala rozeznat dvůr do nejmenších podrobností. Probudily se v ní vzpomínky a Selene se s úsměvem vracela do dětství.
Jenže pak se Abraxas náhle zastavil a ona s nemilým překvapením zjistila, že stojí před vysokými dubovými vraty.
"Jste připravena?" zeptal se.
"Samozřejmě," přikývla sebevědomě. Jenže to nebyla až tak docela pravda.
Sledovala, jak její společník zabušil.
Vzápětí se dveře s vrzáním prudce otevřely. A nikdo za nimi…

****

Mohla být přibližně stejně stará, jako on. Dívka s blonďatými copy a červenými tvářemi. Své pomněnkové oči měla zavřené a za stálého vrzání se pohupovala v proutěném křesle. Přestože zavítal na tuto stranu lesa poprvé, měl pocit, že ji zná. Hlava jí spadla na ramena a pomalu se přestala pohupovat. Přemožena spánkem vypadala tak nevinně. Odvážil se blíž, ale zapraskaly pod ním větve a ona se okamžitě probrala.
Postavila se a ostražitě mhouřila oči přesně do míst, kde stál přikrčený ve stínu stromů. Vytáhla z kapsy u džínů hůlku. Byla čarodějka, proto se mu zdála povědomá. Bál se pohnout, zamířila přesně pod tu korunu stromů, ale byl si jistý, že ho nevidí.
Sešla schody s hůlkou stále v pohotovosti. Pomalým, ale jistým krokem se přibližovala. Zrychlil mu tep. Začal couvat.
A pak se to stalo. Rozhrnula křoví a s hrůzou mu pohlédla do očí. Těch hlubokých očí. Do smutných očí Remuse Lupina. Dnes to však byly oči vlkodlaka.
Ani nečekal, až se rozkřičí. Otočil se a zmizel v lese. Nechápal, jak to mohl nechat zajít tak daleko. Bylo mu líto, že ji vyděsil. Nikdy si to neodpustil.

****

Namáhavě se zvedl z podlahy, když se dveře jeho pokoje rozletěly.
"Pane, vaše matka vám vzkazuje, že máte sejít okamžitě dolů.," zasalutoval před ním domácí skřítek.
Sirius se namáhavě zašklebil a nejradši by po něm něco hodil, jelikož se mu nepodařilo nic najít, zmohl se jen na odpověď: "Ať jde do prdele!"
Skřítek nakrčil nos a zvýšil hlas: "Tohle čekala, pak vám mám tedy vzkázat, že zlomí vaši hůlku, co jste si po večeři zapomněl dole. A už nikdy se prý nepodíváte zpátky mezi ty mudlovské šmejdy."
"V tom případě se hrnu dolů."
Skřítek byl na odchodu, když, ho Sirius zastavil.
"Hej, Kráturo! Kdo to k nám vlastně leze takhle v noci?"

****

Naskytl se jim pohled na velmi tmavou vstupní síň osvětlenou jen pochodněmi. Přímo před nimi se tyčilo vysoké schodiště. Dole byly dvoje dveře. Pokud si dobře pamatovala, jedny vedly do kuchyně s jídelnou a druhé do prostorného obývacího pokoje. Teda pokud její otec nepřestavoval místnosti. O čemž, při vší úctě, pochybovala. Pak tu byl ještě jeden neviditelný vchod. Za ním se skrývala chodba do podzemí.
Vešla dovnitř a okamžitě ucítila hebký koberec pod svýma nohama.
"Prosím, Pán bude nejspíš u sebe," pokynul jim Abraxas.
Selene si nadzdvihla sukně a vyběhla schody. Její mladé nožky ji na rozdíl od Malfoyových starých poslouchaly. Ze slušnosti počkala nahoře, až se on s námahou vyškrábe.
Zabočily doprava, pak chodbou vlevo, jedny tajné schody dolů, troje neviditelné odbočky, na křižovatce zase dolev,a a pak se ty čtyři nohy a osm tlap společně zastavily před velmi zabezpečenými dveřmi.

****

Sirius skoro doslova letěl ze schodů, které bral po dvou. Nutno dodat, že se mu při tom zdvihal žaludek po tom alkoholu.
Jestli ten malej zavšivenej hajzl má pravdu, tak se matka snad zbláznila! To mi dělá naschvál…
Celý zadýchaný rozrazil dveře do jídelny a zůstal stát, jako opařený. Ten ,,malej zavšivenej hajzl" , jak nazýval domácího skřítka Kráturu, měl totiž pravdu.
U krbu stála jeho matka (vysoká hubená vrásčitá stará žena- ty vrásky měla ze Siriuse), Regulus (stejné vlasy i oči jako Sirius, ale krásu v obličeji ani šarm po starším bratrovi nepobral) i otec (na něm nic zvláštního nebylo, snad jen, že byl doma, to u jeho pracovní vytíženosti bylo výjimkou). Tohle by bylo za normálních okolností pro něj i tak utrpení, jenže větším překvapením byly ještě dvě dívky stojící s nimi. A ty se při otevření dveří podívaly právě jeho směrem.
Bellatrix. Černovláska s tmavě modrýma očima, stejně stará jako on, ale v Bradavicích samozřejmě studovala ve Zmijozelu. Vysoká, štíhlá, ale přesto měla podle jeho názoru vše, co má skoro dospělá žena mít. Oči mu přitom sklouzly k jejímu poprsí. V tom se kluk, jako on vyznal.
Narcissa. O rok mladší blondýna, také ze Zmijozelu se stejnou barvou očí, trošku menší, ale stejně štíhlá jako její sestra a taky měla vše, co má mít. Ze Siriusova pohledu snad o trochu míň, ale to by se časem mělo spravit.
Byly prostě krásné, koneckonců, jako všichni příslušníci rodu Blacků.
Siriusovi však chyběla jejich starší sestra. Andromeda nebyla jako ony. Popravdě řečeno ona vůbec nebyla typicky Blacková, stejně jako Sirius se nedostala do Zmijozelu, což bylo pro Blackovic dítě něco jako rozkaz, ale Bradavice vystudovala v Havraspáru. A pak udělala věc, co vyrazila dech celé rodině. Sotva dodělala školu, vzala si kouzelníka z mudlovské rodiny, což byl obrovský hřích a ještě horší bylo, že s ním má dítě. Nečisté dítě. A tím si nadobro zavřela bránu ke svému rodu.
Sirius jí záviděl, už dlouho ho lákalo odejít a konečně se zbavit tak nenáviděné rodiny. Že by to udělal, až bude plnoletý?
Jakmile Bella a Ciss spatřily Siriuse, nasadily stejně znechucený výraz jako on.
"No nazdar…," šeptl kysele.
"Taky tě rády vidíme, bratránku," ušklíbla se Bellatrix. Jejich vražedné pohledy vypovídaly za vše.
Pak se slova chopila paní Blacková: "No konečně, kde vězíš, ty budižkničemu? Neumíš se slušně chovat?"
Sirius zavrátil oči a dál se opíral o dveře. "Potřebuješ něco, matko?"
"Samozřejmě. Chtěla jsem ti oznámit, že tvoje sestřenice, které tak rád vidíš, u nás zůstanou do konce týdne."
"A to jako proč?" vyštěkl a snažil se ignorovat vysmívajícího se Reguluse. On s Bellou i Ciss vycházel dobře. No jo, stoprocentní Black a maminčin mazánek.
"Protože byly pozvány v pátek na slavnost do Londýna a já jim nabídla, aby přijely o něco dřív. Nevidím důvod, proč by u nás nemohly pobýt, že?"
Usmála se a stočila na své neteře pohled a ty se začaly slaďoučce uculovat.
"No, jestli je to vše, tak mě omluvte, jdu si lehnout."
"Ne. Ještě odneseš děvčatům nahoru věci do pokoje pro hosty. A zkus se vyspat z té kocoviny. Protože zítra všichni čtyři půjdete na velké nákupy. Na tu slávu musíte mít ty nejlepší šaty. Ať můžete reprezentovat naši rodinu, jak se sluší a patří."
"Na jakou slávu?" zeptal se vyděšeně, když zvedal dva očividně přecpané kufry.
"No přeci na tu, co na ni byly dívky pozvány. Budete jim dělat doprovod."
Regulus se potěšeně usmíval při představě, že půjde vedle svých krásných sestřenic, za to Siriusovi se dělalo špatně od žaludku.
"A co se slaví?" Ve skutečnosti ho to nezajímalo, ale snažil se zmírnit v sobě vlnu vzteku, která se nebezpečně zvyšovala.
"Zasnoubení mladého Luciuse Malfoye."
"A která je ta šťastná nebo který je ten šťastný?" ozval se kousavě a nevnímal nazlobené pohledy svých příbuzných, jen předem tu dívku nebo chlapce litoval.
"To má být překvapení večera," zatleskla paní Blacková radostně. "No není to báječné?"
Natáhl se pro svou hůlku a vyměnil si s bratrem nenávistné pohledy.
"Jo, to teda jo," broukl a odešel s kufry, následován svými sestřenicemi, nahoru

****

Abraxas přiložil hůlku na zámek a zamumlal několik latinských slov. Selene se sice na přání otce latinsky učila, ale nerozuměla nebo nechtěla mu rozumět ani slovo. Zámek cvakl, Selene se nervózně ošila a Smrtijed zaklepal.
"Dále!" Okamžitě ho poznala. Ten ledový majestátný hlas.
Abraxas se otočil k Selene: ,,Počkejte tady. Já vás uvedu." A s těmito slovy vešel dovnitř.
Zastavil se na kraji místnosti, poklonil se.
"Mistře, to je ona."
Všechen strach a nervozita z ní rázem opadly a pocítila úplně něco jiného…
Vešla dovnitř a minula Abraxase, který byl zjevně v rozpacích a nevěděl, co dělat.
"V pořádku. Můžeš jít." Odněkud z kouta se ozval ten samý hlas, co je pustil dovnitř. Smrtijed přikývl a odešel. Za dveřmi bylo slyšet vrzání složitě zamykajících se zámků.
Selene se na okamžik za ním ohlédla, ale pak se věnovala jen postavě vycházející ze stínu. Vysoký muž s jasně žhnoucíma očima, téměř průsvitnou pletí a kamenným výrazem. Lord Voldemort. Nejobávanější černokněžník všech dob.
"Dceruško, moc rád tě vidím." Jen málo lidí by poznalo, že to nemyslí až tak upřímně, jak to vypadá. Ovšem Selene k nim nepatřila.
"Nenamáhej se," odsekla mu. A posadila se k dlouhému stolu, který zde stál. Vytrvale se dívala otci do očí. V jeho se odrážela jakási zvrácená radost, z jejích sršel vztek.
"Jaká byla cesta?" zeptal se a posadil se naproti ní. Neměl chuť se přibližovat k jejím mazlíčkům.
"Nechtěl ses raději zeptat, jak jsem se měla za posledních šest let? Mám pocit, že ses za tu dobu ani jednou neozval."
"Aha. Tak tohle tě trápí."
"Ne. Mě nic netrápí. Já nemám city, vzpomínáš? Já nesmím chovat v sobě jiné city než nenávist a chuť po pomstě. Tak jsi mě to učil nebo ne?" Její hlas se každou větou zvyšoval.
"Ano, přesto ke mně nemůžeš chovat zášť. Chtěl jsem pro tebe to nejlepší…."
Skočila mu do řeči: "Nejlepší, jo? Proto jsi mě poslal do Rumunska studovat černou magii? Aniž by ses mě zeptal?" Nejen, že Voldemortovi tykala a zvyšovala hlas, ale začala na něj i slovně útočit. Za tohle by již měli ostatní velmi vážné potíže. S ní měl ale trpělivost, měla právo se vykřičet. Ale musela znát meze.
"Ale Selene, nemusíš být hned tak ostrá. Taky jsem tě učil, abys ke mně chovala jistou úctu, vzpomínáš? A sotva jsi přišla, už projevuješ svoje slabosti. Jsi velmi vznětlivá. To je mínus pro tebe a bod pro tvého soupeře."
Posměšně si odfrkla a trhla hlavou na bok směrem k vysokým oknům, jediným zdrojem světla v místnosti.
"Ale neříkej, že ti to studium k něčemu neprospělo?"
Musela si přiznat, že se toho vlastně naučila velmi. Dokonale ovládala nitroobranu, znala všechny nejmocnější zaklínadla i lektvary, uměla kouzlit neverbálně, dokázala se ubránit kletbě Imperius, dokonale ovládala kletbu Cruciatus a používat uměla i Avada kedavra. Znala všechny byliny i kouzelná zvířata, ovládala hadí jazyk, perfektně zvládala patrona. Stihla toho na sedmnáctileté děvče příliš. Ale nic, za co by byla vděčná. Naopak.
"Možná," připustila a sledovala otcův kamenný výraz.
"To jsem rád."
"O co ti jde?" zeptala se náhle, až sebou trhl.
"Cože?"
"Ptám se tě, o co ti jde?" Kladla důraz na každé slovo.
"Nechápu tě," lhal, věděl, kam jeho dcera míří.
"Proč jsi mě přivezl zpátky?"
"Máš přece narozeniny."
"Jo, loni jsem je měla taky, předloni rovněž a rok předtím nejspíš taky, myslím, ne? Těch podělaných šest let je neslavíme a navíc, měla jsem je už minulý týden!"
Voldemort se klidně dál rozvaloval v křesle a z jeho tváře se stále nedaly vyčíst nějaké pocity.
"Jaký máš se mnou plán?"
Ve chvíli kdy se Selene rozzuřeně postavila, někdo zabušil na dveře.
Smrtijed ani nečekal na pánovu odpověď a vtrhl dovnitř. Poklekl. "Mistře, máme…."
Selene na něj vyjela: "Otec teď nemá čas. Musí něco vysvětlit své dceři! Vypadněte!"
Smrtijed pohlédl směrem k Voldemortovi a ten přikývl.
"To počká."
"Ale pane, když dovolíte…"
Selene vytáhla hůlku a rozzuřeně ji na něj zamířila: ,,SILENCIO!"
Smrtijed okamžitě ztratil hlas a otevíral pusu jen tak na prázdno.
"Neslyšel jsi? Vypadni!" Výhružně na něj pořád mířila.
Muž se tedy uklonil a zase zmizel. Selene se otočila zpět k otci, který se ani nepohnul.
"Z hlavy toho blba jsem si přečetla, že se chystá nějaké Zasvěcení. Chceš ze mě udělat Smrtijeda?" Hlas měla tišší.
Neodpověděl. Pouze přikývl.
"Fajn." Nevěděla co říct. Zamrazilo ji. Téměř okamžitě uzavřela svou mysl, snad aby nepoznal, že se snaží najít východisko, jak z toho vybruslit. Neměla chuť skládat slib věrnosti. Být Smrtijedem bylo to poslední, co si přála. Přesto tušila, že se k tomu schyluje už delší dobu.
"Kdy?" zašeptala.
"Co nejdřív. Zbýváš už jen ty."
"Zbývám? Jak to myslíš?" podivila se.
"Chystám novou generaci Smrtijedů. Potřebuju novou krev. Mladou krev. Mám s ní velké plány. Minulý týden proběhlo Zasvěcení devíti lidí."
Kývla. Začala přecházet po místnosti.
Smrtijed. A co jsem jako čekala? Že vlastní dceru nebude chtít svázat slibem věrnosti?Ano, chce se ujistit, že nezradím. Vím toho příliš. Jsem pro něj nebezpečná. Nijak mě to neláká, ale co mi zbývá? Jestli zůstanu u otce, půjdou po mně bystrozoři. Jestli přejdu k Brumbálovi zabijí mě Smrtijedi. No, tomu říkám štěstí.
"Pochybuješ snad?"
Zastavila se a pohlédla mu do očí. Dala si dobrý pozor, aby si zavřela přístup do své mysli. V hlavě se jí začal rodit zcela nový plán.
"Ne."
Usmál se. Poprvé za celou dobu se mu na tváři objevilo něco jako úsměv. "Výborně. V pátek po oslavě. Ano, to bude nejlepší."
Zarazila se, ale stočila hovor jinam: "Oslavě? Jaké oslavě?"
Pán Zla předstíral, že se chvíli zamýšlí. "Ach ano. Oslavě tvého zasnoubení."
"Mého co?!"
"Zasnoubení."
"Já jsem rozuměla tomu významu! Já jen…Já …Já se s nikým nezasnoubila!"
"Ne, to vskutku ne."
Selene si oddychla: "No proto."
"Já tě zasnoubil."
Vypadala, jako by do ní uhodil blesk. Kroutila hlavou a snažila se popadnout dech. Nakonec z ní vypadlo: "S kým?"
"S Luciusem Malfoyem. Pamatuješ si na něj, ne? Je to velice schopný, čistokrevný, chytrý a vypočítavý mladík a taky vynikající Smrtijed. Syn Abraxase, toho, co tě přivedl. Hodíte se k sobě úplně dokonale."
"Malfoy? Ten kluk co chodil učesaný jako holka?"
"Je mu sedmnáct, Selene. V pátek na hostině u Malfoyů se oznámí vaše zasnoubení všem vlivným lidem a poté se bude konat tvoje Zasvěcení."
Měla pocit, že jí žár spaluje hrdlo, každý jiný člověk by pečlivě volil slova, ale ona je chrlila, jak jí na jazyk přišly.
"Ne. Ani náhodou, otče-ANI-NÁHODOU! TY MI NEBUDEŠ ROZKAZOVAT, CO MÁM DĚLAT A CO NE!"
"Jak to se mnou mluvíš?!"
Stáli naproti sobě, těžko říct, kdo byl víc rozzuřený. Jemu docházela trpělivost. Podcenil ji, za ty roky se stala ještě tvrdohlavější a drzejší než byla.
,,To, že se tě bojí celý svě,t ještě neznamená, že se k nim přidám!"
"DRŽ HUBU NEBO-!"
"Nebo co? Umlčíš mě na věky jako mamku?!"
Jeho pohár trpělivosti přetekl. Napřáhl ruku a vší silou ji uhodil. Selene ztratila rovnováhu a spadla tváří na zem. Z úst se jí začala valit krev, jak si zkousla jazyk.
Strach měla, to ano, ale když se přetáčela obličejem k němu, v očích měla stále to odhodlání a nenávist. Jenže to nebylo nic proti tomu, jak se tvářil on. Do očí jí vyhrkly hořké slzy.
"Já mluvím pravdu! Ty jsi mámu zabil! Všichni to ví!"
"ŘEKL JSEM TI, ABYS DRŽELA ZOBÁK! Nevíš, kde je tvoje místo, co? Já tě naučím poslouchat! Stejně jako tvou ubohou matičku!"
Přišel blíž. Z hábitu vytáhl hůlku. Psi zakňučeli a oba zalezli pod stůl. Tvář mu lomcovala vztekem a ona mu stále troufale hleděla do očí.
,,Crucio!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama