Kapitola devětatřicátá – Intermezzo

21. června 2016 v 10:41 | Kat |  Mé jméno, má krev II

jaro 1997



Od událostí na ministerstvu kouzel uplynul téměř rok. Když člověk ztratí milovanou osobu, dokáže ho bolest zlomit a stáhnout dolů. Když člověk přijde o všechny své nejbližší v jeden den, stáhnou ho muka až na úplné dno. Laura dokázala obrátit bolest ke svému prospěchu. Přestože byli její rodiče mrtví a sestra padla do zajetí lorda Voldemorta, rozhodla se k válce postavit čelem, vzdala se svých přátel a zůstala sama. I když ne tak docela. Za zády jí stál Albus Brumbál a byl připravený jí podat pomocnou ruku vždy, když na své trnité cestě zakopla a nemohla dál. Vznikl mezi nimi zvláštní vztah, třebaže vřelý a hluboký, stále svým způsobem odtažitý. Chovala k řediteli velkou úctu a respekt a on ji naopak bral jako svou vnučku, kterou nikdy neměl. Oba byli samotáři, ale dohromady tvořili něco jako rodinu. Dodržel své slovo a dovolil jí podílet se na práci pro Řád. Pomáhala bystrozorům stopovat Smrtijedy, účastnila se každé porady a brzy ji dospělí přijali mezi sebe. Stala se nezbytným článkem týmu. Strávila léto cestováním s Brumbálem, ve snaze nalézt co nejvíce spojenců ve válce, ke které se schylovalo. Ve volných časech ji ředitel učil. Zasvěcoval ji do tajů černé magie, učil ji myslet jako Voldemort a vyprávěl příběhy z Raddleova mládí.
Byla nucena dospět rychleji, než její vrstevníci. Musela znát všechna kouzla a postupy hned, musela umět uvažovat jako dospělý kouzelník. Byla neustále v jednom kole, a tak se snažila nemyslet na to, co se stalo před rokem na ministerstvu. Bolestné vzpomínky ji však dostihly každou noc, když ulehala ke spánku a cítila, jak jí jizvou na tváři pulzuje krev.
Cítila se provinile vůči Harrymu, Ronovi, Hermioně a Ginny. Občas je vídala v Bradavicích, ale mnoho času společně netrávili. Věděla, že se na ni kamarádi zlobí, protože je nechala ve škole a sama venku bojovala. Cítila se provinile vůči Dracovi, kterého letmo několikrát zahlédla, ale od loňského června spolu nepromluvili. Největší výčitky ji však sžíraly kvůli Emily, která byla neznámo kde a musela Pánovi zla čelit sama.
Stála s Brumbálem nahoře na astronomické věži a shlíželi na nádvoří plné studentů, kteří ve zmatcích krátké přestávky hledali správné cesty do svých učeben.
"Soustřeď se," vybídl ji klidně.
Pokrčila ruce v loktech, zavřela oči a snažila se, aby ji okolní hluk nerozptyloval. Pak jemně máchla zápěstími a vše kolem se zastavilo. Dokonce i vítr, který jí do teď cuchal vlasy, ustal a okolí pohltilo mrtvolné ticho.
"Gratuluji," popřál jí Brumbál. "Právě jsi zastavila čas."
Nenechala se svým úspěchem unést, i když to mohlo vypadat velkolepě, pro ni to znamenalo jen malý krůček vpřed.
"A teď se pokus rozmrazit všechna zvířata," pobídl ji.
Znovu zavřela oči a nechala svoje myšlenky volně plynout. Zvolna je vysílala po okolí a zmocňovala se myslí všech zvířat, na které narazila. Potom otevřela oči a mávnutím prstů je rozmrazila. Nad Zapovězený les se vzneslo stádo testrálů, studentům nad hlavami kroužily sovy a zmrazené Hermioně pod nimi vyskočil z náruče Křivonožka a zmizel v davu.
"Pořád se musím moc soustředit," vyčetla si Laura zachmuřeně a vzápětí ucítila, jak si přemíra magie vybírá svoji daň a dopadá na ni těžká únava. Nohy se jí třásly slabostí.
"Jde ti to skvěle," odporoval Brumbál. "Brzy tohle všechno dokážeš ve zlomku sekundy."
"Emily je na kouzlení lepší, než já," zamyslela se. "Určitě ji naučil daleko složitější kouzla…"
"Lauro!"oslovil ji přísně. "Neučím tě kvůli tomu, abys byla lepší než tvoje sestra. Musíte se spojit, ne stát proti sobě."
"Ano, já vím," souhlasila. "Ale den ode dne mám větší pocit, že je to marný boj. Pokaždé když otevřu noviny, poslouchám rádio, nebo při každé poradě Řádu, když se probírá, kdo všechno zmizel, koho zatkli, koho našli mrtvého…Voldemort má jasně navrch a já mám pocit, že tuhle válku nemůžeme vyhrát."
"Musíš věřit. Tvoji rodiče věřili."
"Moji rodiče jsou bůhví kde," řekla dutě.
"Přijdeš na to, jak je zachránit," přesvědčoval ji. "Až nastane správná chvíle."
"Co když to nepoznám? Co když všechno pokazím a kvůli mně už se nikdy nevrátí?"
"Ty to zvládneš," ujistil ji. "Až bude po všem a všichni budeme v bezpečí, najdeš cestu, jak je dostat zpátky na tento svět."
Chvíli mlčky stáli a pozorovali stále nehybný svět kolem. Pak Laura mávla rukou a všichni studenti pokračovali tam, kde přestali. Bylo to, jako by někdo najednou zapnul rádio. Mrtvé ticho znovu naplnily hlasy a křik. Nikdo z nich nepoznal, že na několik minut byli naprosto nehybní. Možná jen Hermiona, která se zmateně rozhlížela po svém kocourovi. Laura se pobaveně usmála při pohledu na Harryho a Rona, jak se plazí po zemi a pomáhají kamarádce zatoulané zvíře najít.
"Už brzy Harry splní úkol, který jsem mu zadal," řekl Brumbál zamyšleně a sledoval brýlatého chlapce s jizvou na čele. "Pamatuješ si, o čem jsme spolu posledně mluvili?"
"Jistě," souhlasila a nepatrně se zamračila. "Ale nechápu proč…"
"Zopakuj mi, oč jsem tě žádal," přerušil ji ředitel.
"Dělat, co je v mých silách, aby Harry splnil své poslání, když vy nebudete nablízku."
"Správně," souhlasil. "Doufám, že naše dohoda platí."
"Samozřejmě," ohradila se dotčeně. "Blackovi drží své slovo."
"O tom nepochybuji," pousmál se ředitel. "Harry si nevěří, nedochází mu, jak moc je jeho život důležitý."
"Důležité je, že my v něj věříme," řekla Laura. "Dokud při něm budeme stát, dokáže Voldemorta porazit."
Brumbál nepatrně přikývl a promnul si zčernalou ruku. "Je čas jít, ale ještě tě o něco poprosím. Až půjdeš vystřídat Severuse na stráži u brány, vyřiď mu, ať se za mnou staví v mé pracovně. Je to velmi důležité."
"Vyřídím," souhlasila.
Brumbál jí věnoval děkovný pohled a otočil se k odchodu. Laura ještě pár minut stála opřená o zábradlí a pozorovala dění kolem. Napojila se na mysl okolí a bavila se zkoumáním zvířat v lese. Najednou ji do hrudi zasáhla obrovská rána - některé ze zvířat šíleně trpělo. Bolest Lauru doslova ochromila, mnula si spánky, ale řev jí trhal hlavu. Najednou všechno ustalo. Pokusila se na zvíře ještě napojit, ale marně, zemřelo. Byl to Aragog, otec všech akromantulí, a jeho tělem proudil baziliščí jed.

****

Draco nepozorovaně vešel do dívčí umývárny ve druhém patře. Obezřetně kráčel po mramorových kachlících a rozhlížel se kolem. Umývárna vypadala jinak, než jakou si ji pamatoval, když tu byl naposledy. Když bojoval s Potterem, všude tekly proudy vody, umyvadla byla rozbitá, skla roztříštěná. A potom, když ho zasáhlo Harryho kouzlo do hrudi, viděl jen krev. Svou vlastní krev a pomyslel si, že je to jeho konec. Vlastně byl šťastný, cítil se volný. Jenže potom ho Snape zachránil, a když znovu otevřel oči, byl zpátky v tom chladném a bezútěšném světě.
Teď už však nic kolem nejevilo známky po zápase, jakoby se nikdy neodehrál. Přešel k jednomu ze zrcadel a zadíval se na sebe. Byl jiný, naprosto jiný než před rokem. Bledší, hubenější, starší. Vypadal mnohem starší, strhaný, unavený, zlomený. Taky se tak cítil. Drtivá tíha úkolu, který mu Voldemort udělil, mu nedovolala svobodně dýchat. Každé nadechnutí mu připomínalo, že čas neúprosně běží a Pán zla ztrácí trpělivost. Připadal si jako nejubožejší stvoření na světě, kdyby sám sebe někdy viděl ležet, s chutí by do sebe kopnul. Nenáviděl se. Cítil se osamělý a opuštěný. Otec byl v Azkabanu, matka zůstala sama v sídle. Jeho jediná blízká přítelkyně se pro něj obětovala a dobrovolně přestoupila k Voldemortovi. Emily vídal zřídka na poradách, jinak ji Voldemort držet zamčenou. Ale co ho nejvíc bolelo, byl odchod Laury. Vídal ji občas v Bradavicích, většinou po boku Brumbála nebo Snapea, ale nikdy s ní nemluvil. Nedokázal by sejí podívat do očí, poznala by to. Věděla by, že zradil, že je slaboch, že nosí Znamení zla.
Odvrátil od svého odrazu zrak a vytáhl z kapsy kalhot zmuchlaný výstřižek z Denního Věštce. Rozložil malou fotografii, ze které na něj hleděly Lauřiny tvrdé oči. Také se změnila, její dětské rysy ustoupily a ošklivá jizva na tváři z ní dělala úplně někoho jiného. Na fotografii byla zachycena, jak odchází od soudu z ministerstva. Původně vedle ní kráčel Albus Brumbál, ale jeho Draco odtrhl. Nedokázal se na toho muže podívat bez pocitu provinění. Hnusil se sám sobě.
"Už zase na ni zíráš?" zašeptala mu soucitně do ucha Ufňukaná Uršula.
"Ztrať se," odsekl a pokrčil fotku do malé kuličky.
"Měla jsem o tebe starost," bránil se duch. "Nevypadalo to, že se ještě někdy postavíš na nohy, když tě Harry…"
"Tak už sakra mlč!" okřikl ji zoufale.
Ohnal se po ní rukou, ale narazil pěstí do zrcadla, které se rozbilo, a střepy mu pořezaly prsty.
"Zatraceně," ulevil si a pustil na rány proud studené vody.
"Zítra bude po všem," zašeptal spíš pro sebe a pozoroval v zrcadle Uršulu, která se vznášela za jeho zády. "Zítra to všechno skončí."

****

Po Siriusově smrti nebylo Grimmauldovo náměstí 12 už tím nejbezpečnějším místem pro Fénixův řád, a tak se kouzelníci scházeli různě po svých domech, nejčastěji však v Doupěti.
"Musíme se domluvit na zítřejší hlídce v Bradavicích," zahájila poradu Cat. "Brumbál trvá na vyšším počtu strážců."
"Copak bude znovu mimo školu?" zeptal se Remus zachmuřeně.
"Nejspíš," souhlasila Cat a rozhodla se ignorovat, jak Tonksová Lupina láskyplně pozoruje.
"Ty jeho záhadné výlety se mi nelíbí," zamumlal Kingsley. "Nikdy nám neřekne, kdy a kam si zmizí, co kdyby se něco stalo?"
"Má pro to jistě dobrý důvod," přerušila ho Laura. "Jeho cesty jsou jen mezi ním a Harrym."
"Ale co kdybychom jim mohli nějak pomoct? Proč nás z toho úplně vynechává?" přidal se Artur Weasley.
"Tohle je vážně jen jeho soukromá věc," řekla pevně. "Naším úkolem je chránit Bradavice."
"Přesně tak," přidala se Cat a usmála se na svoji neteř. Byla na ni neskonale pyšná a obdivovala ji, jak statečně se se vším poprala. "Takže, Pošuku, byla bych ráda, kdybyste si zítra vzal dvojitou hlídku u Zapovězeného lesa…"
Než bystrozor stačil odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře. Všichni zbystřili a Artur vstal od stolu. "Heslo?" zeptal se obezřetně s hůlkou připravenou k útoku.
"Vyvolený," odpověděl chladný dívčí hlas.
"To je Táňa," vydechla Laura úlevně a atmosféra se trochu uvolnila.
Weasley odemknul kouzlem dveře a dovnitř ladně vplula upírská dívka.
"Omlouvám se za zpoždění, dnes se stmívalo poněkud později," řekla svým nezaměnitelným přízvukem a posadila se ke stolu na prázdné místo mezi Laurou a Remusem. Vlkodlak se nepatrně zachvěl. Stále si na její přítomnost v Řádu nemohl zvyknout. Zejména proto, že při jejím pohledu cítil, že ho viní z Alexovy smrti. "O co jsem přišla?" zeptala se.
"Brumbál chce zítra zvýšit počet stráží kolem hradu," vysvětlila Laura.
"Ovšem, se mnou můžete počítat," přikývla Táňa. "Beztak nemám celou noc co na práci."
"Díky," usmála se Cat a připsala si její jméno do rozpisu. "Tak Pošuku, můžu vás napsat na tu hlídku?"
Podařilo se mi spojit s Ivanem, vyslala Táňa k Lauře myšlenku. Mám pro tebe zajímavé zprávy.
Děkuji, pomyslela si. Probereme to po poradě.

****

Narcissa Malfoyová stála v kuchyni a rozdávala poslední pokyny domácím skřítkům, kteří připravovali bohatou večeři. V posledních měsících vařili stále více a více jídla, jelikož si Voldemort z Malfoyovic sídla udělal svůj hlavní štáb a počítal s pohostinností pro sebe i své služebníky. Narcissa se neodvažovala odporovat jakémukoliv přání Pána zla. Bála se o život svého muže i syna, a pro jejich záchranu by obětovala cokoliv.
"Cissy, tady jsi!" zvolala Bellatrix. "Pán zla se ptá po své večeři, co mají ti skřeti za problém?"
"Vyřiď Pánovi, že jídlo bude hotové během pěti minut," řekla zlomeným hlasem.
Bellatrix přešla blíž ke své sestře, chytila ji za bradu a podívala se jí zpříma do očí. "Tvař se normálně," sykla výhružně. "Máš být poctěná tím, co Pán zla dělá pro tvou rodinu!"
"Poctěná?" zopakovala Narcissa zlostně. "Vězní Luciuse v Azkabanu! A z mého dítěte chce udělat vraha!"
"Lucius pyká za svou chybu," odsekla Bella. "A Draco má být hrdý! Když svůj úkol splní, stane se Pánovým oblíbencem. Možná větším než ta malá svině Emily."
"A teď si pohni s tím jídlem," trhla hlavou k podnosům plným lahůdek a odešla spěšně pryč z kuchyně.
Narcissa si přiložila ruku na hruď a potlačila vzlyknutí, musela se zhluboka nadechnout. "Copak jste neslyšeli?" rozkřikla se po domácích skřítcích. "Pohněte si, ať už je jídlo na stole!"

****

Lord Voldemort seděl v čele stolu, po levé straně na něj zbožně shlížela Bellatrix, po pravé ruce měl místo volné. Vedle Bellatrix seděl její manžel, pak Narcissa, naproti Viktor a Šedohřbet.
"Kde ta zatracená holka vězí!" zahřměl Voldemort zlostně.
"Možná bych se po ní měl jít podívat," navrhl Viktor. Bellatrix ho sjela opovržlivým pohledem, všimla si, jak ti dva spolu drží.
"Nerozčiluj se, můj pane," zašeptala Bellatrix a položila svou dlaň na jeho rameno. "Ten spratek ti za to nestojí."
"Takhle o mojí vnučce mluvit nebudeš!" osopil se na ni a setřásl její ruku. Už se chystal naštvaně vsát, když se otevřely dveře a dovnitř vešla Emily. I na ní se uplynulý čas podepsal, stejně jako její přátelé zestárla, taky viditelně pohubla. Pohybovala lehce, ve svitu svíček vypadala křehce jako porcelán. Ty části těla, které nehalilo oblečení, měla posety podlitinami a jizvami - tresty za její neposlušnost.
"Omlouvám se," zašeptala, dokonce i její hlas zněl jemněji. "Musela jsem usnout."
"Tak ona si usnula!" zařval Voldemort a všichni kromě Emily, která na něj tupě hleděla, se přikrčili. "Milostpaní si spí! Kolikrát ti mám opakovat, že se večeří v sedm?! Copak potřebuji nějaké zvláštní povolení, aby mě její výsost brala na vědomí?!"
"Omlouvám se," zopakovala a posadila se na své místo. Všimla si, jak se Bellatrix blýsklo potěšeně v očích. Věděla, že za tím vším stojí převážně ona. Voldemort se od ní nechal ovlivňovat a dal na její slovo. Tvořili teď nerozlučnou dvojici a Bellatrix využila každé příležitosti, aby se po Emily mohla vozit.
"Po večeři tě chci vidět ve sklepení," dodal ještě na její adresu. Emily se zachvěla, byla příliš slabá na to, aby mohla dnes cvičit svoji moc.
Viktor jí pod stolem stiskl chlácholivě ruku, teď už nebylo cesty zpět. Zůstali v tom sami.

****

Brumbál a Snape se procházeli po kraji Zapovězeného lesa.
"Už brzy budu potřebovat vaši pomoc," řekl ředitel.
"Jak brzy?" otázal se Snape opatrně.
"Myslím, že zítra večer," odpověděl Brumbál zamyšleně a hleděl někam mezi stromy.
"Při vší úctě, Brumbále, není to trochu narychlo? Co Potter? A Laura?"
"Pokud se mé odhady nemýlí, což si nemyslím, zítra Harrymu řeknu vše podstatné a bude schopný pokračovat ve svém poslání sám," přemítal ředitel nahlas. "A co se týče Laury - už ji nemám víc co naučit, teď už záleží jen na ní, jak se s osudem popere. Ovšem oba budou potřebovat, abyste na ně dohlížel."
"Nemyslíte, že se chováte jako sobec? Necháváte nás tu všechny napospas Pánovi zla, nemíníte zodpovědět ani polovinu našich otázek…"
"Severusi," přerušil ho. "Slíbil jste mi to."
"Ano, ale pořád to považuji za šílenství," řekl tvrdě. "Chtít po mně něco takového…"
"Dal jste mi své slovo, Severusi," zopakoval ředitel. "Já vás prosím, dodržte ho."
Severus oplatil Brumbálovi pohled, ale neodpověděl. Stáli vedle sebe mlčky a hleděli do tmy.

****

Emily ležela na vysoké posteli plné nadýchaných polštářů a zírala ven z okna. Nedokázala usnout, ani přemýšlet, jen tak odpočívala. Když se otevřely potichu dveře od pokoje, ani se nepohnula. Viktor za sebou skoro neslyšně zavřel, přešel k posteli a lehl si vedle ní. Objal ji kolem pasu a zabořil tvář do jejích vlasů.
"Myslíš, že se odtud někdy dostaneme?" zašeptala.
"Samozřejmě, hlupáčku," ujišťoval ji. "Laura a Táňa nám pomůžou."
"Co když ne? Co když je Voldemort zlomí?" strachovala se.
"Všechno dobře dopadne," chlácholil ji. "A teď už spi, ať máš sílu."
"Zůstaneš až do rána?"
"Zůstanu," slíbil.

****

"Co říkal?" vyzvídala Laura, když s Táňou osaměly v pokoji Ginny, který jim paní Weasleyová poskytla na přespání.
"Podle něj existuje mnoho způsobů, jak může člověk přežít vlastní smrt," vysvětlovala upírka. "Jedním z příkladů je náš druh. Jsme prakticky mrtví, ale stále žijeme. Pak samozřejmě takové ty případy, kdy se člověk obětuje pro druhého, elixír mládí nebo zaprodání duše. Nejčastějším případem je ale obchod se Smrtí."
"Cože?" zarazila se Laura. "Obchod se Smrtí? Copak je Smrt nějaká bytost?"
"Podle starých legend ano," souhlasila Táňa. "Jednou z možností, jak vznikli první upíři, je ta, že nabídli Smrti něco na oplátku a ona je ušetřila stárnutí."
"Copak Smrt může po něčem toužit?"
"Lauro, je to legenda…"
"Ne, je to jedna z možností, jak zachránit moje rodiče," odsekla.
Táňa dál nic nenamítala, nemělo smysl se s ní v tom přít. Byla příliš tvrdohlavá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama