Kapitola devátá – Světlo proniká tmou (část II.)

24. června 2016 v 11:25 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Když Lola Blacková spočinula po dvou letech nohama zpátky na bradavických pozemcích, vyvolalo to v ní rozporuplné pocity. Vzhlížela k majestátnímu hradu na vrcholku skály s úctou a respektem. Téměř sedm let byly Bradavice jejím druhým domovem, právě tady se naučila být dobrou čarodějkou.

Zdejším profesorům vděčila za svoje znalosti i většinu vštípených zásad. Vzpomínala na školní léta v dobrém, byť tu zažila i to nejhorší.
Andrej si jejího váhání všiml. Otočil se na patě a podezřívavě si svoji svěřenkyni prohlížel. Stála těsně za vstupní branou a upírala vyplašeně oči k hradu.
"Můžeme?" zeptal se.
"Jistě," přitakala a beze slova vyrazila za ním.
Většinu cesty kráčeli mlčky. Lola našlapovala po známých cestičkách, které s Teddym jako děti zkoumaly, Andrej si školu prohlížel s neskrývaným zájmem.
"Docela impozantní, co?" prolomila ticho, když procházeli podél jezera k hradu. Nikde nebylo vidět ani živáčka, studenti měli právě výuku.
"Fascinující," přitakal. "Slyšel jsem o tomhle místě spousty povídaček."
"Většina je zřejmě pravdivých," přikývla Lola. "Alespoň pokud vím."
"Prý je na hradě Tajemná komnata, kde se staletí ukrýval bazilišek," nadhodil jednu z historek, které kdysi zaslechl.
"Vlastně tam byli celkem dva," přisvědčila. "Toho prvního tam nechal sám Salazar Zmijozel a jeho potomek ho dvakrát vypustil, aby vyčistil školu od nečistokrevných kouzelníků a čarodějek. Toho zabil Harry Potter v roce 1993. Ten druhý tam byl krátce, Voldemort si ho pořídil jako zbraň. Toho usmrtili během bitvy o Bradavice Ivan Dimitrijevič a Viktor Gregorovič."
Andrej při zmínce o Viktorovi povytáhl obočí, ale nijak nereagoval. Po chvíli se však zeptal: "A ta komnata, která se změní podle potřeby člověka, který ji hledá?"
"Ta byla bohužel zničena zložárem, ale existovala, to ano. Nikomu se ji nepodařilo opravit tak, aby znovu fungovala. Což je věčná škoda, ideální místo na tajné večírky."
"Támhleto je vrba mlátivá," ukázal směrem k místu, kterému se studenti vyhýbali.
"Jistě," přikývla. "Tu nechali vysadit skoro před padesáti lety kvůli vklodlakovi, který tu studoval. Během úplňku prolezl tajnou chodbou pod vrbou do Prasinek a ukrýval se tam. Tedy alespoň tehdejší ředitel si to myslel. Ve skutečnosti se s kamarády zvěromágy proháněl po okolí. Ale to je zase jiný příběh."
"Zdá se mi, že tahle škola je docela nebezpečný místo," zamručel Andrej.
Lola se zasmála: "I tak se to dá říct."
"O Bradavicích toho víš docela dost," nadhodil, ale Lola se nedala obalamutit. Nenápadně na ní vyzvídal a ona se nenechá tak lehce zviklat.
"To proto, že moje rodina je s tímhle místem docela spjatá," připustila. "Jak bych to jen řekla…?" hledala správná slova. "Prostě najdete jen hrstku lidí, která hrad prozkoumala a odhalila většinu jeho tajemství. A já vás můžu ubezpečit, že tu hrstku znám osobně."
Mezitím se ocitli na hlavním nádvoří, kde se uprostřed tyčilo vysoké sousoší. Do kamene vytesaný mladý kouzelník, který nenápadně připomínal Harryho Pottera s hůlkou připravenou k boji, kterému po boku stál kentaur, domácí skřítek, upírka, testrál s roztaženými křídly a u jejich nohou seděl jezerní člověk. Trvalá připomínka spojenectví mezi čaroději a kouzelnými tvory během války. Na mramorovém podstavci byla umístěna památeční deska s nápisem Bitva o Bradavice, 2. května 1998. Lola, která kolem památníku chodila denně celých sedm let, se i přesto na kratičký okamžik zastavila a vzhlížela k němu s úctou.
I Andrej byl ohromen impozantním dojmem, který památník budil. V desce byla vysázena jména padlých ochránců Bradavic. Remus Lupin, Nymfradora Tonksová, Fred Weasley, Levandule Brownová, Colin Creevey… A mnozí další. Byla k nim však připojena jména i ostatních čarodějů a čarodějek, kteří padli během druhé války s Voldemortem. Albus Brumbál, Alastor Moody, Ted Tonks, ale i domácí skřítek Dobby, nebo skřet Gornuk a dole mezi hromadou dalších jmen spatřil i jméno svého staršího bratra, Alexandra Tarkovského.
Než si doopravdy stačil uvědomit, co pro něj zjištění, že na jeho bratra někdo při výstavbě památníku nezapomněl, znamená, Lola pokračovala v cestě do hradu. Dohonil ji několika rychlými kroky a společně prošli dveřmi do vstupní síně. Lola Andreje vedla hradem tak automaticky a sebejistě, jako by odtud nikdy neodešla. Nenechal se vyvést z míry, když schodiště, na kterém se právě nacházeli, změnilo směr. Nepřekvapily ho ani mluvící chrliče, nebo obrazy, které na ně pokřikovaly, že vyučování již začalo a měli by být na svých kolejích nebo v učebnách.
Kráčeli právě dlouhou chodbou, když najednou ze zdi vyletěl stříbrný duch v hábitu potřísněném krví.
"No ne, slečna Blacková!" zvolal duch bodrým hlasem, když Lolu spatřil. "Vy máte odvahu se sem vracet?"
"Krvavý barone," pokývla mu Nikolaos hlavou na pozdrav a nenechala se vyvést z míry. "Ještě stále jste mrtvý?"
"Čím jste Pottera omráčila, že vás přijal mezi bystrozory?" oplatil jí Krvavý baron a zmizel v protější učebně.
"Milý chlapík," odtušil Andrej.
"Duch mé bývalé koleje," posteskla si rozmrzele. "Ten mi opravdu nechyběl."
Společně pokračovali až ke kamennému gryfovi na konci chodby.
"Turnaj tří kouzelníků," oznámila Lola, socha se odsunula stranou a odhalila točité schodiště, po kterém vyjeli až nahoru. Na prahu ředitelny Nikolaos ještě krátce zaváhala, než zaklepala.
Vzápětí však byli oba příchozí vyzváni, aby vstoupili.
Ředitelna vypadala úplně stejně, jak si ji pamatovala, a že tu byla za svá školní léta nesčetněkrát.
"Slečno Blacková!" zvolala profesorka McGonagallová za ředitelským stolem a několik portrétů bývalých bradavických ředitelů se překvapeně ohlédlo jejich směrem. "Pojďte, prosím, dál."
Oba přistoupili až ke stolu. Lola si s ředitelkou potřásla rukama, a poté jí představila Andreje.
"Posaďte se, prosím," vyzvala je a oba uposlechli.
Ředitelka si Lolu chvíli prohlížela skrz brýle a dívka měla pocit, že jí vidí až do žaludku. Schopnosti Minervy McGonagallové pro ni byly stejně ohromující, i když dávno nebyla pouze studentkou porušující školní řád.
"Přiznávám, že mě Potter poněkud zaskočil, když mi oznámil, že nám s Turnajem budete pomáhat právě vy," řekla McGonagallová.
Lola si pomyslela něco o tom, že se ředitelka rozhodně nebojí jít rovnou k věci. Nahlas však byla taktnější. "Rozumím vám," přitakala. "Pokud vám však vadí, že jsem to místo vzala, může sem Harry poslat někoho jiného."
"Nesmysl," zamítla McGonagallová. "Nechápejte mě špatně, byla jsem příjemně překvapená."
"Takže vám to nevadí?" ujišťovala se Lola a trochu provinile ji bodlo v hrudi, protože malá část jí samotné doufala, že ji ředitelka na místě vykáže pryč a ona tu opravdu nebude muset zůstat.
"Samozřejmě, že ne," ohradila se ředitelka. "To, že jsem vás z Bradavic vyloučila jako studentku, ještě neznamená, že vás nepřijmu jako zaměstnankyni."
"Vlastně mě zaměstnává ministerstvo," zamumlala rozpačitě. "Ale to je fuk."
"Docela se mi hodí, že jste tady," připustila ředitelka a vyvedla ji tím z míry. "Právě jsem uvažovala o tom, že nechám vypsat několik nových předmětů pro sedmáky a vy jste se ukázala jako výborným řešením na oba problémy, které nám tu vznikly."
"Já?" zajíkla se a Andrej vedle ní se nepatrně uchechtl.
"Ano, vy," pokračovala McGonagallová sebejistě. "Potřebovala bych, abyste se přimluvila u vaší matky. Chci, aby někdo z Odboru záhad vyučoval předmět věnovaný alchymii, artefaktům a magickým předmětům. Zoufale nám podobný typ výuky chybí."
"A chcete někoho konkrétního," zamumlala Lola nabroušeně, protože jí bylo naprosto jasné, kam tím ředitelka míří.
"Samozřejmě, naprosto nejlepší by bylo, kdyby tu pozici vzala ona sama," přitakala ředitelka. "Žádala jsem Severuse, aby s ní promluvil, ale zjevně na ni nemá takový vliv. Nejde o nic zásadního, jen pár večerů během podzimu a zimy."
"Uvidím, co se dá dělat," přislíbila Lola, ale moc nadějně to neviděla. Laura se návratu do Bradavic bránila víc než ona sama, byť z jiných důvodů.
"Výborně," usmála se McGonagallová. "A teď ten druhý problém. Profesorka Wilkinsová se naneštěstí odebrala po sedmdesáti letech výuky na odpočinek. Marně sháníme někoho, kdo by se uvolil učit pro starší ročníky studium démonů."
"Nevím, kam tím míříte," nechápala Lola.
"Ale já mluvím k vašemu příteli, tady k panu Tarkovskému," vysvětlila ředitelka.
"Cože?" Lola s Andrejem otázku vyjekli ve stejný moment.
"Slyšela jsem, že jste plně kvalifikovaný," vysvětlila McGonagallová.
"Já?" povytáhl Andrej obočí. "Kdo vám tohle napovídal?"
Lola přemáhala smích, když viděla jeho vyjevený obličej. Představa, že by měl učit, mu zjevně naháněla hrůzu.
"Pan Potter mi vysvětlil, že jste byl ministerstvu nápomocný při vyšetřování nějakého útoku, pochopila jsem to správně?"
"To ano, ale-"
Ředitelka ho však přerušila: "Takže jste se při svém povolání setkal s upíry, ghouly, vlkodlaky, nemrtvými…?"
"Samozřejmě, ale-"
"To je skvělé!" zvolala profesorka McGonagallová nadšeně. "Na tu práci se tedy plně hodíte."
"Ale já přece nemůžu učit," přerušil ji ostře.
Ředitelka však vypadala, že ho neslyší. "Jde jen o několik málo kurzů během roku, náplň výuky a frekvenci přednášek si budete určovat sám."
"Vy mi asi špatně rozumíte, paní ředitelko," pokusil se vzdorovat.
Lola však věděla, že oponovat McGonagallové je jako pokoušet se rozdělat oheň v kaluži vody. Předem prohraná bitva.
"Vy mi špatně rozumíte, pane Tarkovský," ujistila ho ředitelka ledově. "Žádáte, abych v Bradavicích ubytovala člověka, o kterém nic nevím. Aby chodil po stejných chodbách jako mí studenti. Možná jste získal dojem, že jako mentor slečny Blackové smíte všechno. Ale já vás ujišťuji, že v mé škole nesmíte bez mého svolení nic. Nerada bych překazila výcvik nadějné bystrozorky tím, že bych vás musela vykázat ze školních pozemků, ale věřte mi, že jsem tuhle oběť připravená kdykoliv učinit. Rozumíme si?"
"Jistě," odsekl Andrej.
"Výtečně," rozpřáhla McGonagallová ruce a nespouštěla z něj oči. "V tom případě vám doporučuji, abyste si výuku rozvrhl co nejdříve. Samozřejmě tak, aby vám nekolidovala s Turnajem tří kouzelnických škol a výcvikem slečny Blackové. Jsem si jistá, že to zvládnete."
"Tak to bychom měli," oddechla si ředitelka a obrátila svou pozornost znovu i k Lole. "Potter mi oznámil, že dorazí kolem oběda, abyste stihli připravit všechno na večerní příjezd zbylých škol. Myslím, že by bylo vhodné, kdybyste se mezitím zašli ubytovat. Nechala jsem pro vás vyhradit dva menší pokoje v profesorském křídle, snad vám budou vyhovovat, je to mnohem lepší, než kdybyste měli denně docházet z Prasinek. Trefíte snad sami. To je asi pro tuto chvíli vše, můžete jít."
"Děkujeme, paní ředitelko," usmála se Lola, Andrej stále zamračený neříkal nic.
Společně opustili ředitelnu a teprve, když byli v dostatečné vzdálenosti od kamenného gryfa, promluvil.
"Ta se s tím nemaže, co?" zabručel.
"Odporovat McGonagallové se nevyplácí," ušklíbla se Lola. "To je první pravidlo, které se v téhle škole naučíte."

****

Toho večera se celé Bradavice, včetně duchů a několika domácích skřítků, shromáždily ve Velké síni. Mezi studenty zavládlo očekávání, sdělovali si mezi sebou poznatky, které se jim během dne o Turnaji podařilo shromáždit. Pár historek sice bylo přitažených za vlasy, ale jinak byly jejich informace pozoruhodně přesné. Někteří skuhrali, protože jim dorazily dopisy od rodičů s přísným zákazem zúčastnit se. Především starším studentům plály oči vzrušením a očekáváním.
Zato profesorka McGonagallová byla celá popuzená a nesvá, když vystoupila na stupínek, aby pronesla před večeří řeč.
"Než přejdeme k slavnostnímu zahájení Turnaje tří kouzelnických škol," pronesla pevným hlasem a celá síň hltala každé její slovo, "bude mi velkou ctí přivítat několik vzácných hostů. Přivítejte, prosím, paní ministryni kouzel!"
Dvojčata nadšeně otočila hlavu směrem ke dveřím, ve kterých právě stanula Emily. Edward jen hlasitě zasténal, protože mu bylo okamžitě jasné, že ho matka od účasti v Turnaji bude odrazovat. Studenti poslušně zatleskali. Emily s úsměvem a za doprovodu Teddyho Lupina, který se dnes večer staral o její bezpečnost, prošla mezi stoly. Přivítala se s McGonagallovou vřelým potřesením rukou a postavila se po její pravici. Emily s potěšením zamávala mladším synům k nebelvírskému stolu.
"Jasně, že mě přehlíží," zamručel Edward na opačné straně síně.
"Tebe má plný zuby," ušklíbla se Eileen.
"Dále bych chtěla přivítat pana Kingsleyho Pastroka, vedoucího odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, pana Hamishe MacFarlana, ředitele oddělení kouzelnických her a sportů a pana Harryho Pottera, vedoucího odboru bystrozorů, kteří zajistí bezpečný průběh Turnaje," pokračovala ředitelka.
Bývalý ministr kouzel, legendární hráč famfrpálu a nejznámější hrdina všech dětských povídaček strhli ještě víc pozornosti a hlasitějších ovací. Abe se nerudně na otce zamračil. Nejen, že mu o Turnaji neřekl v létě ani slovo, ale ještě si určitě neodpustí výchovný monolog o tom, aby se nepřihlašoval.
Vzrušený šepot ustal, když se všichni tři muži postavili po boku ministryně, a studenti poznali, že právě teď přišla ta chvíle.
"Dovolte, abych přivítala naše vzácné hosty," promluvila ředitelka McGonagallová do ticha. "Představuji vám madame Maxime, ředitelku Akademie čar a kouzel v Krásnohůlkách, a její žáky!" zvolala Minerva slavnostně.
Dveře se otevřely a dovnitř vešla mohutná žena, jejíž výška budila respekt. Několik zvědavců zavrátilo krky a otevíralo ústa. Madame Maxime při chůzi dupala jako stádo slonů. Jakou ironií bylo, že se za ní vynořila skupinka dvaceti žáků, která se pohybovala tak lehce a jemně jako vánek. Deset dívek a deset chlapců z Krásnohůlek mělo na sobě světle modré hábity. Líbezně, avšak povýšeně, se na bradavické žáky usmívali. O nejhlasitější potlesk se postaral Hagrid, který se při pohledu na krásnohůlskou ředitelku neubránil širokému úsměvu, kterým zaručeně znechutil Severuse Snapea vedle sebe. Celé procesí uzavírala Lola, která hosty doprovázela. Když procházela kolem zmijozelského stolu, nepatrně kývla na překvapenou Eileen.
"Ta potvora!" vydechla Eileen. "Nic nám neřekla!"
Ale Edward jí sotva věnoval pozornost, byl příliš učarovaný křehkými dívkami z Krásnohůlek.
"Já je miluju," zazubil se Ed od ucha k uchu. Neváhal a okamžitě na jednu z nich mrkl. Dívka se zachichotala a šťouchla do svého identicky stejného dvojčete. Obě se na Eda zadívaly a vyprskly smíchy.
"Neztrapňuj se," poprosila bratrance Eileen.
Když profesorka McGongallová první hosty přivítala, madame Maxime se usadila vedle Snapea a společně s Hagridem ho tak mezi sebou zaklínili. Studenti Krásnohůlek se posadili po malých skupinkách ke kolejním stolům. Než hovor a šum utichl, McGonagallová pokračovala.
"Je mi ctí v Bradavicích přivítat také hosty ze severu. Pan Dimitrij Karasov, ředitel Institutu čar a kouzel v Kruvalu, a jeho žáci!"
Dveře se otevřely ten večer již počtvrté a na prahu stanul Dimitrij Krasov, vysoký rozložitý muž. Rezavé vlasy měl pečlivě učesané dozadu, dlouhý knír mu trčel na obě strany a v mohutném kožešinovém kabátu vypadal jako mrož. Důstojně a s respektem kráčel uličkou následován svými studenty a Andrejem Tarkovským, který procesí uzavíral, stejně jako před chvílí Lola. Příchozích z Kruvalu bylo o něco méně, všichni však měli stejný kamenný výraz. Chlapci byli oděni v krvavě rudých hábitech a dívky ve stejnobarevných šatech. Bradavičtí hoši ke své nelibosti s překvapením zjistili, že děvčata jsou pouze dvě, zbytek studentů byli samí urostlí mladíci.
Edwarda zarazila zcela jiná věc. Jedna z dívek, vysoká s dlouhými tmavými vlasy do půli zad, které se ve světle svíček leskly do červena, ho zcela uchvátila.
"Čert vem ty francouzské květinky," zamumlal fascinovaný její krásou. "Já chci tuhle."
Eileen odtrhla oči od urostlých kruvalských chlapců a zadívala se stejným směrem.
"Vždyť to je Soňa," zasmála se překvapeně, když uviděla objekt jeho zájmu.
"Co?" odfrkl si podrážděně. "Soňu bych poznal."
"Nepoznal, neviděls ji věčnost!" odporovala. "Já jsem s ní byla o loňských prázdninách, když jsem navštívila tetu Cat."
"Kde jsem byl já?" zaúpěl.
"Odpracovával sis hodiny u Munga," objasnila mu, "za úmyslné rozšíření dračích spalniček, pamatuješ?"
Profesorka McGonagallová pokynula hostům, aby zaujali místa u učitelského stolu a kruvalští žáci se mezitím váhavě rozsadili ke kolejním stolům. Edward s potěšením zjistil, že Soňa sedí u jejich stolu, avšak na opačné straně od něj, naproti Malfoye. Lola s Andrejem se mezitím vrátili na stráž ke dveřím do Vstupní síně a Minervu McGonagallovou na řečnickém stupínku nahradila Emily.
"Milí studenti a studentky, profesoři, učitelé, ředitelé, ministerští činitelé, duchové, skřítkové, jiné kouzelné bytosti," začala. "Je mi ctí přivítat vás v tak vzácný den. Turnaj tří kouzelnických škol je tradice stará více než sedm set let, jejímž cílem není pouze klání mezí nadanými kouzelníky a čarodějkami, ale především navázání spolupráce mezi celými národy. Možná mi dáte za pravdu, až Turnaj skoční, nicméně jeho cílem je propojení všech tří největších evropských škol čar a kouzel. Turnaj tří kouzelníků není obyčejná soutěž. Je to zkouška, velmi nebezpečná zkouška, během které musí šampioni předvést nesmírnou odvahu, logický úsudek, své kouzelnické dovednosti, loajálnost, ale hlavně, překonat vlastní strach. Tři velmi nebezpečné úkoly dělí někoho z vás od věčné slávy."
Její proslov působil jako zaklínadlo, studenti vzrušením ani nedutali a doslova hltali každé slovo.
"Turnaj není žádný žert," řekla vážně, "přihlásit by se měli jen ti z vás, kteří věří, že zvládnou nemožné. Aby byla volba šampionů spravedlivá, jména účastníků vybere nestranný soudce, Ohnivý pohár. Varuji vás, vhodíte-li své jméno od poháru, už není cesty zpět."
Při jejích posledních slovech se objevil Harry Potter s Ohnivým pohárem, který postavil vedle ní na vysoký podstavec.
"Ať znáte o Turnaji jakékoliv historky, věřte, že ve skutečnosti jsou jednotlivé zkoušky ještě těžší a náročnější," varovala je naposledy. "A teď k pravidlům, která prošla od minulých ročníků jistými změnami. Přihlásit se smějí pouze studenti jedné ze tří škol starší sedmnácti let, tak zní jasný zákon, který nelze nijak obejít. Prosím vás předem, abyste se vyvarovali pokusů ošálit Ohnivý pohár. Žádné kouzlo ani lektvar vám nepomůže překročit věkovou hranici. Pohár bude navíc nepřetržitě hlídán někým z bystrozorů."
Několik neplnoletých žáků naštvaně zabručelo.
"To není fér!" ozvalo se z davu.
"Věřte mi, je to fér," pousmála se Emily. "Ohnivý pohár vybere šampiony ode dneška za pět dnů. A teď ta nejvýraznější změna. Za každou školu byl v minulosti vždy vybrán pouze jeden šampion. Podle nových pravidel Ohnivý pohár za každou školu vybere jednu dívku a jednoho chlapce. Do Turnaje tak nastoupí šest šampionů, kteří budou za každý úkol hodnoceni body od poroty. Tři úkoly budou rozvrženy během školního roku tak, aby šampioni měli dostatek času připravit se na ně. Opakuji, že úkoly budou extrémně nebezpečné, leckdy můžou přímo ohrožovat váš život. Profesroka McGonagallová mi kladla na srdce," začala a musela se při těch slovech sama po sebe usmát, "abych vám zdůraznila, že pokud se do Turnaje přihlásíte a budete vybráni, nikdo vám nezaručí, že se dožijete posledního úkolu."
Nevypadalo to však, že by její slova žáky odradila.
"Co se týče organizace výuky, po dohodě všech tří ředitelů jsme dospěli k závěru, že nejlepší bude, když se studenti a studentky Kruvalu a Krásnohůlek začlení do života tady na hradě. Budou rozděleni do kolejí a zúčastní se výuky spolu se sedmáky. Pokud nejsou žádné dotazy," rozhlédla se po tvářích kolem, "bude mi ctí tímto zahájit sedmistý devadesátý pátý Turnaj tří kouzelnických škol!"
Mávla okázale hůlkou a dotkla se Ohnivého poháru, ze kterého ke stropu vyšlehl gejzír jisker.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama