Kapitola devátá – Světlo proniká tmou (část I.)

24. června 2016 v 11:24 | Kat |  Mé jméno, má krev III

Současnost


Po celodenní plavbě na kruvalské lodi se Soně Daškovové houpal žaludek. S potěšením však zjistila, že právě dorazili ke břehu. Bylo pár minut po západu slunce. Vyšla společně se svojí spolužačkou Anitou Krumovou z podpalubí. Venku se znatelně ochladilo, všichni si oblékli huňaté kabáty, které byly součástí jejich školní uniformy právem. Když sestupovali na molo, nepříjemně jim mrholilo na krk.
"Jsem hladová," posteskla si Anita, štíhlá blondýna s orlím nosem. "Doufám, že letos bude na výběr z lepších pochoutek."
Soňa si vzpomněla, jak jim loni naservírovali zkažené maso a půlka školy skončila ještě večer s otravou. Chtěla poznamenat něco o tom, že ona hlady netrpí, protože se celou noc krmila krví na večírku, ale raději si to nechala pro sebe.
Kruvalská loď kotvila ve skále pod hradem, takže stačilo vyjít schodiště a ocitli se v budově. Pevnost, ve které kurvalský institut sídlil, byla studená, prastará a tmavá. Ale Soňa si dávno zvykla. Kdysi zaslechla, že Akademie v Krásnohůlkách sídlí v křišťálovém paláci, musela to být jistě nádhera.
Jídelna, ve které se všichni scházeli na snídani (lidskou večeři), byla větší, ale méně honosnější, než ta bradavická. Studenti se neřadili do kolejí, seděli podle ročníků u několika menších stolů. Učitelský stůl byl v čele místnosti a připomínal oltář.
Ředitel Kruvalu Dimitrij Karasov povstal, pronesl zahajovací řeč a pak společně zpívali školní hymnu. Když dozněla poslední slova, studenti znovu zasedli, ale Krasov zůstal stát.
"Rád bych všem plnoletým studentům osmého a devátého ročníku sdělil potěšující zprávu," začal a dlouhý rudý knír se mu ve světle pochodní zatřepotal. Soňa překvapeně zvedla oči od krvavého bifteku na talíři. Jejich ředitel si většinou na proslovy nepotrpěl.
"Naše škola dostala možnost zúčastnit se Turnaje tří kouzelnických škol pořádaného v Bradavické škole čar a kouzel," oznámil hrdě.
Nenásledoval žádný šepot ani poznámky. Kruval nebyl přátelským místem, každý tady fungoval sám za sebe a málokdo si udělal opravdové přátele.
"Turnaj bude zahájen hned zítra," pokračoval. "Proto jsem na základě vašich studijních výsledků vybral patnáct z vás, kteří se budou ucházet o místo kruvalského šampiona a odcestují se mnou ještě dnes."
Teď se teprve ozvalo několik mumlajících hlasů, někteří studenti se nejspíš snažili protestovat proti tomu, že všichni nedostali stejnou možnost.
Soňa se vrátila k bifteku a ukrojila si kus syrového masa. Ona mu na celý Turnaj kašle. Odkroutí si v klidu svůj poslední rok v téhle ledové pevnosti a už ji nikdo z nich nikdy neuvidí.
"Prosím o klid," vyzval je Karasov chladně a těch pár pošetilců, co se odvážilo promluvit, zase zmlklo.
"Do Turnaje jsem vybral následující studenty," pokračoval Karasov a vytáhl krátký seznam. "Anderson, Azarov, Bergstrom, Falkanger, Gorčakov, Ivanov, Hakanen, Kepler, Lindeman, Lissenko, Magnuson, Simonsson, Tornquist, Daškovová a Krumová."
Soně uvízlo sousto v krku. Vyměnila si s Anitou vyděšený pohled a oběma bylo jasné, že tenhle školní rok nebude podle jejich představ.

****

První ráno v Bradavicích vždycky patřilo k těm nejrušnějším. Prváci bezradně bloudí po škole ve snaze najít Velkou síň, sedmáci u snídaně unaveně zívají, protože šli spát až nad ránem. Ředitelé kolejí rozdávají rozvrhy a studenti při pohledu na první hodiny sténají. První školní den měl svůj jasný a pevný řád.
Rose hlasitě zazívala a nasypala si plnou misku cereálií. Lily nepřítomně míchala lžičkou v kávě a Dominique se ani neobtěžovala zvednout čelo z talíře.
"Kde je Roxy?" zeptala se Rose Lily, protože svoji sestřenici nikde neviděla.
"Ještě spí," odpověděla Lily. "Podle zvuků, které v noci vydávala na záchodě, asi snídat nehodlá."
"Nejsem na tyhle uvítací večírky stavěná," mumlala Dominique zkroušeně. "Chci jít zpátky do postele a spát."
Jako na zavolanou k nim právě dorazil profesor Longbottom a rozdával svitky s rozvrhy.
"Letos se zblázníte, slečno Weasleyová," usmál se soucitně na Rose a podal jí svitek s jejím jménem. "Měl jsem problém ten rozvrh sestavit tak, aby se vám nic nekrylo. Tolik předmětů k OVCE jsem ještě neviděl."
Rose hbitě svitek rozvinula a ujelo jí hlasité povzdechnutí. Neměla prakticky vůbec žádné volno. Proč jen byla v pátém ročníku tak houževnatá a skládala NKÚ z tolika předmětů? Někdy tu část sebe sama, která se podobala její matce, nenáviděla. Možná by jí neuškodilo zvolnit tempo, jak jí ostatně všichni pořád radí. Jenže ona si někdy nemohla pomoct…
"Zato vy se nepřetrhnete," poznamenal na adresu Dom, která jen pergamen přijala a ani tehdy nezvedla čelo s talíře. Bála se, že se pozvrací. Abe ji ve společenské místnosti celou noc naléval ohnivou whisky.
Lily převzala svůj svitek i ten pro Roxy a vrátila se k snídani. Obě letos čekaly teprve NKÚ, se kterými si příliš těžkou hlavu nedělaly. Lily proto, že v učení byla celkem zdatná a Roxy proto, že ji školní výsledky až tak nezajímaly.
"Jak vypadá dnešní ráno?" zamumlala Dom ospale.
"Dějiny," vzdychla si Rose.
"Výborně!" zahalekala Dominique, jako by jí toto zjištění vlilo elán do žil. "Alespoň se prospím."
Zvedla obličej a Rose málem vyprskla smíchy při pohledu na její vaky pod očima.
"Jen do toho," ušklíbla se Dom. "Jen si mi smějte."
"Dobré ráno, dámy!" pozdravil je zvesela Edward a posadil se vedle Dominique.
"Spletl sis stůl, Ede?" zeptala se Lily nevinně, i když tušila nějakou lumpárnu.
Rose se rozhodla jeho přítomnost okázale ignorovat, ještě pořád se na něj zlobila, že ji včera během první schůzky s prefekty nepodržel a podrýval její autoritu.
"Mám na tebe prosbu," obrátil se Ed šeptem na Dom a nenápadně jí pod stolem poslal přeložený kus papíru.
Dominique byla dost chytrá na to, aby papír zastrčila do tašky a nevyptávala se.
"Otiskneš to v prvním čísle," zamumlal Ed a vzal si jednu z topinek na stole. "Hoď to na titulní stranu obvyklým způsobem."
Obvyklým způsobem znamenalo začarovat přední stranu Bradavického zpravodaje tak, aby pravý obsah zůstal čitelný pouze studentům, profesoři uvidí něco jiného, zcela neškodného. Třeba titulek o zhoubných účincích nových kotlíků. Dominique počítala s tím, že Edward chce otisknout údaje o zahajovacím večírku. Pořádal ho každoročně první týden školy a patřil k těm nejpopulárnějším událostem školního roku.
"Za co?" přimhouřila oči Dom.
"Poznámky do bylinkářství k OVCE," navrhl Ed nevzrušeně. Kšeftoval s poznámkami, zadáními testu, někdy i výsledky, celá léta. Spolužákům zůstával rozum stát nad tím, jak stíhá obstarávat zápisky, když výuce sotva věnoval pozornost. Edward měl však svoje tajné finty, které by ani za nic na světě nikomu neprozradil.
"Platí," souhlasila Dom a Edward se spěšně rozloučil, aby se mohl nasnídat u svého stolu.
"Víš, že bych ti ty poznámky taky dala," ohradila se Rose s plnou pusou cereálií. "A zadarmo."
Dominique zamumlala něco o poctivosti a její morálce a pustila se váhavě do snídaně.

****

Lola časně ráno vstala, zaběhala si kolem domu, osprchovala se a zakousla pár lívanců, které jí Selene večer přichystala na stůl v kuchyni. Oblečená do bystrozorského úboru a se sbaleným batohem na několik dnů otevřela přední dveře a s nelibostí zjistila, že Andrej Tarkovskij stojí před domem.
"Říkal jsem si, že se mě pokusíš setřást, tak jsem přišel o něco dřív," řekl na vysvětlenou, když kolem něj nasupeně prošla. Ano, přesně to měla v plánu, setřást ho. Po jeho včerejším tříhodinovém tréninku se sotva udržela na nohou.
"Měl jsem pravdu, co?" nadhodil a šel pár kroků s rukama v kapsách za ní.
Pravda je, že Lola nad svým rozhodnutím - uzavřením dohody s Andrejem - celou noc přemýšlela. Kolem páté hodiny ráno si uvědomila, že se chovala unáhleně. Nechat se trénovat od chlápka, o kterém nic neví? Ale teď už bylo pozdě, aby své rozhodnutí změnila.
"Moc toho po ránu nenamluvíš," pokračoval Andrej v monologu. "No, určitě si spolu ten rok náramně užijeme."
"Co jste za člověka, že se jen tak na rok upíšete?" přerušila ho znenadání. "Nemáte zaměstnání? Rodinu?"
Oba se zastavili na místě. Andrej chvíli pozoroval vycházející slunce a pak odpověděl: "Řekněme, že tam, odkud přicházím, o mě moc lidí nestojí. Neuškodí, když se na nějakou dobu vypařím."
"Utíkáte před zákonem?" povytáhla zlostně obočí. Každý přece ví, že Bradavice jsou nejbezpečnější místo na světě. Co když napomáhá hledanému zločinci?
"A ty?" nadhodil stejně.
Chvíli si jeden druhého měřili.
"Kde máte nějaké věci?" zeptala se, když si všimla, že stojí jen tak s rukama v kapsách.
"Cestuju nalehko," ušklíbl se. "Tak tedy do Bradavic?"
Podržel jí branku od zahrady a pobídl ji, aby prošla. Lola mu věnovala nerudný pohled, protáhla se kolem něj a přemístila se.
"Puberťáci," zamumlal Andrej a přemístil se za ní.

****

"Letošní uvítací párty bude l-e-g-e-n-d-á-r-n-í!" protáhl Edward významně a několik hlav se zvědavě otočilo.
"Mohls zrovna nechat Protivu vyhlásit to na chodbě," dobíral si ho Abe, ale profesor Binns jim sotva věnoval pozornost. Prostě se vznášel za katedrou a odříkával své poznámky jako obvykle.
"Budeme muset asi zvýšit kapacitu hostů," zamýšlel se Ed nahlas. "Až dorazí nějaké ty pěkné slečinky z Krásnohůlek a Kruvalu."
"Ty vážně uvažuješ o tom, že je pozveš?" pochyboval Abe. "Můžou nás prásknout profesorům."
"Turnaj Tří kouzelníků je o mezinárodní spolupráci a sbližování," poučil svého přítele a Eileen v lavici před nimi nevěřícně vyprskla smíchy. "Jsou to naši hosti, Abe, je mojí povinností je uvítat."
"Asi jsme měli na vrata vylepit ceduli s tvojí fotkou a varovat ty chudinky předem," neodpustila si Rose poznámku, aniž by se otočila a dál si značila učivo do sešitu.
Abe s Eileen se rozesmáli, Edward vzteky zrudl.
"Bod pro tebe, Weasleyová," ušklíbl se. "Počkej, ještě mi budeš fandit, až se stanu bradavickým šampionem."
"Ty?" žasla a otočila se. "Tebe sotva Ohnivý pohár vybere. Někdo by ho musel opít ohnivou whisky, aby za šampiona zvolil takovýho troubu."
"Shazuješ mě, protože sama nemáš odvahu přihlásit se," dobíral si ji.
"Já nemám potřebu přihlašovat se," odsekla. "Nepěstuju si úchylný ego jako ty."
Teď už jejich potyčku sledovala se zájmem celá třída. Dokonce i Scorpius přestal civět z okna. Rád se díval, když se ti dva hádali. Občas si i v duchu sázel na vítěze. Dneska vedla Rose.
"Výmluvy," nařkl ji Edward, zhoupl se na židli a přiblížil svůj obličej k jejímu. "Přiznej se, Weasleyová. Máš naděláno v kalhotách."
Rose se nedala zastrašit: "To sotva, mám zdravý rozum, abych se nepřihlásila."
"Bojíš se, že by tě pohár vybral?" zasmál se Edward.
"Rozhodně mám větší mozkovou kapacitu než ty," vrátila mu to.
Abe se přidušeně zachechtal, ale Eileen tu hádku sledovala s nelibostí. Znala svého bratrance příliš dobře, věděla, kam až s provokací může zajít.
"Přihlas se a dokaž to," vybídl ji Edward.
Rose se na chvíli zamyslela. Stojí jí to za to? Hádat se s Gregorovičem? Ale co se můžeš stát, když jméno do poháru hodí skoro každý? Ji určitě pohár nevybere. Nemá, co ztratit.
"Když se přihlásím, dáš mi konečně pokoj?" zeptala se podezřívavě.
"Rose," varovala ji Eileen tiše. "Neposlouchej ho, jenom tě provokuje."
Edward, který z Rose nespouštěl oči, se vítězoslavně usmál. "Dám ti pokoj, nadobro. Pokud přede mnou vhodíš svoje jméno do Ohnivého poháru."
Rose věděla, že toho bude litovat dřív, než to vyslovila nahlas. Ale náhlý adrenalin v žilách ji doslova změnil.
"Přijímám," řekla a podala mu ruku.
Edward si s ní nevěřícně potřásl a Abe stvrdil jejich sázku Pobertovským slibem.
"Jste idioti," osopila se na ně Eileen. "Oba dva."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama