Kapitola desátá – V zájmu kouzelnické spolupráce (část II.)

24. června 2016 v 11:28 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Lola se po zbytek týdne střídala s Teddym na stráži u Ohnivého poháru. Dohlíželi na to, že se studenti nepokusí obejít věkovou hranici, a že každý vhazuje dovnitř lístek se svým jménem, a nesnaží se přihlásit někoho jiného.

Jestliže právě nehlídala pohár, trénovala s Andrejem. Většinu času toho moc nenamluvili, pokud jí zrovna nesděloval pokyny, co od ní očekává, nebo na ni nehulákal, že je extrémně pomalá. Ráno i večer běhali, během dne často trénovala různá bojová umění, protože Andrej trval na tom, že se musí umět bránit i holýma rukama. Občas se bavil tím, že ji pronásledoval po hradu a pokoušel se ji proklít, když si nedávala pozor. Když se mu však podařilo roztříštit dva kamenné chrliče ve druhém patře, protože proti němu Lola vyslala hbitě štítové kouzlo, zakázala jim profesorka McGonagallová trénovat v budově školy.
S nadějí, že bude mít možnost mluvit s Eileen déle jak pár minut, se Lola rychle rozloučila. Prakticky se potkávaly jenom u snídaně, kterou ji Andrej donutil sníst v rekordně rychlém čase, protože z nějakého záhadného důvodu se stal objektem zájmu několika starších studentek. Měly tendenci si k nim přisedávat u jídla, nebo ho pronásledovat v chichotajících se skupinkách přes školní pozemky. Lola si kvůli tomu z něj jednou vystřelila, ale na oplátku ji donutil cvičit tak usilovně, že se jí klepaly ruce vysílením ještě tři dny.
Na druhou stranu byla ráda, že ji trénink zaměstnával natolik, aby přes den sotva myslela na své problémy a večer usínala utahaná jako malé kotě. Noční můry ji však budily pořád.
"Už nemůžu," funěla vztekle, když ji Andrej donutil oběhnout znova bradavické jezero.
"Tohle jsem jakože neslyšel," pohrozil jí a zůstal klusat na místě, než ho dohonila.
Nohy se jí do sebe pletly, sotva mohla popadnout dech a celé ji to rozčilovalo ještě víc, protože Andrej vypadal naprosto v pohodě, snad se ani nepotil, a to ho viděla vykouřit dvě krabičky cigaret denně. Navíc měla podezření, že z něj každé ráno cítí alkohol. Jak může mít někdo takový lepší fyzičku než ona?
"Tak honem, ty srabe," popoháněl ji, když se trochu vzpamatovala a zase se rozklusala.
Slunce zapadalo a brzy školní pozemky pohltí tma, studenti zasedali k lahodné večeři a Lola myslela jen na to, jak by si nacpala žaludek propečeným masem a bramborami.
"Ještě jedno kolečko," poručil a jako vzor klusal pár metrů před ní.
V Lole bublal vztek. Celé tělo ji bolelo, svaly jí tuhly a v zádech jí několikrát nepříjemně prásklo. Tohle nebyl trénink, tohle byl pokus o vraždu.
"Já už vážně nemůžu," skučela.
"Takhle kňučí malá holka!" zvolal přes rameno. "Nemíním trénovat žádnou ufňukanou třasořitku, mládě!"
Lola v sobě posbírala zbytek sil a vztekle mávla rukou. Šero proťal zelený záblesk a jedna z větví vysoké vrby u břehu jezera se natáhla, hbitě se omotala kolem Andrejova kotníku a stáhla ho prudce k zemi. S překvapeným vyjeknutím sebou plácl do trávy a Lola se vítězoslavně usmála. Došourala se až k němu, praštila sebou vedle něj na zem a zhluboka vydechla.
"Řekla jsem, že už nemůžu," zamumlala mezi popadáním dechu.
Andrej se posadil a vztekle si mnul naražený loket.
"Tohle byla ta Zmijozelova moc, co?" nadhodil nerudně. Možná to ani neměl v úmyslu říct, možná to byla jen chvilková slabost. Ale pravda byla venku. Lolu nepřekvapilo, že o její moci ví. Popravdě čekala, že se zeptá už dřív.
"Jen zlomek," odpověděla zadýchaně.
"Vážně ovládáš všechny čtyři elementy?" pokračoval ve vyzvídání a nespouštěl ji z očí.
Chvíli váhala. Nakolik mu může důvěřovat?
"Ano," přitakala a rozhodla se, že ještě není správný čas mu vyzradit všechno.
"Proto cestuješ po světě?" vyptával se. "Hledáš lidi se stejnou mocí?"
"Ne," odporovala. Další tajemství. Nakolik jí uškodí, když se mu svěří?
"Jiný příběh," hádal, když viděl, s jakými rozpaky hledá správnou odpověď.
Školní pozemky mezitím zahalilo šero. Lola konečně popadla dech a pocit, že jí plíce sžírá oheň, ustoupil.
"A co tvůj příběh, Tarkovskij?" nadhodila do ticha. "Pronásleduješ a lovíš sampíry?"
"Pronásleduju a lovím to, za co mi zaplatí," odpověděl zamyšleně a hleděl někam k hradu. Nijak neokomentoval, že mu začala tykat.
"Jsi lovec lidí?" zeptala se doslovně, aby se ujistila ve svém tušení.
Pokrčil rameny: "Nedělej překvapenou. Nejsem svatoušek."
"Nechtěl ses stát bystrozorem?" zajímala se.
"To bylo dávno," odsekl a třímal mezi prsty stébla vysoké trávy. "Byl jsem mladý, naivní a plný ideálů."
"Vyrazili tě?" dychtila zjistit víc, ale Andrej zmlkl stejně rychle, jako se před chvílí rozpovídal.
"Dost tlachání," zarazil ji a prudce se vyšvihl ze země zpátky na nohy. "Zvedni ten svůj velkej zadek a dej si ještě jedno kolečko."
"A nemůžeme jít na večeři?" zaprosila, ale uposlechla, a s menší elegantností než on se vyšvihla na nohy.
"Jestli to nezaběhneš pod třicet minut, půjdeš spát bez jídla," upozornil ji.
"Trhni si," sykla do tmy tak, aby ji neslyšel a rozběhla se pomalu za jeho mizící siluetou.
"Pětadvacet minut!" houkl přes rameno.

****

Večírek pořádaný tradičně k příležitosti zahájení nového školního roku, se těšil bohaté tradici. První, koho napadlo uspořádat party pro všechny čtyři koleje, plnou zakázané ohnivé whisky a zábavy, byl Teddy Lupin. V pátém ročníku s Lolou uspořádali večírek takových rozměrů, že se z kocoviny vzpamatovávali ještě týden a dostali školní trest trvající každou sobotu až do Vánoc. Tradici se však profesorce McGonagallové zarazit nepodařilo, a tak v ní Edward už třetím rokem pokračoval.
Měl promyšlený důmyslný systém, aby nikdo z profesorů nic neodhalil. Jednak o večírku informoval studenty pomocí začarovaného Bradavického zpravodaje, jednak si uměl získat Protivu a několik dalších bradavických duchů, kteří mu v utajování pomáhali. Protiva měl například po celou noc na starost zaměstnávat Filche na úplně opačné straně školy, aby neměl čas čenichat kolem. Na večírek se hosté trousili po dvojicích v pravidelných intervalech, které Edward s Albusem předem určili. Pomocí Pobertova plánku kontrolovali chodby a přesměrovávali studenty podle toho, jak profesoři obcházeli školu při kontrolách. Letos však měli práci o mnoho jednodušší, Lola, která měla dohlížet na dodržování školního řádu hlídkováním u Vstupní síně, přimhouřila obě oči a předstírala, že trousící se dvojice nevidí.
Zahajovací večírek se letos pořádal v prefektské koupelně v pátém patře, která byla svojí velikostí ideální. Vstupné obnášelo slavností přísahu, že o večírku nikdy žádnému profesorovi neřeknou pod pohrůžkou velmi nepříjemné bolestivé vyrážky na místech, kde ji nikdo nechtěl mít. Heslo do koupelny znělo: V zájmu kouzelnické spolupráce a byli tu snad všichni studenti od pátého ročníku výš, dokonce i několik kruvalských a krásnohůlských.
Rose a Dominique dorazily mezi posledními dvojicemi. Vešly do čtvrtých dveří od sochy Borise Bezradného, zamumlaly heslo a ocitly se uprostřed velkolepé oslavy.
Koupelna byla celá z bílého mramoru včetně velkého plaveckého bazénu uprostřed, do kterého ze sta kohoutků proudily litry barevné vody a bublinek. Celou tu krásu tlumeně osvětloval nádherný křišťálový lustr se stovkami svící. Rose byla v prefektské koupelně několikrát, ale ještě v ní nikdy neviděla tolik lidí.
Všichni zúčastnění měli na sobě pouze plavky, od stěn se odrážela hlasitá muzika a desítky smějících se hlasů. Rose ode dveří zahlédla Eileen se Soňou, jak na ni mávají ze skládacích lehátek na protějším břehu bazénu, zahlédla taky svého bratra Huga, který partu spolužaček bavil tím, že je stahoval z okraje bazénu za kotníky do vody. Kolem hlavy jí proletěl nafukovací míč a odněkud z davu se okamžitě vynořil Edward.
Na očích měl nasazené sluneční brýle, jinak měl na sobě pouze plavací šortky a Rose na okamžik napadlo, že docela chápe, proč s ním Dominique vydržela krátce chodit.
"Vítejte dámy!" zvolal slavnostně.
"Letos ses překonal!" ujišťovala ho Dominique ohromeně.
"Je to senzace, že ano?" ušklíbl se a rozhlédl se po bavících se lidech. "Co na to říkáš, Weasleyová?"
Rose, která se Edwardova večírku účastnila poprvé, neochotně souhlasila. "Vypadá to prima."
"Jenom prima?" uchechtl se, ale nehodlal se v tom dál šťourat. "Tak župany a boty dolů, dámy. Tady si můžete vzít nahřívané ručníky, našlapujte opatrně, zřejmě se mi podařilo vyčarovat ten písek včetně několika mořských krabů."
Dívky překvapeně shlédly ke svým nohám, opravdu stály na bílém písku.
"Franka Longbottoma každopádně něco štíplo do palce a hnusně mu to nateklo," ukázal směrem někam za sebe. "Jinak přeju příjemnou zábavu!"
Zpětně se s nimi rozloučil a mizel v davu chichotajících se krásnohůlských dívek. Rose neochotně u dveří na věšáku nechala svůj župan i boty a vyrazila do víru večírku. Ručník si však omotala pevně kolem těla a upřímně litovala, že sebou nemá nějaké lepší plavky. S překvapením zjistila, že písek, kterým Edward začaroval koupelnu, je hřejivý a příjemný, jako by byli opravdu u moře. Proplétala se davem ke kamarádkám a všimla si několika domácích skřítků s havajskými věnci kolem krku, kteří nabízeli nápoje a drobné občerstvení.
Eileen a Soňa ležely vedle sebe na skládacích lehátkách a nechaly se obskakovat uchvácenými chlapci.
"Rose!" Eileen odehnala rukou jednoho kruvalského mladíka a dychtivě na kamarádku zamávala. Rose k nim přistoupila a posadila se na volné lehátko vedle.
"Kde máte Anitu?" zeptala se, když blondýnku nikde neviděla.
"Vzala tu kouzelnickou spolupráci doslova," ušklíbla se Soňa jízlivě a ukázala někam do vody. Rose si všimla, jak se Anita chichotá nějakému vtipu, který jí právě důvěrně šeptal Thomas McGruder, jeden ze zmijozelských sedmáků.
"No ne, Rose opravdu přišla!" zvolala překvapeně Lily Potterová, která se vynořila odněkud z davu i s Dominique. Nesly plnou náruč několika kelímků s míchanými nápoji a ihned se o ně s kamarádkami podělily.
"Primuska porušující školní řád!" dobírala si ji Dominique.
"Velmi vtipné," utrousila Rose a snažila se zahnat zodpovědný hlásek ve své hlavě, který ji nabádal, že právě porušuje hned několik bodů školního řádu. Místo toho raději usrkla z jednoho z kelímků, který přinesly její sestřenice.
"Musím uznat, že večírky máte fakt fenomenální," připustila Soňa. "Takhle se v Kruvalu nikdo bavit neumí."
"Díky," zazubila se Eileen. "Jedna z mála věcí, na co máme fakt talent."
"Hele, viděla jsem ty obsluhující domácí skřítky…," neodpustila si Rose.
"Buď bez obav," zarazila ji Eileen, než stačila větu doříct. "Edward jim platí galeon za hodinu, nejsou tu jako otroci. Napij se a uvolni se trochu."
Rose tedy znovu srkla z kelímku, nápoj byl velice lahodný, chutnal po ovoci a vůbec v něm necítila žádný alkohol.
"Co to vlastně piju?" zeptala se.
"Krásnohůlského šampiona," odpověděl Edward, který se vynořil z davu. "Osobně jsem je míchal."
"Dámy," pokynul děvčatům a zazubil se. "Doufám, že si večírek náramně užíváte."
"Je to docela dobré, co tam máš dál?" zajímala se Soňa.
Edward velmi ochotně přesunul svoji pozornost k děvčeti, které považoval za nejkrásnější. "Pak tam máme samozřejmě Bradavického šampiona, ten je říznutý trochou whisky. A Kruvalského šampiona, tam mi trochu ujela ruka s vodkou, takže je to jen pro silnější nátury. A pak mám horkou novinku, říkám tomu prozatím jen Ohnivý pohár a je to opravdu exkluzivní."
"To bych si dala!" přitakala Soňa okamžitě.
"Rád přinesu," souhlasil Edward a zase zmizel.
Rose dopila jedním lokem Krásnohůlského šampiona, vstala ze svého lehátka a posadila se na okraj bazénu mezi Lily a Dominique. Rozložila nové číslo Týdeníku čarodějek a namočila si nohy do bublinkové vody, voda ji příjemně hřála a alkohol z míchaného nápoje se jí okamžitě nahrnul do tváří. Najednou ji něco draplo za kotník a ona s hlasitým zaječením vletěla i v ručníku přímo do vody. Když se vynořila zpátky na hladinu, prskala pěnu na všechny strany. Několik lidí se kolem hlasitě smálo.
"Lokla sis?" dobírala si ji Dominique mezi záchvaty smíchu.
"Ty idiote!" vřískla Rose na Malfoye, který se vynořil pár vteřin po ní, a vzteky mu šplíchla vodu do obličeje. Scorpius se jen ušklíbl a zmizel zase pod hladinou. Rose se celá promáčená vyhoupla zpátky na břeh, ručník jí mezitím někam uplaval.
"To je tvůj nápadník?" zeptala se Soňa spiklenecky a odsunula si z očí sluneční brýle, za kterými se doposud skrývala. "Docela přitažlivý."
"To sotva," zamumlala Rose, ale tváře jí zčervenaly studem. Nohy tentokrát do vody raději neponořila a schovala se zase rychle za Týdeníkem čarodějek.
O pár metrů dál, za skupinkou kruvalských chlapců, právě Edward s Albusem míchali několik drinků.
"Já se z ní zblázním," zamumlal zasněně Edward a přehodil cigaretu do druhého koutku úst.
"Z koho?" zeptal se nechápavě Abe a zadíval se stejným směrem. "Jo takhle. Madam chladná z Kruvalu."
Upřímně Soni moc pozornosti nevěnoval, sledoval spíš po očku Eileen v dvoudílných černých plavkách, jak elegantně vstala z lehátka a hodila míč Lily a Dominique do vody.
"Celý týden kolem ní chodím a pořád nevím, co jí mám říct," přiznal se Ed.
"Cože?" vypálil Abe šokovaně a starostlivě se na kamaráda zadíval. "Tys s ní ještě nemluvil?"
"Ne doopravdy," připustil neochotně. "Tohle je něco speciálního, chápeš? Takový holky tu nemáme."
"Ale jo," bránil Albus nepřesvědčivě svoje spolužačky a snažil se po Ele, která k nim právě mířila, nepokukovat moc okatě.
Z davu se k nim odněkud připletl Rupert Forester, šesťák z Mrzimoru se spoustou uhrů v obličeji.
"Teda Gregoroviči, musím uznat, že pořádat havajský večírek je ten nejlepší způsob, jak vidět hezký holky v plavkách!" zubil se vesele a popadl dva kelímky míchaných nápojů.
"Taky si říkám, proč mě to napadlo až letos," ušklíbl se Edward.
Rupert zase zmizel a na jeho místě se znenadání objevila Eileen.
"Mám se zeptat, kde to vázne," usmála se na chlapce. "Nový plavky, Abe?"
Albus odtrhl oči od její postavy a sklopil zrak ke svým zeleným šortkám, na kterých poletovaly zlatonky. "Dárek od Jamese," vysvětlil.
"Jak jinak," povytáhla obočí.
"Už to bude," ujišťoval ji Edward, rozlil krvavě rudý nápoj do několika kelímků, poklepal na ně hůlkou a tekutina v nich okamžitě vzplála modrými plameny.
"Tak na Turnaj," zahlaholil a zvedl jeden kelímek.
Eileen s Albusem to po něm zopakovali, poté si společně přiťukli a obrátili do sebe hořící obsah kelímků.
Všichni tři se okamžitě zakuckali a začali poulit zaslzené oči, jak jim pití spalovalo hrdlo.
"Je to…je to… trošku silnější…," vyrazil ze sebe Edward mezi záchvaty kašle.
"Trošku," připustil Albus, když se mu podařilo první účinky drinku vydýchat.


****

Laura Blacková dorazila domů z práce pozdě večer i v sobotu. Neměla ve zvyku spěchat, když obě děvčata byla pryč a nikdo na ni nečekal.
Odhodila tašku s věcmi v předsíni a zašla do kuchyně před spaním zakousnout něco málo k snědku. Měla příšerný hlad, zapomněla se v tom blázinci dneska najíst a do rána přece jen zbývalo ještě pár hodin, než aby se to pokoušela vydržet do snídaně. Naneštěstí ji její matka Selene měla dokonale přečtenou, na kuchyňské lince na ni čekalo několik tuňákových sendvičů i se vzkazem, aby si šla brzy lehnout.
Musela se pro sebe usmát, samozřejmě, že se o ni nepřestala starat jako o dítě, přestože sama už dvě děti vychovala. Zakousla se do sendviče a zběžně prohrábla několik neotevřených dopisů, které tam ležely. Většina byla určena Emily, jako obvykle, ale jeden z nich byl adresovaný jí. Nebyl ani od jedné z dcer, to písmo nepoznávala, přesto by přísahala, že už ho někdy viděla. Rozlepila obálku a přečetla si malou kartičku. Byla od Draca Malfoye. Chtěl se večer sejít. Zamyšleně znovu ukousla sendviče. Rozhodla se, že mu odpoví obratem ještě teď.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama