Kapitola desátá – V zájmu kouzelnické spolupráce (část I.)

24. června 2016 v 11:27 | Kat |  Mé jméno, má krev III
Po dobré večeři plné exotických lahůdek a prvních nesmělých rozhovorech se zahraničními spolužáky, poslala profesorka McGonagallová studenty spát. Většina se loudala z Velké síně po skupinkách a vzrušeně mezi sebou debatovala o Turnaji tří kouzelnických škol, jenom Edward se zvedl mezi prvními. Bleskově se procpal zástupem studentů a zmizel dřív, než si toho Emily všimla a stačila mu dát kázání o tom, že by se do Turnaje neměl za žádnou cenu přihlašovat.

Eileen pobaveně sledovala, jak její teta vyprovází Edwardovu mizící hlavu v davu hněvivým pohledem. Sama nikam nespěchala, v klidu dojedla dortíček a chtěla od stolu vstát, když se odněkud vynořila Rose s vyděšeným výrazem.
"Já se nemůžu hlásit!" vykvikla. "Ne, pokud pohár bude vybírat dva šampiony, Elo. Kolik dívek se asi za Bradavice přihlásí?"
Eileen pomalu spolkla poslední sousto dortíčku a uvažovala. Nikdo ze Zmijozelu, všechny byly do sebe příliš zahleděné. Z Nebelvíru ji napadla jedině Dominique, ale ta kvůli zranění z famfrpálu špatně chodí, takže je nejspíš indisponována. Žádná odvážná dívka za Havraspár ji nenapadla a už vůbec ne za Mrzimor. Eileen si ani nebyla jistá, kolik z nich je už plnoletých, určitě sotva třetina. Šance, že pohár vybere Rose, výbornou čarodějku a nejbystřejší dívku z jejich ročníku, byla velmi vysoká.
"Tak odstup od sázky," pokrčila Ela rameny. "Nikdo se ti nebude smát."
"Jasně, že budou," skousla si Rose ret, až jí zbělal. "Jsem v háji, Elo. Nemám na to být šampionem."
"Pohár tě nevybere, neboj se," chlácholila ji nepřesvědčivě, když tu se u nich objevil Severus Snape. Neslyšně a nepozorovaně se zjevil jako vždy, když ho nikdo nečekal. Rose se spěšně s Eileen rozloučila a přidala se k posledním opozdilcům opouštějícím Velkou síň.
"Jaké bylo léto?" zeptal se Severus Snape tiše.
"Ušlo to," odpověděla vyhýbavě.
"Jsi plnoletá," poznamenal a propaloval ji černýma očima. "Je jen na tobě, jestli se přihlásíš. Ale pokud ti můžu radit, nedělej to."
"Pohár by mě stejně nevybral," pokrčila Ela rameny ledabyle a zachytila přes síň sestřin pohled. Zamávala na ni, aby na sebe upoutala pozornost. Lola jí odpověděla pokývkutím.
"Možná by ses divila," naklonil se o něco blíž, aby jejich rozhovor neslyšel Scorpius Malfoy, který jako jediný s odchodem ještě otálel. "V NKÚ jsi byla nejlepší z celé školy. A při volbě primusky jsi získala stejný počet hlasů jako Weasleyová. Nevybrali tě jen kvůli tvým přestupkům."
S těmi slovy zmizel stejně rychle, jako se předtím objevil, a nechal ji ponořenou do svých myšlenek. Zadumaně pozorovala, jak Teddy Lupin s pomocí Kingsleyho staví pohár doprostřed síně. Emily kolem něj právě osobně malovala věkovou hranici.
Věčná sláva? To nebylo pro ni. Ohlédla se ke dveřím, kde Lola právě hovořila s Andrejem Tarkovským. Déle už ve Velké síni otálet nemohla, tak se vydala směrem k nim.
"Když jsi říkala, že se brzy uvidíme, myslela jsi tím prostě zítra?" zeptala se pobaveně a přerušila tím tak jejich rozhovor.
Lola se zářivě na mladší sestru usmála: "Tak dobrá nejsem, tohle byl Harryho nápad."
Letmo se objaly.
"Tohle je Andrej Tarkovskij," představila jí muže vedle sebe. "Můj mentor."
Eileen si chlápka prohlížela dost nedůvěřivě. Byl o dost starší než její sestra a jeho nesčetná tetování a jizvy po obličeji a krku budily dojem, že nezažil v životě nic pěkného a nic hezkého ani neočekává.
"Eileen Blacková," představila se a potřásla mu krátce rukou.
"Školou povinná sestra," ušklíbl se. "Loni jsi získala ocenění za objev v oblasti lektvarů."
Eileen povytáhla uznale obočí.
"Pan Tarkovský je velmi dobře informovaný," vysvětlila Lola a střelila po něm pohledem. "Zřejmě až příliš."
"Není první, koho baví se nimrat v naší rodině, ne?" pokrčila Ela rameny.
"Zřejmě si máte co říct," odtušil Andrej pobaveně. "Dobrou noc, dámy."
"Těšilo mě," houkla za ním Eileen a počkala, až bude v dostatečné vzdálenosti.
"Kdes ho sebrala?" zaútočila na sestru a přes rameno na Tarkovského siluetu mizící v setmělém hradu nahlížela. "Vypadá jako jeden z těch pobudů z Obrtlé!"
"Dlouhý příběh," usmála se Lola nevesele. "Jaký byl první den školy?"
"Dlouhý příběh," opáčila Eileen. "Tak na jak dlouho se zdržíš?"
"Zřejmě na celý Turnaj," připustila Lola váhavě. "Anebo spíš podle práce, kterou s tím budeme mít."
"To je senzace!" usmála se Eileen. "Můžeš v sobotu na Edwardův zahajovací večírek!"
"Pšššt," zarazila ji Lola a začala předstírat hluchotu. "Ani slovo. Jako bystrozor mám na starost vaše bezpečí, pokud bych věděla o nějakém nelegálním večírku, měla bych ho nahlásit ředitelce, jasné? Takže pro vlastní dobro nic neříkej. Co nevím, to neprozradím."
"No dobrá," připustila Eileen rozmrzele.
"Doufám, že se nehodláš přihlásit do Turnaje," přimhouřila Lola podezřívavě oči.
"Ještě ty začínej," odsekla Eileen. "Nejsem idiot, mamka by ze mě přijela vymlátit duši."
"Přesně tak," mrkla na ni starší sestra pobaveně, a pak zachytila přes její rameno káravý pohled profesorky McGonagallové.
"Měla bys už padat na kolej," pobídla ji. "Ať nemáme průšvih."
Eileen se také ohlédla ředitelčiným směrem, a pak sestru ještě krátce objala.
"Jsem ráda, že jsi tady," zašeptala na rozloučenou.
"Já taky," opáčila Lola zvesela.
Eileen zmizela ve vstupní síni a vydala se směrem ke sklepení.
"Já taky," zopakovala Nikoloas sama pro sebe tiše, ale už to neznělo ani trochu přesvědčivě.
O pár minut později, když ředitelé s ministerskými pracovníky vyřešili všechno potřebné, Lola doprovázela Kingsleyho, Hamishe a Emily přes školní pozemky společně s Teddym a Harrym.
"Dohlédni na ně," zašeptala jí Emily prosebně tak, aby ji slyšela jen ona. Lola krátce přikývla a věděla, že myslí především Edwarda.
Když se všichni bezpečně za hranicemi pozemků přemístili, Lola zabezpečila vstupní bránu a pomalu se vracela tmou k hradu. Zatím její návrat do Bradavic probíhal bez větších obtíží. Znala se však příliš dobře na to, aby tušila, že tomu tak dlouho nebude. Procházela právě kolem Černého jezera, když k ní dolehla nějaká tlumená hádka dvou mužů. Obezřetně se přikradla podél ukotvené kruvalské lodi a zaposlouchala se.
"Jak se opovažuješ přijít mi po tom všem na oči!" syčel mužský hlas, který nepoznávala.
"Jsi dost sebestředný, pokud si myslíš, že jsem tu kvůli tobě," odpověděl mu Andrej arogantně.
"Na co si tu hraješ? Na poslušného učitele? Schováváš se za zdmi školy jako nějaký zbabělec!"
Lola si ten hlas s přízvukem nedokázala zařadit, ale napadal ji jen jeden člověk - Dimitrij Karasov.
"Šetři dechem, ani mě netěší, že tu musím být."
"Všichni doma si myslí, že jsi mrtvý! Jak ses odtamtud dostal?"
"Nechápu, o čem to mluvíš, Dimitriji."
Potom oba začali mluvit rychle rusky. Lola rozuměla několika málo slovíčkům, ale smysl rozhovoru jí zůstal záhadou. Hlasy po chvilce utichly, a pak zaslechla vzdalující se kroky.
"Už odtamtud můžeš vylézt," houkl podrážděně Andrej, až sebou trhla.
Odhalil ji. Rozhodla se nic nezapírat a vylezla ze stínu lodi.
V měsíčním světle, které na školní pozemky dopadalo, vypadal podrážděně.
"Bavila ses dobře?" dobíral si ji a vložil si cigaretu do úst. Chvíli šmátral v kabátu po sirkách, ale nemohl je najít. Lola přišla o pár metrů blíž, zavadila o cigaretu letmým pohledem a ta se v mžiku rozhořela.
"To byl Karasov?" hádala.
Přikývl. "Starý známý," vyfoukl kouř z úst a přimhouřenýma očima se zadíval nejdřív na cigaretu, a pak na ni. Čekala, že se zeptá, jak to udělala, ale nic neříkal.
"Vážně se v Bradavicích skrýváte?" zeptala se proto tiše.
"Vážně tě odtud kdysi vyloučili?" opáčil.
Oba zůstali mlčet a tiše pozorovali hladinu bradavického jezera. Jeden k druhému necítili prozatím takovou důvěru, aby odhalili svá tajemství.
"Dobrou noc," řekl náhle a zmizel ve tmě.

****

Eileen přišla do ložnice jako poslední a hned ji překvapila náhlá změna. Od prvního ročníku ložnici sdílela se spolužačkami Ollie Nottovou, Hayley Quentinovou a Elizabeth Burnsovou. Ten večer se však namísto čtyř postelí s nebesy tísnilo v malém pokoji hned šest lůžek. A na těch přebývajících seděly její nové spolubydlící.
"Ahoj," pozdravila je překvapeně ode dveří a přišla blíž.
Soňa Daškovová, která si doposud nerudně měřila zbylé spolubydlící, zvedla k nově příchozí překvapeně oči.
"Eileen?" zeptala se nevěřícně.
"Jo, to jsem já," usmála se Blacková pobaveně.
"Nevěděla jsem, že tu bydlíš!" zvolala Soňa překvapeně a vstala, aby se mohly přivítat. "Kdo se má v těch vašich ročnících a kolejích vyznat?"
Její angličtina byla jako vždy brilantní, nikdy nebylo poznat, že není jejím rodným jazykem. Vypadala upřímně nadšeně, že vidí známou tvář. Avšak Ollie Nottová s kamarádkami byly zřejmě z nově příchozích v rozpacích.
"Tak vítej v Bradavicích!" usmála se Eileen.
"Tohle je moje kamarádka Anita Krumová," představila jí Soňa blondýnku s orlím nosem, která doposud způsobně seděla na své posteli.
"Těší mě," potřásla si s ní Eileen rukou. "Tvůj otec je ten známý chytač?"
Ne že by rozuměla famfrpálu, ale za ta léta přátelství s Albusem něco přece jen pochytila.
"Ano," přikývla. "A taky byl šampionem posledního Turnaje."
Ollie Nottová v rohu místnosti něco pošeptala kamarádkám a dál předstíraly, že zaujatě pozorují článek v Týdeníku čarodějek, ale přitom natahovaly uši, aby jim něco neuniklo.
"Takže se obě chcete přihlásit do Turnaje?" nadhodila Ela a rozestlala si postel. Kocour nakvašeně zaprskal a vyskočil z polštáře na noční stolek. Odrhnula přikrývku a sundala si boty.
"Musíme," odpověděla Soňa a zopakovala po ní vlastní natřásání přikrývky. "Nedali nám na výběr. Včera večer jsme přijeli do školy a dnes jsme najednou tady."
"A jak vás rozdělili mezi koleje?" zeptala se Eileen a nechala Kocoura, aby se jí uvelebil spokojeně na klíně. Zvíře se slastně protáhlo a okamžitě začalo spokojeně příst.
"My z Kruvalu jsme ve Zmijozelu a v Havraspáru, nebo jak jim to říkáte," ujišťovala se Anita Krumová, že nepopletla cizí názvy. "A Krásnohůlky v těch zbylých dvou."
"To bude zítra chaos," ušklíbla se Eileen pobaveně při představě, jak se do těsných učeben budou pokoušet nacpat bezmála dalších čtyřicet žáků.
"Máte zvláštní společenskou místnost," pochvalovala si Soňa. "Prostory pod jezerem? Senzace, alespoň nemusím být přes den nikde zavřená."
"Vážně se tu učíte za jasného dne?" zeptala se Anita nevěřícně.
"Jasně," souhlasila Eileen zaraženě. "Vy ne?"
Obě dívky se po sobě podívaly. "Máme to naopak," vysvětlila Soňa. "Když spíte, my se učíme. Takže nám právě teď začíná den."
Eileen si pomyslela, že mezinárodní soužití bude daleko těžší, než nějaký Turnaj.

****

Zkoordinovat výuku trvalo celý zbytek týdne, zejména kvůli kruvalským žákům, kteří si nemohli zvyknout na denní režim. Nejvíce jim pochopitelně vyhovovaly hodiny lektvarů ve sklepení a lekce astronomie po setmění. Problém jim však dělalo veškeré ostatní vyučování. Soňa a její spolužák Oleg Azarov, čistokrevný upír, nesnesli denní světlo, a tak se většina výuky kvůli nim přesunula do nižších tříd, nebo učitelé nechávali zatáhnuté rolety. Výsledkem byla neustálá tma a neobvykle stísněná atmosféra v celém hradu. Přesto si na sebe tři rozdílné skupiny žáků začaly postupně zvykat.
V pátek odpoledne měli Zmijozel a Nebelvír jednu ze společných hodin lektvarů. Severus Snape byl z několika nových svěřenců ve své koleji velmi nervózní, jelikož narušovali jeho obvyklý řád, na kterém tak lpěl. Už v tak stísněném sklepení panovala velmi dusná atmosféra vytvářená nejen výpary z doutnajících kotlíků, ale i z velmi omezeného prostoru.
Eileen, která vždycky pracovala u stolku s Rose, přizvala do jejich tiché skupinky i Soňu s Anitou. Rose byla k zamlklé Anitě trochu nedůvěřivá, ale naopak Soňa si ji získala velmi rychle jako většinu spolužáků osobitým humorem a vyprávěním neuvěřitelných historek z Kruvalu. Navíc okatě přehlížela všechny pokusy bradavických chlapců zaujmout ji, zatímco Anita mohla na nových spolužácích oči nechat.
"Vážně tam máte hodiny létání na dracích?" zopakovala Rose nevěřícně při míchání silného jedu, kterým jim dal Snape za úkol.
"V osmém ročníku," přitakala Soňa, vhodila do svého kotlíku kořen tuřínu a její lektvar získal sytě zelenou barvu. "Míchali jsme je loni," vysvětlila Severusi Snapeovi, který se u jejich stolu pozastavil a překvapeně povytáhl obočí. Kterýkoliv jiný učitel by možná pronesl slova chvály, ale Snape mezi ně nepatřil. Místo toho se naklonil k Eileen a upravil její styl míchání odvaru živoucí smrti, který připravovala.
Eileen pracovala na jiném lektvaru než zbytek třídy, vždycky byla o krok napřed. Dřív si ji děti dobíraly, že ji Snape protěžuje, ale nakonec musely připustit, že má pro lektvary cit a nadání. Loni se postarala o změnu v učebnici, když našla lepší způsob, jak uvařit tekuté štěstí. Získala si všeobecné uznání několika spolků zabývajících se lektvary dřív, než dodělala školu. Nikdo si ji neodvažoval kvůli tomu dobírat, aby jí čirou náhodou neujela ruka s nějakým jedem nad dýňovým džusem k snídani. Tuhle strašidelnou historku všem napovídal před pár lety Edward, většina mladších studentů mu uvěřila a ke svým džusům pravidelně čichala.
Rose nechala svůj lektvar vařit a zašla si do skladu se surovinami pro poslední přísady. Nabírala si zrovna lopatkou hrst červů, když se vedle ní znenadání objevil Scorpius Malfoy.
"Prosím taky trochu toho hnusu," natáhl k ní ruku se svou miskou a Rose mu do ní vyklopila hrst kroutících se červů.
"Dobrou chuť," poznamenala znechuceně.
"Jím je při čtení jako křupky," ušklíbl se, vzal si jednoho červa mezi prsty, naklonil ho k otevřené puse a napodobil polykání.
"Fuj," otřepala se hnusem a natáhla se po esenci z třemdavy a mločích očích.
"Už ses přihlásila?" zeptal se náhle, když se otočila s plnou náručí přísad k odchodu.
"Ne," odpověděla. "Ale hádám, že mi to Gregorovič zase dneska připomene a dlouho mu utíkat nebudu. Ty ses přihlásil?"
"Věčná sláva?" povytáhl obočí. "Děkuji, ale nechci. Doufám, že Gregoroviče vyberou a on se během některého úkolu alespoň zmrzačí. Pokud bych se ale měl rozhodnout mezi tebou a ním, budu radši fandit tobě."
Rose chvíli váhala, jestli myslel svá slova vážně, ale nevypadal, že by si dělal legraci. Váhavě mu poděkovala a vrátila se k děvčatům.
Eileen právě zvala Soňu a Anitu na zítřejší zahajovací party. Ukazovala jim pozvánku na titulní straně Bradavického zpravodaje, když se ujistila, že Snape právě huláká na Franka Longbottoma, kterému se podařilo otrávit žábu, a nevěnuje jim pozornost.
"Půjdeš taky, doufám," obrátila se na Rose.

"Ale jo," souhlasila váhavě, přestože nelegální večírky nebyly nic pro ni. Tento rok sama sebe vážně nepoznávala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama