Kapitola čtrnáctá - Na dvou lodích

20. června 2016 v 9:58 | Kat |  Mé jméno, má krev I
Lily zaklapla knihu a rozhodla se jít spát. Fleur, Sanda i Gigi se někam vypařily, a když už ve společenské místnosti nebyli ani Pobertové, neměla důvod tam zůstávat.

Pomalu, ale jistě si začala připouštět, že holky měly pravdu. Jamesovo flirtování a škádlení jí chybělo. Zamyšleně prošla kolem okna. Nevšimla si, že zpod kmenu Vrby mlátičky vylézá mohutný jelen, následován psem, krysou a vlkodlakem.

****

Fleur bez jediného výrazu odpověděla: "Pozitivní."
"A to je dobrý nebo špatný?" zeptala se Selene opatrně.
"Já nevím," rozhodila Fleur bezmocně rukama.
Selene k ní mlčky přešla a stiskla povzbudivě ruku. Nic víc pro ni v danou chvíli udělat nemohla, přesto jí byla Fleur vděčná. Ani jedna z nich si nevšimla Gigi, která opatrně nahlížela dovnitř.

***

"Lumos."
Překročila hromadu knih o věštění a prodrala se k vysoké skříni v rohu učebny. Věděla, že mají od profesorky zakázáno sahat do jejích soukromých zásob, ale nenapadlo ji, kde jinde hledat pomoc. Opatrně skříň otevřela a posvítila hůlkou dovnitř. Byla plná ohmataných svazků, křišťálových koulí, šálků a prapodivných přístrojů, které ještě nikdy neviděla.
"Tady odpovědi na své otázky nenajdete, slečno Trelawneyová," ozvalo se těsně u jejího ucha.
"Paní profesorko!" vyhrkla zděšeně.

****

"Sandro, kde jsi? Čekáme na tebe!" vyčetla jí Lily, sotva vešla do ložnice.
"Děje se něco?"
"Jo a docela dost," souhlasila Gigi. "Fleur je v tom."
"A to vám sama řekla?" zapochybovala Sandy a posadila se ke kamarádkám na zem. Měly to tak ve zvyku - sedávat v kruhu uprostřed ložnice na vyšívané dece. Vždycky tam řešily své problémy.
"Ne," připustila Gigi, "odposlouchala jsem její rozhovor se Selene Raddleovou."
"Tak moment, ona řeší takhle závažnou věc s dcerou Vy-víte-koho?!"
"Ano," souhlasila Lily.
"Řekla bych, že se tam potkaly spíš náhodou," objasnila to celé Gigi.
"Myslíte si, že se nám svěří?" zapřemýšlela Lily.
"Vždycky nám všechno říkala," připomněla Sandra. "Já myslím, že ano."
V tu chvíli se otevřely dveře a do ložnice vešla uplakaná Fleur.
"Ahoj holky, co řešíte?" kuňkla tiše.
Kamarádky se po sobě ustaraně podívaly. Měly jí to říct?
"Vlastně tebe," připustila po chvilce mlčení Lily.
"Fleur, víš, že se nám můžeš kdykoliv svěřit," zašeptala Gigi.
"Ach holky," vzdychla si, "když já jsem v hrozným maléru!"
"My víme," přerušila ji Sandra a vstala, aby ji mohla obejmout. Lily a Gigi ji následovaly.
To bylo ještě v době, kdy si všechny čtyři pomáhaly. Brzy však přišly časy, co jejich přátelství zničily…

****

"Ach Potterová, taky tě miluju."
"Nemám sílu se s tebou hádat," zasyčela Angela a sklonila se znovu nad svůj pergamen, aby si mohla psát poznámky.
"Ale já se nechci hádat," namítl Regulus, který seděl před ní, "chci si jenom přátelsky poklábosit."
"To sis asi spletl adresu, můj milej zlatej. Nevšimla jsem si, že jsme přátelé."
"Co není, může být," mrkl na ni.
"O co ti jde, Blacku?" zeptala se chladně. "To mě jako chceš sbalit nebo co?"
"A kdyby?" usmál se tajemně.
"Tak to máš marný," ušklíbla se. "Už mi dej už laskavě pokoj, chci si z tý hodiny něco zapamatovat."
"Víš, že ti to sluší, když se zlobíš?"
"Jdi někam."
"Nechceš tam jít se mnou?"
"Blacku!"
"Ve dvou se to lépe táhne."
"Sklapni!"
"Tak dost!" zakročil rázně profesor McKartney. "Můžete mi vysvětlit, proč křičíte na celou třídu a ostatní vyrušujete, slečno Potterová?"
"Protože mě ten imbecilní Black otravuje svýma žvástama," odpověděla Angie nasupeně.
"To nejsou imbecilní žvásty, já ji chtěl jenom pozvat na rande. Nemůžu za to, že se nenechá," namítl Regulus a rozesmál tím celou třídu.
"A divíš se?" uchechtla se Angie. "Tobě bych nešla ani na pohřeb."
"Okamžitě toho oba nechte! Uděluji vám za opakované vyrušování školní trest. Dnes večer v šest u mě v kabinetu. Rande si budete muset odložit na jindy."
"To snad děláte schválně!" vybuchla Angie. "Já s tím idiotem nikam nepůjdu!"
"Budeš muset," zašklebil se Regulus.
"To radši políbím Srabusovu prdel, než trpět s tebou další hodinu!"
"Slečno Potterová, uklidněte se!" zvýšil profesor hlas, ale oči mu pobaveně jiskřily.
Regulus se vítězoslavně usmál. Měl Angie tam, kde chtěl.

****

"Teda řeknu ti, Dvanácteráku, to byla divoká noc," zívl Sirius a protáhl se v křesle.
"Tak divoká, že Moony skončil na ošetřovně," poznamenal uštěpačně James.
"Ale no tak, Dvanácteráku, není to přece poprvý."
"Někdy mám pocit, že už to s tím blbnutím vážně přeháníme," uvažoval James a posadil se vedle Siriuse.
"Ale jdi, je to poslední rok, než se z nás stanou dospělí, nesmíš to takhle brát. Kde je vůbec Červíček?"
"Má hodinu run," mávl James rukou. "Nechápu, proč tam chodí, když z toho propadá."
"A co má podle tebe dělat?" uchechtl se Sirius. "Vypustit předměty, které mu nejdou?"
"Bylo by to lepší."
"Jenže to by pak už nemusel chodit do školy, on totiž neexistuje předmět, ze kterého nepropadá."
"Asi tak."
"Kolik máme volna?" zajímal se Sirius.
"Asi dvě hodinky. Proč?"
"Jdu se natáhnout, pak mě vzbuď," poklepal Sirius Jamesovi na rameno a vyběhl po schodech k ložnicím.
James se posadil do křesla u krbu, kde sedávala Lily a zavřel oči. Dokonce i sametový potah křesla voněl jemným parfémem dívky, kterou tak miloval. Téměř okamžitě usnul. A nezdálo se mu o nikom jiném, než o ní.

****

"Tak zatím ahoj!" zamávala holkám Sandra a zmizela v chodbě k učebně jasnovidectví.
"Zajdu si na tu ošetřovnu," oznámila Fleur. "S tím žaludkem je to k nevydržení."
"Mám jít s tebou?" nabídla se Lily.
"To je v pořádku, nejsem malá," usmála se Fleur. "Ale vem mi prosím do společenky tašku."
"Bez obav."
"Myslíš, že bych tomu prtěti mohla jít za kmotru?" nadhodila Gigi potichu, když se od nich Fleur vzdálila.
"Odkdy chováš lásku k miminkům?" divila se Lily.
"Já? Odjakživa," ujistila ji.
"Dobrý den, děvčata," pozdravil obě dívky profesor McKartney.
"Dobrý den, pane profesore!" vyhrkla Gigi a okamžitě zrudla.
Profesor se zdvořile usmál a pokračoval ve své cestě dál.
"Fleur!" křikla Gigi za kamarádkou. "Počkej! Jdu s tebou!"
Příčinou Giginy horlivosti ovšem nebyla pomoc kamarádce, ale fakt, že kabinet profesora McKartnyho byl stejným směrem, jako ošetřovna.
"A zase jsem sama," povzdychla si Lily a s Fleuřinou taškou na jednom rameni, se svou na druhém a s horou knih v náručí se vydala do společenské místnosti.
Prošla namáhavě portrétem ve zdi a zamířila ke svému oblíbenému místu. Uložila všechny věci na stůl a chtěla se posadit. Problém byl v tom, že její místo bylo již obsazené.
James tiše oddychoval a víčka se mu třepala, zcela určitě snil. Lily znejistěla. Má ho probudit? Pokud věděla, další vyučování mu začínalo až za hodinu, jako jí, a proto ho nechala spát. Posadila se do vedlejšího křesla a vytáhla z brašny učebnici přeměňování. Profesorka McGonagallová po nich chtěla vypracovat do týdne esej o tom, jak často kvalifikovaný kouzelník používá přeměnu něčeho na věc užitečnou. Lily seděla a hltala stránku za stránkou, než ji z přemýšlení vytrhl Jamesův hlas.
"Tichošlápku? Kolik je hodin?"
"Nejsem sice Tichošlápek, ale můžu ti říct, že jsou přesně tři," odpověděla mu Lily.
James se prudce napřímil a otočil se: "Promiň, spletl jsem si tě se Siriusem."
"Nic se nestalo," ujistila ho. "Akorát jsi mi zasedl místo."
"Jo, vím," přiznal a nevědomky si zajel rukou do vlasů, jako dřív. "Měla jsi mě vzbudit."
"Ale ne, něco se ti zdálo. A vůbec, přeměňování můžu šprtat i na zemi," mávla rukou.
"Chystáš se na tu esej?" zajímal se a protíral si oči.
"Jo, akorát vůbec nevím, jak to mám napsat. Kdyby byl taťka kouzelník, tak aspoň něco vím z domu, ale když je mudla…"
"Naši jsou kouzelníci oba, tak snad by to neměl být problém," pokrčil James rameny.
"Někdo to má jednodušší," ušklíbla se Lily, a protože považovala jejich rozhovor za ukončený, znovu se sklonila nad učebnicí.
"No," ošil se James, "kdybys chtěla, mohl bych ti třeba pomoct."
Lily se na něj šokovaně podívala: "To myslíš vážně?"
"Vím toho o praktickém kouzlení víc, než ty. To v knížkách nenajdeš. Přemýšlej."
Vstal a vydal se probudit Siriuse. Nechal zaskočenou Lily samotnou. V kapsách hábitu si držel palce, aby jeho nabídku přijala. Schod od schodu si byl jistější, že za ním ještě dnes přijde. Když otevíral dveře do ložnice, byl si jistý na sto procent.
"Tichošlápku! Mám to v kapse!" zajásal.
Sirius ho ale neslyšel, nebyl tam. Ani v koupelně.

****

Ani nemohl. Seděl totiž na schodišti v druhém patře a čekal, až Selene vyjde z umývárny. Původně měl sice v plánu zajít navštívit Remuse, ale když ji zahlédl, neubránil se a chtěl s ní mluvit. Seděl tam několik minut, ale Selene pořád nevycházela. Dostal zlé tušení, že se jí něco stalo. Když se dál neobjevovala, vešel dovnitř.
"Selene?" zavolal opatrně.
Nikdo se mu neozval. Prošel celou umývárnu a nahlédl do každé kabinky. Nikde nebyla, jako by se po ní zem slehla. Se zvláštním pocitem se vrátil zpátky. Zavřel za sebou dveře od umývárny Ufňukané Uršuly.

****

"A teď si věštění z ruky vyzkoušíme v praxi. Rozdělte se do dvojic," pokynula jim profesorka.
"Začni ty," vybídla Sandra svou spolusedící.
July uchopila Sandy za dlaň a začala ji podrobně zkoumat.
"Postupujte podle rad v učebnici," vybízela je profesorka. "Můžete použít zápisky, které jste si vedli. Tak se na to podíváme, jak si vedete děvčata?"
"Něco tam vidím," připustila July opatrně a rychle pohlédla na Sandy. Kasandře se prudce rozbušilo srdce.
"Co přesně to je?" naléhala profesorka.
"Vidím změnu…Sandra pro lásku opustí své nejbližší…přejde na druhou stranu, protože nebude mít na výběr…"
Kasandra rukou prudce trhla. Měla toho dost… Už to nechtěla slyšet dál. Znala to. Přesně to samé jí vyšlo v kartách… to samé vyčetla z koule, to samé věštila z usedliny v šálku. Vždy jí vyšlo jediné: Zradí.
"July, běž se přidat k jiné dvojici," přikázala jí profesorka.
Julia uposlechla. Bez jediného slova si sbalila věci a přesunula se o stolek dál.
"Jsi v pořádku, Sandro?" strachovala se profesorka.
Nejistě přikývla: "Snad."
"Mluvily jsme o tom včera. Budoucnost není přesně dána, ještě to můžeš změnit…"
"Já vím."

****

"Kde jsi byla?" zeptala se Bella zvědavě, když Selene vešla do ložnice.
"Projít se," odpověděla neurčitě a zavřela se do koupelny.
Zastrčila si prameny mokrých vlasů za ucho a vyhrnula vlhký si rukáv na levém předloktí. Přiložila hůlku na své Znamení zla a hadím jazykem zašeptala: "Úkol je splněn, otče."
Potá si svlékla všechny zapáchající mokré šaty a hodila je na zem. Podívala se na svůj odraz. Stála tam nahá a vystrašená. Na ruce Znamení zla, na krku Zmijozelův medailon, v očích slzy, v srdci nenávist k sobě samé.
"Co jsem to udělala?"

****

Sirius se zamyšleně procházel po pozemcích. Ruce v kapsách, boty rozvázané, košili rozepnutou, v puse cigaretu. Nohy ho podvědomě táhly tam, kde chodíval vždy, když potřeboval přemýšlet. Byl to vysoký dub u jezera. Vázalo se k němu hodně vzpomínek. Milých i nemilých.
Třeba přesně tady se spřátelil s Jamesem, když se předháněli jako jedenáctiletí kluci, kdo vyleze výš do koruny stromu. O pár dnů později se na tom samém místě postavili sedmákům, kteří šikanovali Remuse. A od té dobyto bylo druhé místo (hned po Vrbě mlátičce), kde Pobertové trávili nejvíc času. Byli tam prakticky každou volnou chvilku, ale Sirius snad nejčastěji. Bylo to jeho útočiště.

****

"Opravdu ti to nevadí, Hagride?" ujistila se.
"Ale vůbec ne, klidně si Tesáka na procházky pujč. Von pude moc rád, že jo?" usmál se obr dobrácky a podrbal svého psa za ušima.
"Děkuju, do večeře budeme zpátky. Tak pojď, Tesáku!"
Procházela se se svým čtyřnohým přítelem kolem Zapovězeného lesa. Vyprávěla mu s dlaní na jeho temeni a on jí věrně naslouchal. Byla ráda za němého společníka. Alespoň jí nic nevyčítal.
Pomalu přišli až k jezeru, na jehož hladině se odrážel západ slunce. Selene ohromeně pozorovala zlatavou barvu, třpyt a lesk…
"Vidíš tu nádheru?" zeptala se Tesáka.
Olízl jí vesele dlaň.
"Myslím, že to bylo na znamení souhlasu," zaslechla za sebou povědomý hlas.
"Siriusi?"

****

Remus celý den proležel v horečkách. Teplota mu klesla až k večeru a k jeho úlevě mu madame Pomfreyová dovolila se posadit. Moony toho okamžitě využil a začal si číst v knihách, které mu tam přinesl James, když spal. Ale i tahle činnost ho přestala po chvilce bavit. Z tupého zírání před sebe ho vyrušil hlas madame Pomfreyové.
"Máte návštěvu, pane Lupine, mám ji pustit dál?" zeptala se příkře. Zjevně nebyla z pozdního příchodu dotyčného nadšena.
"Kdo to je?" zajímal se Remus.
"Nějaké děvče, byla tu již odpoledne."
"Pusťte ji prosím dál."
Madame Pomfreyová něco nesouhlasně zamumlala, ale přesto šla otevřít. Během chvilky se za závěsem kolem Remusovy postele objevila copatá hlava.
"Ahoj marode!"
"July? Co tu děláš?" divil se Remus a snažil se potlačit přihlouplý úsměv, který se mu objevil na tváři, když ji spatřil.
"Zaslechla jsem Petra, jak říkal Gigi, že ti není dobře, tak jsem se rozhodla tě navštívit," pokrčila rameny a posadila se na okraj jeho postele.
"Co se ti stalo?" zeptala se zděšeně a ukázala na jeho podrápaný obličej.
"Nic vážného," odbyl ji a stočil rozhovor jinam.

****

"Takhle sis představoval to naše rande?" zavrčela Angie a znechuceně mrštila hadrou do kbelíku se špinavou vodou.
"Takhle ne," připustil Regulus a vylil lahvičku čistícího lektvaru na školní pohár. "Myslel jsem, že to bude větší romantika."
"Ale jdi! Čištění trofejí smradlavým hadrem je přece romantika!"
Regulus se rozesmál: "Vlastně to není až tak špatný. Zkusit si pracovat rukama."
"Na to nejsi zvyklý, co?"
"Proč myslíš?" zajímalo ho.
"Blackovi se vždycky nechávají obskakovat služebnictvem. Neví, co je to práce!"
"Chceš říct, že neumím pracovat, jo?"
"Přesně tak," přikývla a na důkaz, že je v práci rukama sběhlejší, uchopila první pohár a dala se do pečlivého leštění.
Regulus se ovšem nechtěl nechat zahanbit a zalovil v kbelíku. Téměř okamžitě ucukl a zhnusil se nad tím, jak je ta voda ledová a hadr slizký.
Angie zacukaly koutky.
"Něco k smíchu?" zeptal se Regulus výhružně a vytáhl hadr.
"Ty," odpověděla Angie popravdě.
"Já? To odvoláš!"
"Ani náhodou," ušklíbla se a hodila po Regulusovi svým hadrem. Trefila se přímo do obličeje.
"No počkej! To si vypiješ!" pohrozil jí.
"A co mi uděláš?"
"Opravdu chceš vědět, jak tě umlčím?" zapochyboval.
"Klidně."
Angie sledovala jak vrátil oba hadry do kbelíku a přešel blíž k ní. Stála bez hnutí a upřeně hleděla do jeho hlubokých očí. Uvědomila si, že přes všechnu odlišnost od svého bratra mají něco společné: uhrančivý pohled, který ji dokáže umlčet. Regulus ji uchopil za bradu a políbil ji. Nebránila se, naopak, polibky mu vracela.

****

"Slečno, konec návštěv, pan Lupin si musí odpočinout!"
"Jistě," odpověděla July poslušně, ale protočila panenky.
Remus se pobaveně usmál: "Školní řád se musí dodržovat."
"Jistě, pane primusi. Zítra se zase zastavím. Chceš něco přinést?"
"Ne, mně stačí, že přijdeš," odpověděl popravdě.
"Tak dobrou noc, marode," popřála mu a jemně ho políbila na čelo.
Remus okamžitě nabral červenou barvu a nezmohl se ani na odpověď.
"Nemáte zase horečku?" strachovala se madame Pomfreyová, když za July zavřela dveře.
"Cítím se skvěle," odporoval Remus.
"Máte červené tváře, ale jste studený. To jsem blázen."
"To já taky," zamumlal potichu Remus, když za ošetřovatelkou zaklaply dveře, "ale do July."

****

"Kam jsi zmizela dneska z tý umývárky?" zeptal se Sirius najednou, když u jezera seděli už nějakou dobu.
"Z jaký umývárky?" hrála hloupou a pohladila Tesáka ležícího spokojeně u noh.
"Ufňukané Uršuly. Dneska jsem tě tam viděl vejít, ale už ses nevrátila," vysvětlil.
"Nikde jsem nebyla," popřela. "Musel sis mě splést."
Nic na to neřekl. Ale byl si jistý tím, co viděl.

****

Fleur si otřela slzy a znovu si po sobě přečetla krátký vzkaz:
Milovaný Louisi,
potřebuju s Tebou neodkladně mluvit. Příští sobotu v Prasinkách u Tří košťat.
Miluji Tě.
Tvé Fleur
Strčila dopis do obálky a uvázala ji své sově k nožce.
"Leť a přines mi dobré zprávy!" zašeptala jí a vypustila ji z okna.

****

Leželi vedle sebe v trávě, pozorovali vycházející měsíc a bavili se tak, jako by je nesužovaly žádné problémy. Selene se zájmem naslouchala Siriusovým veselým historkám i smutným příběhům z domova a on miloval, když mohl poslouchat její zvonivý smích.
Když se na chvilku oba odmlčeli a jediné, co přerušovalo klid kolem, bylo Tesákovo oddychování, Sirius se otočil na bok a pohlédl na její tvář.
"Jsi překrásná," zašeptal.
Nezdálo se, že by ji zaskočilo, když jí složil poklonu. Ale neradovala se, jako by to udělala kterákoliv jiná dívka na jejím místě, naopak, její tvář zesmutněla.
"Neříkej to," poprosila ho.
"Ale proč?" nechápal. "Ty jsi nádherná, Selene. Víš, že mi nejsi lhostejná."
"A ty víš, že tvé city nemůžu opětovat," připomněla mu. "Jsme každý na jiné lodi. Já patřím do Zmijozelu, ty do Nebelvíru. Jsi na straně Brumbála, zatímco já…Musím zůstat s otcem."
"Nic ti nebrání v tom, abys přestoupila na loď druhou."
"Siriusi," zašeptala, "takhle to má prostě být. Narodila jsem se jako Smrtijedka a taky tak umřu."
"Copak jsi přijala Znamení zla?" zarazil se.
Zavřela oči, do kterých se jí nahrnuly slzy, a neodpověděla. Bála se mu to říct.
Nečekal a vyhrnul její rukáv. Zůstal ohromeně zírat.
"Já to nechápu."
"Neměla jsem na vybranou," přiznala. "Otec mě zavolal z Rumunska kvůli tomuhle. Zasnoubení s Luciusem byla jen zástěrka. Buduje novou generaci Smrtijedů. Máme stanout v jejím čele."
"To nemůže být pravda," zašeptal nevěřícně.
"Říkala jsem to, Siriusi. Nejsem dívka pro tebe. Nepatříme k sobě."
"Ale já tě miluju," zašeptal.
Zakroutila hlavou a posadila se. "Nedělej to ještě těžší. Prostě se smiř s tím, že ze mě udělali Smrtijedku a už není cesta zpátky. Stojíme každý na jiné lodi, neexistuje člun, co mě přepraví k tobě."
Sirius zatahal za trs trávy u svých nohou a statečně bojoval se vztekem. Tiše seděla a neodvažovala se na něj pohlédnout.
"Takže po mně chceš, abych v sobě potlačil city k tobě?" zeptal se opatrně po chvíli.
"Bude to tak lepší," ujistila ho. "Dostal by ses do zbytečných problémů s Luciusem a možná i otcem. Nechci riskovat, že ti ublíží."
"Ať jdou oba k čertu!"
"Já nebudu riskovat tvůj život. Za tohle ti nestojím!"
"Dovolíš mi alespoň tě políbit?" zeptal se.
"Ne," odpověděla tiše, přestože její srdce říkalo pravý opak.
"Myslel jsem si to," připustil smutně.
"To opravdu nejde, Siriusi. Já nemůžu. Sbohem."
Než stačil cokoliv říct, rozběhla se a zmizela mu z očí. Neměl sílu běžet za ní. Stejně nevěděl, kde ji má hledat.
"Pojď, Tesáku," vybídl psa, "odvedu tě k Hagridovi."
V duchu se proklínal za to, že své city Selene vyznal. Bál se, že teď ji ztratí nadobro.
Ve chvíli, kdy se pomalu vracel od Hagrida do hradu, Selene už stála u jednoho z umyvadel v umývárně Ufňukané Uršuly a plakala.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama