Kapitola dvanáctá – Svět patřil nám

17. února 2012 v 15:12 | K. |  Mé jméno, má krev... III




Kapitola dvanáctá - Svět patřil nám

Eileen si připadala jako ve zlém snu. Když se ráno po focení a rozhovorech vydala do Velké síně na snídani, spadla jí čelist.
"To si děláš srandu?!" zavrčela vztekle Soňa, která souhlasila, že ji doprovodí. Venku bylo zataženo a ustavičně pršelo, tak jí nehrozil kontakt se slunečními paprsky.
Obvyklé sochy a rytíře v brnění podél zdi nahradily plakáty nadměrné velikosti s podobiznami soutěžících.
"A to jsi neviděla všechno," ušklíbl se Abe, který právě naštvaně odcházel a strčil jí do ruky Věštce. "Ta ženská překroutila každé naše slovo."
Eileen se za ním sotva stačila ohlédnout a zuřivě nalistovala stranu se svým rozhovorem. Mezitím zamířily ke stolu a posadily se.
"Psychicky narušená?" opakovala nevěřícně. "Potomek bývalých vězňů z Azkabanu a samotného Pána zla? Trpící nedostatkem otcovské autority? To nemyslí vážně!"
"Ty trpíš nedostatkem otcovské autority," souhlasil Edward a bylo to snad poprvé, co promluvil v přítomnosti Soni.
"Ty máš problém se všemi autoritami," probodla ho zuřivým pohledem.
"Ale mě nemají důvod probírat v novinách. I když," zaváhal a vytáhl Týdeník čarodějek, "byl jsem zvolen nejpřitažlivějším čarodějem roku." Egoisticky se zazubil. "Znovu," dodal významně.
Dívky si ho nevšímaly. "Zajímalo by mě, co napsala o mně," mračila se Soňa.
"To je taky lahůdka," zazubil se Ed. Ocenění časopisu mu zřejmě dodalo sebevědomí. "Cituji: Slečna Daškovová se na první pohled jeví jako beránek, ovšem vampyrismus v její krvi z ní dělá nejnebezpečnějšího účastníka Turnaje. Za hezkou tvářičkou se skrývá démon, který je připraven jít pro výhru přes mrtvoly."
Soňa ztratila slova. Vztek v ní vřel tak silně, že se rozhodla raději odejít.
"Soňo!" zvolala za ní zmateně Eileen.
"Pohnojil sem to?" vyděsil se Ed. "Já jsem to pohnojil?!"
Soňa vyběhla z Velké síně a ignorovala skupinku prváčků, kteří si ostýchavě říkali o podpis. Panenky se jí zalily krví a z úst se jí draly špičáky. Vztek v ní vyvolával to nejhorší.
****
Abe seděl v šatnách pro famfrpálový tým oblečený v dresu Nebelvíru. Za pár minut měl začít trénink, ale on vždycky rád chodil dřív, aby zkontroloval, zda je všechno připravené. Z kapsy vytáhl vytrženou stránku z Věštce, kterého ráno vztekle hodil po Eileen. Byl to článek s jeho rozhovorem, nechtěl, aby ho četla. Rita Holoubková v něm odhalila tolik, až se styděl, jak moc do něj vidí.
"Albus Potter trpí jasným komplexem ze slávy svého otce Harry Pottera, chlapce, který přežil a porazil Pána zla. Vyrůstal v stínu svého bratra, Jamese Pottera, skvělého chytače našeho národního týmu. Jeho pohnutky k přihlášení jsou očividné, i on chce kousek své slávy. Abe Potter je velice citlivý, ale silný mladý muž. Jeho šance na výhru by byly vysoké, ale osud mu postavil do cesty překážku. Jeho soupeřkou se stala Eileen Blacková, jeho dlouholetá a tajná láska. Dokáže ublížit své vyvolené? Nebo udělá vše pro její záchranu?"
Abe článek vztekle zmačkal do kuličky a hodil do odpadkového koše. Rita Holoubková během deseti minut odhalila všechny pravdy, o kterých neměli jeho přátelé a rodina tušení.
Přihlásit se do Turnaje byl pitomý nápad, všechno se zkomplikovalo. Naštval tátu, protože mu slíbil, že na sebe bude dávat pozor. Jako dítě mockrát slyšel vyprávění o tom, jak jeho otce do Turnaje přihlásili záměrně a on musel bojovat. Viděl zemřít svého kamaráda a Abe svých chováním ty vzpomínky znovu oživil. A co teprve máma, musela trnout hrůzou.
Do šaten se začali trousit hráči jeden za druhým.
"Hej Abe, gratuluju!" halekal bratranec Fred.
"Z toho rozhovoru si nic nedělej," chlácholila ho Roxy. "Holoubková je kráva!"
Začali se převlékat do dresů a Abe vytáhl bednu s míči, když se dveře kabiny otevřely a dovnitř vletěl studený vzduch. Na prahu stála ředitelka McGonagallová.
"Pane Pottere, na slovíčko," mávla rukou na Ala.
Albus hořečnatě uvažoval, co provedl, ale nemohl si vzpomenout, které porušení školního řádu mohlo přivést ředitelku až sem. Bylo jich nespočet, samozřejmě.
"Tohle přišlo právě z ministerstva," podala mu srolovaný pergamen. Celý tým nenápadně poslouchal. "Zdá se, že Starostolec zvolil nového tvůrce sportovních her a Turnaje tří kouzelníků. A tohle je první vyhláška."
"Já to nechápu," mumlal zmateně, ačkoliv slovům na pergamenu dobře rozuměl. Jen si je nechtěl připustit.
"Účastník Turnaje se nesmí podílet na famfrpálových zápasech své školy," vysvětlila profesorka a vypadala, že sama s vyhláškou nesouhlasí. "Jste s okamžitou platností odvolán z postu kapitána družstva a nebelvírský tým je rozpuštěn. Škola bude muset sestavit nové družstvo ze studentů všech kolejí dohromady. Je mi to líto, Pottere."
Abe tupě zíral před sebe a nevnímal. Už není kapitán družstva? Už si famfrpál nesmí zahrát?
Nikdo z celého týmu se neodvažoval protestovat proti ředitelčinu slovu. Přestali se převlékat do dresů a zkroušeně se jeden po druhém dívali.
****
K večeru Soňa ve společenské místnosti narazila na Olega, svého spolužáka z Kruvalu a čistokrevného upíra. Seděl v hloučku mladíků, včetně Michaila, který se k Soně choval nepřátelštěji než dřív.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptala se ho.
Oleg souhlasil a oba přešli do druhého rohu místnosti, kde měli soukromí.
"Co se děje?" zeptal se překvapeně. Byl to velice pohledný vysoký blonďák. Dva roky Soňu přemlouval, aby si s ním vyšla, než mu dala košem po sté a on ztratil trpělivost. Zůstali však přáteli.
"Včera jsem v lese na lovu narazila na mrtvého jednorožce," vysvětlila a zlostně na něho mhouřila oči. "Je ti jasné, že za zabití tak čistého tvora se budeš zodpovídat."
"Cože?" nevěřil svým uším. "Soňo, tomu snad nevěříš!"
"Měl rozervané hrdlo," dodala, "jsme jediní dva upíři na tomto hradě."
"Nikdy bych jednorožce nezabil!" bránil se. "Žádný upír by si to nedovolil. Smrt jednorožce se trestá smrtí vraha, to přece víš."
Soňa mu upřeně hleděla do očí, ale vypadalo to, že mluví pravdu. Když však nezabil jednorožce ani jeden z nich, kdo pak? Co skrýval Zapovězený les?
Otočila se na podpatku a vyběhla z místnosti. Napadl ji jen jeden člověk, kterému by se mohla svěřit.
****
Eileen se přestala skrývat a zamířila do knihovny. Bylo to zaručeně jediné místo, kde Rose najde. Ne snad proto, že by byla vášnivá čtenářka (což byla), ale pracovala jako dobrovolná knihovnice. Chvíli bloudila mezi opuštěnými regály, ale nenarazila na živou duši.
"Rose?" zvolala.
"Neslyší tě," odpověděl jí Scorpius Malfoy, aniž by zvedl oči od rozečtené knihy. Eileen nahlédla do uličky, ve které se skrýval.
"Umlátils ji knihou po hlavě, nebo tak něco?" nadhodila sarkasticky.
"Vtipné," ušklíbl se. "Je v oddělení s omezeným přístupem. Řádí tam prý rarach. Snaží se ho už půldruhé hodiny chytit. Je to zábavné."
"Dík," odpověděla mu a vydala se podle jeho návodu.
Opravdu našla Rose s hlavou pod regálem, jak se snaží raracha polapit.
"Ty mizerná potvoro!"
Vystrčila rozcuchanou hlavu ven a překvapeně zamrkala na kamarádku.
Než se stačila nadechnout a zasypat ji otázkami, Eileen ji přerušila.
"Beze slov," umlčela ji. "Nechci už o tom ani slyšet. Stalo se a je to, zpátky to nevezmu. A ani bych nechtěla, udělala bych to znovu."
"Ale proč?" zeptala se Rose nechápavě.
"Jsi moje nejlepší kamarádka, od prváku," pokrčila rameny. "A dlužím ti to. Tvým jménem jsem odpověděla na tu sovu z ministerstva. Tvůj projekt má zelenou."
"Eileen!" vyhrkla Rose dojatě, když od ní převzala obálku.
Ella se usmála a kamarádku objala. Netušily, že je Scorpius tajně odposlouchává.
****
"Fascinující," zamumlala Lola překvapeně a sledovala lahvičku s temně rudou tekutinou proti světlu.
"Stačí kapka a je po tobě," zamručel Snape a lektvaru nevěnoval ani za mák pozornosti. Měl na stole hromadu testů letošních sedmáků a jejich opravování ho přímo mučilo.
"Ta děcka jsou rok od roku hloupější," zavrčel mrzutě.
"To jsi říkal i o nás," usmála se a vyhoupla se na jednu z lavic. "A podívej, přežili jsme."
"Váš ročník stál za nic, někam jsi to dotáhla jen ty a Lupin," zamumlal.
"Jak to mamka vzala?" změnila téma. "Je na cestě sem vymlátit z Ellen duši?"
"Podařilo se mi ji uklidnit a předat do péče tvé babičky," odpověděl. "Vyrušil jsem ji ze schůzky," dodal jen tak mimochodem.
"Mamka měla schůzku?" zopakovala nevěřícně. "Jako s mužem? Víno, večeře a tak?"
"A tak," přikývl a koutky úst mu zacukaly při pohledu na její šokovaný výraz. "I vaše matka má soukromí."
"Naše mamka nemá soukromí a už vůbec nechodí na schůzky," kroutila hlavou nevěřícně. "Nikdy jsem ji s žádným mužem neviděla, pokud nepočítám tebe. Kdo to byl?"
Snape zvažoval odpověď, když se ozvalo zaklepání a na prahu dveří se objevila Soňa.
"Nikolaos," kývla na dávnou přítelkyni. "Můžu s tebou mluvit?"
****
Lola bez klepání vpadla do Andrejova pokoje. Seděl u stolu se zapálenou cigaretou jen v kalhotách a bez trička.
"Co?!" vyštěkl a natáhl se po tričku hozeném přes postel.
"Je tady!" vyhrkla zadýchaně a zapomněla na rozpaky.
"Kdo?" zeptal se nechápavě a típl cigaretu o stůl.
"Sampír!" odpověděla, jako by to snad bylo jasné. "Soňa Daškovová našla v lese rozervaného jednorožce a přísahala, že to nebyla ona ani ten upír z Kruvalu. Je to on!"
Andrej se víc nevyptával, hbitě sáhl pod postel a vytáhl těžký dřevěný kufr. Odklopil víko a vytáhl jeden z kůlů a hodil ho po Lole.
Obratně zbraň chytila a nevěřícně se na svého učitele zadívala. "Můžu taky?"
"Musíš," zavrčel a vytáhl kuš na kůly. Jednu z jeho speciálních zbraní. "Za prvý potřebuju návnadu. Za druhý minule jsi ho vyplašila, takže mi to dlužíš."
Lolu zaplavil adrenalin. Konečně pravá akce!
****
Laura seděla v křesle u krbu a pozorovala plápolající oheň. Objala si rukama kolena a zadívala se na rodokmen nad krbem. Bolestně jí připomínal minulost. Azkaban, neustálý strach, útěk, Voldemorta. Každou noc se budila ze spaní s křikem. Pochybovala, že to má Draco také tak. Vybojovala pro své děti bezpečnější svět. Bylo spravedlivé, že musela něco obětovat.
Nikdy nelitovala toho, jak své dcery vychovala. Vyrostly v silné a v srdci dobré ženy. Možná silnější, než kdy byla ona sama. Lola se na svého otce nevyptávala. Za otcovskou autoritu brala Siriuse a někdy Severuse. Měla jí o Dracovi říct? Jenže co těch dvacet let?
"Přemýšlíš," dobírala si ji Selene mezi dveřmi.
"Možná," souhlasila.
Selene se posadila vedle ní a políbila dceru do vlasů. Když si Laura prohlížela matčinu tvář z blízka, všimla si, že léta nic nezměnila na její kráse. Pořád byla tak okouzlující jako na fotografiích, které Laura v patnácti opatrovala.
Opřela si hlavu o její rameno. "Myslíš, že jsem holky vychovala dobře?"
"Ale zlatíčko," usmála se shovívavě. "Vychovala jsi dvě nejosobitější, nejstatečnější a nejtvrdohlavější děvčata na světě. Pokud jde o Eileen, myslím, že se neztratí. Je chytrá a silná, nic se jí nestane."
"A co Lola?" zamumlala.
"Co je s ní?" vyptávala se Selene.
"Myslíš, že má znát pravdu o svém otci?" zeptala se opatrně.
"Vyptává se na něj? Chce ho znát?"
"To ne," zavrtěla hlavou. "Ale jaký má smysl něco tajit?"
"Slyšela jsem, že je Draco zpátky," zašeptala Selene. "O to jde? Ptal se na ni?"
"Nemá nejmenší tušení, že je Lola jeho dcera."
"Pak nemáš důvod něco říkat," pokrčila Selene rameny. "Draco má svůj život, práci, ženu a děti. Tahle pravda by mohla všechno zničit. Sám se rozhodl."
"Asi," připustila.
Seděly mlčky u ohně každá ve svých myšlenkách. Usnuly asi za hodinu, Sirius je v pokoji našel schoulené, když šel spát. Láskyplně se usmál a přikryl je teplými dekami.
Vrátil se do pokoje, usadil se ke stolu a vytáhl ze šuplíku tlustou knihu. Nalistoval příslušnou stranu a dal se do psaní. Tajně sepisoval kroniku rodiny Blacků. Ulevoval si tak od bolestných vzpomínek.
****
Draco seděl za stolem v pracovně a zamyšleně míchal lžičkou dávno studenou kávu. Laura a Severus Snape? Nešlo mu to dohromady. Jak mohla? Vždyť ho nenáviděla, co ji znal. Byl to přeci Smrtijed. Ale stejně tak on. I on byl Smrtijed. Vyhrnul si rukáv košile nad levé předloktí. Znamení zla za ta léta vybledlo, ale pod světlem lampičky přeci jen slabé obrysy rozeznal.
Měl by se vrátit zpátky do Francie. Domů, za svou ženou. Laura má svůj život a nemá cenu se pokoušet na tom něco měnit.
"Draco," dovnitř nahlédla Narcissa. "Večeře je na stole."
****
Emily právě podepisovala nový zákon schvalující otevření školy pro skřety. Před zraky reportérů podepisovala listinu a třásla si rukou se skřetem Grafolkem, který svoji rasu zastupoval v politických záležitostech. Kancelář se vylidnila a Emily si sotva stačila vydechnout, když se objevil Viktor s horou papírů.
"Co to je?" zamručela podrážděně.
"Papíry z Azkabanu, má milá," položil hromadu na stůl a políbil svou ženu. "Jaký máš den?"
"Nekonečný, zdá se," naznačila posunkem k hromadě. "O co jde?"
"Propouštěcí listiny," vysvětlil.
"Zrušili vám oddělení? Nevím o tom," zažertovala.
"Jisté skupině lidí končí trest," vysvětlil s vážnou tváří.
"Smrtijedi," zašeptala, když pochopila.
Soudy s bývalými spojenci Pána zla byly nejtěžším obdobím po válce. Zkorumpované ministerstvo bylo v troskách, museli se volit noví členové různých oddělení. Někteří Smrtijedi se přiznali dobrovolně, jiné museli bystrozoři stopovat po celé zemi. Všechny přeživší se nakonec podařilo dostat k soudu. Porota byla tvrdá a nemilosrdná. Pokud obžalovaný spolupracoval, plně se doznal a pomohl usvědčit ostatní, byl mu udělen nejnižší trest - dvacet let. A přesně tolik let právě od rozsudku uplynulo.
Emily roztřesenou rukou sáhla po první složce a otevřela ji. Z velké fotografie na ni zíraly propadlé oči Luciuse Malfoye.
"To snad ne," zašeptala. "Nechci být ta, kdo jim dá svobodu."
"Já vím," chlácholivě ji objal. "Ale je to tvá povinnost."
Chvilku jim narušil příchod nové osoby.
"Paní ministryně, neruším?" Ženě stojící na prahu dveří mohlo být něco kolem třicítky. Tmavé vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu a v upjatém kostýmku působila škrobeně a neupřímně.
"A vy jste…?" hádala Emily zmateně, protože obličej nedokázala zařadit.
"Violet Montgomeryová," napřáhla k ní ruku. "Nová vedoucí odboru pro kouzelnické sporty a hry."
Emily si se ženou zamyšleně potřásla rukou a v paměti jí jako blesk z čistého nebe projela vzpomínka. Violet Montgomeryová, malé vyděšené děvčátko, kterému zachránila v Prasinkách život.
"Mám pár návrhů ohledně Turnaje," řekla Violet povýšeně a hodila jí složky na stůl. "Stačí jen podepsat."
Než se stačila Emily vzpamatovat, byla žena pryč.
"S ní budou problémy," odtušil Viktor. "Mám ji prověřit?"
"Není třeba," odpověděla Emily chladně. "Vím, co je zač."
Rozhodně nebyla malým vyděšeným děvčátkem.
****
Michael Blanchard se otočil na křesle čelem k dlouhému stolu, kolem kterého sedělo několik upírů různého stáří. Spojil ruce plné prstenů do sebe a modrými oči zkoumavě přejel po skupince před sebou.
"Svolal jsem vás kvůli znepokojující situaci," začal. "Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděl, že Andrej Tarkovskij je zpátky na našem území, ačkoliv jsme ho před lety vykázali."
Mezi upíry se nesl pohoršený šepot.
Blanchard udeřil pěstí do stolu. "Chci hlavu toho bastarda a vy mi ji přinesete!"
 


3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abigail | Web | 17. února 2012 v 15:53 | Reagovat

Je hezké sledovat, jak ta nejotravnější a nejvíc na zabití osoba v celém příběhu správně odhaduje lidi, které vidí prvně. Jak Ritu nemám ráda, tak tentokrát má bod k dobru... Zajímalo by mě, jestli to dojde i někomu dalšímu krom Ala.
Docela mě zaujalo rozhodnutí ohledně famfrpálu a jsem moc zvědavá, co se z té dámy vůbec vyvrbí, nic dobrého bych nečekala, ale... Budu se muset podívat zpět, abych zjistila, o koho jde...
Viktor s Emily se mi stále moc líbí a líbila se mi i scéna s Laurou a jejími rodiči. Je hezké, jak najednou fungují jako rodina - hezky o tom vypovídá třeba i ta scéna s Lolou a Severusem, je zvláštní sledovat rodinný vztah zrovna mezi nimi dvěma, ale je to hezky zvláštní... Taťka Severus :-D. Btw.: scéna s "A tak" mě dostala. :-D Jsem zvědavá, jak na něj bude reagovat Draco, jestli to vzdá a zdrhne, nebo ještě vydrží - obě situace si dovedu představit.
Zajímá mě, jak Scorpius naloží se svým pozorováním, jestli má něco po dědečkovi nebo ne. Ostatně na dědečka jsem taky docela zvědavá. Babí leccos došlo, dědovi by mohlo taky, navíc miluju ztracené příbuzné, kteří se rozhodnou poznat všechny své nové potomky a prapotomky. :-D Jinak scéna mezi Rose a Eileen byla hezky dojemná, ale pořád čekám, kdy někdo začne víc vrtat v tom přihlášení se.
No a Andrej s Lolou už by se taky mohli objevovat víc. Není to tak, že by mi úplně moc chyběli, je toho tolik co sledovat, ale... Zvědavost je zvědavost. Btw. já ho vidět típnout cigaretu o stůl, tak mu o ten stůl pak rozbiju hlavu... :-?
Takže se těším na pokračování - myslím, že vzhledem k tomu, že už mám konečně taky po zkouškách si teď budu říkat, jak je ten týden dlouhý... :-)

2 Terezzka | 17. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Jééé krásná kapitola ;-). Moc se mi líbí rodinný úsek se Selene, Laurou a Siriusem, jsem zase za nějakou zmínku o něm moc ráda :-). A jsem zvědavá na Luciuse..nechtěla bych být v  Emiliině kůži a být tou, co ho vlastně propustí.. :-)

3 Lee | 17. února 2012 v 17:53 | Reagovat

Skvělá kapitola!! :-) Ostatně jako vždy ;-)

Jsem zvědavá jak se to potáhne s Laurou a Dracem. Také mi trochu v povídce chybí část,kdy byl s Laurou Severus,ale třeba s tím máš nějaké plány. :-)
Violet na mne zatím působí jako zakomplexovaná fúrie :-D uvidíme,jak se ještě projeví.
Část s Lolou a Andrejem je taky hodně zajímavá :-) jsem zvědavá,jak se bude dál vyvíjet jejich osobní vztah. 8-)

Těším se na další pokračování! :-)

4 T. | 17. února 2012 v 18:50 | Reagovat

Hurá, Michael je zpátky. Vlastně mě dost mrzelo, že se v MJMK II neobjevoval víc, tak snad si to teď trochu vynahradím. A pokud ho zkombinuješ s patřičnou dávkou Loly a Andreje, budu úplně blažená. ;-)
Pokud jde o kapitolu, souhlasím s Abigail, scéna "a tak" byla skvělá, stejně jako ta se Siriusem a jeho literárními počiny. :-)
Jediný, kdo mi pořá trošku chybí, je Viktor a Emily, ty dva jsem měla vždycky moc ráda, i když chápu, že musejí tak trochu ustoupit do pozadí, aby udělali místo mladším ročníkům. :-)

5 Alleu | 17. února 2012 v 19:04 | Reagovat

Violet!! Úplně jsem na ni zapomněla!! To teda bude mazec!! A pořád čekám, jak to dopadne se Scorpiusem a Rose ;). Díky za další skvělou kapitolu ;)!!

6 Marie | 18. února 2012 v 13:29 | Reagovat

Rita je proste ostra. Ale myslela jsem, ze kdyz se kolem Vestce mota Hermiona, ze to nebude tak 'bulvarni'.
Violet ve mne vyvolala mnoho otazek, jestlipak bude mit jeji postava velky dopad na jednu z hlavnich dejovych linii, nebo to bdue jen takovy problemek na okraj pro oziveni? Je s nekym spolcena, nbeo je jen arogantni a povysena z nejakych skrytych komplexu ci tak?
A propusteni ex-Smrtijedu me velmi potesilo, Luciuse mam rada, celkove ty zlouny ;] A muze to zas rozvirit dalsi vody.
Moc jsi neposunula rozhodnuti Draca a Laury, takze jsem zvedava.
A Michael na konci me taky nadmiru nadchl >:]]

7 Kitti | 19. února 2012 v 0:35 | Reagovat

Bojim, bojím, tak návnada jo? No nazdar. Je to skvělé jako vždy, jen zatím nechápu, proč máme nového člověka, který dohlíží na sporty a Turnaj, KDO bude tahat za nitky.  Sakra, proč vadí Andrej upírům, on je hodnej kluk. No, moc se těším na pokračování

8 crazyiiii | 19. února 2012 v 10:36 | Reagovat

Začíná se nám to pěkně rzjíždět na všec frontách :)))

Miluju scénky s Emily a Viktorem a Siriusem a Selene.. Ještě by to chtělo občas zabloudit k Potterům a snad se časem dočkáme i Malfoyovic domácí pohody(Ne, nemyslím paní Malfoyovou studenej čumák a její francouzskoou dcerunku:D)

Albus je sice na Ritu naštvanej, ale já jsem ráda:D eileen si to podle mě stejně přečte a snad to mezi nimi prolomí ledy:)

Sampír v Bradavicích? Bojím...:D Ale konečně uvidíme Lolu s Andrejem v akci.

Emily je mi líto, taky bych nechtěla pouštět smrtijedy na svobodu:/ A malá Violet, copak z ní vyrostla potvora??? Jsem zvědavá, jestli ví,kdo je Emily .. No, uvidíme:)

Tak příští týden, těším se :-D

9 Lída | 21. února 2012 v 19:54 | Reagovat

Na Michaela jsem úplně zapomněla, to jsem zvědavá, co z toho bude. Líbí se mi, jak se to začíná vyvíjet k nějakým temným historkám... Ale musím říct, že se mi líbí i všední den v Bradavicích-to mi u Rowlingový trochu chybělo, stejně tak i jiný postavy než ústřední trojka. Nějak si nemůžu vybrat svého oblíbence a působí to na mne tak, že ani Ty nemáš jednoho favorita. Což je velice dobře a možná taky důvod, proč se mi tahle povídka tak líbí :-)

10 me-jmeno-ma-krev | 24. února 2012 v 16:45 | Reagovat

Kapitola dneska nebude (a rozhodně nebude v nejbližších dnech). Semestr začal a já mám učení a čtení nad hlavu :-(

11 Andy | 2. března 2012 v 19:58 | Reagovat

Moc super kapitola :)) kdy bude další?

12 Drow | 15. března 2012 v 13:42 | Reagovat

Ach jo, už se nemůžu dočkat na další kapitolu ;)

13 Verča | 15. března 2012 v 17:03 | Reagovat

Já se taky hrozně teším! A děsím se toho, že zase nepřibude...

14 Becky | 19. března 2012 v 16:42 | Reagovat

Ahoj :-) prosím prosím, řekni nám aspoň že píšeš, já se trochu bojim, ne že jsi se na to vykašlala, ale tak nějak na dlouhou prodlevu... že dlouho nic nebude :-( jen řekni že potřebuješ čas nebo se ozvi ;-)

15 Pollik | 30. března 2012 v 20:57 | Reagovat

Doufám, že brzy vyřešíš, co potřebuješ vyřešit :).. Tvá povídka mi schází, každý pátek jsem se na ni těšila a stále těším :)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Staňte se fanoušky skupiny na facebooku nebo pište na mjmk@email.cz !