Kapitola desátá - Šest šampionů
Andrej seděl v okenním výklenku a s chutí si přihnul z láhve ohnivé whisky. Nelíbilo se mu, kam směřoval jeho vztah k Lole. Měl ji učit a tečka. Počkat, až se objeví sampír, odhalit celou zápletku a vrátit se zpátky. Kam zpátky? To bylo jedno. Hlavně pryč z Anglie. A co místo toho dělá? Tlachá s ní o svých problémech. Prostě nádhera.
Naklonil prázdnou lahev ke rtům a vypil poslední doušky. Zapálil si cigaretu a foukl kouř proti oknu. Měl ji využít, jako vždycky. Ne se s ní sbližovat. Poškrábal se zmateně ve vlasech. Nikolaos Blacková nebyla obyčejná dívka. A on to věděl. Ukousl si nehet na palci. Poznal, že je jiná už ten večer, kdy ji potkal poprvé. Ne na famfrpálovém mistrovství. Ale tehdy, když dorazil do Anglie. Když hledal Viktora Gregorowiče a ta malá holka mu otevřela dveře.
Hledal Gregorowiče - jedinou stopu po jeho zmizelém bratrovi. Alex, jeho bratr. Bylo mu sotva šest, když ho viděl naposled. Když je opouštěl. Odešel zachraňovat svět a nechal Andreje a jeho matku napospas bídě a hladu. Pro vyšší dobro. Deset let o něm nikdo neslyšel. Byl mrtvý.
Opřel se hlavou o zeď. Whisky začala působit. To bylo dobré znamení, alespoň usne bez nočních děsů.
****
Lola ležela schoulená v posteli a nemohla usnout. Bála se usnout, ale víc ji děsilo pomyšlení, že by otevřela oči. Byly tam, v místnosti. Cítila je pár metrů od sebe. Přízraky, duchové, zjevení mrtvých. Nechtěla se na ně dívat. Ty prosebné pohledy plné bolesti, snad kdyby jim mohla pomoci… Tenkrát před jednadvaceti lety. Ale copak ona za to může? Za válku? Za ty promarněné životy?
Otočila se čelem ke zdi a usilovně se snažila myslet na něco pěkného. Nedokázala to. Usnula neklidně před svítáním. Než ji vzbudila další noční můra. Pronásledoval ji v ní duch mrtvého Voldemorta. To nebylo dobré znamení.
****
Bylo krásné teplé nedělní ráno. Začal nový den plný vzrušení a očekávání. Večer měl Ohnivý pohár odhalit jména šesti šampionů. Nikdo od rána nemluvil o ničem jiném.
Rose a její sestřenice seděly u snídaně. Ani jedna nebyla po včerejší párty zrovna výřečná, tak jen mlčely a nimraly se v jídle. Rose přepadla nervozita, každou chvíli se sem vřítí Edward a ona bude muset dostát svého slova. Do jídelny vešla Eileen a zamířila k jejich stolu.
"Dobrý ráno," pozdravila všechny a natáhla se po lívancích. "V kolik jste to zakončily?"
"Asi před hodinou," zamumlala Dom ospale.
Ozval se šelest křídel a do Velké síně se začala slétávat pošta. Malá černá sova patřící rodině Blacků zmateně kroužila kolem zmijozelského stolu a hledala Eileen.
"Zatraceně," zamumala Ella, vstala a šla sovu nasměrovat.
Mezitím přímo před Rose přistál velký výr. Zmateně přijala obálku se svým jménem a pták zase odletěl.
"Od koho to je?" zamračila se a dopis otevřela.
"Můj bože, Rose!" vyhrkla Lily, která jí četla přes rameno, překvapeně. "To je paráda, gratuluju!"
"Co se děje?" zajímala se Eileen, které se podařilo sově vypáčit z drápků svůj dopis od matky.
Rose seděla celá zaražená a zírala do talíře před sebou.
"Rose dostala grant od ministerstva na svůj výzkum!" odpověděla za ni Lily a podala Eileen dopis. "Vyhrála tu soutěž!"
"Rose, to je bezvadný!" radovala se Eileen upřímně.
"Jo," zamumlala Rose dutě.
"Ty nemáš radost?" divila se Dom. "Celý léto jsi nežvanila o ničem jiným."
Rose neurčitě pokrčila rameny a Eileen pochopila. Nezáleželo na tom, že ten grant dostala. Pokud ji pohár vybere jako šampionku, bude se muset ceny vzdát a vyhraje jiný projekt. Neexistovala reálná šance, že by jí peníze nechali. Věnovat se výzkumu znamenalo pracovat každý den včetně víkendů. Eileen o tom věděla své, loni cenu vyhrála ona a mícháním lektvarů trávila celé noci. To sotva šampion zvládne.
Ella zamyšleně vstala od stolu a zašla za Lolou, která hlídala pohár. Sestra postávala podivně shrbená těsně u věkové hranice a její ospalý výraz nasvědčoval tomu, že probděla noc.
"Ahoj," usmála se Nikolaos na mladší sestru a objala ji. "Doufám, že se nejdeš přihlásit?"
"Můžu mít na tebe prosbu?" zašeptala Ella tak, aby ji nikdo kromě Loly neslyšel.
"Cokoliv," ujistila ji sestra vážně. "O co jde?"
"Kolik bradavických dívek se přihlásilo?" zeptala se a snažila se tvářit nenápadně.
"To ti nemůžu říct," zaúpěla Lola. "Jinou otázku nemáš?"
"Prosím," podívala se jí pevně do očí. "Mám starost o Rose. Ed ji přinutil přihlásit se, ale ona nemůže. Prosím, Lol."
Lola se na sestru skepticky zamračila, ale jejímu oddanému pohledu štěněte se nedalo odolat. Spěšně proletěla Teddyho a svoje poznámky.
"Dvě," zamumlala.
Eileen se zachmuřila. Dvě dívky byly málo, žalostně málo. Ohlédla se k nebelvírskému stolu. Rose stále třímala dopis z ministerstva s útrpným výrazem. Eileen pocítila výčitky už loni, když vyhrál její projekt místo Rosina. Uklidňovala se, že letos přece vyhraje Rose, musí. Jenže teď je její šance malá. Přímo maličká. Pokud se do Turnaje nepřihlásí někdo lepší, nebo stejně dobrý, celý její tříletý výzkum života Karkulinek půjde ke dnu.
****
"Hej Abe, tvůj brácha na mistráku válel!"
"Hele, tvůj táta taky soutěžil v Turnaji?! To je paráda!"
Abe spolužáky odbyl strohým zamumláním. Ani nevypadalo, že je doopravdy zajímá, co říká. Zvykl si, takhle to bylo pořád. Celou uplynulou noc byl nucen vyprávět historky o Jamesovi, nebo o tom, jak jeho otec porazil Voldemorta. Abe byl prostě mladší bratr nové chytačské hvězdy. Abe byl kamarád nejvíc obdivovaného kluka na škole. Abe byl syn Harryho Pottera. Vždycky ten druhý. Abe Potter měl po krk toho, být druhý. Nechtěl se za každou cenu cpát na výsluní, ale vybudovat si vlastní postavení bez pomoci lidí okolo, by z něj mohlo udělat samostatný článek. Ne součást skupiny.
Rozhodl se ráno, když otevřel oči. Možná za to mohlo několik míchaných nápojů z předešlé noci a fakt, že se Eileen z večírku vytratila s jedním kruvalským tupcem. Natáhl si džíny a tričko, ani si neobtěžoval vyčistit zuby. Nakráčel si to přímo do Velké síně. Mířil rovnou k Ohnivému poháru. Lole přeběhl po tváři zachmuřený výraz, ale neměla právo cokoliv říkat, když překročil věkovou hranici.
Abe sebevědomě vložil lístek se svým jménem do poháru. Než vyšlehly modré plameny, zachytil otcův přísný pohled od učitelského stolu.
Harry Potter prudce vstal ze židle připraven synovi dostatečně vyčinit. Kingsley Pastorek ho chytil za loket a přinutil ho znovu si sednout.
"Je dospělý, ví, co dělá."
"Ale-"
"Harry," oslovil ho Pastorek otcovsky. "Nech ho, ať dospěje."
Al se zase na místě otočil a vracel se zpátky na kolej. Koutkem oka zahlédl Eileen, jak vsátá od stolu a nadechuje se. Volala jeho jméno, ale on neměl chuť s ní mluvit.
****
Scorpius neměl ve zvyku navštěvovat Gregorowičovy soukromé večírky, ale ten včerejší byl výjimkou. Edwardovi se nepodařilo místo a čas konání před ním zatajit a nehodlal riskovat, že by na něj Scorpius donášel některému z profesorů. Jeden respektoval přítomnost toho druhého s nelibostí. Scorpius na večírek šel jen kvůli Francoisovi, vytáhlému chlapci z Krásnohůlek, kterého znal od dětství. Vyrůstali od sebe sotva o pár domů a jejich rodiny se léta přátelily.
Ráno Malfoy seděl u snídaně a jako zbytek sedmáků čekal na historickou chvíli, kdy Edward Gregorowič přinutí Rose Weasleyovou potlačit svou čest.
Ta chvíle nastala pár minut po deváté. Edward Gregorowič nakráčel do Velké síně jako král. Od stolů se ozvalo pár zahvízdnutí a potlesk.
"Ten tvůj bratranec," naklonila se Soňa k Eileen, "je učebnicový příklad narcise."
Eileen jí sotva věnovala pozornost, vstala od své snídaně a šla podpořit Rose.
Rose s křídově bílým obličejem odložila příbor a kráčela vstříc svému osudu.
"Tady je, moje Rosie!" halekal Edward. "Tak co, připravena?"
Teatrálně ji objal kolem ramen. Rose jeho ruku setřásla.
"To je naposledy, cos na mě promluvil, Gregorowiči," pronesla klidným hlasem. Ve skutečnosti byla strašně nervózní.
"Hohó," zasmál se Edward a několik studentů se k němu připojilo. "Dáma má přednost," pobídl ji směrem k poháru.
Rose roztřesenýma rukama vytáhla z kapsy lísteček, kde bylo úhledným rukopisem napsáno její jméno. Cítila na sobě pohledy doslova všech.
"Do toho, Rose!" ozval se odněkud povzbudivý výkřik.
Rose zbýval poslední krůček od věkové hranice, když se z davu vynořil Scorpius Malfoy, hrubě ji odstrčil, přišel přímo k poháru a vhodil do něj svůj lísteček.
"Malfoyi, zbytečně tam zabíráš místo!" houkl na něj Edward posměšně.
"Hej!" ohradila se nějaká dívka, do které vrazil, když spěšně mizel.
Rose byla tak nervózní, že když natahovala ruku k poháru, lístek jí upadl. Hbitě se vedle ní objevila Eileen, zvedla lístek ze země a pevně jí stiskla ruku. Povzbudivě se na kamarádku usmála.
Rose se zhluboka nadechla a zatajila dech, když modrý plamen lístek přijal.
Několik studentů (převážně dívek, které s Rose soucítily) povzbudivě zatleskalo. Potom přišel na řadu Edward a za hlasitých ovací se i on přihlásil o post bradavického šampiona.
Ve všem tom veselí a jásotu kolem poháru Lola našla svoji sestru a surově ji drapla za paži.
"Viděla jsem to," sykla jí do ucha.
Eileen se jí vykroutila ze sevření. "Nevidělas nic," odsekla.
Ten večer se dvěma bradavickým sedmákům změnil život.
****
Laura měla naplánovaný včasný odchod, ale jak tomu bývalo na ministerstvu zvykem, něco jako pracovní doba se těžko dodržovalo. Odpoledne jim přivezli várku zabavených předmětů od jednoho pochybného překupníka na Obrtlé ulici. Čekaly ji hodiny práce. Když konečně celá strhaná vlezla do jedné z telefonních budek, zjistila, že je půl osmé. Večeři s Dracem si domluvila na sedm. Nestihne se stavit doma a převléknout se. Frustrovaně se zadívala na svůj odraz, vlasy měla sepnuté do ohonu, aby jí nezavazely v práci a ráno si ve spěchu oblékla obyčejné džíny a svetr. Zrovna v takovémto stavu se s otcem své dcery po tolika letech sejít nechtěla. Ale možná nebude muset, možná nečekal a odešel.
Když dorazila do malinké restaurace v centru Londýna, bylo skoro osm. Nedoufala, v nic, ale on tam byl. Seděl sám u stolu v perfektním obleku a láhev vína měl skoro vypitou.
"Přišla jsi," řekl překvapeně, když se objevila u jeho stolu.
"Přišla," usmála se rozpačitě a posadila se.
Chvíli na sebe mlčky zírali. Nevěděli, kde začít. Co říct? Mluvit o minulosti? Předstírat, že se nic nestalo?
"Sluší ti to," složil jí Draco poklonu.
"Letím zrovna z práce," pochybovala.
"Myslím po dvaceti letech," dodal.
"Jasně," souhlasila. "Tobě taky."
Nelhala, zestárl úplně minimálně.
"Takže z práce?" nadhodil. "Kde pracuješ?"
"Odbor záhad," vysvětlila. "A to je asi tak všechno, co ti můžu říct, znáš ty jejich předpisy. A ty? Slyšela jsem, že se ti ve Francii daří."
"Práce jako práce," pokrčil rameny. "Lituju, že jsem nezůstal tady."
Tón jeho hlasu se změnil, vycítila na sobě jeho pohled. Lituje? Jak to myslí, že měl raději zůstat s ní?
Laura se jen tak nedala, nalila si vína do sklenice. "A co rodina?" vyptávala se. "Manželka, děti?"
"Syn a dcera," odpověděl. "Bianca chodí do Krásnohůlek, Scorpius chodí do Zmijozelu."
To samozřejmě věděla, znala spolužáky své dcery. "Ano, chodí s naší Eileen."
"Máš dceru," pověděl překvapeně. "Taky ses vdala?"
"Emily si vzala Viktora, víš to?" změnila téma. "Mají tři kluky."
"Vždycky jsem věděl, že ti dva spolu stráví zbytek života," zasmál se. "Když si vzpomenu, co pro sebe navzájem obětovali, je to logické."
"A co my, Draco?" vybuchla. Nedokázala jen tak naprázdno tlachat o životě, ne po tom, co jí udělal. "My jsme pro sebe neobětovali dost? Bylo ti to málo, že jsi raději odešel do Francie?"
"Lauro," vyslovil její jméno s bolestí. "Vyslechni si mě. Byl jsem mladý a hloupý, nevěděl jsem, co mám dělat. Všechno se to najednou sesypalo a tys mi dala ultimátum a já jsem utekl."
"Pro mě to taky nebylo zrovna jednoduchý," odsekla. "Ale já jsem neutekla jako zbabělec."
V tu chvíli se u jejich stolu objevil číšník.
****
Do vyhlášení šampionů zbývalo pár desítek minut. Abe Potter se celý den vyhýbal i Edwardovi i Eileen. Neměl náladu na nikoho. Seděl na jedné z tribun na famfrpálovém hřišti a hrál si ze zlatonkou. Nechal ji vždycky uletět pár centimetrů a zase ji chytil.
"Vyhýbáš se mi," ozvala se mu těsně u ucha Eileen. Vždycky se uměla připlížit tiše jako duch.
Abe neodpověděl, dál se soustředil na zlatonku.
"Potřebuju s tebou mluvit," přiznala záměr své návštěvy a posadila se vedle něho.
"Můžeš mluvit s Rose, nebo Edem," odsekl. "Nebo s tím nabušeným týpkem ze včerejška."
"Myslíš Sergeje?" povytáhla obočí pobaveně. "To sotva, umí anglicky asi dvě věty a včera se tak opil, že mi pozvracel po cestě na kolej nohy. Snažila jsem se ho uklidit, aby nás neprozradil. A mezi náma, víš, že Edward neumí naslouchat."
Abe něco zabručel, ale trochu ho uklidnilo, že v Sergejovi nemusí hledat konkurenci. "Tak o co jde?" zeptal se přátelštějším tónem.
"Něco jsem provedla," zašeptala vážně. "Něco hloupého a zbrklého."
"Ublížilo to někomu?" mračil se ve snaze přijít věci na kloub.
"Ne, spíš pomohlo," připustila. "Ale někoho jsem u toho podvedla. A rozzuřím pár lidí."
"Pokud jsi to udělala s dobrým úmyslem, odpustí ti," řekl. "Ello, o co jde?"
Zavrtěla hlavou: "O nic. Pojď, už bude začínat vyhlašování."
Vstali a celou cestu do hradu oba mlčeli.
****
Vyhlašování výsledků bylo nejnapínavější chvílí, jakou si sedmáci za své roky studia vybavili. Kolejní stoly zmizely a místo toho se na lavice podél zdí usadili na jednu stranu žáci Bradavic, na druhou skupinka krásnohůlských a studentů z Kruvalu. Ohnivý pohár stál přímo uprostřed. Eileen seděla mezi Rose a Dom. Držela vyklepanou Rose za ruku a zaraženě zírala před sebe. Abe se od nich distancoval a zapadl mezi skupinku mrzimorských. Edward chodil kolem a pořádal sázky na šampiony.
Lola s Andrejem stáli u učitelského stolu. Lola probodávala svoji sestru rozhněvaným pohledem, ale Ella si dala záležet, aby se jejím směrem nepodívala. Andrej se tvářil nezúčastněně, celý Turnaj šel mimo něj.
Špitání a brebentění utichlo, když ředitelka McGonagallová vstala od stolu. Dokonce i několik svící uhaslo a Velkou síň pohltilo šero. Ředitelka přistoupila blíž k poháru a modré plameny najednou zhasly. Nikdo se neopovážil ani pohnut, když se pohár rozhořel jasně rudými plameny a vyletěl z něj ohořelý papírek s prvním jménem.
"Šampionem za Kruval - " četla pevným hlasem a celá síň jí visela na rtech - "se stává Michail Lissenko!"
Ze skupinky kruvalských se zvedl mohutný, skoro dvoumetrový, mladík s kamenným výrazem ve tváři. Měl pichlavé neupřímné oči a vyholenou hlavu. Lola si pomyslela, že víc nesympatického člověka ještě nepotkala. Jeho úlisnost a nepřátelskost z něj šla cítit od pohledu. Přesto všichni povinně tleskali.
Michail přišel k McGonagallové, stiskl jí ruku a krátkým rázným krokem zmizel v místnosti za učitelským sborem.
Než se všichni stačili uklidnit, z poháru vyletěl další lísteček.
"Šampionkou za Kruval se stává Soňa Daškovová!" vyřkla ortel McGonagallová.
Soňa ladně vstala ze svého místa, objala se s Anitou, která vypadala upřímně ráda, že pohár nevybral ji. Vyvolala daleko víc potlesku než její soupeř, dokonce i několik hvízdnutí.
"Věčná škoda," zamumlal si pro sebe Edward.
I Soňa vešla do malé místnosti. Potlesk utichl a nervozita zachvátila studenty Krásnohůlek.
Pohár se rozhořel potřetí a McGonagallová četla další jméno.
"Šampionem za Krásnohůlky se stává Francois Delluc!"
Většina dívek zavzdychala, když se vysoký světlovlasý hezoun zvedl ze svého místa a následoval dvojici před ním.
"Šampionkou za Krásnohůlky se stává Beatrice Achardová!"
Jedno z bledých rusovlasých dvojčat, kterých si Edward všiml hned první den, se vítězoslavně usmálo zářivým úsměvem. Objalo svoji do detailu stejnou sestru a ladně se neslo uličkou za ostatními.
Teprve teď byla nervozita vystupňovaná na maximum. Kdo bude reprezentovat Bradavice?
"Šampionem za Bradavice se stává-"
Abe stiskl pěst. Edward si upravil sako a Scorpius zvedl oči ze země.
"-Albus Potter!"
Celá síň burácela a jásala. Abe vstal, aniž by věnoval jediný pohled svým kamarádům, nebo otci, jehož vyčítavé oči ho provázely celou cestu k McGonagallové. Potřásl si s ředitelkou spěšně rukou a hbitým krokem zmizel i on.
Pohár se rozhořel naposled a vydal jméno posledního soutěžícího. Studenti zvědavě pokukovali jeden po druhém. Nikdo netušil, kdo by mohl být bradavickou šampionkou. Rose se chvěla po celém těle, Eileen ji chtěla uklidnit. Pustila její ruku dřív, než McGonagallová přečetla jméno. Rose k ní zvedla vystrašené oči a rázem pochopila.
"Šampionkou za Bradavice se stává Eileen Blacková!"
sázím na to že se Ela s Abem dají dohromady!^^ a s Lolou a Andrejem se to začíná zajímavě vyvíjet...Že by se Draco a Laura taky vrátili k sobě? no,necháme se překvapit;)
jedině s ní se dokázal chovat docela normálně a věřím tomu, že by z něj udělala lepšího člověka, nebo jak to říct..
nezoufejte, pokusím se o ni a snad zítra by vám mohla zpříjemnit den 
) těším se a hlavně se uzdrav
Ha! :)
)
Tohle chování bych spíš připsala Ginny.
Sakryš a jak se bude situace v restauraci vyvíjet dál?
Tahle kapitola vlastně jen dokončila, co ta předchozí nakousla. Takže jsem jen zvědavá na začátek a pak celý průběh soutěže. "Naše" hlavní postavy kolem Turnaje se mi zdají celkem čestné.. i ty ze Zmijozelu, takže nevím, zda se těšit na nějaké intriky, vychcanosti a tak (Sleduju zrovna Kdo přežije a celkově si na tyhle věci potrpím
Jinak mě překvapuje chování Harryho, čekala jsem, že bude nadšený ze syna, ačkoliv ve hře hrozí hodně nebezpečí. Vždycky to byl takový patetický, hrdinný, superodvážný senilák
No Andrej se teď projevil jak meloun, tedy tvrdá skořápka, uvnitř citlivá, možná ublížená dužninka.